Máme doma předškoláka - nejspíš introverta. Máte podobné dítě?
Dobry den, chtěla bych poprosit o radu. Máme holčičku 5,5 let. Je šikovná, i když jsou věci které ji trvají dlouho nebo je prostě nechce dělat.. a teď to hlavní, je tichá v neznámém prostředí, má raději menší než větší kolektiv, ale třeba vystupovat před větším počtem lidí jí nevadí. Máte někdo něco podobného ? Jak se ztotožnit s děckem, kterému se prostě něco nechce...nebude mít pak problém ve škole? Doma má o skoro 10 let starší sestru ještě.
Souhlasim. Podle me je dulezity nehledet na introverta jako na neco negativniho. Kazdy jsme nejaky, a i z takove povahy lze hodne vytezit. Rozlisila bych povinnosti, ktere delat musi, od veci u kterych lze rict ze je delat nemusi. Ja jsem introvertni povaha a doted si pamatuju, jak moc mi ublizovalo, kdyz to nekdo nejak komentoval a vypichoval, kdyz jsem od rodiny treba slysela "no jo, to ona se stydi", tim to zabili uplne, toto me vzdy uplne sejmulo, nebo takovy ty poznamky jako ze jsem moc ticha a proc, ze se neprosadim, proc nebezim za kamaradkami, proc nechci vystupovat na skolnim predstaveni, proc proc. Moje mama to nastesti nedrastila, nebavi te hazena? Nebavi, mami, je to na me moc divoky. Tak me vzala podivat se na lodenici na veslovani a tam se mi libilo, mensi kolektiv, spis individualni sport, me tam bylo hrozne fajn dlouha let. Tata me vzal na karate a taky bezva. Vase holcicka si cestu najde, nebala bych se toho, kamarady taky mit bude. Bude to uplne normalni clovek. Treba bude mnohem vetsi osobnost nez decka, ktery se do vseho hrnou a jsou vsude slyset. Najdete nejake aktivity nebo sporty, u kterych se paradne realizuje a ktere ji padnou a bude fajn.
@svetlanalana svatá pravda, já introvert mám par přátel a jsem tak spokojena,miluju klid a samota je balzám na nervy, manžel je opak kamkoliv přijde hned se zkamaradi, když je doma je tu furt hluk, já odpočívat u knihy nebo na procházce, on jde do místní klubovny prozvanit večer, dcera je po něm, velmi brzy bylo vidět ze ji chybí lidi, do školky se těší každý den jak na Vánoce, loni 4,5 let už vystupovala na revitacni soutěži, sice z toho byla úplně orvana ale neskutečné šťastná, nevím proč mají rodiče porad tendence dívat se na dítě které je jinak vyladěne než oni jako na potencionalni problém, je to krásný způsob jak se na svět podívat jinou optikou a poznat něco nového.
Do dneska mě naštve vzpomínka jak mě neustále babička dohazovala “kamarády” jako by člověk nemohl par dni vydržet bez lidi, nechávala ze hrát si sama bylo za odměnu ne za trest... ze radši sama než s někým kdo mi nesedí...ona byla ten typ co radši bude s kýmkoliv jen ne sama...
@barbora787904 A kterému dítěti se chce dělat všechno co se po něm chce? Myslím, že žádnému,moje 5leta dcera je naopak velký extrovert, což je pro mě introverta někdy dovela náročné, ale taky plno věcí dělá pomalu, taky se jí kdeco nechce dělat. Prostě každý jsme nějaký a školu zvládne každý. 😉
@barbora787904 hlavně jí nenuť nebýt introvert 🙂. Já jsem taky odjakživa, a mám pár dost strašných vzpomínek, jak jsem byla například donucena jít za nějakým dítětem si popovídat, jít na něco někam zeptat apod (měla to být snaha pomoci mi nebýt tak uzavřená). A vůbec mi to "nepomohlo". Prostě jsem pořád introvert, ale mám se fajn 😁.
@svetlanalana stoprocentni souhlas, jako introvert bych ocenila, kdyby na to kazdy prestal poukazovat, coz se mi obcas stane i ted kdyz je mi 30. V detstvi jsem si hodne vyslechla jak jsem “stydliva”, hodne silna nalepka.
@barbora787904 Mám syna, který je introvert. V kolektivu se vůbec neprojevuje, nemá rád ani velký houf lidi a vystoupit před nimi je pro něj horor. Také nechtěl dělat některé věci, a když tak je dělal pomalu nebo špatně, ikdyž jsme věděli, že to umí. Syna jsme přijali, takový jaký je. A kdyz se mu nechtělo třeba učit snazily jsme se mu to vysvětlit. Ve škole to bylo v pohodě, tam dělal vše co po něm paní učitelka chtěla, ale doma to byl občas boj. Nechtěl dělat ukoly a učit se. Každopádně doma pomohl odpolední režim a důslednost.
@svetlanalana moc děkuji za názor
@johannka1 děkuji za názor, je to pro mě těžký, já extrovert ale snažím se jí do ničeho nenutit a vím, že je to normální člověk, spíš na tak klidné dítě nejsem zvyklá
Děkuji vám všem, hned je mi lépe a nebudu ji do ničeho nutit, pro mě jak už jsem psala je to těžký jako pro extroverta, já která jsem až někdy zbrkla 🙂 Budu dávat k plusu její přednosti a sama se sebou budu pracovat abych té malé nějakým způsobem ten život neuztrpcovala slovy nestyd se a tak podobně.
@martt tak to už teď cítím podobně, že to tak jednou bude ve škole také a doma boj
Já jsem od malička introvert,kamarádku ve školce jsem si našla až poslední rok, mě vyhovuje i když jsem sama, společnost mně nechybí,a mám jen pár kamarádek a jsem spokojená, prostě každý jsme jiný a tak to má být
jako introvertní dítě, a ted introvertní dospělá osoba Vám mohu říct, že nejlepší, co můžete udělat, je ji přijímat takovou, jaká je a nevnímat a neprezentovat introvertní rysy jako něco negativního, nemusí být každý komunikativní a mít rád a hned se dobré cítit v neznámém prostředí. Netlačte ji do něčeho, do čeho se ji nechce. nechce se ti? Ok, je to v pořádku. Stydíš se? Ok, nemusíš dělat to a hen to... máš čas. Dělej to tak, abys se cítila v pohodě.