• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Neúnosné chování 3leté holčičky, poraďte

19. listopadu 2014 
@jannka15 a vaše reakce by byla jaká,kdyby vám dítě vzteky mlátilo do parket a ničilo hračku?
8. dub 2014 v 19:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@poupe zadržela bych mu ručičku se slovy já vím, že se ted zlobíš, ale hračka by se mohla rozbít. neočekávám od maličkého dítěte, že si bude umět poradit s přívalem negativních emocí.
8. dub 2014 ve 23:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Mne to celkem pobavilo si to precist, myslim, ze dela hodne i ze jsi před porodem. Ja jsem to mela stejne, konec tehu a male 3 roky. Skoro s uderem 3 let naprosta změna, ještě nejančila, pak jsme prinesli prte a jekot a sceny. Ja mela ale stesti, ze mne se nikdy nevztekala, ale zase naopak mne umela ignorovat od narozeni. Todle je proste puberta, když uz si budes rikat, ze nevis kdy to prejde, tak to tak do mesice prejde :slight_smile:))) Ideal dat odpo tatinkovi a odpočívat a tesit se na porod.Opravdu to prejde, dela to kazde dite a jak to prislo tak rychle zapomenes. Mne se hodne osvědčilo neresit a spis odejit. Chce to pak hlidat co dela. Když bylo nejhur tak jsme rekli ze jestli takhle bude jancit, prijede pro nas policajt a odveze rodice, protože si všichni mysli ze ji trapime. No a z tech věci co jsme vymysleli to zabralo nejvic. :slight_smile:)) To o kousani uz jsem taky cetla. Nekdy je fajn nebyt maminkou a zkusit udelat to same a bude koukat ze kousani boli. Radi to i v nejake knizce, ale pak ji musíš vysvětlit proc si to udelala a chtělas ji ukazat ze to boli a ublizuje. Jojo materstvi, nekdy fakt fraska. Pevne nervy a hlave ted je dulezitejsi v klidu k porodu.
9. dub 2014 v 00:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@martiina_k podle mě i malé plácnutí po ručičce je fyzická agrese, fyzický trest se všemi jeho negativními důsledky.
9. dub 2014 v 01:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jannka15 To co píšeš pro @poupe (že bys dítě vzala za ručičku a vysvětlila) ale ta maminka přece udělala a bylo to bez efektu, tak řešila dál... mě to přijde celé směšné. Přece plácnutí přes ručičku... to není bití, týrání ani nic takového.
9. dub 2014 v 06:39  •  čeká miminko, termín má v červenci 2017 (22. tt)  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@marecekavendulka děkuji :slight_smile: To víš že jo, obě kosti v ruce přeražené! Dítě se mě bojí!
@chroustinka tak to se přiznávám, že tolik trpělivosti teda nemám - 70min - to je přes hodinu, to bych fakt nedala. No, navíc předpokládám, že jste tím autobusem měli někam jet - tak to jsi řešila jak? Kdybych měla někam jet, tak nemůžu čekat víc jak hodinu a pak předpokládám místo jízdy někam jít zpátky domů převléci mokré dítě.
9. dub 2014 v 07:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jannka15 přesně to jsem udělala a nic! Víš, dítě milujeme a těšíme se na to druhé, ale to, že budeme mít děti přeci neznamená, že si necháme líbit všechno. Přijde ti normální nechat dítě něco rozmlátit? Mně ne! Jasný, občas se mu stane, že něco rozbije - omylem, nehoda, ale ne cíleně! Nemám nic proti výchově bez plácnutí přes ruku, naopak, pokud to funguje, tak to obdivuji, ale bude to asi hodně dítětem i rodičem. Já se s dítětem učím hodně trpělivosti a tomu, že je to vlastní individualita i k němu tak přistupujeme, ale vše si prostě líbit nenecháme. U nás jsou teda stanovené mantinely co se může a co se nemůže - někdy to jde automaticky, někdy s domluvami a bohužel se to někdy vyhrotí. :(
9. dub 2014 v 07:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@jannka15 a kdyby nepomohlo říct "já vím, že se ted zlobíš, ale hračka by se mohla rozbít"? Jako moje dítě je v záchvatu vzteku "slepé a hluché", takže u nás tohle rozhodně nepomáhá. Nám se osvědčilo odvést dítko za dveře, ať se vyřve tam - ono se tam většinou vyvzteká a pak samo přijde, a už je ochotné naslouchat či se potulit.
Je to asi tím věkem, třetí rok je zřejmě kritický :grinning: U nás tedy doslova, protože co malá občas vyvádí je fakt děs, to jsou záchvaty vzteku, že by si na ní psychologové asi užili.
9. dub 2014 v 08:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Nehledě na to, když se tu nakousla otázka fyzických trestů...Většina z nás tady chce vychovávat děti maximálně přirozeně. A pozorovaly jste někdy zvířata, ja vychovávají své mladé? Když už to zlobení přesáhne míru...tak kočka koťata tlapou a lehkým kousancem usměrní, i ovečka do jehněte drce, ať dá pokoj. Mateřská láska je sice bezpodmínečná, ale není to o tom, že se mají rodiče nechat potomkem týrat.
9. dub 2014 v 08:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (16)
@marketuska :slight_smile: sli jsme (normalne chuzi dospeleho 8minut nakoupit) on tehdy chtel jet zpatky busem tak jsme sli na bus jenze prijel jiny :slight_smile: oblepeny reklamou takze byl modry a to ho rozcililo v tom veku ty decka resi proste takove veci, to byl spoustec a vztek. ano normalne netehotna bych ho asi lapla nechala ho rvat cestou a doma bych ho zavrela do pokojicku, tehotna jsem toto proste nedelala nechtela jsem ublizovat ani sobe ani miminku. navic jsem byla na neschopence kvuli preeklampsii v predchozim tehotenstvi takze stresovani se a zvysovani krevniho tlaku jsem se proste bala. nejak jsme se to naucila nevnimat okoli a cekat az to prejde :slight_smile:
9. dub 2014 v 08:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@chroustinka tak to pak jo, já si totiž nedovedu představit situaci, že máme někam jet a přes hodinu čekám než ho přejde vztek :slight_smile:
9. dub 2014 v 08:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kathy.skal právě o to jde,ze když je dítě v emocích tak nevnima,proto ani moc nemá cenu mu v tu chvíli něco vysvětlovat,říkat,ze tohle nemuze,nabízet mu reseni atd. ,chce to nechat proběhnout ten vztek,dat mu pri tom pochopeni,chápu ze jsi nastvany,ze ti to nejde,přitom zabránit,aby ublizilo sobě nebo druhým.
9. dub 2014 v 08:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jannka15 Můžu se zeptat - ty máš vlastní děti ? Případně jak staré? A jsi si jistá, že tady to "domlouvání" typu - já vím že se zlobíš, ale...!" že má vždy efekt u dejme tomu jeden a půletého, dvouletého dítěte (nemluvě o tom, že mi tyto věty přijdou jak knížky psychologie nějakého amerického spisovatele)? U starších možná, ale u takhle malého? To je opravdu účinnější říct nahlas prostě NE!!, to se nedělá! a pokud i nadále s tou hračkou mlátí, tak LEHCE prostě přes tu ručku plácnout - aby věděl, že dělá něco, co nemá. Plácnutí dítěte lehce přes prsty přece není žádná fyzická agrese, proboha! Ženský, vzpamatujte se :slight_smile: Já vím, že je teď strašně moderní výchova nenechat na svoje dítě ani sáhnout, ale ve většině případů (čest výjimkám, kdy jsou dětičky tak hodné, že od malička ta slovní domluva pomáhá a dítě vás poslouchá na slovo - osobně snad žádné takové neznám:slight_smile: ) je lepanec přes prsty stokrát účinnější než půlhodina vysvětlování, že něco dítě dělá špatně :wink:
9. dub 2014 v 08:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (11)
@kathy.skal a vysvětlení dat případně až potom. Poslat dítě pryč když se vzteka toho nejsem zastáncem. Ano vim,s dítětem v období vzdoru je to někdy obrovsky narocne,neodsuzuji ani nekrituzuji nikoho,kdo děti placa,to v žádném případě,jen já osobně nejsem zastáncem jakýchkoli trestu ve výchově,ale to už je na úplně jinou diskuzi.
9. dub 2014 v 08:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, přispěju svou troškou do mlýna. myslim že všeho moc škodí... bít děti určitě ne, ale vychovávat je stylem že je dítě nedotknutelné se později může vrátit v podobě agresivního puberťáka nebo hůř... co jsem chtěla říct ze své zkušenosti, tak rodiče mě možná jako úplně malou párkrát plácli, ale to mi ublížilo daleko míň jak to, že oba byli generálové, muselo být po jejich a jak jsem si dovolila vyjádřit svůj názor, následoval z jejich strany řev. nejvíce v období kdy jsem si začla se svým dnes již manželem a to i přesto, že jsem u něho zůstávala přes noc tak max3 za rok a domů chodila od něj v 6 večer... dnes se již vztahy urovnaly, ale dodnes mám problém navázat kontakt a poznamenává mě to i v pracovní oblasti, nedokážu se prosadit, při jednom pracovním pohovoru jsem neuspěla jen proto,že jsem působila z jejich pohledu moc odevzdaně...
9. dub 2014 v 09:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja si osobne taky myslim ze je to tim ze si tesne pred porodem a mala to citi ze uz nebude sama ale bude se o maminku delit... ja se taky snazim malyo nemlatit... manzel je vylzene proti jakymukoliv placnuti nebo tak... kdyz neco.. cutnu ruku kdyz se snazi boucnout.. kouknu do oci a raznym tonem reknu ze tole se teda nedela a ze pokd neprestane jde do kota nebo na nauty step.. to se odne resi v UK... dite se proste odvede jinam a muze odejit az se uklidni... praktikuju to od maa a fakt to funje... nerikam ze vsecy deti jsou stejne... ja tak byla bita jako mala.. a spis mi vadilo vic kdyz se na me zarvalo nez kdyz sem dostala pred lidma na prdel... moji brasi jsou dvocata.. sme od sebe tak 15 mesicu... a ti byli rezani od rana do rana a stejne to nepomolo proste byli bujni jak bici na pastvi a nepomolo fakt nic.. jen vydrzet. reji odne stesti a vule
9. dub 2014 v 09:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marketuska no s detma to proste nekdy jinak nejde nic neni tak duleziteho co by nemohlo pockat, existuji mobily tak holt zavolam ze se zpozdim nebo neprijedu, kazdy kdo mel nekdy dite tohle musi pochopit a kdy nepochopi je to jeho problem
pak jsme meli jeste jednu "vybornou" scenku v drogerii, sli jsme jen pro plinky nasi male, pred obchodem cekala babicka s kocarem (bylo to ve meste kde bydli) sli jsme dovnitr, syn vedel co kupujeme, jenze ve vysce jeho oci mu vlezla do cesty detska zubni pasta se super truper obrazky - velikost perlicky ale stala asi 79kc. nepotrebovali jsme ji, takze jsem rekla ze jdeme jen pro plinky, nastal rev. dosli jsme k pokladne porad rval, podkladni po nas zacala jecet at si ho uklidnim, tak jsem se ji zeptala jestli mela nekdy trilete dite. opovrzlive se na me podivala a pronesla ze ano ale ze TOHLE nidky nedelali, tak jsem ji pogratulovala zeptala se jestli muzu platit kartou a se zpocenyma celyma zadama ale hlavou hore jsem vykracela z obchodu. pred obchodem uz byl kluk uplne v pohode a sli jsme do parku :slight_smile:
9. dub 2014 v 10:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
@chroustinka miluji nervozní pokladní v obchodech..jsou zkušené,mají svaté děti a vždy správnou radu pro takový hrozný matky,jako jsme my :grinning: ..a na just bych tam s malým chodila častějc :grinning:
9. dub 2014 v 10:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@marecekavendulka :slight_smile: no mam to 180km :slight_smile: nastesti uz je to skoro rok
tady u nas jsou spis samy chytry duchodci, nejlepsi je fakt se soustredit na sebe a svoje dite a lidi si nevsimat i kdyz nekdy je to fakt na drzkovou :slight_smile:
9. dub 2014 ve 12:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ninive211 ano,mám dvouleté dítě a mnohaletou praxi s peci o batolata. Snažím se jít jinou cestou než kterou nabízí autoritavni,mocensky přístup. Snažím se o výchovu bez trestani,zákazu,příkazu,manipulace,odměn,pochval,vyhrožování,atd. Mym cilem neni mit poslusne dite,ale dite ktere se umi samo rozhodovat. Chci aby moje dite delalo spravne veci z vlastniho presvedceni a ne proto,ze se boji trestu nebo chce ziskat odmenu. To ze neplacam své dítě neznamená,ze ho necham dělat,co se mu zlíbí a nechavam se jim tyrat,jak tu někdo psal. Placnutim ditete mozna docilite toho,ze prestane delat to,co se vam nelibi,ale pro vývoj osobnosti mu to nic dobrého nepřinese. Co se týče te problematiky trestu,tak hezky je to shrnuto třeba v rozhovoru s nazvem netrestat dítě neznamená nedělat nic s psycholozkou Janou novackovou,který je k přečtení na stránkách respektování.com jinak např slova jako ne,to nesmis,to se nedělá,jsou pro batole primo výzvou k tomu aby to udělalo. Mne se osvedcilo rikat diteti spise co muze delat,napr misto necmarej na tu zed,rict kreslit muzes na papir. Dítě které není zahlceno zákazy pak i lépe zareaguje v nebezpečných situacích,kdy je rázne ne potřeba. Co se týče toho vzteku,tak tam je podle me potřeba uznat dítěti tu negativní emoci,dat mu pochopení,a snažit se mu ukázat,jak s tou emocí pracovat a ne ji potlačovat. Dítěti se da třeba nabídnout k vybití vzteku polštář místo toho mlácení hráčkou. Take mi napr pomaha to, ze vim,ze deti maji urcite vyvojove ukoly,jako je treba hazeni,trhani,bouchani, takze kdyz dite treba trha knizku,nepotrestam ho za to,ale nabidnu mu k trhani papir. Ono je to cele na hodně dlouhé povidani. Myslím,ze kdo chce,ten si informace najde,a to jak s nimi naloží je už zase jenom jeho věc. Píši jen o tom co se osvědčuje me,o tom,jak to cítím já a rozhodne nikomu nic nenutim ani neradim,na to se necitim ani trosicku kompetentní. Nevím,jestli ma cesta je správná,ale dělám to tak jak to citim,vycházím ze svých zkušenosti,pomáhá mi i třeba představit si sebe na místě dítěte,jak já bych se cítila. Velkou inspiraci je pro me napr koncept respektující výchovy,montessori,Naomi aldort,myšlenky kontaktního rodičovství.
9. dub 2014 v 15:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@jannka15 no já nevím, já si nemyslím, že když plácnu tříleté dítko, že tím nějak negativně ovlivním jeho osbonost...Upřímně, co se se mnou dělo ve třech letech si nepamatuji a myslím, že pokud to není nějaká zásadně traumatická zkušenost, nepamatuje si to nikdo.

Když tedy dítě vychováváš bez trestani,zákazu,příkazu,manipulace,odměn,pochval,vyhrožování,atd..jak mu ukážeš, co je správné?

Já mám třeba ještě příklad ze života .. známí mají chlapečka, který byl kolem těch 3-5 let taky pěkně vzteklý. Mají štěstí, že mají farmu a na ní kopeček...a tak když se malej vztekal, vždycky ho poslali proběhnou do kopce a zpátky ... Taky možnost, jak vybít negativní emoce - a ještě se mu při pohybu vyplaví endorfiny :slight_smile:
9. dub 2014 v 15:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
taky nějak nechápu výchovu bez odměn... bez trestání, to bych pochopila, ale bez odměn a pochval? To to dítko ani nepohladíte? To je přece taky odměna. Nebo úsměv, když dělá něco hezkého... když třeba mamince utrhne kytičku, ta mu dá pusu, to je přece také odměna... Jak si to dítě potom srovná, co je správné a co není? Jak to pochopí, když nedostává žádnou zpětnou vazbu o svém chování?
@kathy.skal s tím proběhnutím do kopce to je dobré :slight_smile:)) to mě pobavilo. Když můj synovec (2,9) hodně zlobí, tak ségra aby nemusela "vybuchnout" mu řekla, běž do pokojíčku a až budeš hodný, tak přijď... no a teď jsem byla svědkem, že se začal vztekat, ona se na něj podívala, řekla "Honzule!" a on se sebral a šel do toho pokojíčku sám, aniž by cokoliv řekla. Mě cukaly koutky, jenže jsem se nemohla začít smát, abych jí nezasahovala do výchovy, ale bylo to fakt vtipné, jak to necelé tříleté dítě pochopilo, že dělá něco špatně a asi na půl minuty odešel a za chvilku přišel a byl úplně v klidu. Neříkám, že se toto děje denně, ale evidentně to funguje...
9. dub 2014 v 16:01  •  čeká miminko, termín má v červenci 2017 (22. tt)  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@martiina_k když pro me dítě něco udela,tak mu podekuji,projevim vděk a radost,usmeji se,pohladim,to ale podle me není odměna.
9. dub 2014 v 16:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kathy.skal to ze si své ranne dětství nepamatujeme,neznamená ze nás neovlivnilo.
9. dub 2014 v 16:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kamilka007 Pokud už nezabírá nic, co jsi zkusila, zkus ji ignorovat. Jakmile začne dělat tyto scény, drapni ji, posaď a dokud se nezklidní bude sedět a jinak si jí nevšímej. Pokud se pokusí odporovat, jako že pokusí, zas ji posaď - v klidu a nevšímej si jí. Každá pozornost, i ta negativní je pro ně terno, to je to, co chtějí. Chodí do MŠ? Jak se chová tam? Jestli se chová podobně i v MŠ, nevěřím, že je to žárlivost na nenarozeného sourozence a pokud se chová tak pouze k vám, pak to může být určitý vzdor a strach z toho, co přijde spolu s novým sourozencem. Zkuste ji doma více zapojit do činností, které se týkají miminka - nějaké přípravy, chystní, vzít na UZV, ukázat video z UZV, jestli máte, fotky apod., ať pozná, že to není žádný vetřelec a ať ztratí obavy z toho, že jí někdo bere maminku. Dělá tyhle scény i manželovi? Jak reaguje on?
9. dub 2014 v 16:41  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@martiina_k to s chapeckem vaší sestry mi nepripada vtipné,ale smutné. Jinak těmi odmenami jsem mela na mysli odměny typu když uděláš tohle dostaneš za to tohle. Je také rozdíl mezi pochvalou,oceněním,uznáním,zpětnou vazbou,sdílením radosti atd.
9. dub 2014 v 17:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@martiina_k a podle me dítě se nejvic uci nápodobou rodičů. Takže chovam se ke svému dítěti tak,jak chci,aby ono se chovalo k ostatním. A také se mi osvědčilo nejit proti dítěti,nesnazit se ho porad něco učit,odnaucit,zvykat na něco,ale nechat ho si ke všemu přirozené dojít tehdy az na to bude zralé.a tím také odpadá spoustu konfliktních situaci.
9. dub 2014 v 17:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@jannka15 a mě to přijde správné, dítě pochopilo, že dělá něco špatně a za chvíli je klid. Že vztekáním si nic nevydobude a poznává, jak se má v určitých situacích chovat. Oni si pak vysvětlí, co udělal špatně a synoveček si spokojeně hraje dál. Je ale pravda, že to typické období vzdoru má zřejmě ještě před sebou, myslím, že ještě nepřišlo, tohle jeho vztekání je adekvátní věku. My se snažíme z dětí vychovat myslící, samostatné lidi, kteří ví, co je správné a ví, co je nesprávné. Prostě rozumného slušného člověka a na to dítě potřebuje vědět, že je chování nepřípustné a naopak chování žádané. Odměnou pro dítě je pusinka, pohlazení, úsměv a možná větší než bonbon... nemusí přece člověk fungovat stylem když tohle udděláš, dostaneš bonbon. Ale odměnou může být i třeba vycházka na hřiště - až si uklidíš hračky, půjdeme na hřiště, na písek, za kamarádem... ani toto neužíváte? až to dojíš, půjdeme si hrát? TO také ne?
"Nejít proti dítěti" je sice fajn, ale co až dojde do školy? To pro něj bude strašnej šok až najednou něco "bude muset", protože ve škole se nefunguje stylem přirozeného vývoje a až na něco bude zralé. Možná ho dáte do montessorri školy, ale nevím jak u vás, ale u nás je to pouze do páté třidy a co potom? To musí být dvojnásobný šok najednou se muset učit, muset sedět v lavici, muset být zticha a poschlouchat paní učitelku...
9. dub 2014 v 17:35  •  čeká miminko, termín má v červenci 2017 (22. tt)  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Tvůj příspěvek