Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Chci odejít od přítele, ale bojím se, že ublížím jemu i malé

vkv87
29. zář 2017

Ahoj, moc by mě zajímal Váš názor protože se obávám že se na situaci nejsem schopná podívat s nadhledem.
Mám dvě holčičky, jedné je 1o let a druhé rok. S otcem starší dcery jsem se rozvedla když měla 4 roky a nikdy si jí nebral, nestaral se, neplatil. Našla jsem si nového partnera a máme spolu po 5letém vztahu také dceru. Přítel nikdy nebyl příliš živý a nikdy nedával lásku příliš najevo. Ani mě ani starší dceři, to znamená že si s ní nikdy ani nehrál, nemazlil se nepovídal. Prostě jsem věděla že takový je a že i přes to nás má rád a že to jen neumí. Jenže teď vidím že jsem se zmýlila... přítel si s mladší dcerou hraje, mazlí se s ní neustále jí opakuje že jí miluje a že je jeho nejúžasnější holčička. Starší dcera to vidí a je vidět že jí to trápí, navíc když se dozvěděla že její biologický otec před 4 měsíci zemřel. Večer to na ní padne a pláče. S přítelem jsem samozdřejmně o tom mluvila ale prý není tak poslušná jak by měla být a tak se vůči ní nebude snažit.
Co se týká partnerského vztahu tak je to také dost chladné... každý máme svůj dům. Jeho je zatím neobyvatelný asi tak na dva roky než se vše dodělá a tak jsme zatím v mém. Jenže ani můj dům není v dobrém stavu protože je mokrý. A když jsem ho prosila o alespoň přispění penězi na vysušení řekl mi že ne že do mého vrážet nechce a že bude spěchat aby se jeho dům dodělal co nejdříve. Jenže dva roky v mokrém domě jsou dlouhá doba a navíc mi řekl že až půjdeme bydlet do jeho domu že vše tam bude po jeho. Tak se mi tam ani nechce... Ale abych na něj neházela jen špínu tak v pokoji snížil a zateplil strop, koupil na to material + nové dveře k tomu pokoji. Jenže ten strop snižoval dobré 4měsíce, protože to dělal s nechutí.
No a do toho všeho jsem potkala muže který se k nám všem chová stejně hezky. Byl by ochotný všeho nechat a odstěhovat se za námi 150km (protože já se stěhovat nemůžu). Tvrdí že by pomohl dát dům do pořádku a je prostě takový akční. Kdežto přítel příjde s práce, nají se, pomazlí malou a leží a jen vzdychá že se mu už nic nechce...
Chtěla bych od přítele odejít a jít s někým kdo se k nám všem chová stejně hezky ale na druhou stranu se bojím že ublížím příteli a malé. Věřím že by ho nenapadlo že bych mohla něco takového udělat - rozbít rodinu...

lavenderl
29. zář 2017

Ahoj, já ti prvně nechci nějak vůbec radit,jak bys měla jednat,zachovat se,to musí každý sám posoudit,dle vlastních pocitů a myslím,žení zásad,ale názor napíšu 😉, protože jsme nedávno řešili určitý problém, jiný než ty,ale otázka rozbití rodiny mi také probíhala hlavou a řešila jsem to... Z toho,co píšeš a když si to představím,je jaksi ouzko i mě...A já osobně bych o takového může už nestala, ale k tě rodině hlavně...Pokud se chova jinak k tobě a k tvé dceři a jinak k dceři, kterou máte společně a není pro vás jinak ochoten nic udělat, tak za mě už to není rodina, natož nějaké soužití s láskou...Tak snad se za má slova nezlobíš

vkv87
autor
29. zář 2017

Nezlobím a děkuji 🙂

lavenderl
29. zář 2017

A dětem bude vždy lépe s lidmi,kteří je mají rádi a miluji oba a žijí v klidu a s láskou. Mladší dcera se s otcem může vždy vídat,ale zázemí by měly dcerky mít obě láskyplné

puresin
29. zář 2017

@vkv87 Nebyla jsem nikdy v Tve situaci, tak mluvim jen podle pocitu, ale... Myslim, ze bych nikdy nebyla s muzem, ktery by odmital brat obe moje deti stejne. Je jasne, ze ke starsi bude cestu hledat dyl nez k rocnimu mimcu, k tomu vlastnimu, ale rict, ze ma holka svoje mouchy, tak co bych se snazil... To je pro me ve Tvem pripade nejvetsi prusvih. Ze je liny a Tebe si ocividne nevazi, to je Tvuj problem, se kterym se musis vyrovnat sama, ale co se tyce deti, v tom bych byla nekompromisni.

syrinxka
29. zář 2017

Já osobně vidím největší problém v tom, že jste si už dávno neujasnili se současným přítelem bydlení. Určitě byste si s ním měla na rovinu promluvit a sdělit mu vážnost situace, že se nehodláte stěhovat do jeho domu když tam nebudete mít žádné slovo a pokud to nehodlá akceptovat tak hrozí rozchod. Tím bych asi na vašem místě začala. Co se týká 10leté dcery, věřím že jí je to líto že se k ní přítel nechová stejně, ale z mého pohledu když mi bylo 10let a maminka si přivedla přítele domů, tak jsem ani o žádného náhradního tatínka nestála. Stačilo mi, že se stará mamka (pohlazení, popovídání apd.). Nemám doteď pocit, že by mě to nějak poznamenalo. Od začátku to tak bylo nastoleno, že je ten pán mámin přítel a nějaké hraní na tatínka, o to nikdo u nás nestál. Takže bych já osobně bych se spíše sama snažila s dcerkou trávit více času, víc jí toho tátu vynahradit. Možná celkově žárlí na více pozornosti ne jen od vašeho přítele ale třeba i od vás. Jsou to jen mé doměnky, můj názor. Nemusíte se tím řídit 🙂 Já osobně bych se snažila zachránit dosavadní vztah, jestli to jen půjde. Jestli se k vám a vaší mladší dceři přítel chová hezky a vyřešíte to bydlení. Mě osobně by to asi takhle stačilo. Pokud vidíte, že to takhle nemůže fungovat, zůstala bych sama s dětmi. Určitě bych se hned nevrhala do nového vztahu.

carmenz
29. zář 2017

S výše uvedeným souhlasím, není to rovnocenný vztah a obzvlášť vůči Tvé dcerce to je značně nefér a myslím,že do jejího budoucího života i devastující situace. Tvůj chlap může být citově úspornější,ale podle toho co píšeš,je mu to spíš jedno a rozhodně se ani nesnaží. Promysli ale také toho druhého partnera a dávej pozor na problematické vysavačské typy,které by tě mohly dostat do nesnází jiných,např. finanční tísně,může jít o zadluženého týpka,který má potíže,do kterých lehce vmanévruje i tebe...přeji hodně sil a šťastné rozhodnutí 😉

nafuka
29. zář 2017

nevím neporadím. Jen dcerka by měla cítit bezpodmínečnou lásku rodičů i když je otec nevlastní. Co jí takové soužití dá do života?

stuplakova
29. zář 2017

@vkv87 Je mi jasné, že rozhodování je těžké, ale co vidím já. Tvůj přítel dává starší dceři najevo, že není jeho, tak se s ní mazlit nebude a že není tak poslušná jak by měla. No promiň, ale láska rodiče není snad podmíněná tím jestli poslouchají nebo ne. Vím, že není jeho, ale mě by to bylo strašně líto. Do tvého domu nic investovat ani dělat nebude? Ale do svého to jo. No řekla bych, že u takového člověka budete vždy jen návštěva, kterou bude moct kdykoli vyhodit. No já si osobně myslím, že toto nebude mít dlouhého trvání a já bych volila své štěstí a dcer. A pokud bys mohla mít partnera, který bude mít holky rád stejně a bude milovat i tebe a dá vám to najevo, tak já bych neměla co řešit.

fallingstars
29. zář 2017

Já bych se oproti většině chtěla trochu zastat Tvého přítele, min. v ton vztahu k dceři. Můj přítel má taky nevlastní děti a je to složité. Vycházím s nimi, řekla bych, dobře, ale taky je tedy nemazlím, neříkám, že je miluju, apod., přitom vlastní samozřejmě mačkám pořád. Je to asi trochu jiné v tom, že ony svojí maminku, která je mazlí a miluje, mají, tudíž nikdo (ani přítel) nečeká, že tu roli převezmu, přesto ale Tvého přítele chápu. Ono se lehko řekne, že je třeba nevlastní milovat stejně a bezpodmínečně jako vlastní, ale zajímalo by mě, kolik z těch, co to tu radí, s nevlastními dětmi žije. Já mám "svoje" nevlastní děti ráda, jezdíme na dovolené, výlety, užíváme si společný čas, ale nelze to prostě srovnat s tím, co cítím k dceři...na druhou stranu je ale, myslím, důležité, aby věděla, že ji má rád, možná jinak, než sestru, ale že rozhodně není na obtíž.

Další věc je to, jak po něm chceš, aby fungoval, jestli jste si vysvětlili, jaký bude doma řád, režim...u nás by si přítel taky představoval, že budu s dětmi dělat legraci a tak, ale už nechce moc přijmout, když vyžaduju i plnění nějakých povinností. A s tím se mi upřímně taky trochu těžko žije. Může přítel Tvou dceru vychovávat, má slovo na tom, co se u vás smí nebo ne? Protože to je dost zásadní. Byť žijete u Tebe, v domácnosti jste dva a musíte se shodnout na tom, jaký bude mít řád. Mně vadí, že přítel toto nechce akceptovat, nechce kompromis a tím pádem mám občas taky tendenci se držet zpátky, protože nemůžu fungovat jen "napůl", dělat legrácky, chválit, a pak jít a po osmiletém dítěti sbírat kousky lega, protože po něm bemůžu důsledně vyžadovat, aby to udělal. Jestli máme být co nejvíce jako "rodina", tak ale se vším všudy... Třeba je zakopaný pes v tomhle...

Co se týče toho bydlení, to by se mi nelíbilo, jste dva a musíte se domluvit, jak domácnost bude fungovat, ať už budete u Tebe nebo u něj, ne, že bude po jeho. To bych se do spolubydlení zatím nehrnula, stejně jako do nové náruče. Teď se to zdá fajn, když ptáčka lapají, hezky mu zpívají, ale jen soužití ukáže, jaký dotyčný skutečně je. Zkusila bych nejdřív dát poskední šanci současnému vztahu.

carmenz
30. zář 2017

@fallingstars V podstatě souhlasím, ale - já bych se ho ba právě naopak nezastávala proto, že s nevlastními dětmi žiju. A ano, je to těžké a ano, mám strach, jaký to bude mít vliv na mé city, až se mi narodí vlastní. Jde však o to, že o mně by nemohl můj manžel říct, že se nesnažím, jako zakladatelka o svém partnerovi. Že mou lásku k jeho dětem podmiňuji jejich dobrým (vy)chováním apod. Jasně, že jim nevyznávám mateřské city, ale mám je víc než ráda a s mladším se mazlím a city mu projevuji. Ne jako máma, ale prostě jako někdo z rodiny, kdo ho má rád.

maii
30. zář 2017

Nerekla bych, ze je desetiletou nutne mazlit a rikat, ze ji bezmezne miluji. Ale hned v uvodnim prispevku zakladatelka pise, ze je chladny, nepovida si s ni, nehraje, atd., do toho ta podminena pozornost/naklonnost (otcovska laska asi urcite ne). Kdyby si s ni povidal, bral ji obcas s sebou na vylet, proste spolu travili cas, povidali si o skole, cokoli, proste nemusi byt pro ni milujici tatinek, ale spis partak, ktery pomuze, poradi, podpori, se kterym je legrace - a zaroven, jak pisou holky nade mnou, zaroven spolu s mamou nastavuje pravidla a dba na to, aby se dodrzovala. V 10 letech neni takovy problem vysvetlit, kdy se ma chodit domu, jak se maji uklizet veci, atd... Neprijde mi - z toho, co zakladatelka pise - ze se ten chlap snazi se starsi dcerou navazat jakykoli vhodny kontakt, a to ani ten a la dozor, ze dodrzuje pravidla. Proste to nechava byt, neni jeho, je to jen spolubydlici.

Na to, aby kdokoli z nas byl schopny poradit, vime fakt malo. Mrzi me, ze do eteru napises mezi klady soucasneho pritele, ze s nechuti za 4 mesice opravil strop. Na druhou stranu ten druhy-novy-akcni je skutecne prilis cerstvy. Ted, kdyz se jakoby rozhodujes, tak je jasne, ze na tom novem se soustredis na to, co ten stary nesplnuje nebo nema. To jsou ty zacatky, kdo vi, jak to budes vnimat treba za pul roku, treba ti pujde jeho akcnost nebo neco jineho na nervy.

V tve situaci bych si dala pauzu od obou, tomu druhemu vysvetlila, ze ted mate trochu problem ve vztahu, a ze potrebujes cas na to usporadat si myslenky. Jestli o vas vsechny ten novy fakt stoji, tak to pochopi a pocka. A tomu staremu rekni, ze takhle ti ten vztah nevyhovuje, ze chces vyrovnany vztah, kde slovo kazdeho z nich ma stejnou vahu, a kde se vsichni clenove navzajem respektuji a podporuji se.

A co se tyce baraku, nebylo by ti lepe, kdybys ho prodala a sla bys treba do bytovky nebo neceho mensiho? Mi prijde, ze jak to tu pises, tak hodne stresu se toci prave kvuli te vlhkosti a jinym vecem v baraku, ktere stoji cas a penize a namahu - a reknu ti, ani pro deti neni moc prijemne bydlet tak dlouho v poloprovizoriu, to radsi mensi byt a pocit bezpeci...

puresin
21. únor 2018

@maii Vyborne napsane, moudre. 🙂👍

Sem začni psát odpověď...

Odešli