Babička - přecitlivělost na pláč a rozmazlování
Mám skvělé vztahy s tchyní, nemám maminku,tak si v ledasčem pomáháme. Vídáme se tak jednou za měsíc. Jediný problém je ten, že jako babička nesnese, když malá zabrečí (a že ona brečí málokdy,je to pohodové miminko,klepu to na dřevo). Hned ji bere na ruce a chová a vytahuje ji z houpátka, ve kterém přes den leží. Já z toho kvetu, od narození jsem malou naučila,že když pláče, zásadně ji neberu na ruce,ale jen slovy uklidňuju, případně houpu a hladím po hlavě, chovám ji opravdu jen občas a vždy zásadně,když je v pohodě a nepláče, je to proto,abych ji nenaučila, že po každém breknutí se chová (mám vážně nemocnou páteř a až bude mít deset kilo, nebudu ji moct tahat jako kočku). Navíc je naučená, že se jí chvíli věnuju,ale pak jí nechávám svůj klid, každý člověk se musí naučit být sám. A Lucinka je doma zlatá, když.pracuju,v klidu si hraje na zemi pod hrazdičkou nebo v houpátku, když pláče z rozmaru (už to poznám, že to není bolest nebo hlad), nechávám ji vždy vyplakat 3-5 minut a pak se jí věnuju,většinou už pak vztek opadne a je usměvavá 🙂. Jenže babička reaguje na každé breknutí okamžitým taháním, šišláním apod. A pak přijedeme po víkendu domů a musím holku zase umravňovat. S babičkou se nechci hádat, máme se jinak moc rády, ale nevím,jak jí taktně naznačit, aby tohle nedělala a klidně malou chvili nechala "bulíčkovat",že jí to neublíží. Co byste dělaly vy, zkušené maminy?
Stručné shrnutí
- Rodič může řešit časté přebírání dítěte babičkou zdvořilou přímou domluvou, zapojením partnera a nabídnutím alternativ uklidnění (říkanky, hračky, procházky) místo okamžitého zvedání.
- V diskusi se střetávají dva základní přístupy: některé matky praktikují „nechat vyplakat 3–5 minut“ jako výchovnou metodu a pevné hranice, zatímco opačný názor odkazuje na „Koncept kontinuua“ (Jean Liedloff) a na studie o negativních dopadech pobytu v kojeneckých ústavech na vývoj.
- Praktická doporučení zahrnují akceptovat mírné rozmazlování při občasných návštěvách (např. 1× měsíčně), dohodnout noční pravidla (babička nechá noční uklidnění rodičům) a navrhnout babičce náhradní činnosti (říkanky, podání hračky, čtení).
Nejčastější otázky
Q: Jak mám babičce taktně říct, aby dítě při každém kníknutí nebrala na ruce?
A: Požádejte ji zdvořile, pochvalte její péči a konkrétně vysvětlete svoje pravidlo; v diskusi doporučovali použít „pochvalu + konkrétní žádost“ a nechat manžela problém podpořit při rozhovoru.
Q: Co udělat, když mám zdravotní omezení (bolavá páteř) a nemohu dítě nosit?
A: Uveďte zdravotní důvod jako konkrétní argument, navrhněte alternativy (mazlení v pelechu, hladění po hlavičce, houpání, čtení) a požádejte babičku, aby místo zvedání nabízela hračku nebo říkanku; tato taktika byla v diskusi doporučována.
Q: Ohrozí jednorázové „rozmazlování“ u babičky rodičovský režim?
A: V několika příspěvcích uváděli, že jednorázové nebo měsíční návštěvy (1× měsíčně) obvykle domácí režim nenaruší, ale častější a systematické odlišnosti mohou vést k třecím plochám a nutnosti opakované korekce chování.
Q: Existují odborné argumenty proti tomu nechat dítě „vyplakat“?
A: Ano — v diskuzi byly citovány práce a názory zastánců „Konceptu kontinuua“ (Jean Liedloff) a video z Aktuálně/České televize o rozdílech ve vývoji mozku u dětí z kojeneckých ústavů jako varování před dlouhodobým odmítáním útěchy.
Q: Jak přesměrovat babičku z nošení na jiné uklidňovací techniky?
A: Doporučují ukázat konkrétní způsoby: hladit po hlavičce, říkat říkanky, podat knížku nebo hračku, jít na procházku nebo nabídnout mazlení v pelechu; tyto konkrétní alternativy byly v diskusi opakovaně zmíněny.
Q: Jak vyřešit noční rušení způsobené tím, že babička vytahuje dítě z postýlky?
A: Navrhují jasný noční kompromis: domluvit, že babička chová během denních návštěv, ale v noci nechává uklidňování rodičům; tato varianta byla v diskusi popsána jako praktický kompromis.
Závěry z diskuze
Shoda
- Je vhodné s babičkou mluvit zdvořile a vysvětlit jí rodičovská pravidla a důvody pro ně.
- Babičky často reagují na pláč instinktivně a chtějí dítě uklidnit.
- Občasné rozmazlování při nepravidelných návštěvách (např. 1× měsíčně) většina diskutujících považuje za neškodné.
Sporné názory
- Buď: Nechat dítě krátce „vyplakat“ (např. 3–5 minut) učí hranice a samostatnost.
- Nebo: Dlouhodobé či opakované odmítání útěchy narušuje důvěru dítěte a může mít negativní následky (odkaz na Koncept kontinuua a výzkum o kojeneckých ústavech).
Otevřené otázky
- Jak často musí babiččiny odchylky od domácí výchovy nastat, aby měly trvalý vliv na dítě?
- Kolik minut „vyplakání“ je bezpečných bez dlouhodobých psychologických následků?
- Jak formulovat přesný kompromis pro noční vs. denní uklidňování, aby byly respektovány zdravotní limity rodičů i citové potřeby dítěte?
Zmíněné značky a firmy
Modrý koník, Kaufland, Chocholouska, Aktuálně, Česká televize
Zmíněné produkty a metody
Koncept kontinuua (Jean Liedloff), Montessori, zavinovačka, hnízdečko, nošení v šátku/nosítku, nechat vyplakat 3–5 minut, říkanky/pohádky, kojenecké ústavy, pěstounská péče, důvěra v pláč dítěte
Místa a osoby
Jean Liedloff, Konvička, Chocholouska, Kaufland
Ja tuto diskuzi chapu tak, ze babicka je uzkostliva a u kazdeho detskeho kriku zareaguje tim, ze dite s panikou vezme do naruce a zacne plasit, ''copak ti je, co ti kdo dela'' a mluvit na dite litostivym tonem, pricemz, dite zacne jeste vic plakat a zakladatelce je to neprijemne. Pak se vrati od babicky a mala je uplakana. To by mi taky vadilo. Myslim, ze se dizkuse posunula uplne nekam blbym smerem, zakladatelka nektere veci napsala trochu nesikovne, a pak to vyzniva,jako ze se diteti nevenuje.. ja to takto nepochopila.
@mr_falko no, tezko rici, ale miminu jsou ctyri mesice,babicku vidi jednou za mesic, ci jak casto, takze pochybuji, ze by na nej mela takovyto obri vliv...a hlavne, ja pochybuji, ze zakladatelka vubec takove male decko ma, ale to uz jsem tu psala, takze se zase odmlcuji, jen ze jsem ted cetla ten clanek od hojda, tak jsem se sem zase vratila... jinak tu uz bylo myslim, receno vse ze vsech stran 😍
@mr_falko jen zareaguji, nechci se zacyklit v diskuzi. Ja naopak s bodem 1 a 2 souhlasim bez vyhrad, prirozene potreby ditete nejde prenastavit . Zvlaste bod 2 mi diskutabilni vubec neprijde. A protoze nikdy nikoho nesoudi jen Pan Buh, tak ja nerada priznavam, ze maminky, ktere nechavaji deti brecet, protoze si ,,to potrebuji nastavit podle sebe", odsuzuji. Respektive, odsuzuji to, co delaji, at je formulace presna. A nemam pro to imluvu.Casto se argumentuje vycerpanim maminky, sama jsem nescetnekrat provadela dechova cviceni a oplach studenou vodou, aby mi z unavy nehrablo, i jsem si hodnekrat poplakala, ale nikdy jsem nedopustila zazit detem ten pocit, ze je mama opustila. Bod 3 a 4 souhlasim s pobytem venku a samozrejme vidim rozdil, kdyz musime byt z nejakeho duvodu zapikani doma, nebo kdyz jsme venku. Se ctyrkou nevim, tam uceleny nazor nemam. 🙂
@hojda Bod 2 je podle mě bez diskuze,miminko potřebuje maminu náruč a ne někde samotné plakat a jestli to nějaké ženské nechápou,tak jim chybí přirozený mateřský instinkt. Bod 1 kojení je ideál,člověk prostě nic lepšího nevymyslí,ale je pochopitelné,že to třeba někdy nejde. Bod 3 s tím se dá taky souhlasit,pohyb venku je určitě důležitý,ale doba se mění,ne všude jsou podmínky k tomu aby dítě mohlo samo lítat po venku a ne vždy je nějaké bezcílné bloumaní venku přínos. Bod 4 záleží na konkrétní rodině,ne každý má ochotné babičky a tetičky,které rádi hlídají a mají čas.
Ahoj, nečetla jsem předchozí příspěvky, ale myslím, že babičky mají být rozmazlovací. Buď ráda, že ji máš, že Ti pomůže a že budou mít s Tvou dcerkou hezký vztah 🙂 Já jsem asi spíš zastánce chování, takže babičku chápu. Ještě ke všemu, jestli vnučku vidí jen jednou měsíčně. Je jasné, že si ji chce užít a tak ji holt chová 🙂 Já být babičkou, tak ji chovám taky 😀 Na druhou stranu chápu i Tebe, pokud máš nemocnou páteř, že to praktikuješ jinak...ale asi se s tím budeš muset smířit...já bych za to tchyni rozhodně nepeskovala 🙂
@lili_liska_z_lesa EDIT: Až po odeslání jsem si všimla, že je to stará diskuze, nicméně svůj komentář tu nechám, kvůli DJTL. Jak chceš dítě rozmazlit láskou? 🤔 Žádné dítě nepláče jen tak z rozmaru. Dokud jsou nemluvňata, je pláč jejich JEDINÝM prostředkem jak „říct“, že jsou v nepohodě. Ať je to bolavé bříško, ať je to hlad, ať je to nedostatek kontaktu s matkou, prostě cokoliv. Když nepřichází matčina/otcova reakce na dětský pláč, dítě se přestane snažit jej přivolat, protože se bojí predátora. Neuškodilo by ti, paní učitelko, se vzdělat v oblasti dětské psychiky. Zjistíš co všechno děláš blbě a dokonce i proč. Doporučuji youtube kanál Děti jsou taky lidi, najdeš tam spoustu publikací, ze kterých sama autorka kanálu čerpá informace.
@hojda cetla jsem, body 1 a 2 jsou opet diskutabilni ( kazdymu vyhovuje neco jinyho), bezvyhradne souhlasim s bodem 3 a 4