Protivné nálady u miminka (3 měsíce)

no_title
22. lis 2017

Zdravím,
třeba si tím taky někdo prošel, malý měl teď 16.11. 3 měsíce a přijde mi, že je většinu dne nabroušený a protivný. Náš den vypadá zhruba tak, že kolem 6 ráno kojím, pak ještě pospáváme v posteli, kolem sedmé se mu tam už přestane líbit, tak ho přesouvám buď na chvíli do autosedačky (abych se najedla) nebo na gauč, nicméně pokud ho pořád nezabavuju, tak mrčí a začíná plakat. Takže pořád štěrkám štěrkátkem nebo s ním cvičím na prdíky, atd. když už nepomáhá ani to, tak chvilku nosím na tygříka (ale to se svýma rukama moc dlouho nevydržím), když už je hodně protivný (což je tak hodinu po tom, co jsme vylezli z postele), tak znovu kojím a snažím se uspat na gymnastickém míči (jinak nakojit v bdělém stavu nejde). Přijde mi, že skoro celý den mrmlá a není spokojený nikdy. Směje se hlavně v noci, když se vzbudí a vidí mě, přes den je protivka 🙂. Trochu mě to mrzí, že se nesměje a celý den se snažím víceméně nějak přežít, někdy mi jde z něho hlava kolem. Na 3 hodiny denně ho mívám v šátku, tam je spokojený a spí tam, dokonce se i bez problémů kojí a pak je v pohodě v noci. Člověk by řekl, že chce prostě chovat, ale když ho chovám v křesle, tak spustí brekot, tak nevím... Měl to někdo podobně? Je něco, co by mohlo pomoct a co by ho mohlo třeba zabavit? Dost možná se prostě jenom nudí nebo nevím...

mythologist
23. lis 2017

@no_title : jeste jsem si vzpomnela na knizku The Wonder Weeks, ktera pojednava o vyvojovych etapach, mrknete do tabulky, mozna pomuze, vysvetli. Kdyz se dite uci nove dovednosti, muze byt nevrle, proste v hlave na necem maka. Je k ty knizce i web stranka.

ahanka
25. lis 2017

Vydržte, opravdu prostě potřebuje být u Vás. Taky jsem doma bojovala s mužem, který se zlobil, že má pocit, že to dítě nedám z ruky (občas to tak opravdu bylo...), ale já věděla, že je to jediné, co funguje. Takhle malé miminko tím nerozmazlíte, naopak. Potřebuje se Vám naučit věřit, aby se pak mohlo naučit věřit samo sobě a dále ostatním lidem.

Já se na mimi snažila usmívat, i když jsem měla oči krvavé od nevyspání, nebo uplakané. Ne na sílu, ale prostě jsem se snažila nezapomínat, že to malé miluju a že za to nemůže, že prostě potřebuje uspokojit. Myslím, že tím, že jsem se na ni hodně usmívala, pomohlo. Že cítila, že jí miluju, že je vše v pořádku, že je v bezpečí. Časem bezděky reagovala stejně - usmívala se, i když to nebyl ještě vědomý úsměv. Dnes ji okolí má za usměvavé pohodové dítě... jen já vím, čím jsme si prošly... a ještě občas procházíme.

Správně by těhotenství mělo trvat o 3 měsíce déle, ale lidské tělo by to neuneslo, proto 9 měsíců uvnitř a 3 vně - tzv. 4. trimestr, kdy miminko stále potřebuje vše, jak mělo v děloze - teplo, syté bříško a MAMINKU. Cítit její srdce (já musela mimi držet vždy nalevo, aby se uklidnila), cítit její vůni, slyšet dech... UŽIJTE SI TO! Je to pomíjivé a ještě se Vám po tom bude stýskat. Okolí se snažte vysvětlit a vydržte, věřte svým instinktům.

niki1107
4. led 2019

@no_title Ahoj, tak jak pokračujete? Mám 2,5 měsíční holčičku a zažívám s ní víceméně to stejné, co ty až na to, že se kojí v klidu v jakékoliv poloze. Jinak je to ale malej vztekloun, kterej vydrží být klidnej cca půl hodinky až hoďku po kojení, pak začne mrčet a pokud ji nedám do šátku nebo s ní nejdu ven, tak řve jako o život. Uspávám ji v zavinovačce, protože má divoké ručičky a jinak by snad ani neusnula. Noci jsou celkem ok, na první spánek spí v té závince, poté si ji beru do postele k nám (skrz kojení a v neposlední řadě i skrz to, abychom se obě vyspaly), ale přes den ji uspávám víceméně na sílu a to mi naspí max 3x 20 min. V poslední době už mi to fakt leze na mozek, kolikrát brečím s ní, i když vím, že bych měla být klidná, ale to prostě nejde...Člověk je s ní celý den, chce ji chovat, nosit, hrát si s ní a ona je protivná. Neustále přemýšlím nad tím, co dělám špatně. Moc ji miluju, ale fakt už jsem vyčerpaná.