Averze vůči tchýni

@hope18 Jo 😝 nejdřív mi řekla, že "prve se 3 týdny po narození k miminkům vůbec nechodilo", tak proč k nám doháje leze bez pozvání hned pár dní po návratu z porodnice ještě, když malý se narodil o měsíc dřív, já jsem po císaři a měla jsem co dělat, pač jsem měla po porodu jiné komplikace a ještě bojuju s cukrovkou! Od té doby u nás chtějí být co 3 dny a taky pořád chce kočár nebo otravuje, že vyžehlí atd.! Ale já taky nechci, aby se mi doma někdo hrabal! Moje tchyně je taky hodná, ale hlavně nemají co dělat a zjevují se u nás bez pozvání a ohlášení! Posledně jsem tady byla v kalhotkách 😒

My sice s tchyni nebydlime ale taky mam averzi na ni i na tchana. Oni sou jak maly deti. Večne neco chteji a musi to byt hned beda jak ne. Nezajima je ze mame svoji rodinu a ze mame jine plany nez jim delat otroky. Navic si s nima nemame co rict, ani mladej a to je jejich syn. Nikam nechodi, x krat sme je lakaly aby s nama nekam jely ale vzdy jen vymluvy. Maji svoji pravdu i kdyz vsichni vi ze je to jinak. Navic kdyz hlidaj svagrovi malou je mi na zvraceni. Rekla sem ze az mi budem mit prcka ze jim ho nepucim

@lobella co se tyce syna, tak kdyz jsem ho cekala, tak vsichni meli smulu, ja jsem nechtela kupovat nic krom zaķladni vybavy, co musi byt hned a hodne obleceni bylo podedeneho. Hodne maminek pred porodem nic nechce kupovat, vymluv se klidne na to.
@2hanah meli jsme to taky tak, ze tchani tu byli casto a bez ohlaseni... pak to vygradovalo, ze jsem hystericky jecela na manzela, brecela a totalne se slozila po jedne neohlasene navsteve a pro me totalne nevhodne (sice tech bylo vic nez dost), ale u tehle proste se pohar prelil. Pred tim jsem o tom s manzelem mluvila, ale bez efektu, az mi skoro hrablo, tak pochopil, ze je zle a nastavil hranice. Po case se snazil, aby se trochu zmirnily, ale ve me se neco zlomilo a proste chci udrzet hranice, ktere jsou nastaveny. Ale... cekame druhatko... a ja uz ted mam nervy na pochodu, zda to nespadne do starych kolejim.. uz ted do manzela hucim... tak snad to udrzi.... zajimave je, ze dokud se nenarodil maly, byl klid. Jakmile se maly narodil, total se vse zmenilo. Ze zacatku jsme bydleli u moji mamky, ta taky co se maly narodil, nerespektovala nase soukromi, tchani zacali chodit na navstevy (pred tim cely rok se neukazali, i kdyz jsme jim rikali, at se nekdy stavi), pak jsme se prestehovali do bytu naproti tchanum (tak to proste vyslo) a z louze pod okap. Prvni dny byly uplne na zabiti, porad nekdo klepal, pak se manzel nervnul a oninse trochu zklidnili. Myslela jsem, ze nez budeme mit druhatko, ze budeme bydlet jinde, ale chyba lavky, nevyslo....
@girl.misel proc Ti je na zvraceni, kdyz hlidaji malou od svagru?

každá strana má dvě mince, já mám tchánovce kterým je náš syn (jediný jejich vnuk) totálně ukradenej, s klidem ho nevidí x měsíců (bydlíme ve stejném městě), nezajímají se o něj, ze začátku jsem to byla já kdo jim ho "vnucoval" aby si s ním vytvořili nějaký vztah, pak už jsem neměla sil to pořád tlačit, podpora ze strany manžela-nula, výsledek-vztah absolutně žádný, syn k nim odmítá chodit. co já bych dala za dotaz co budeš vařit? nevař, já něco udělám! to bych asi padla do mdlob! bydlet bych s nimi teda nechtěla ani omylem (ostatně ani s mými rodiči), zkuste si domluvit nějaký pravidla-zejména manžel by se měl aktivně zapojit, pokud to nepůjde tak pryč pokud je to jenom trochu možné...

Tak ja to mam podobne, ale nastesti ji mam asi necelej 1km. Kdyz jsem byla tehu, tak si mysleli, ze pujdu asi za 3m do prace a ona bude hlidat a ,,vychovavat,, 😂 - nejak to tchanovcum nevyslo 😂. Ale taky by si deti furt brala, ale ja ji vzdy nedam a kdyz jde k nam, tak se naucila ohlasit predem a ceka nez ji otevru vrata. Co mi vadi, ze furt vola manzelovi a vyzvida - je to odporny jak je zvedava a do vseho strka nos!!! A na Tvem miste bych taky nastavila nejaky pravidla a pokud chces jit ven odpoledne a ona chce zrovna deti, tak ji to rekni, ze jdete ven a ona ma proste smulu. A taky bych se s ni domlouvala predem, proste ji to vysvetlit ze mate nejaky plany a nezijete z minuty na minutu.... Tak drzim pesti ☺

@kristipa no ono je to tezky, kdyz nekdo nezna meze. Je to spatny kdyz nemas ,,svobodu,, a chapu, ze Tebe mrzi nezajem. Proste to chce vse s rozumem ☺ a tak aspon vime jak to delat az budeme my babky😂😂😂

@priefi ono je to tak, ze nase bude prvni mimco v rodine, ona mela jen syna, manzela, a chtela holku, to je take jeden z duvodu, proc nechceme znat pohlavi, zacala by nakupovat jak prastena vsechno v ruzovem...nejake obleceni mam po mladsi segre, ale mela to oredtim pujcene teta, tak nevime, co se vratilo co ne, ale je to jedno, kdyz nebudem nakupovat pro mrne, chce nakupovat do bytu, ted se urazila, ze jsme si koupili postel, co nam chtela koupit, ale uz predtim nam dala penize, takze jsme je ze sluznosti prijali ale postel a vybaveni si chceme koupit sami, nekdy mam pocit, ze si nas kupuje, abychom se s ni vidali a byli s ni, dava nam penize, ale my se s ni vidame protoze chceme a ty vecne strkane penize me rozciluji, az se mrne narodi, chceme je dat na sporeni, sice penize potrebujeme, ale ktera mlada rodina ne, ale jsem vychovana, ze si koupim jen co muzu, nechci mit vsechno, nechci, aby nam davala penize...

@lobella to chapu, nemas to lehke. U me pomohlo rici, ze si toho moc vazime, ale chceme byt samostatni. Samozrejme ze budeme radi za pomoc, ale vseho s mirou. Ale to bylo na strane mych rodicu. Prvne to bylo, ze koupi postylku, ze koupi kocarek, ze budou kupovat pliny... nakonec jsem je usmernila a dopadlo to tak, ze jsme si vse koupili sami (a plenky taky kupovali sami), protoze jsme chteli si vybirat sami a bez kecu. A aby byli spokojeni, tak koupili treba cestovni postylku, ktera je u nich a kterou si pujcujeme, kdyz nekam jedeme a kdyz byl maly mimi, tak si tam i zdrimnul. Ono to tak casto je, kdyz dostanes penize na neco, casto ocekavaji, ze budou moci do vyberu kecat. Mi stacilo zarizovani svatby. Dostala jsem nejake penizky na svatbu a jak za par let opravdu svatba mela byt, tak zacali nam do toho moji rodice totalne kecat. Termin se jim nelibil, misto chteli vybrat, do vseho chteli kecat. Pak jsem se s nimi rafla a dozvedela se od otce, ze kdyz mi dal penize na svatbu, tak muze do toho kecat, moje reakce byla, ze mu to vratim a ze chci mit svatbu podle sebe. Oni si neuvedomovali jednu zasadni vec, bylo to o nas a ne o nich. Az kdyz jsem na mamku vyrukovala, ze s takovou budu mit na pripravu svatby jen hnusne vzpominky plne stresu, uvedomila si, ze to je spatne. Najednou to slo. Nekdy je treba proste jit a rici, co vadi a proc to vadi. Mame to s manzelem tak, ze ja resim s moji rodinou, kdyz se nam neco nelibi, on se svoji. To znamena, ze by bylo nejlepsi, aby sis promluvila s manzelem a kladla mu na srdce, aby on si promluvil se svoji mamkou. Pokud to budes Ty, kdo si s ni promluvi, taky dobre, ale nebude to mit takovy efekt, jako kdyby ji to rekl jeni syn.

@priefi tak nasi nam na svatbu prispeli, ale nekecalu, nebo spis jak by to udelali oni, ale ne ze by primo vybirali, ona nam pridala tez, stejnou merou a pak chtela pridat zase, coz jsem odmitla a pohadali jsme se, ona ukrivdena, ze si je nechci vzit, u manzela je to tezke, vyrustal jako jedinacek a je naopak zvykly, ze se mu dostane vseho, tak mu to bkbe neni, sice ji reknee nechci to, ale jak mu to strci, uz to neresi, ze se nechce dohadovat, proste to v nem ten blby pocit nevyvola jako u mne...stoji pri me, ano, maminko, nechceme penize, neco si kup sama, ale vezme si je ani ho moc premlouvat nemusi, ja jsem schopna se kvuli tomu pohadat a stat si za svym...

tak to je ještě dost v pohodě. to půjde pravděpodobně velmi dobře vyřešit asertivní domluvou. a pak ti může tchýně bejt dost pomocná, až to budeš potřebovat. ale měla by respektovat tvoje plány a představy celkově. pokud je rozumná, bude to fajn, uvidíš.

Taky bydlíme s tchýni a je to peklo no🤐 u nás je opačný problém, ze tchyně chodí o berlich a já Bláhová si myslela ze si malou bude brat často když je doma na důchodu...vubec! S ni se na hlídání nedá domluvit. Tchyně si ji sama od sebe nebere nikdy. Jen když prijedeme z nákupu, herny apod tak si s ni hraje. A proste to nechává na malé. Ta za 10 min chce za mnou a je po hlídání. Tchán malou pozdravi a pak ho nezajímá....nevím co je horší jestli přehnaná starost nebo jako u nás přehnaná ignorance... teď cekame druhé tak jsem zvědavá jak budou to druhé přehlížet 🙈

@tapinda nezájem je na prd, ale zas si žiješ svůj život, než když Ti do něj pořád někdo kecá

@iulia ahoj. Synovi je deset měsíců a ona pracuje snad jen dva dny v tydnu

@lobella jak já ti rozumím. Jsem z 5 dětí, mamka měla péči o osobu blízkou, taťka měl spíš podprůměrný plat. Vždy nějak bylo na vše, co bylo potřeba (kroužky, oblečení, výlety), ale mamka musela dost počítat, a třeba dovolené byly u babičky na statku, u moře jsme nebyli nikdy.

Naproti tomu tchanovci mají 2 děti, zabezpečení jsou víc než dost, a často cpou peníze nám. Vím, že to myslí dobře, ale mě je to až nepříjemné. Jsem zvyklá a vychována k tomu, abych se uměla o sebe postarat sama, manželovi to taky úplně příjemné není. Navíc oba máme slušně placenou práci (já teda teď na RD), a co potřebujeme, tak si můžeme vybrat a pořídit sami. Já se třeba ani netěším na Vánoce u nich, vím, že to myslí dobře, ale mě už odrazuje to ohromné množství hodnotných dárků, k tomu obálka s penězma... Nejsem na to zvyklá a nedělá mi to dobře. A ani jim nedomluvíš, že dětem opravdu stačí 1-2 dárky, kdepak mají toho milion... to, že třeba ložní prádlo bych si radši vybrala sama, to nějak nebere (ale uznávám, že jsem nikdy nic neřekla; moc nevím jak, aby se neurazili), tak už máme 4-5 sad od matejovskeho v barvách, které bych si nekoupila, a hlavně v krepu, který taky moc ráda nemám... a povídat by se dalo dál a dál. A nejhorší je, že je vlastně moc hodná, myslí to dobře a člověk si připadá, jako nevděčník..

U tchanovců jsme rok a půl bydleli a prchli jsme. Zpětně bych to už nikdy neudělala. Dost se náš vztah s tchýní rozbil a nevím, jestli se to někdy slepí. Navíc máme teď chlapečka, kterého mají moc rádi, ale já jí prostě nevěřím. Nechci jí ho nechávat, nesouhlasím s jejími názory na výchovu a péči o dítě, a nejvíc mi vadí to, že od začátku moje námitky na cokoli, co s malým dělala ne podle mých představ, hned shazovala a jela si po svým. Z toho vznikla další averze a třenice. Teď už asi trochu pochopila, že máma jsem já, a občas se i zeptá, co a jak chci, ale ve mě už je to dost pochroumané. K tomu máme 2 starší neterinky, které hlídá často, vím, že se holkám věnuje skoro až moc, ale vyblbnou se s ní hezky, ale dělá věci, co bych si nepřála, aby dělala s mými dětmi. Zase babičku mému synkovi brát nechci a tak se s tím peru a peru... teď jsem nejvic zvědavá, jak se situace vyvine dál - za měsíc se budeme stěhovat do našeho domečku, který je ve stejném městě, jako bydlí oni...
Je to hodná ženská, myslí to dobře, snaží se pomoct, ale ...

@priefi protoze posadi 4 lete ditena trakturek a nechaji ji jezdit po zahrade bez dozoru atd atd

@priefi Mám to naprosto stejně! Celé těhotenství jsem je nezajímala, před tím taky ne, dokonce tchýně nás nepozvala ani když měla 60. let na pár chlebíčků a posedět a najednou s nima mám být pečená vařená?? Proč! Je to moje rodina a jsou to naše miminka! Oni jsou už "jen" babičky, ale nějak jim to nedochází, že už se vtírají a chceme si své mateřství s miminkem užít samy a ne to přehodit na ně, ikdyž zrovna nemají co dělat!

Tak se osamostatněte, běžte do svého nebo podnájmu a máte klid. Postavte se na vlastní nohy nebo buďte u rodičů za zmíněných okolností. Nic mezi neexistuje, obě volby mají své daně, ale taky výhody.

@2hanah my jsme meli docela dobre vztahy, chodili jsme za nimi na navstevy, ale i kdyz jim manzel rekl, at se stavi nekdy i oni na kafe, tam ne. Pak kdyz se narodil maly, zmenilo se to. Ale v sestinedeli jsem nechtela nikam trajdat, tak museli prijit oni a asi nejlepsi bylo, kdyz mi tchan vytknul, ze tam s malym se u nich ani neukazeme, ze jen oni musi chodit a ja zanet v prsu, porezana, s atb a jen cumela a nechapala.... samozrejme jsem se ohradila. Takze pred tim jsme tam za nimi sli tak 1x do 2 az 3 tydnu a najednou kazdy tyden navsteva. V sestinedeli to bylo pro me dost narocne.... pak za nedlouho jsme se prestehovali do bytu naproti nich a prvni dny nekolikrat za den klepani, kdyz jsme sli ven, tak jedine s manzelovou mladsi sestrou a ja mela dost. Manzel to utnul, ale navstevy kdyz bylo dobre 3x do tydne, pak obcas jen 2x do tydne (a nikdy jsem nevedela kdy, takze jsem byla kazdy den ve stresu)a ve me se to kupilo a kupilo az jsem jednou fakt explodovala. Od te doby manzel 1x tydne se synem tam jde a ja si zustavam doma. Ale jak se male narodi, tak ho z oci nespustim dokud nebude mimo nebezpeci (drzeni hlavicky atd., u syna mi to fakt stacilo, kdyz ve 2 mesicich meli za to, ze uz udri sam hlavicku i pres moje upozornovani), takze zase to trochu nabehne na stare koleje a ja nevim, zda to dam. Jen mam strach, aby to nesklouzlo zase do navstev x krat za tyden, to bych nevydychala a dost se uz kvuli tomu stresuji.

@priefi to je tak uklidňující si občas takhle přečíst, že v tom člověk není sám... u nás taky - malý měl sotva měsíc a už ho držela vertikálně a ještě se s ním celá houpala, zvedat z podložky pod ramenama s visící hlavičkou, ve dvou měsících si ho posadila na klín, jak si budou prohlížet knížku. Ve mě to vždycky explodovalo stylem "Pane Bože, jak ho takhle může držet, co to s ním dělá!!!", ale držela jsem se a v klidu jí řekla, jestli by si ho mohla vzít víc do klubíčka, že přece ve dvou měsících ještě nemůže sedět. Na všechny námitky jsem okamžitě reagovala: "Ale vždyť já jsem přece pracovala v jeslích, já jsem se nachovala takových dětí." Podotýkám, že v jeslích pracovala cca 20-25 let zpátky a jen na pár let. Když jsem argumentovala, že jsem to konzultovala i s naší rehabkou (z porodnice jsme šli s Vojtou, sice je malý zdravý, ale měli jsme dost těžký porod, k tomu klasika - asymetrie, diastáza, tak si myslím, že to bylo spíš preventivně, ale cvičili jsme do 3. měsíce, teď ho ještě hlídá, dokud si nestoupne, ale chválí ho, je spíš napřed), tak reakce byla, že je to přeci zdravý kluk a cvičit vůbec nemusí... No a když člověk poslouchá pár měsíců při každé návštěvě toto, tak se ta averze a nedůvěra prostě vyvine. Zároveň je i dost taková nešetrná - v šestinedělí jsme zvali oboje rodiče na návštěvu (měli jsme s manželem oba během 2 měsíců narozeniny), přišli, pozdravili a první věta, když jsem se objevila s malým byla: "Tak mi ho dej." To když řekne šestinedělce, tak nevím, na jazyku jsem okamžitě měla: "Nedám.", ale z korektnosti jsem to spolkla. Přitom by stačilo říct něco ve smyslu, "můžu si ho pochovat?" nebo "co ty drobečku, půjdeš za babičkou?", ale věta "Tak mi ho dej" mě opravdu posadila. A pak je člověk nervní z každé návštěvy, co zase bude... Teď se děsím toho, jak jí budu vysvětlovat, že opravdu nemá malého tahat za ručičky dřív, než se do prostoru pustí sám (neteřinky tahá obě). Možná to moc hrotím, ale já si s plochýma nohama a křivýma zádama užila a užívám dost a pokud můžu napomoct tomu, aby byl malý v pořádku, tak se budu snažit, co jen mám sílu. Je mi jedno, jestli mi ho jednou vrátí s boulí na čele a rozbitým kolenem, celého od bláta, s roztrženým oblečením.. to je normální, je to dítě a člověk to vždy neuhlídá, ale zrovna pmv je pro mě moc důležitý a tam se s ní klidně pohádám.

Naštěstí mám manžela, který plně stojí za mnou, za což jsem neskutečně vděčná... Po jednom výbuchu se situace trochu uklidnila, ale pořád to není ono, těch různých bolístek u mě na duši je moc a nejhorší je, že mám paměť jako slon a neumím se přes to úplně přenést, i když se snažím a nechci se v tom patlat... Ona moc nepřemýšlí o tom, co říká, tak umí hodně ublížit, aniž si to vůbec uvědomí. Přitom by šlo stejnou věc říct jinak, že by to člověk vzal úplně v pohodě, ale její formulace mě dost často posadí na zadek.

@tynka9 Máš velké štěstí, že máš oporu v manželovi, je důležité, když se shodneme a on je na tvé straně. Taky mám pamatovaka a spoustu hlášek ve mně zůstává až nesmyslně dlouho, i když bych to třeba líp podané přijala jako názor k zamyšlení. U nás pomáhá trochu, když se ohanim autoritou - doktorka tohle nedoporučuje, na rehabku zakázali, ale občas je to dost vysilující a tchýni bych malou nedala, minule jsem s ní poslala tatínka s instrukcemi a zaprisahanim, ať nenechá tchýni dělat žádné nepravosti.

@mourovatakocka za manžela jsem neskutečne vděčná, vím, že je to důležité, aby se uměl zastat ženy, a zároveň vím, že to nebývá úplně pravidlo... jinak u nás se při zmínce o autoritě spíš urazí... sama je zdravotník a má na vše názor, btw já jsem zdravotník taky, ale třeba do hodnocení rehabky nebo pediatry bych se nepouštěla, není to můj obor.. no, bylo by to povídání na dlouho 😉

@tynka9 jsi moje krev. Taky mam hrozne dobrou pamet a nedokazu se pres to vsechno prenest. Ale bylo toho mnihem vic, kdybych to mela vse vypsat.... Ale jako jednaji se mnou hezky, nedovolili by si rici, at jim ho dam. Jen slusne. Ale jeste priklad, kdyz byl v porodnici a chtela si ho pochovat, hned jsem vsem rikala, miminko se dava, miminko se nebere a je treba jistit hlavicku. Chvili si syna pochovala a ze ho da sve dceri, vzala zavinovacku za levy a pravy konec a sup s ditetem jak s bramborami. Mi se srdce zastavilo. Mohl vyklouznout, mohl zakrivit krcet... no co mi vsechno probehlo hlavou... byla jsem v takovem soku, ze jsem se nezmohla na slovo... pak to ze me spadlo a schytal to manzel. Jenze, on ji rekl,.ze si tohle nepreji a pak na navsteve u nas repete. Manzel ji serval, jestli je vubec normalni, ze ji rikal, ze takhke ne a uz se to nikdy neopakovalo. A to s temi 2 mesici, ona ma 4 deti a vsechny v te dobe uz mely pevny krcek... no bez komentare.... pak teda kdyz byli pri malem priste, hned rekla, ze si uz bude davat pozor, ale manzel ji musel udelat opet kazani, protoze ona prece nemohla vedet, ze dite ve 2 m jeste nema pevny krcek... a jak ho i pozdeji zvedala, tak za ramena a hlavicka bez jisteni, to uz jsem ale vyjekla... byla jsem za hysterku a manzel mi pak rekl, ze za chvili si ho nebude chtit brat vubec, ze reaguji prehnane... ale souhlasil s tim, ze je to spatne. Ja mam taky plochonozi, bolave zada, skoliozu na 3 mistech a taky si na tom davam jo extera zalezet. A uz mam nervy z toho, co bude u druhatka. Moje mamka akorat nemohla pochopit, ze si ho nemuze posadit na klin, ale respektovala to. Tchan s oblibou sahal na slapky, tak jsem taky sprdavala. No.. hystericka prvorodicka... ted budu hystericka druhorodicka. Takze ackoli bych nejraci manzelovi dala deti a mela dal svuj klid, pro dobro druhatka budu muset chodit vzdy, protoze nedopustim repete.

@mourovatakocka to znam taky 😅

@tynka9 ale s oblibou zase placne neco pred manzelem na mou osobu a on mi to rekne a to mi taky pak lezi na zaludku

@priefi Taky jsem hysterická prvorodička 😀 Moje mamka do mě v něčem taky ryje, abych to tolik neřešila, jenže u ní nemám moc co opravovat, funguje dobře. Když jí občas říkám, co se třeba dělo kolem neteřinek, tak taky kroutí hlavou, holt mám její výchovu 😀 Nedávno u nás byla teta, já přijela s malým v kočáře a byl na bříšku (ještě nesedí, ale chce vidět ven), tak do mě taky ryla, že už přeci skoro sedí, a že jsem ta poctivka prvorodička, co to moc řeší. Na rovinu jsem jí řekla, že tohle bych řešila i u desátého dítěte stejně jako u prvního, protože znám ty potíže, co z toho můžou být na vlastní kůži. Ve 12 letech mě poslali kvůli skolióze dokonce pro korzet (který jsem teda potom odmítala nosit, protože jsem v něm nemohla sedět, dýchat, nic..), a rozhodně nechci, aby tohle jednou moje dítě zažilo. A dala mi pokoj, pokývala hlavou a vzala to. S tchýní to takhle nefunguje, rozumný argumenty nebere, spíš se urazí.. Vychovala jsem si hodně manžela na to, aby viděl, co je špatně, tak se často ozve sám ještě dřív než si já stihnu rozmyslet reakci, protože nechci vyjíždět pokaždé zostra, i když se to ve mě vře . Snažím se, aby vztahy alespoň nějak rozumně fungovaly, a tak se snažím se krotit. Ale co si budeme říkat - čím míň návštěv u nich absolvujeme, tím jsem klidnější a spokojenější. Ano, chci tam chodit, ale je to pro mě dost psychicky náročné.

Jen si vždycky říkám, abych si toto dostateně zapamatovala a jednou své snaše byla oporou, která funguje jak má, tj. ani ne příliš, ani ne málo, prostě tak akorát 😀

@tynka9 oni vsichni ziji starou skolou a neuvedomuji si, jak my, jejich deti, netere, synovci..., trpeli kvuli pohodlnosti posazeni na klin, tahani za rucicky, atd.atd. Jenze treba manzel a jeho sourozenci jsou v tomto smeru naprosto ok, sesrrenice a bratranci taky. Proste k tomu to dite musi byt i nachylne... coz ja byla.... taky mi chteli dat korzet, ale dr.to nakonec stopla. Tchyne nastesti docela nase nazory bere a mamka taky, ale asi to bude o tom, ze si to umime prosadit s manzelem. Ale ne vzdy to je s medem... Nepareme se s tim. Stesti je, ze mame manzely, kteri za nami stoji. Doufam, ze budu pak v poho tchyne 😂

@tynka9 ale stve me, ze kdyz neco reknu u tchanu ja, tak jakobych nic nerekla (hlavni expert v tom je i svagrova). Musi se ozvat manzel... takze me tohle vzdy vytaci do ruda... tvari se, jakoby ani neslyseli, ze jsem neco rekla... total ignorace... zareaguji bud kdyz manzel rekne, ze jsem snad neco rekla, nebo zopakuje to

@priefi taky dobrý no, to je síla. Ale super, že alespoň manžel funguje. Znám páry, kde je to podobné, ale manžel spiš drží s maminkou a to je teprve...

já když se ozvu, tak protiargumentují právě prací v jeslích, nebo tím, že už přeci hlavičku udrží a pod. Ale nevysvětlíš, že i když jí udrží, tak to třeba ještě není dobře, protože na vzpřímení ještě není připravený... jedou si dost po svým, ale musím uznat, že se to trochu lepší. Částečně začínám mít pocit, že mě začínají brát jako matku, částečně proto, že je malý šikovný, pomalu si začíná sedat a tak se s ním i víc “může” a částečně má v něčem možná prsty i švagrová. Ta to taky uznává, že to s její mamkou úplně snadný není a vím, že jí občas něco řekne i na naší obranu, vím, že se s ní kvůli svým holkám taky různě dohaduje, ale je to dcera, tak je v mnohých věcech shovívavější, což je pochopitelné.