Problémy se školkou: Nevyřešený incident se spolužákem, co dělat?
Dobrý večer,
jdu si pro radu a zároveň i se vyzpovídat.
Syn chodí do školky od 2,5let, protože je narozený v Dubnu a RP jsem měla do 3let věku. Vždy to s ním bylo a je složitější. Je potřeba mu vše několikrát opakovat ale ne proto, že by špatně slyšel ale on prostě nereaguje- má svůj svět, svojí bublinu a nevnímá. Ale kromě tohoto, si nikdy paní učitelky na nic nestěžovali. Naopak, když měli ve třídě na chvíli nějaké zvířátko tak věděl co to je, jak se postarat atd a velmi ho chválili, nebo pečlivost o mladší děti. Nikdy žádná zásadní stížnost. Nečekali jsme že budeme mít druhé dítě (zdravotní problémy z mé strany) a tak jsme neřešili že chodí do soukromé školky na druhou stranu města. Teď máme roční dcerku a tak jsme přehlásili syna do státní spádové školky. Má 4,5 roku a aspoň bude mít kamarády na základní škole. A teď to začalo. Na informační schůzce s paní ředitelkou, jsem se domluvila že syn nepotřebuje žádný adaptační proces, protože je zvyklý. Nebyl problém. Tedy dokud jsem syna nepřivedla do třídy za paní učitelkou. Ne jenže mě nepozdravila, nepředstavila se ale hned spláskla ruce a řekla: Tak mamčo, dneska do 10h. Nechápala jsem o co jde a tak jsem jí řekla, že před pár dny po dohodě a paní ředitelkou jsem domluvená na normálně celý den. Nene, to tedy ne, takhle to u nás nechodí, to slyším prvně. Říkám aha, tak když tedy půjde odhlásit oběd, pro syna si přijdu. Řekla mi že to zařídí a mám si přijít v 10h a dodala že stejně vidí že jsem doma, tak co. (Jako by jsem nemohla mít domluveného třeba lékaře nebo běhání po úřadech). Přešla jsem to ale naštvalo mě to. Teď mi syn začal od pondělí odmítat chodit do školky, že jsou tam na něj zlý a mlátí ho, že ho namaji rádi. Slušně jsem to dneska ráno řekla paní učitelce, jestli si něčeho náhodou nevšimla. Ta mi na to řekla že ne, že je v pohodě. Dneska odpoledne jsem si přišla pro syna a paní učitelka si mě vzala stranou a začala mi vyprávět, že byli s dětmi venku na procházce a jak se drželi za ruce tak ten spolužák ho za tu ruku tahal a podstrkoval ho a Kristián ho několikrát napomenul ať to nedělá. Když toho nenechal tak mu prý řekl, že to řekne doma tátovi a ten ho přijde zbít. Řekla jsem, že si o tom promluvíme ale že jsem tohle od něj nikdy nikde neslyšela. Ona začala, že je z toho v šoku a že za tolik let praxe se s ničím takovým nesetkala a že se jí to úplně příčí jak to může napadnou čtyřleté dítě říct a že neví jak se to bude řešit dál a že to bude asi muset vytáhnout na dnešní schůzi s paní ředitelkou. Tak jsem se omluvila a šli jsme domů. Teď mi to vrtá hlavou. Proč to neřešila v tu danou chvíli, proč to nechala zajít tak daleko. Však když slyšela, že se dohadují a provokují, měla přeci zasáhnout. Když to neřešila a on viděl že mu nikdo nepomůže tak mu řekl prakticky že ho táta bránit bude. To je můj názor. Myslím si, že je to lepší než kdyby ho uhodil nebo do něj strčil.
Co myslíte vy?? Od začátku nás ta učitelka prostě nemusí. Mám to řešit přes ředitelku?? Předem děkuji všem co to dočetli a za vaše názory.
@luciesofiealex Paní učitelka se mi musela omluvit za její chování. Co se týče věty, co řekl syn, jsem se nesetkala s pochopením, prý kdyby se to opakovalo tak bych už šla přímo se synem na kobereček. Každopádně od té doby je klid. Paradoxně je zajímavé, že stížnosti na syna přestali, když paní učitelka onemocněla a nechodila do práce. Pak když se vrátila tak už ani ona si nestěžovala. 🤷🏻♀️
@ruzova_pastelka právě že paní učitelku měla ráda celá třída a nejvíc se to poznalo právě na nás specifických (já nejsem výjimka, byla jsem hrozně pomalá a s poruchou soustředění). Vnitřní motivaci jsme tam měli. S kluka a jsem se samozřejmě moc nebavila, ale pozorovala jsem všechny spolužáky hodně, protože psychologie mě bavila ještě mnohem dřív, než jsem dokázala vyslovit slovo psychologie 🙂 Schválně se můžu zkusit zeptat i na třídním srazu, ale ono i v té frontální výuce o 30 dětech se dá kouzlit, pokud učitel ví kdo mu tam sedí a počítá s tím, a pokud učí s laskavostí, láskou a dokáže to udělat zajímavé a sem tam i legrační. Což paní učitelka vždycky uměla.
Jinak můj táta je taky učitel, taky zvyklý na frontální způsob výuky (takže i v osobním životě dialog úplně neumí 😂) ale i největší sígři ho zdraví i po letech (a prý je zajímavé, že nejvíc oni) a vnitřní motivace je právě to, co on umí vyvolat hodně dobře. V něčem jsme si jako lidi dost podobní a když ten učitel vsadí na tyhle podobnosti a přidá víc přístupů na jednu situaci, může se zavděčit docela většině (a rozhodně ne jen těm "standardním" lidem). Je to vlastně jako s dobrými filmy. Nemusí se to líbit každému, ale líbí se to opravdu velké většině lidí, má to nějaký přesah, funguje to jako celek... A taky je to frontální, přestože se to hluboce dotýká duše každého toho člověka.
Jakože je to při 30 lidech vždycky těžké, ale někteří lidé s tím co mají k dispozici dokážou zázraky.

Dcera chodila do církevní mš a byla to za mě nejlepší volba. Ve třídě 18 dětí. Náboženství jim nikdo nenutil, jen se bavili okrajově. Přístup skvělý.