Může se období vzdoru vrátit?
Myslíte, že je to možné? Máte pro mě radu, jak postupovat dál? Děkuji za všechny názory. Jsem teď lehce rozčarovaná z toho, co se děje, i trochu smutná, a hodně hodně vysťavená.
Evelínku jsem vychovávala jinak, než starší Apolenku, hodně jsem se nechala inspirovat tu na Koníku, knížkou Respektovat a být respektován, kontaktním rodičovstvím.. to mi přišlo úplně perfektní.. spala a spí s námi, dávala jsem jí možnost volby, pravomoc ve věcech o kterých rozhodovat může - např.kterou cestičkou půjdem, co si dá k jídlu, co si oblékne, netrestala fyzicky, i když ostatní už říkali, no to bych jí naplácala, hodně ji nosila, podporovala.. dost jsem se toho přístupu naobhajovala, před prarodiči, před známými. Je hodně náročné dítě.
No a až teď,kdy už nejhorší vzdor přešel, je z ní malá mrška. Scény začíná dělat už po cestě ze školky, neobleču se, neobuju se /včera jsem ji nechala jít domů v tričku, s tím, že jí bude zima, mě bylo chladno v softshellce. Hodně selektuje osoby, táta mi udělá pití, máma ne. Máma otevře dveře, ne Apolenka a když to tak není, scéna jak hrom, brečí, křičí, ne a ne a NE, jak se jednout takhle rozzuří, je to na hodinu nejmíň /posílám ji brečet do svého pokoje, na to řekne Ne, nepůjdu, já chci řvááát/.
Nebo se prostě na někoho urazí i bez důvodu a říká běž pryč, nech mě na pokoji, nejsi můj kamarád.. to asi může mít ze školky, předpokládám..a mračí se jak bůh pomsty, zas na dlouho, než ji to přejde. Babičkám to takto dává sežrat pravidelně, i když ji milují, nejsou na ni zlé..
Večerní uspávání - to už fakt nesnáším /nejsem zdravá a večer už mi je dost mizerně, tak i proto, možná/, vystřídá 4 postele, v ketré nakonec usne, je záhadou. Většinou s tátou v ložnici. 2h denně.
Co dělám, je: sednu si k ní a říkám, že chápu, že je nazlobená, že ji to a ono rozčílilo, že se to spraví a bude to dobré, netrestám, nebiju. Vysvětluju, že se nemusí s babičku /sestrou../ bavit, když je naštvaná, ovšem nesmí být na ni zlá. Někdy si říkám, že praktikovat to jinak, i s nějakým tím plácnutím přes zadek, to mohlo být dnes jiné, teď působí jako rozmazlený spratek.
Tak muj nazor je ze proste nezna hranice a ja si myslim ze kdyz je deti nemaji nevi co muzou a co ne - ve vsem .. Ja dam holkam vybrat ze dvou jogurtu ktery chteji , dva dzusy atd a musi se rozhodnout a za tim stojime zadne dalsi kupovani vybirani atd.. Pokud se oblikame tak to mame rozdelene ja ji pomuzu se stramplema a ona si nasadi cepici napr. Obe s nama/ se mnou jisty cas spinkaly starsi dcerka cca 5 mesicu mladsi 22,mesicu.. Tuleni a mazleni praktikujem porad vim ze to deti potrebuji.. Ve vsem.se ridim.spis mym rozumem a citem nez co kde prectu ze vseho si neco vezmu ale doslovne nic nedelam. Znam hodne rozezranych deti a vetsinou to jsou vazne deti rodicu co jim. Nestanovi hranice a deti jsou pak zmatene a v podstate se chovaji spatne jen kvuli tomu ze vlastnr nevi co a jak
@lv to není v tom chovat se jak ona. Ta pointa a je v tom ukázat ze kdyz říká a dela špatný veci, nebo veci co zranujou, tak to ma špatný dusledky. Je potřeba to udělat hned v te situaci nebo těsně po (potom to nema cenu). A vysvětlovat. Maminko dasla bys mi to a to? No moc rada bych, ale nedam. tys rikala ze nejsme kamarádky, tak nejsme a tohle je dusledek. A pak když zjistí ze takhle ne, tak vysvětlovat, ze určité veci se prostě neříkají ani kdyz je clovek naštvaný. A když se řeknou tak maj špatný následky.
@lenkalenulka jenže každý ty hranice nastavuje jinde. Co je pro někoho příliš je pro druheho pohoda....
@lenkalenulka ještě něco. Ziju v zahraničí a tady je trendy velmi volná výchova. Takze pro zdejší rodiče jsem aspirant na vedoucího hitlerjugend, a když přijedu do Čech tak zase působíme pohoršení svym uvolnenym přístupem a "nevychovanymi" dětmi. .. -😀 je to fakt strašně individuální to "nastavení hranic". Hraje roli kultura i individuální mentalita... A samozřejmě povaha dítěte.
@lenkalenulka ale ona hranice ode mne vytyčené má, to že se je pokouší posouvat, překonat mi přijde úplně v pořádku, taky jí nedám vybrat co chce jíst, protože to by bylo pro ni nesnadné, ale dáš si termix, nebo rohlík na sváču? červené tričko, nebo to s pejskem? Navíc to fakt dělá až teď, to urážení, nechej mě, běž pryč..to kopíruje sestřenici, nebo děti ve školce...
doslovně se taky načteným neřídím, to ani nejde, život není knížka, jen mě to inspirovalo a posunulo ve výchově jinam, než se starší dcerkou - teď to vyznívá tak, že snad byla bita, to ne, jen jsem byla víc kategorická, přísnější.
@lv jj ja jsem na mladsi taky jina ..cely zivot se ucime a to i ve vychove.. Je treba najit zlaty stred a hlavne zjistit co na ty tajtrliky plati 😉
@odula trendy muze byt volna vychova ale pak si rodice nevi rady kdyz jim vyrostou decka co absolutne nevi co je autorita, ucta ke starsimu, pomoc mladsim a slusne chovani.. Kazdy roduc se snazi vychovat tak jak to jemu prijde ze to je nejlepsi a kazdy dela i chyby ja benevolentni nikdy nebudu obcas zakricim prijdu si ze jsem hnusna ze jine deti treba delaji horsi veci a nikdo na ne ani nezvysi hlas natoz aby jim dali na zadek.. Nejsem zastance ani tvrde vychovy kdy deti nic nemuzou a musi poslouchat na slovo .
@odula trpělivost? to mi zrovna moc nejde..
Zkusila jsem to po společném vaření, dobře naložený obě, tak jsem si k ní dřepla, abych byla ve stejný výšce a začala povídat o tom, že když se máme rádi, tak se k sobě hezky chováme ... no, jediný co, začala po mě lézt, vypustila svou oblíbenou větu nejsi moje kamalátka a odešla 🙂 efekt nula