Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Předškolák pláče ve školce. Máte také takové dítě. Pomůže psycholog?

duluxka
24. zář 2020

Syn od začátku chození do školky má problémy s adaptaci. Bývá často nemocný (na imunologie jsme byli a vše v pořádku, máme vydržet). Ráno teskní, poplakavá, přes den se chodí ptát učitelek kdy dojdu a ukápne slzička. Tak to probíhalo celé dva roWky a tento rok je to to samé. Dnes měl jít na dopravní hřiště, plakal, byla změna a to nemá rád. Z plakání se rozkašlal a ublinknul si šťávy, a tak mi volali, ať si pro něho dojdu. Syn je velice citlivý, řekla bych, ze tatanek, ale ve školce plače po mě. Máte někdo taky takové dítě, pomůže návštěva psychologa? Uz jsem bezradna. Příští rok by mel jít do školy. Jinak je to veselý, chytrý a hravý kluk.

vercamudrunkova
24. zář 2020

ahojky osobní zkušenost, nemám ale dcera od kamarádky, byla taková a byli u psychologa, že s věkem to bude lepší a samozřejmě mu vysvětlovat, že už je velký a má povinnosti a častěji pokud je to možno k babičce nebo přespat u kamaráda nebo bratrance, píšu co mi říkala kamarádka, tohle jí říkala psycholog a být důsledný

petrasipkova1
24. zář 2020

Mám úplně stejnou dceru, každý den pláče ve školce, v létě ji bylo 5, letos nechce ani na kroužky, přitom ji loni bavily. Nikam nechce beze mě, na hlídání nikoho nemáme. Už teď jsem přesvědčena o odkladu, aby byla ve škole nejstarší, i když je sikovna tak po te sociální stránce slabá a emocionálně hodně nevyrovnana 🙈 asi po mne 🙈

ninive211
24. zář 2020

Mám taky hodně citlivou holčičku, ve školce si dlouho zvykala, ne teda, že by plakala, ale chodila do třídy jak oukropek se staženými ramínky, hrála si většinou bokem mimo ostatní děti (doteď preferuje si někde v klidu sama kreslit než kolektivní hry), moc se nezapojovala. Je introvert, do těch tří let třeba když jsme šli někam do herny a byli tam 3 hodiny, tak 2,5hodiny mi stála u nohy a nechtěla si jít hrát, teprve ke konci se otrkala a šla, samozřejmě ji to bavilo a pak byla zklamaná, že za chvilku už musíme jít...s nástupem do školky se teda zlepšilo, je víc socializovaná, ale stejně když nechce, s nikým se nebaví (ale já jako dítě byla asi podobná)
Ve školce neustále loudí, že chce jít "po O", tak třeba loni tam spávala fakt minimálně. Letos mě čeká návrat do práce a ráda bych, aby tam spávala častěji, samozřejmě zatím dokud bylo pěkné počasí a šlo to, tak ji beru po obědě a odpoledne jsme spolu.

@petrasipkova1 Sociálně slabá a emocionálně nevyrovnaná, to jsi vyjádřila úplně přesně. Ona je v klidu v klidu a najednou nějaký problém a vybuchne a řev kvůli kravině (např. že si holčička ve školce sedla na židličku s její značkou). Za 14 dní má 6, je říjnová, takže odklad do školy moc nechci (to by nastoupila skoro v 8, snad bude ten "přirozený odklad" stačit), navíc je vcelku velká a takhle na pohled vypadá vyspěle, když porovnám některé letošní prvňáčky u nás, řekla bych, že jsou mladší jak ona. Ale s těmi emocemi se bude muset naučit pracovat...hlídaná je teda docela často babičkou, v tomto problém není, na mně vyloženě závislá není. To hlídání zkoušet je asi základ, blbý je, když babičky jsou daleko anebo vůbec nejsou, no...

zmrzlinka
24. zář 2020

Nás soused taky takhle plakaval....a v první třídě snad do listopadu každý ráno a syn říkal ,že i teď ve třetí třídě pláče když se mu něco nepovede.

irmamala
24. zář 2020

Já si teda myslím, že tohle už je na psychologa. Mám dceru taky předškolačkua a neumím si představit, že by ve školce plakala, že by měla problém být na kroužku apod. A ani u jedné z dcer jsem v tomhle věku nezaznamenala ve třídě takové dítě. Určitě návštěva odborníka ničemu neuškodí.
@petrasipkova1 Moje starší dcera je taky hodně citlivá, ne teda, že by měla problém se školkou, ale byla dost nevyzrála osobnost, neřekla si dospělému o pomoc, kam jí postavili tam jí našli apod. Chtěla jsem určitě odklad právě proto, aby měla trochu navrch nad ostatními, ale nakonec mě učitelky a okolí přesvědčili, ať jí do školy dám. A musím říct, že jsem vážně udělala dobře. Naopak ve škole jí hrozně stouplo sebevědomí a naučila se jednat s lidmi, ozvat se a také být samostatná. Teď vím, že kdyby zůstala ve školce nikam by se neposunula a byla by celý ten rok stejná fňukna jako byla. Takže on ten odklad nevyřeší vždy všechny problémy.

lenerka1
24. zář 2020

Mě napadá jen mazlit, tulit, ujišťovat o své lásce všemi možnými způsoby. Dát mu prostor vyplakat si ten smutek doma v bezpečí s vámi, kdy ho budete jen ujišťovat, že je normální, že se mu stýská, že vám se taky stýská, když nejste spolu, a že o to víc se na něj těšíte, a ať si u vás v náručí klidně popláče dosytosti. Zjistit, co by mu pomohlo být ve školce spokojenější (nám pomohlo fotoalbum s fotkama mě, táty, babiček), někomu pomůže obrázek či vzkaz od maminky na papírku v kapse, kaštánek, který jste spolu našli, namalované srdíčko na ruce, cokoliv, co si spolu vymyslíte. Hlavně s ním mluvte s opravdovým zájmem, možná to bude trvat déle, ale určitě na něco spolu přijdete. Někteří lidi prostě nemají rádi změny, můj syn i muž jsou to samé, věkem se s tím naučí lépe pracovat. Držím pěsti!

duluxka
autor
24. zář 2020

Dekuji všem za odezvu a hlavne podporu. Toto rano bylo pro mě opravdu hrozny. Syn přišel domu a spokohene si hrál a cítila jsem z něho tu radost, ze je doma a kdyz to napisu naplno, proste ze vyhrál a je doma. Volala jsem doktorce a řekla mi at ho netrápím psychologickym vyšetřením a dám mu čas do Vánoc a pak budeme řešit rovnou i odklad. Rekla bych, ze je jeste emočně nevyzraly. Snažíme se ho dávat na hlídání k babicce, ale poprvé tam spal, až minuly týden s 2letou sestřičkou.
Jen prostě nevím jak se ráno k nemu chovat, samozřejmě ho pusenkuji a ujišťuji, ze si pro něj dojdu, ale někdy mi přijde, že je to tim jen horší. Učitelka mi včera rekla, ze si za to můžu sama, ze to ze mě citi a dělá mi to schválně, aby byl doma. Ale ha ho domu neberu, pouze pokud je nemocny. Nikdy jsem ho tam nedala s rymou. Ma je opravdu silne s teplotou. Vysvetluji, říkám mu, ze nikdo neplace, stejne u louceni a během dne poplakava.
Rozdíl oproti minulému roku vidim v tom, ze se více zapojuje, hraje si s dětmi, hen to foukání pokračuje a přiznám se, ze uz nemůžu. Uz jsem z toho unavena a proste nevim jak na něj..

ninive211
24. zář 2020

@duluxka Možná bude problém i v tom, že to právě těžce bereš ty sama a on to z tebe cítí. Loučení ráno naopak má být krátké, rychlé, pac a pusu a čau, žádné půlhodinové objímání a milion pusinek ještě ve dveřích (to si odbyďte doma před odchodem do školky), čím víc to rodiče protahují, tím je to horší. V tomto má možná učitelka částečně pravdu. Je zřejmě potřeba, aby se naučil být více samostatný, určitě pokud to půjde, ho dávejte častěji na hlídání k babičce nebo třeba aby ho do školky vodil tatínek, často děti ty lítostivé scény dělají jenom maminkám, protože my mámy jsme prostě "měkčí" a citlivější k těm dětem. Co se týče odkladu, pokud reaguje opravdu tak, jak píšeš, že skoro každý den pláče, tak opravdu není citově vyzrálý a do školy připravený, odklad mu prospěje. A během toho roku navíc na té (zejména citové) samostatnosti můžete víc zapracovat. Zkoušej posilovat jeho sebevědomí, dávej mu drobné úkoly, za jejichž splnění ho chval, za každý pokrok, který udělá ve směru osamostatnění (sám si nachystá snídani, věci na oblečení...) chválit a povzbuzovat, ten kluk si je nejistej sám sebou a hledá útěchu u jediného člověka, kterou mu tu jistotu 100% dává, u mámy. Je třeba ale téma školky nastavit tak, že je to povinnost (tak jako táta má povinnost chodit do práce, tak on má povinnost chodit do školky), a že sice chápeš, že se mu tam stýská, ale že přece je už velký kluk a zvládne být sám pár hodin bez maminky.

Ještě jediný co mě napadlo (ale o tom by se asi učitelka ve školce zmínila), jestli tam není nějaký konkrétní problém (nějaké dítě, co mu dělá naschvály třeba, posmívá se...), proč ve školce tolik teskní...

duluxka
autor
24. zář 2020

@ninive211 ráno ve skolce žádné dlouhé louceni neprobíhá. Čím se blížíme více ke skolce, začne natahovat. Řeknu mu at toho nechá a snažím se mu zabavit myšlenky jinak než, ze jde do skolky. V šatně uz poplakavá, ale převlekne se. Pak když odchází, tak začne plakat a drzi se mě. Musí prijit ucitelka a vzít si ho. to jde dobrovolne. Snažím se, aby všechno proběhlo rychle, ale aby věděl, že se pro neho vrátím. Porad se mě na to pta. Rano ma i trochu průjem nebo spis jde lehce na WC. je proste vystresovany a dívat se na to každý den neni nic jednoduchého. Ale asi opravdu musím i já na tom zabrat. Přestanu s nim řešit, jestli plakal nebo ne. Proste se ho na to už nezeptam, budu ho směřovat k tomu, ze je to jeho povinnost a snažit se ho více osamostatnit.
Tatínek vodit do skolky nebude, vymlouvat se na práci, ale mam takove tušení, že by tam plakali spolu. Syn je celý on.

hermanecka
24. zář 2020

Dcera si na skolku nezvykla cele 3 roky...kvuli tomu i psycholog, ktery zacal rozdavat diagnozy🤦‍♀️..babicka potvrdila,ze jsem ja a tchyne i muj muz skolku spatne zvladali..hodne v tom hraje i povaha a geny.Dcera ma dnes 8roku a ve skole a druzine uplne v pohode..nektere deti proste potrebuji socialne dozrat a nekteri s tim muzou mit problemy plus minus i v dospelosti..

teeerez
24. zář 2020

Nastesti jsem jen teoretik, ale jak to ctu tak by me napadly dve cesty - tak idealne je zkombinovat?
Jak sama pises, prestala bych s nim resit, jestli plakal / neplakal a celkove to mene rozebirat. Proste se jde do skolky a hotovo. Samozrejme pri odchodu s pusou, ujistenim, ze prijdes po obede a mas ho moc rada. Pri vyzvednuti ptat se tak, aby nemel moznost propadnou "sebelitosti" - tj. ne obecne, mel ses ve skolce dobre, ale treba to obligatni - co bylo k obedu? Kreslili jste dneska? Reknes mi jmeno nejakeho dalsiho ditete ve skolce? Chtel by ses s nim kamaradit?
Celkove nepises o tom, jestli ma ve skolce kamarady. Neni cast problem v tom, ze byl hodne nemocny a treba tam moc kamaradu nema? Treba u dcery ve skolce jsem ty deti v predskolacich uz docela semnknute a kdyz by nekdo hodne chybel, mohl mi mit potiz se zapojit. Kazdopadne, zkusila bych s maminkou ditka, se kterym si nejradsi hraje, jestli by se nechtela sejit treba jeste odpoledne na hristi nebo tak neco, aby tam syn mel nejakeho "vetsiho" kamarada. To by mohlo pomoci.

Druha rovina co me napada je, jesli by mu nebylo lepe v nejake mensi skolkce? Treba soukrome? Zas aby mel ze skolky vylozene zazivaci problemy uz asi neni uplne standard, neublizuje mu tam opravdu nekdo? Co mu na skolce nejvic vadi? Jak byly zavrene skolky od brezna, melas ho doma nebo chodil do skolky? Tam, kde deti byly ted prakticky pulrok doma je to pry zas uplne stejne jako prvni adaptace, tak mozna i to? Drzim palce at najdete pricinu a povede se to vyresit

duluxka
autor
24. zář 2020

@hermanecka toto tvrdí i můj manžel. On taky školku nesnášel a syn je cely on. Tvrdí mi, ze ve škole to bude o.k. a jak to deti zvladaly psk ve skole?

duluxka
autor
24. zář 2020

@teeerez když si ho odpoledne vyzvednu, tak je to vesely spokojeny kluk, který mi tvrdí, že ráno uz plakat nebude a ze ve skolce je to super. Pres to se chodi porad ptat ucitelek kdy prijdu a rána jsou takové jak jsem psala.
Když byly skolky zavřené, tak byl doma a i tak byl často nemocny. Nikdy nevydržel déle než 14 dni, proto si i myslím, že ma takové problémy. Nemůže si zvyknout. I když má rymu,tak ma zvýšenou teplotu a kašel. Proste do skolky nemůže.
Jinak syn je hodně hravy a kamarádsky, ted uz si tam kamarády nasel, ale přes to rano velice těžko bere, ze odchazi do skolky. Určitě svoji roli hraje i to, ze jsem s dvouletou doma a on to ví.

mmm12345
24. zář 2020

@duluxka a ty jsi doma s mladším sourozencem? Jestli tomu dobře rozumím....? Osobně bych ho do školky nedávala. Proč ho tam vůbec dáváš, když víš, že se mu tam nelíbí? Případně není v okolí jiná školka, s individuálním přístupem? Moje dcera byla dost podobná, taky ve školce plakala a to šla do školky až jako předškolačka na 2! dny v týdnu (ve stejnou dobu šla i o dva roky mladší sestra, tak to tam vydržela, protože veděla, že s ní nejsem doma).

ninive211
24. zář 2020

@mmm12345 Protoze je to uz predskolak a je to povinne? Uz mu nejsou cerstve 3, kdy muze a nemusi!

ninive211
24. zář 2020

@mmm12345 A kdyz bude pak plakat na zakladce, tak taky kvuli tomu nebude chodit do školy? Jasne, existuje tu iinstitut domaciho vzdelavani, ale za me to uz je extrem pro "alternativce" a jen málokdo z rodicu na to ma opravdu kvalifikovane kapacity (znalostní) ...a skola neni jen o tzv "hard skills"(vedomostech), ale i o "soft skills" - socialnich dovednostech- naucit se nejak fungovat v kolektivu, mezi lidmi, umet se prizpusobit, pracovat samostatne i v tymu, delat kompromisy nebo naopak umet vyjádřit odlisny názor...

jade85
24. zář 2020

@duluxka budu trochu alternativní a ezo, ale zkusila bych hledat příčiny v prenatálním období, porodu a raném dětství, to většinou funguje, když pro nějaké chování není zjevná příčina (píšeš že je chytrý, veselý, hravý - takže má předpoklady k tomu se ve školce bavit, mít tam kamarády a rozumově chápat, že tam není odložený na vždy, ale že ho v konkrétní hodinu vyzvedneš). Odhalit a pomoci vyřešit takový problém umí třeba kineziologie...

mmm12345
25. zář 2020

@ninive211 skola je neco jiného, tam uz opravdu bude muset. ted jsi doma s mladší. za rok uz taky pujdes do prace a on do skoly, do jineho prostředí. tady mu asi neco nesedí nebo mu evidentně vadi, ze jsi doma s mladším. Děti maji byt do 6 let s mámou, kolektivu a deti si jeste v zivote uziji dost. Takovy je můj nazor. Skolka mu víc než rodina nedá... absolutne nesouhlasím s tím strkat trilete dezi do skolek, když jsou mamy doma s mladsim sourozencem. Ale jak rikam, je to muj nazor, nazor nasi rodiny ..

janedv
25. zář 2020

ja zmenila skolku. Misto neosobni statni malou soukromou. To je takovy rozdil!!! On tam chodi rad. Vazne rad. Mozna misto psychologa zkusit ji ku skolicku?

ninive211
25. zář 2020

@mmm12345 Hele, ale moznasis nevsimla, nejsem zakladatelka 😉A co se tyce toho byt az do 6 let doma s mamou...já úplně s tím nesouhlasim, zrovna ja s mamou byla az opravdu do tech 6 let(byla doma prave i s mladsi segrou), pak jsem sla do predskolni tridy-logopedicke, v jine ctvrti, mezi deti, co uz se znaly, nezapadla jsem, nemela kamarady, do skoly jsem pak chodila normalne v místě bydliste, i zde se opet deti uz znaly(z tech skolek), ja opet mimo. Neumela jsem se zaradit, prosadit, neumela jsem komunikovat, v tom socialnim kontaktu jsem byla pozadu ...tahlo se to se mnou hodne dlouho. Za me jit do kolektivu az v 6 je proste pozde (a ne, jeden krouzek tydne s maminkou za zadkem podle me kolektiv plne nenahradí, bez toho rodice je tam proste dite samo za sebe a jedna kolikrat jinak, nez v pritomnosti mamy). Souhlasim, ze u tech cerstvych triletaku je hodne deti na to jeste nezralych, o rok pozdeji ve 4 letech uz ale 99% detí reaguje na kolektiv kladně a potrebuje ho...muj triletak se uz posledni mesice s mamou doma vylozene nudil a obcas vymyslel kraviny, ja po skoro 6 letech doma uz taky vystavena a bez sily porad vymyslet nejaky program. Ted je kluk ve skolce 2.tyden a uz u nej vidim pokroky, ze je o neco samostatnejsi v oblikani, stale lip a lip mluvi...za blbe 2 tydny viditelna zmena!

ninive211
25. zář 2020

@mmm12345 Jinak pises, ze za rok do skoly bude muset...ale to do těch predskolaků musi prece taky, predskolni rok je u nás uz nekolik let součástí povinneho vzdelavani dětí, zde se nebavíme o malém trileťackovi, ale o skoro sestiletem diteti

duluxka
autor
25. zář 2020

Ano, jsem doma s mladší a on chodi do předškoláky a i když se mu venuji, tak školku nenahradím. Vidim pokrok v malování, vyjadrovani, proste mu to tam svědčí a já ho takto nedokážu doma motivovat. Chci, aby se uměl začlenit a nebál se, ze ho někde odkládám. Vcera jsme šli na nove hriste, kde jsme ještě nebyli. Bylo tam dost deti a on je uviděl, tak tam nechtel jit. Sedli jsme si na lavičku, rozkoukal se a pak už to bylo bez problemu.
Me proste jen trápí, ze mu neumím vysvětlit, že je to pro jeho dobro, ze se pro neho vrátím a at si to uziva. Stejne se každé ráno pta, jestli si pro neho prijdu.