Křičím na dceru.
Mám doma skoro 5 letou dceru. Odmítá si uklízet, je drzá, vystekava, a my s přítelem už ztrácíme nervy. Denně se u nás křičí, já to už špatně snasim. Třeba dneska jsme ji uložili, dali oba pusu, zavřeli jsme do ložnice že jdeme taky už spát (přítel unaveny z fyzicky náročné práce a já uspávala miminko) a ona sedí v posteli a opakuje mami mami mami tati tati tati. Jak gramofonová deska. Po chvilce to přítel nevydržel a vylitl na ni ať spí, že jsme ji uložili. Takhle je to ale pořád. Přijde mi, že ten rev vyvolává snad ráda :( . Snažíme se jí ptát co by chtěla, proč zlobí, co by si přála ale efekt je nulový. Pres den si s ni povídám, chodíme ven na hřiště a na prochazky...pozorbost ma..Jsem z toho vyčerpaná a připadám si, že výchovu absolutně nezvládám :(
Od klávesnice se mi radí dobře 😂 Většinou, když člověk po dítěti řve, tak ničeho nedosáhne a jsou pak ve stresu oba.
No,tak vy chcete at na vas dcera nekrici ale zaroven kricite vy na ni?Taky chodite s pritelm spat na povel?Jak by se libilo vam,kdyby vas nekdo zavrel v loznici a vy tam museli lezet a byt zticha i kdyz se treba bojite?Dcera vas asi nevola jen tak pro nic za nic...
K tomu vztekani,ze ji posilate pryc-kdyz zurite vy tak chcete,aby vas partner poslal do loznice nebo se sebral a odesel?Nemyslim si.
@zelenaesmolda Panebože ženská, vy jste tak hrozně konfrontační, všude, kde se objevíte 😉 Fakt by mě zajímalo, jak se žije u vás doma, asi máte stále vše zalité sluncem, je to u vás samá duha a na zahradě vám běhají jednorožci, protože jste dokonalá a ve všem naprosto neomylná, stejně jako vaše dítě/děti/manžel/partner 😉
Všichni děláme chyby, učíme se, jak vycházet s dětmi, jak se chovat abysme si všichni žili spokojeně. A pak se objevíte vy, a každého za všechno okamžitě kamenujete. Jestli vám vadí, že tu ostatní hledají pomoc a svěřují se s vlastními řešeními situace, které se vám nelíbí, tak to buď nečtěte, nebo se z MK rovnou odhlašte. ASpoň se nebudete muset furt kvůli každému rozčilovat ;)
@zelenaesmolda hele to že má moje dcera režim mi přijde ok. Potřebuju si taky někdy dát sprchu, uspat druhý dítě, uklidit, uvařit. Neziju jen pro ni a svět se nebude věčně točit jen okolo ni...v tom špatná máma rozhodně nejsem. Nikdo ji neříká ať je zticha, ale může se zvednout a dojít za námi do té ložnice a nevolat jak gramofonová deska z postele. Má tam světýlko, normalne s ním chodí v noci čůrat... Takže milá zlata zase uber.. protože tvý závěry mě nepřestávají udivovat 😅
Pod to se podepíšu 🙂
Rezim ano,nikdo nerika,ze nema mit rezim ale rvat na dite,ze vola rodice nema s rezimem nic spolecneho.Tobe by se libilo kdyby se nekdo choval takhle k tobe?Problem je v tom,ze my dospeli casto zapominame na to,jake to bylo kdyz jsme my byli deti a nedokazeme se do pocitu toho ditete vzit.Deti se uci napodobou a kdyz vy rvete na ni tak logicky bude ona pak rvat i na vas.Deti nas casto zlobi protoze se vlastne uci jak resit situace.Vy se nedokazete ovladnout a kricite ale chcete at se ovlada male decko?Srovnejte nejdriv sve chovani protoze jinak se nic nezmeni.
@katkatomaskova
ne,zalite sluncem rozhodne vse neni a nejsem dokonala ale snazim se k diteti pristupovat s respektem k jeho potrebam,ne z pozice silnejsiho.Jinak rozcilujes se ty,ja jsem naprosto klidna 🙂
Zajimam se o respektujici rodicovstvi a snazim se podle nej vychovavat dceru.Casto je proste problem v komunikaci mezi rodicem a ditetem protoze rodice proste nechteji nebo neumi s ditetem komunikovat a navic pijou vino a kazou vodu (viz servu te ale nedej boze,kdyz kricis ty)
@g_m Jak ale naučíš dítě zvládat emoce, když sama to neumíš?
@katkatomaskova A to by byl problém jít teda na chvilku tam kam ona chce, a pak jít tam kam chceš ty?
@katkatomaskova
jinak vis,co delas diteti kdyz od nej takhle teatralne odchazis?
male dite,stejne jako kazde mlade ma zafixovano,ze kdyz ho matka opusti,tak zemre.Kdyz opoustis dite tak mu v podstate davas pocitit hruzu ze smrti takze odchazeni bych rozhodne nedelala,fakt to neni dobry zpusob jak usmernit dite.Funguje mozna v ten okamzik ale na psychice dokaze napachat nepekne skody.
@zelenaesmolda Já dobře si pamatuju jaké to bylo když jsem byla malá, u nás vládla tvrdá výchova (dítě nemá na nic právo,za každou hloupost hned strašné nadávání a výprask, atd.) Já tenkrát cítila ohromnou křivdu, smutek. A rozhodně takhle svou holčičku vychovávat nebudu. Preferuju společný dialog, znát názor i dítěte, a když například bude chtít v obchodě podívat se na pastelky, tak půjdu s tím, že se podíváme, a pak půjdeme koupit věci na večeři... Měly bysme respektovat děti, aby ony respektovaly nás...
@klokanka31
naprosto souhlasim
Nebo o víkendu v ZOO. Rodinka na výletě, šli ke stánku s občerstvením. Malá holčička (sotva uměla chodit) se zastavila u vedlejšího stánku s kaktusy. Máma na první pohled vzteklá, zaječela ať jde. A holčička žvatlala ať se jde maminka podívat na kaktusy. Byly fakt krásně barevně rozkvetlé. A ta její máma šla za ní, namlátila ji na zadek, a chytla ji za ruku, div jí nevykloubila rameno, a táhla pryč. Já zírala, bylo mi té holčičky strašně líto. A pak si říkám, když neumí rodiče udržet nervy na uzdě, proč teda mají děti? Nebo proč je mají brzy po sobě, když je jasné, že třeba dvouletý chce pořád pozornost maminky... Buď teda mám silné nervy a nebo se podle toho zařídím.. Ale neměly by to odskakovat děti, které jsou vlastně nevinné.
@klokanka31
chudak holcicka :(
@klokanka31 To je síla. Někteří rodiče by se měli natáčet, aby měli zpětnou vazbu, jak se chovají ke svým dětem.
Jednou jsme byli v nějakém penzionu. Byl tam kluk, co měl cca 2,5 roku a jeho děda mu říká nebuď hnusnej a nekoktej. Ten kluk, tam jenom stál a koukal na něj. Co (ne)prováděl předtím nevím, ale asi to nebylo nic, co by se vymykalo normálu, jinak bych si toho všimla. Matka toho kluka to nijak neřešila.
S tím jídlem tež bojujeme. Vymyšlí si. Řekne co chce, dostane to. V jídle se nimrá, řekne že to nechce. Zeptám se ji co teda chce, odpověď nevím. To už začínám vybuchovat. Nakonec ji to vezmu, spustí hysterák a jídlo nakonec sní. No jako mazec. Nebo začne počítat kolikrát ještě musí spolknout. Vážně jsem z toho dost unavená. A to mám jedno dítě. V plánu je druhé, s pomocí medicíny na něm pracujeme, ale.dost často pomýšlím, že bych raději zůstala u jednoho. Podruhé zažívat to samé nevím, nevím.
@zelenaesmolda ty bys měla dělat v poradně pro rodiče fakt. Paní dokonalá co dělá vše výborně. Opravdu nebudu se svým dítětem komunikovat přes dvě zdi, když něco chci,taky za ni jdu do pokojíčku,obýváku, tam kde se zrovna nachází. Já si moc dobře uvědomuji jak se může cítit, empatie mi rozhodně nechybí... vycuranost a pohodlnost u ní podporovat nebudu...
A víš co, já si naopak myslím, že je fajn nechat dítě bejt, abych měla prostor se uklidnit a dítě taky. Nesmysly o tom že máma zemře, to by mě fakt zajímalo, v jaký chytrý encyklopedii o rodičovství si to přečetla 😅
@aklin jo to přesně znám. Já teda šla do druhého a ani mě nenapadlo stresovat se tím jestli bude stejný nebo ne. Jídlo je ale celkově peklo, nejradši by se krmila jen omáčkami s knedlíkem a řízky 😅 a to i k snídani 😁
@klokanka31 Jen ze zvědavosti, jak bys vedla dialog s dítětem, který ti normálně neřekne, že se chce jít podívat na pastelky? Který s tebou v klidu jde na nakup a najednou se nafučí a spustí scénu a ty vlastně nevíš, co se stalo? Protože ty neumíš číst myšlenky a nevíš, že tamhle zahlédlo pastelky a chce se na ně podívat a neřekne to normálně, takovy děti taky existují a ty je doma evidentně nemáš 🤷♀️ Hledala jsem opravdu tisíce způsobů a žádný nenašla. A tak někdy taky vybouchnu a taky se umím omluvit a říct, že mě to mrzí. Mám prostě nervy taky jenom jedny.
@ilema jsi prostě ale špatná matka a nezapomeň že Tě dítě jen odráží 😂😂😂😂 (neber to vážně, jen se snažím napodobit to, jak zde některé radí)
Ahoj, já si myslím, že se to během pár týdnů změní. Já když si vzpomenu na naší 2,5 dceru, co všechno dělala, když se narodila druhá dcera .. To byl mazec cca půl roku, pak už to bylo o něco lepší, když se začala druhá pohybovat, reagovat na ni víc a víc.. A teď ? Teď to jsou veliké parťačky. Hele, chce to fakt strašně moc empatie, dávat najevo, že pro ni je ta situace taky nová, ze to taky nemá snadné.. Proste uznat, že se toho hodně změnilo i pro ni, a musí to přijmout. Zkratka nezametat to pod koberec.. Protože něco ji určitě trápí. Ale samozřejmě já Tě chápu, ono to člověka vytočí, není to příjemný. Hodně sil přeji. Bude to fajn ! ❤️
Ale jo, občas pocitem selhání trpím. Ale dělám, co můžu. Ono se to radí a soudí těm, co takový děti doma nemají. Nám špatným matkám nezbývá nic jiného než to přežít a hřát se vědomím, že jim to pán bůh vrátí na jejich dětech 😁
Já tuhle debatu nějak nechápu. V úvodu píšeš, že nezvládáš výchovu, na malou ječíš, nevládne u vás pohoda, dítě často vzteklé.
A pak najednou, když přijdou rady ohledně citlivějšího přístupu, tak najednou děláš vše správně a obhajuješ své metody - ty, které vedou k ječícímu dítěti i matce. Tak nevím, chceš něco měnit nebo ne?
Já mám děti 2, 4 a 6 roku, mají docela pevný režim, hodně povinností, ale snažím se to vyvažovat časem jen pro ně a různými dětskými radostmi.
Starší dvě děti usínají samý, ale jeden druhému dělají společnost. Když jeden usně brzo a druhý dojde smutný, že se cítí sám, já nebo manžel si za ním jdeme na chvilku lehnout, popovídáme si, jaký byl den a na co se může těšit na zítra a dítě spokojené, v klidu usně. A uděláme to rádi, jsou naši, chceme jim být nablízku.
Někdy je fajn z něčeho slevit 🙂 a třeba místo toho zavést jiné pravidlo, které tu usnadní práci. Ty začátky s miminkem jsou těžké pro všechny, ale starší chce taky znovu zažít ten pocit, že tu jste pro ni bez podmínek, držím palce!
Komentáře jsem nečetla. Ale taky křičím. Dokonce jsem i sprostá. Ale když 10 X něco řeknu a nemám odezvu, tak křičím.
Tak se mi zdá, že ty holčičky k tomu inklinují víc jak kluci. Moje dcera (na konci září 4 roky) předvádí denně nějakou scénu. Dnes ráno třeba vstala s tím, že si vezme šedé legíny. Když jsem jí oznámila, že se právě perou, dostala hysterický záchvat. Dvě hodiny seděla v obýváku pod dekou, plakala/fňukala a odmítala se obléct. Já jsem se teda zpočátku snažila jí to nějak vysvětlit, potom jsem uznala její pocit lítosti, ale když to stále nepřestávalo, už jsem na ni nereagovala. Stojí mě to strašně nervů to její chování. Snažíme se být doma s manželem v klidu, klidně reagovat, vysvětlovat, počkat, až ji záchvat přejde a nikam to prostě nevede. Někdo tady psal, že to má dítě i v 7/9 letech. No, já už muži dva roky tvrdím, že je to jen období a určitě jí to přejde, ale pokud to má trvat ještě takhle dlouho, tak nevím, zda budu pořád natolik trpělivá. Jo a taky mi občas ujely nervy a už jsem na ni zvýšila hlas, ale bylo to k ničemu.
Tak jsem nepomohla, ale aspoň vidíte, že v tom nejste sama 😉🙈😂.
@levandule_k To je hrůza 😥
Máma je ale pro dítě to nejvíc, něco jako bůh, a když je na něj máma zlá, co si chudinka dítě může myslet? Že je samo...
@ilema Ale něco muselo být spouštěčem toho, že ti neřekne co chce ne? Třeba jsi ji někdy ignorovala, a ona neví, že to jde i po dobrým? Já bych řekla, že když se jí něco bude líbit, ať mi to řekne. Pochybuju že samo dítě bez důvodu spustí hysterickou scénu. A s tím válením po zemi - už i to jsem viděla, ale vždy když rodiče nechtěli koupit to, co dítě chtělo...
Zaujala mě kniha Respektovat a být respektován, třeba může pomoct
@klokanka31 Mě se ale malá taky občas šprajcne, že chce jít jinam, než potřebuju já. Domluva nezabírá, to pak akorát stupňuje vztekání, mě se osvědčilo jí v klidu říct - tak čau, já jdu. Otočím se zády a udělám pár kroků vpřed. A ona se zachová tak, že trochu zapiští a už letí za mnou. A taky to není o tom, že bych to dítě neměla ráda. Nechci na ni řvát, proto ji usměrňuju takhle 😉 Vím, že z toho nebude scéna ani z mojí, ani z její strany, a jako bonus nebudeme obtěžovat nikoho z našeho okolí 😉