Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Bydlení s maminkou, peklo nebo ráj?

svetlanap
5. led 2015

Jak začít? Když jsme se s manželem rozhodovali kam půjdeme po svatbě bydlet jestli sami nebo u mých rodičů zvolili jsme variantu druhého patra rd mých rodičů. Mít babičku, která pohlídá miminko, které jsme tehdy čekali a pomůže se mi jevilo jako fajn nápad. Mimo to moje maminka pořád básnila o tom, jak nám bude fajn, že mi pomůže, jen ať zůstanu doma, že by se jí stýskalo, manžel zase říkal, že když oni pomůžou nám, tak my jim, že se bude starat o chod domu, topení a tak, aby toho na mého tátu nebylo moc, já že sem tam pomůžu mamce v kuchyni, manžel tátovi v dílně a tak, no jevilo se to krásně. Dokonce i když jsem přijela z porodnice, tak to bylo super, protože jsem odjížděla o měsíc dřív, tak jsem nestihla nachystat postýlku, když jsem se vrátila měla natěšená babička vše nachystané, nažehlené a tak. První týden taky super, já vařila přes den máma ty dny zbývající a Pak přišel zlom, moje máma začala shledávat chyby na mé péči o syna. Málo ho přebaluješ, já tě přebalovala každou hodinu, jak ho nosíš, pozor na hlavičku, to prádlo dávej dvakrát máchat a vůbec já na tebe prala v ruce. Ty ubrousky jsou na nic, mej ho vodou. Když se mu objevili dva pupínky na prdelce tak už - no jo jsem to říkala, máš ho opruzenýho, to tys nikdy nebyla Do té zavinovačky ho moc stahuješ a to je tak polovina... prostě si připadám hrozně, jednak pořád přemýšlím, jestli jsem opravdu tak špatná matka a pak taky že tohle dlouho nevydržím je to moje dítě a moje rozhodnutí, jestli ho budu mýt vodou nebo ubrouskem. Mimo to jisté věci které ona dělala jsou dávno překonané, ale ona si to nedá vysvětlit. Snažila jsem se to s ní probrat po dobrém, křičela jsem, plakala, ona vždycky já ti přece nic nedělám. Nevím, jestli díky těm hormonům v šestinnedělí to jen špatně nesu nebo co nebo jestli jsem opravdu tak špatná... Co myslíte, nebude lepší se odstěhovat?

big_el
5. led 2015

Jako já si myslím, že to je prostě takový nepsaný pravidlo, že tohle nikdy nemuže fungovat. Možná jsou ějaký vyjímky, ale většinou to prostě bývá tak, že mladí a staří by měli být každej zvlášť, protože dohromady tonikdy nebude dělat dobrotu. Já mám svoji maminku ráda, vážím si jí, ale i přesto vím..a ona říkala totéž, že by to bylo peklo a taky, že má pravdu. Taky by měla nutkání mi do všeho kecat,mluvit atd. Oni to ty rodiče třeba ani nemyslí zle, je to jen o tom, že každej má svoji představu o tom, co je dobře a každej si za tím svým stojí. Samozřejmě někdy to jinak nejde a kdyby bylo potřeba, tak by mě ve štychu nenechala, ale je to prostě tak ..a myslím, že u dost lidí to bude podobně.

frantiska85
5. led 2015

Nejsi špatná máma, neboj. Bydlení dospělých s rodiči pod jednou střechou dělá dobrotu málokdy. Jsi dospělá a musíš se proti kecům ohradit. Výhledově hledejte vlastní bydlení, jinak půjde vztah s manželem do kopru a nervy do dvou půlek.

smirda
5. led 2015

Podle mě to fungovat může, ale za předem určených pravidel a to vzájemně - chodit k sobě já nevím např. jen v předem určené hodiny nebo po ohlášení, stejně jako byste to dělali, kdybyste bydleli jinde, mít dvě oddělené domácnosti (to nevylučuje pomoc po dohodě, uvaření jídla pro 4 lidi nebo setkávání na kafíčko), ale prostě to brát jako byste k sobě chodili na návštěvu, což ani pro vás ani pro rodiče nejspíš nebude snadný. Koupelnu a kuchyň máte vlastní? A určitě bych to nějak zásadněji řešila až po tom šestinedělí.

anatanka
5. led 2015

@svetlanap Hormony s tim budou mit taky asi neco spolecnyho, vsechny jsme s prichodem ditete ponekud precitlivele, ale myslim, ze tady problem bude pokracovat. Ono zkratka souziti vice generaci nikdy dlouhodobe nefunguje. Zastavam nazor, ze to dobry neni nikdy a pokud jsou na zacatku vztahy velmi fajn, tak po par letech uz nebudou, ackoliv za podminek oddeleneho ziti by fajn stale byly. Je to takovy paradox, ktery funguje.
Nechci, aby to vyznelo vuci tve mamince hrube, ale uz ted je jasne, ze nedodrzuje hranice a soukromi rodiny. Ono je to nakonec hrozne tezke dodrzovat, kdyz tim, ze tam zustavate bere jako samozrejmost a i svoje pravo do vseho zasahovat a maloktera maminka zvladne nechat mladym prostor. Jako hlavni plus ale v tom celem vidim to, ze se bavime o mamince a ne o tchyni 😉

ninive211
5. led 2015

Já bych se svými rodiči bydlet nemohla. Ani s tchýní - tchány teda máme kousek od nás, asi 800m, takže když na to přijde, mohou tu být každý den, když už nejsou u nás, tak manželova mamka aspoň volá, jak se máme a co malá, no leze mi to už na nervy, ale chápu, že to asi myslí dobře, že má starost nebo prostě že se zajímá. Každopádně rady, pokud jsou vyžádané z mé strany, tak OK, nevyžádané rady beru jedním uchem tam, druhým ven, občas si to jen v hlavě srovnám, zda to přece jen není něco, co by bylo pro mě a moji dcerku dobré, ale obecně se spousta věcí ve výchově a péči o děti za těch 30 let změnila. Např. pokud nepoužíváš látkovky, tak opravdu nemusíš přebalovat každou hodinu, pokud zrovna dítko nemá "průser" a samo přebalení nevyžaduje. Stejně tak z vlhčených ubrousků není třeba dělat tragédii - taky je používám, i když jenom občas - v noci, k doktorce, na návštěvách...když je malá hodně pokakaná, tak opravdu je nejlepší proud čisté vody.
Jinak co se týče nošení, tak to jsem spíš já pes na babičky - celkem vždycky uvnitř sebe šílím, když vidím tchýni, jak malou bere z podložky širokým úchopem pod pažemi, s jen jemnou oporou hlavičky (takové zvedání je vhodné až pro děti starší 4 měsíců). Stejně tak nošení ve vzpřímené poloze čelem k tělu, pokud není hlavička opřená na rameni (na odbrknutí) - nemělo by se to kvůli zádům, a na začátku tchyně nenosila jinak - otevírala se mi z toho kudla v kapse. Být s ní pod jednou střechou, tak se brzy asi opravdu dohádáme, a to nejsem zrovna hádavý typ. Takže tě moc dobře chápu. K tomu ty hormony...no není to jednoduchý. Každopádně platí, je to tvoje dítě a tvoje odpovědnost za něj a babičky by to měly respektovat a radit v případě, kdy je jejich rada žádaná.

loafeer
5. led 2015

Ahoj, myslím, že je Tvé jediné štěstí, že se jedná o Tvou maminku, kdyby to byla tchýně, je to asi fakt na zvážení nového bydlení. Takhle jí můžeš nastavit hranice a dát jasně najevo,že je to tvé dítě a ty to děláš prostě TAKTO. A tím, že je to Tvá mamka, určitě pochopí, že to nemyslíš nijak zle nebo proti ní, jak by o tom přemýšlela tchýně. Ale řekla bych to mamce zavčas, víš lidi si dovolí, co jim je dovoleno. Mamce bych řekla, že když si nebudu vědět rady, ráda si od ní nechám pomoct a poradit, ale jinak ne...

brightnwhite
5. led 2015

Je to opravdu o nastavení hranic. S rodinou bydlíme v domě u mých rodičů, každý jedno patro. Jakmile mi rodiče začali kafrat do života (začalo to v těhotenství - málo se oblíkám, moc pracuju, málo spím), ohradila jsem se, to samé pak u názorů na výchovu dcery a od té doby je klid. V dcerou mají výborný vztah, mají se vzájemně moc rádi. Takže teď se mi vyloženě sere do výchovy tchán. Tchyně by nic neřekla, ani kdybych dceru věšela z okna, protože je to prostě naše výchova, ale tchán má plnou hubu keců. Fungovat to může.

svetlanap
autor
5. led 2015

frantiska85 Ano máme vše svoje koupelnu, kuchyň, ložnici, dětský pokojík, obývák, celé patro jen jsem si mámu ještě nenaučila, že je to moje rodina a můj život. Jsem jedináček a máma má strach, že mě tím, že mám manžela a syna ztrácí, což není pravda, ale asi mě ztratí, pokud bude dělat tohle. Ono to fakt bylo super, no co, bydlení skoro zadarmo, babička ještě pomůže, pohlídá, ale za tuhle cenu ne. ´Mámu mám ráda a ráda si s ní sednu na kafe nebo tak, ale do toho, jak se starám o dítě je jí s prominutím ho.... Mám totiž strach, že když to teď přejdu ona s tím možná i časem přestane, tak pak bude hůř, protože po vlhčených ubrouscích přijde jídlo - nedávej tam tolik mrkve, králík je zdravější než kuře, pak první rozbité koleno - a proč jsi ho nechala spadnout? Mě by se to nestalo. Po koleně průšvih ve škole - kdybys ho vychovala jak já říkám, nemusela bys mít starosti a pak snad první holka - seš si jistá, že je to pro něj ta pravá a tak dál... 😀 nevím, asi to nechám ještě tak měsíc vyvinout, až se vzpamatuju z toho šestinedělí, zkusím s ním promluvit, když to nepůjde manžel podědil dům po rodičích, pronajímáme ho, tak se prostě odstěhujeme. Dělala bych to ale nerada. U nás vždy mezigenerační soužití fungovalo. Moje mamka s mojí babičkou, moje babička s prababičkou a tak dál už několik generací... Jenomže moje babička je osoba, které bylo vždycky jedno, co kdo dělá a hlásila heslo:" Až budu mít doma všechno na 1000% procent, můžu si dovolit soudit druhé.´A to nebude nikdy." Takže nikdy nedrbala ani sousedy, ani moji mámu s tátou. Nikdy jsem od ní neslyšela "...a víš, ona sousedka zase s tím novým..." Nestarala se ani o nás, ani o cizí a tak to má asi být.

curdibilka
5. led 2015

My takhle bydlíme už 5 let, moji rodiče dole a my nahoře v RD. Nemáme problém, ale je to o toleranci, oni nám absolutně do ničeho nekecají. Třeba řeknou svůj názor, že oni by to udělali takhle, ale jak si to uděláme my, to je naše věc a je to nezajímá, a to je to hlavní. Tvoje máma mi připomíná moji tchýni, s tou bych nemohla být ani na hotelu, natož v jednom baráku, to je samé JÁ jsem to dělala tak a tak a ty MUSÍŠ stejně, vše ostatní je špatně. To je prostě kámen úrazu - pokud to tvoje máma nerespektuje, dobré to nikdy nebude, hledejte si svoje bydlení, jinak se tam pozabíjíte a nervy budeš mít ty víš kde. 😖

agne
5. led 2015

Předpoklady: pochopení, tolerance, respekt, úcta, kompromis.
Tvoje dítě jejich dům.
Něco myslet neznamená vědět. Tím mě otvírá 😵 voči můj muž.
Na druhou stranu šestinedělí je náročné období hlavně pro tebe, počkala bych jak se situace ustálí po prvním roce, jak se tam všichni sžijete, a podle toho bych střechu nad hlavou řešila dále 😉 .

sarkav
5. led 2015

Nejsi vůbec špatná máme a tvoje mamka je určitě fajn babička jen každá chcete dělat věci po svém 🙂 ale ty jsi máma a je to tvoje dítě a tak by to měla mamka chápat. já bych srrodiči ani tchyni bydlet nechtela, mladí a staři spolu nemají bydlet (jak říká nějaké přísloví) a něco na tom určitě bude 😉 Pokud ani domluva s mamkou nikamnevede uuvažovala bych o stěhování...

lendast
5. led 2015

Heleď, z vlastní zkušenosti. Bydlíme v RD s manželovýma rodičema (takže tchýně) už malinko přes 2 roky. Stěhovala sem se sem v závěru těhotenství a strašně sem se toho bydlení bála. O to víc, když všude tě všichni odrazujou, jak to bývá hrozný to vícegenerační bydlení a tak. Taky máme svoje samostatný patro, 2 domácnosti.
Tchýně je hrozně tolerantní člověk (dle mě někdy až moc), na druhou stranu je až moc do všeho hrrr pro všechny by se třetrhla. Od začátku co ji znám spolu vycházíme hodně dobře.
První měsíce bydlení jsem tu myslela že se zblázdním, než jsem si zvykla, že chodí na občasnou návštěvu a že v podstatě někdo je pořád v baráku - jakoby ztráta soukromí pro mě. Dřív sme bydleli v malým bytě sami 2 a "na nikoho sme nebrali ohledy". Když se K. narodil, pořád za ním chodila, pořád si ho brala k sobě a pořád mi nabízela pomoc jak si ho bude pravidelně brávat ať si odpočinu. I když to trvalo vždycky jen pár minutek denně hrozně mě to nervovalo. O to víc když malej plakal, bolelo ho bříško a ona mi ho chtěla brát ať si já odpočinu. Párkrát jsem jí taktně naznačila, že nepotřebuju a že chceme být sami a ona pochopila. Přece nebudu odkládat plačíčí miminko, když mě potřebuje ať si já odpočinu, to by mě moje já nedovolilo.
Závěrem je to, že jsme si za pár měsíců sesedli, každej si frčíme po svým, babička třeba jednou za den přijde K. pozdravit, občas si ho vezme k sobě dolů třeba na hodinku a K. babičku uplně miluje ale zase se pak hrozně rád vrací domů za maminkou.
Nemůžu říct, že když spolu vycházíme teď a klape nám to, že se to nemůže časem pokazit. Např. už teď se děsím, že až budeme mít někdy druhé mimi, jak se babička bude snažit a vnucovat s pomocí..... (taky to snad pochopí).
Tak zkus nejdřív hodit řeč, zavést nějaký pravidla a zkus tomu dát ještě čas. Mě to trvalo cca 4-6měsíců.
Hodně štěstí.

lendast
5. led 2015

Jo a ještě jsme s manželem tenkrát uvažovali nad řešením, kdyby nám to tu s rodiči neklapalo, že si vybudujeme samostatnej oddělenej vchod do domu ... Zatím to teda ale nemusíme řešit. 😉

sedmiteckas
5. led 2015

Pokud můžete, jděte bydlet sami! Teď zrovna případ mojí kamarádky. Bydlí u jejích rodičů, mají roční dítě a už si hledají bydlení samostatně. Vy nic špatně neděláte, a Vaše maminka to asi myslí dobře, už jen proto, že je to Vaše matka a myslí to s vámi dobře, ale prostě tohle nemůže fungovat. My bydlíme s tchyní a do výchovy malé mi nekecá, protože ví, že ja si to prostě stejně budu dělat jak chci já. Jen občas řekne nepřímo, jak co dělali oni, ale prostě to pouštím ven uchem. S mojí mamkou mám moc pěkný vztah, ale to díky tomu, že spolu nebydlíme. Takže za mě jděte bydlet sami.

marecekavendulka
5. led 2015

@svetlanap bude

smardik
5. led 2015

já svoje rodiče miluji, oni miluju vnoučátka a máme dobrý vztah, ale v jednom jsem měla a mám jasno, rodiči bych bydlet nechtěla. Když jsme se rozhodovali manžel navrhl, že bychom si mohli postavit Rd u nich-mají dost velký pozemek, šlo by to ale zamítla jsem to ted jsme oba rádi, jsme sice v bytě ale spokojeni

marketnieuw
Autor odpověď smazal
Zobraz

Sem začni psát odpověď...

Odešli