Chtěla jsem rozvod, teď mě to bolí

baobab_b
30. dub 2017
Ahoj maminky, už nevím jak dál...

Abych vás nějak uvedla do obrazu, s manželem jsme byli spolu 7 let, za tu dobu se nám narodily 2 zdravé děti. Manželství bylo před narozením dětí vcelku normální, občas hádka, ale většinou světlé chvilky... po narození prvního dítěte ale nastal zvrat, neříkám, že by byl manžel zlý, nebo tak, jen ho dítě skoro nikdy nezajímalo, byl rád, že ho má, ale starat se moc nechtěl. Když jsem zjistila, že jsem opět těhotná, nějak se to pokazilo... manžel začal hodně času trávit s kamarády, zajímaly ho především jeho záliby, já a děti jsme byly stranou. Vždy jsem mu to opomínala, dokonce jsem mu jednou před vánoci napsala smsku typu, že budou vánoce, jestli si na nás udělá alespoň chvilku, prostě opravdu se domu chodil spíše najíst, vysprchovat a vyspat. Ode mě očekával vždy vše, mít navařeno, děti obstarané, večer abych byla přítulná... ale já už na to neměla. Přišlo mi, že vše co dělám, je zbytěčné, přišla jsem si zbytečná a využívaná, neříkám, že b se ke mně a k dětem choval nějak zle, to ne, ale vždy byl hrozně neochotný a nespolehlivý... a stalo se to, já se zamilovala do jiného. Hned jsem mu to přiznala, protože to bylo vzájemné, rozvádět jsem se chtěla už nejmíň rok a teď bych mohla alespoň k někomu jít... manžel na to reagoval stylem, že se začal snažit, ale když neviděl zpětnou vazbu, hned to vzdal, můj vzath s druhým přítelem trval asi 4 měsíce... schůzky, výjmečně něco víc, ale stále mě to táhlo i k manželovi, je to prostě táta mých dětí... jenže jsme se začali opravdu hodně hádat, byl měsíc, kdy děti viděl snad jen 3x a vůbec mu to nevadilo a to jsme žili ve společné domácnosti, když už jsem se rozhodla, že ukončim milenecký vtah a zůstanu s rodinou, bylo již pozdě, druhý den mi oznámil, že už někoho má.... v tu chvíli mi to došlo, je konec, nastalo to, co jsem chtěla. Řekla jsem si, že mu nebudu bránit ve štěstí, že i pro děti to bude lepší, když nebudou žít v hádkách... jenže potom jsem se odstěhovala, bydlí v pěkném bytě, můj přítel je hrozně hodný, moje děti miluje, je na něj spolehnutí a má nás všechny rád... jenže já se teď cítím nějak divně, i když mám vše co jsem chtěla... chlapa co se nám bude věnovat, chlapa který mě podrží a bude na něj spolehnutí a i přesto, že ho děti milují, tak jsou dny, třeba i 4 dny v kuse, kdy cítím hroznou slabost, nemám na nikoho náladu, nic mě nebaví, nic mi nechutná a myslím na to, jak mi chybí věta ,, děti přišel domu táta,, to slovo táta mi tak chybí, co jsem pryč, zapomněla jsem na vše špatné, jako by se to v mojí hlav ně vymazalo, mám chuť se vším praštit, skončit se vším, ale mám tu děti a ty mě díkybohu drží. Cítiím, že jsem pohořela, že jsem zrtatila rodinu a že už to nikdy nevrátím zpět, nevím, jestli je to nějaká přrdrozvodová deprese, nebo co se to se mnou děje, chvílema jsem šťastná a pak přijde období, kdy jsem mrtvá a nepohne se mnou nic, cítím, jak uvnitř mám prázdno a svírá se mi hrdlo, mravenčí mi končetiny a je mi neustálá zima, zhubla jsem 10 kg za 2 měsíce a už nemám pomalu ani co na sebe, vše na mě doslova visí. Nikdo o tomhle mém stavu neví, přítel něco tuší, ale neví, že mi chybí manžel a naše společné chvilky.... Myslí si, že je to tou změnou a že jde jen o čas, je hrozně trpělivý a chápavý, měla bych být ráda, že mám tak skvělého přítele, tak proč to tak necítím.... 😞
eliska_mot
30. dub 2017
Ahoj. Můj názor. Měla bys zajít za odborníkem, psychologem či psychiatrem. Pomůže ti přijít na to,co vlastně uvnitř chceš a smířit se s tím,jaká situace nastala,že máš život vzhůru nohama a že jsi (podle mě určitě ) udělala správnou věc pro sebe i své děti.

Jak to popisuješ, máš deprese a úzkosti. Vůbec bych se v této chvíli nestyděla to řešit i vhodnými léky,terapií, čímkoliv, co rychle pomůže.

Musíš být hlavně v co nejvíc v pohodě,abys zvládla rozvod,postarat se o děti a pokusit se,aby měly s tátou vztah. A abys měla sílu budovat nový vztah.

Nemá smysl být v nefungujícím vztahu a trápit se. Ale netrap se ani tím,že to má nějaké dopady. Že některé pocity přišly později je normální.
baobab_b
autor
30. dub 2017
@eliska_mot zvažují ti, vážně, ale sama nevím, co bych mu řekla. Hodně lidí mi říká, že k němu mají děti lepší vztah, než k vlastnímu otci. Na jednu stranu to vidím i já, ale na druhou stranu se v duchu stále zastavam bývalého. Zdá se mi o něm, přemýšlím co pres den dělá, jestli si na nás vzpomene, jestli mu třeba taky chybime. Je to pro mě hrozně těžká situace, ztratila jsem manžela, rozvrátila rodinu, která jistě nikdy nebyla tak ideální, ale možná by stačila manželská poradna... Kdo ví, mrzí mě, že mě to nenapadlo dřív... Teď má novou přítelkyni, se kterou podniká úplně vše, od výletu až po welness a restaurace, samozřejmě vše bez děti... Teď je šťastný, vidím to na něm. Možná jsem byla jen brzda, co ho neposouvala dál, možná mu branily ve štěstí děti, já nevím.., říkám si, proč se takhle nesnažil pro nás.... Proč až pro holku, kterou zná tak krátce. Opět je mi hrozně. 😢
odula
30. dub 2017
@baobab_b proč pro holku, kterou zná tak krátce? Protože je zabouchlej a nic ho to nestojí. A protože ji zná jen takhke krátce, nedělala bych závěry jaký ten vztah bude. Jedna věc. Druhá věc - určitě se obrat na odborníka. Třetí věc - žila jsi v ne úplně funkčním vztahu, nebyla jsi spokojená a na základě té reality jsi udělala určité rozhodnutí, které bylo v tu chvíli to nejlepší rozhodnutí (dáno tou konkrétní situací ve které jsi aktuálně byla) jaké jsi v tu danou chvíli mohla udělat. Teď to zpětně evaluujes, ake dochazis možná k jinym
odula
30. dub 2017
@baobab_b 2. Jiným závěrům, protože uz v té dané, nepříjemné situaci nejsi. Proto o tom rozhodnutí pochybujes. Nezapomeň ale, že člověk ma tendenci zapomínat špatné a idealizovat si dobré. To he osementna věc, protože to pak může právě vést k pochybam a vycitkam zda to hylo nutné atd. Teď uz to ale nerozklicujes. Je zbytečný se tim trápit - udělala jsi rozhodnutí, má nějaké konsekvence a ty je potřeba přijmout. A můj názor z toho co jsi psala - zda se mu, že ses rozhodla opravdu dobře - kdyby o vás stal, pravděpodobně by se i ted choval jinak. Moje rada - dívej se dopředu, buď vděčná za to co máš a nelituj rozhodnutí, které jsi za jsi za jiných okolností, v minulosti, udělala podle svyho nejlepšího svědomí. Drž se, bude brzo lip. 😘
bledulka84
30. dub 2017
Myslim, ze si musis srovnat v hlave to, ze tatu detem ani rozchodem nevzalas, ze pokud o deti stojí, tak se domluvite na zpusobu pece, kdy i on bude jako tata fungovat a detem se venovat. A treba naopak si k detem najde blizsi cestu, nez driv, protoze cas s nimi bude chtit využít nejak smysluplne. Pokud se tak nestane a deti moc vidat chtit nebude, neni to tvoje chyba, protoze jsi se s nim rozesla, bude to jen jeho chyba, protoze nebude on sam chtit. A nekdy clovek touzi po tom, co uz nema jen pro to, ze to ztratil a idealizuje si to. Myslim, ze to je i tvuj pripad, ze si rikas, ze to mohlo fungovat, ale ono to prece nefungovalo, kdyby ano, tahle situace by vubec nenastala. Vaz si noveho pritele, vaz si toho, jak se stara o vas vsechny a zkus se na to podivat z vice stran, treba i s tou pomoci psychologa, snad se to brzo srovna tak, abyste byli vsichni stastni, jak ty, tak deti.
mammoth007
30. dub 2017
Ja si myslim, ze to co popisujes je normalni truchleni. Mela jsem to temer na chlup stejne. Hledala jsem odvahu se rozejit cca dva roky a kdyz jsem to konecne udelala a on byl pryc a celkem rychle si nasel jinou,padlo to na me jako kovadlina. Jedinej rozdil byl, ze ja jsem byla sama s detma. Myslim si totiz, ze tyhle hrr vztahy na zahojeni ran vetsinou moc nefungujou, uz kvuli tomu, ze se clovek musipretvarovat a. Vypadat, ze je v pohode. Ja jsem probrecela spoustu noci a vzdycky kdyz uz uz jsem myslela, ze se k nemu vratim, jsem si snazila vzpomenout, proc jsem to vladtneodesla. Trvalomi cca, pul roku, nez jsem se z toho tak nejak vyhrabala. Takze za me nezbyva nez poprat, at to zvladnes a hlavne drzim palce, at vam to spritelem vydrzi.
kristyn.g
1. kvě 2017
taky si myslím že je to normální truchlení jek píše předemnou... idealizuješ si to moc. Představuješ si teď jaké by to bylo skvělé, jak bys říkala táta přiešel domů ale píšeš že se o děti nezajímal, že je viděl jen párkrát v měsíci, že se přišel domu najíst, osprchovat a vyspat. Teď je šťastný a užívá si, přijde mi že si vysníváš a idealizuješ. Prár hezkých chvil občas nedělá hezký vztah a příklad dětem. Pokud bude chtít být táta milující a pečující může být stále, to je ale na něm a ne na tobě.
andelka
1. kvě 2017
Ten začátek..No vlastně skoro celé,jako by bylo o mně. Až na ten konec. Asi tím že u nás to bylo fakt postupně, pomalé změny, až zdlouhavé. Ale cítila jsem to podobně zpočátku,je to normální. Dneska se všechno srovnalo,emoce jsou slabší než byly a je to fajn. Zkusila bych určitě psychologa, neřeš že nevíš co mu říkat.
My jsme i v poradně byli,ale bylo už pozdě. Možná jsi ten zásek udělala moc brzo. I když já jsem byla rozhodnutá pevně,a stejně mě to vzalo. Je to náročná situace a období. Rozdíl je i v tom že jsi hned začala žít s druhým,neměla jsi čas být sama bez chlapa. Držím palce.
odula
1. kvě 2017
@andelka mozna lepsi o neco driv, nez prilis pozde. 😒
andelka
1. kvě 2017
@odula obojí je rizikové.
baobab_b
autor
2. kvě 2017
Ženy.... Tak jsem to nevydržela, řekla jsem mu, co cítím, že bych to chtěla vrátit zpátky, že mi to je líto, že bych si přála, abych se mohla vrátit, ale řekl mi, že ne, že nad tím nebude ani přemýšlet, že je teď šťastný s tou novou, že to mají prostě super. Tak jsem se ho zeptala, že kdybych se osamostatnila, bydlela sama, jestli je nějaká šance, že by se rozhodl, zůstat s námi.... Řekl, že možná, ale jen v případě, že by to skončilo z její strany, jinak prý ne. Tvářil se ale smutně, nevím, možná proto, že já jsem byla jako hromádka neštěstí... Je to prostě ztracený....😞 Děkuji všem za podporu.
kocour1
2. kvě 2017
Ono člověku chvíli trvá, než se odmiluje a to i v případě, že ten vztah nebyl funkční a že to nebylo úplně vše ideální...já jsem takhle žila s bývalým více jak 8 let, pak se se mnou rozešel, našla jsem si asi za půl roku svého manžela, hned jsem otěhotněla, vše se zdálo ideální - všichni říkali jak je skvělý a jak mám být ráda, že ho mám...a já s těhu břichem jsem v noci tajně plakala do polštářů, že chci toho bývalého...najednou jsem si nepamatovala to špatné, ale jen to dobré...dnes je to pět let, má děti dvě, skvělého manžela a stejně se mi tak jednou do týden o bývalým zdá, často si na něj vzpomenu...ale je to lepší, dokonce se mi poslední půl rok zdávají sny i o mém manželovi a postupně nahrazuje bývalého i z mého podvědomí a to je dobře🙂...vydrž, zažili jste toho spolu hodně a musíš si zvyknout, že je najednou všechno jinak a začít si v hlavě pomalu kreslit jiný scénář svého života, v hlavní roli s někým jiným🙂
netopejr
2. kvě 2017
Na druhém břehu se zda tráva vždycky zelenější...
Měla jsi déledobé důvody k rozchodu. Rozhodla ses. Ted mas muže, který se jeví ok. Když se vrátíš, kdyby ses vrátila k manželovi, dost možná zjistíš, že to nejde, nezájem o Tebe a o děti....aj. A možná bude trvat velmi dlouho, nez potkáš někoho podobně vyhovujícího jako je Tvůj stávající partner.
Nikdo není ideální, každý má něco.
Tvůj manžel o Tebe a deti moc zájem zrejme nemá,vyhovuje nu ten bezstarostny život s jinou, a.k Tobě se vracel jen kdyby zůstal bezprizorní, tedy z nouze a aby měl kde bydlet a servis. A aby to záviděli na tom, jestli ona se s nim rozejde.... Pak se zas jina sejde....
bledulka84
2. kvě 2017
@baobab_b promiň, ale sám Ti řekl, že mu to teď takto vyhovuje, chtěli jste děti oba nebo jsi je chtěla hlavně ty a on jen svolil? Nepřijde mi jako rodinný typ, tohle musí v chlapovi být, pokud není, tak to v něm ani dětmi, ani hádkama, ani slzama, ani sliby, ani změnou tvého chování, ani ničím jiným nevykouzlíš... Myslím, že si teď získané svobody užívá a že je rád, že rodinu řešit nemusí. Jak často chce teď vídat děti? Už jste se bavili o péči o děti po rozchodu?
baobab_b
autor
2. kvě 2017
@bledulka84
Ano řekl mi to, že je teď šťastnější, než byl s námi, což asi evidentně opravdu je, teď je samy výlet a to já jsem ho vždy musela kamkoliv dokopavat, samozřejmě teď vyletí především bez dětí a s přítelkyní se kterou tráví všechen čas, krom toho, když je v práci. Přitom doma měl opravdu vše, já nevím proč si toho nevážil, děti jsme chtěli oba dva, svatba a i děti byly jeho nápad, já se pro to nadchla, ale bohužel jsem si rodinu představovala trochu jinak.
kristyn.g
2. kvě 2017
@baobab_b a neřekl ti co mu ve vztahu chybělo? chlapi jsou divná stvoření, když mají pečující ženu tak zdrhnou za nějakou co na uklid má uklízečku, vařit moc neumí a najednou už ty výlety a tak jdou... to jsem často slyšela už... chlapi dělají že chtějí puťku a když ji mají utečou za potvorou
andelka
2. kvě 2017
@baobab_b on si to asi taky představoval jinak.
U nás se tatínek začal starat o děti až po rozchodu. Paradoxně na tom vydělaly co se péče týká. Do té doby měly laxního nervního otce a nešťastnou frustrovanou matku a občas hádky. Teď je klid.
netopejr
2. kvě 2017
@kristyn.g Cítí se potřební, a nastupuje ochranitelskej reflex, že by bez nich chudinka umřela. Schopná se přece obejde bez nich. Co na tom, že megery jsou manipulatorky a často skvělý herečky, takže tu chudinku krásně zahrajou... ...kolik let chceš. 🙄
kristyn.g
2. kvě 2017
@andelka já jsem to také zažila ale z druhé strany, otec se začala víc věnovat když se naši rozvedli a nebydlel s námi...
kristyn.g
2. kvě 2017
@netopejr to je děs, před dvěma lety jsem tu četla příběh maminky co od ní chlap utekl k nové sousedce - která byla chudák těhotná a sama, furt chtěla pomoc s něčím až tam u ní zůstal... 😒
bethys
2. kvě 2017
to je na psychoterapii. může vám hodně pomoci. velmi doporučuji.
kocka5
2. kvě 2017
Souhlasím s @netopejr podle mě vlastně špatně snášíš, že on teď to, co nechtěl dělat s tebou - výletovat atd.- dělá s jinou. Ale on to nechce dělat s tebou protože máš DĚTI. Už jsi pro něj odpad, tak se neztrapňuj. Je to sobec. A ty si ho idealizuješ. Čím budete s dětmi štastnější, tím víc ho budeš deptat. Kdoví jak dlouho to s kopretinou vydrží. To tě vůbec neuklidňuje, že máš krásné děti - i když je někteří mít nemohou - a už tě ani nic nepřekvapí?
Nenapsala jsi kolikrát do týdne má děti. Matky obskáčou všechno a pánové chodí jen do práce a jsou zdrchaní a chtějí péči.
Víš kolik dětí v mém okolí poznalo, že má otce až kvůli rozvodu a střídavce?
Tak se vzchop a pamatuj, že tu novou už nahradíš jen jako poslední volbu tvého manžela.
bledulka84
2. kvě 2017
@baobab_b ono nekdy plati, ze chlapi si tu vysnenou rodinu predstavuji jinak, ze nevidi, ze je potreba trosku zmenit priority a to, jak jsou vnitrne nastaveni, s detmi jde delat spousta veci, ale je potreba se jim prizpusobit a nekteri se prizpusobit proste neumi a zustavaji svym zpusobem sobci. Tezko rict, jestli je to jen nevyzralost 😞 kazdopadne fakt bud stastna, ze mas noveho partnera, ktery ma o deti zajem, i kdyz nejsou jeho, treba za chvili jemu budou rikat táto. A hlavne uz se pred puvodnim partnerem neponizuj, mej svoji hrdost.
baobab_b
autor
2. kvě 2017
Nechci se ponižovat, ale je to tak těžké, mojim životním cílem bylo mít kompletní šťastnou rodinu, ne být rozvedená a nebo v nefungující rodině. Teď jsem třeba ve vaně, píšu tuhle zprávu, můj přítel čte holkám pohádku, vlastně je i koupal, blbnul s nima po koupání, malý udělal mlíčko, fakt je úžasný, hlavně to dělá sám od sebe, protože chce, můj manžel by to udělal jen proto, že musí a byl by z toho otrávený, vím to. Ale i tak ho stále omlouvám, já teď vše špatné prostě zapomněla, nevím proč... Dokonce jsem si i přečetla jednu diskusi, kterou jsem sem přidala v roce 2016, nevím jestli to někdo četl, ale i tak už to nevidím tak černě. Ano na jejím místě bych si přála být já. Aby to co dělá pro ní, udělal i pro nás, ale realita je jiná a jemu asi opravdu vyhovuje to, že má holky 3x týdně po 3 hodinách, kdy mi vlastně vykryva hlídání, protože já chodím vypomáhat do práce. Poté je má každý sudý týden o víkendu. Opravdu je teď s nima víc, než kdy byl, alespoň je to přínosem pro děti.... Můj přítel ti už na mne i vidí, stále se mě ptá, co mi je, nemám sílu mu to říct, utapim se ve smutku a čtu jednu knihu za druhou, protože mi pomáhá nepřemýšlet nad blbostmi coby kdyby.... Dnes přišel z práce a donesl mi tulipány.... Je tak pozorný a já..... Vždyť si ho ani nezasloužím. ☹
eliska_mot
2. kvě 2017
@baobab_b Prosím tě, zajdi si na terapii. Vymluv se z toho. Popisuješ tady mně velmi známé stavy. Musí to ven, pryč. Tohle ti jen a jen ubližuje. Začni to řešit dřív,než se to ještě zhorší.
Vzpomínkový optimismus ok,je to normální. Ale představ si,kde byste teď s manželem byli,kdyby jsi to nerozsekla a nerozešla se s ním.
On by se nikdy nezměnil. Asi jste k sobě prostě nepatřili. To se stává.
baobab_b
autor
3. kvě 2017
@eliska_mot ano, musím to začít nějak řešit, vím že je to nutné, padají mi vlasy, mám jich polovinu, přijdu si, že jsem zestárla tak o 5 let. Nemám energii....

Paradox je ten, že já si myslím, že jsme k sobě patřili, že to byl můj životní partner, že třeba stačilo počkat na to, až půjdu do práce a dostanu se z toho kolečka a rutiny. Ale kdo ví, jak by to bylo... Ale pořád nad ti. Přemýšlím, rozhodla jsem se zůstat s rodinou, to po mně chtěl asi půl roku, když jsem si to uvědomila a začala pro to něco dělat, druhý den mi řekl, že už někoho má a že je to pro něho teď nový start. Ze začátku jsem to brala v pohodě, stále jsem byla doma, vídali jsme se, občas jsme se spolu i vyspali, ale pak jsem se odstěhovala a hrozně to na mě padlo. Najednou si nedokážu bez něho představit život, přemýšlím, že se odstěhuji a budu prostě čekat... Vím, že mi mezitím třeba uteče štěstí ....
andelka
3. kvě 2017
@baobab_b tak ono to je náročné, emočně, strašně. I když člověk ten impuls k rozchodu zavdal sám. Též jsem měla takové myšlenky,co by kdyby, proč,jak mohl,kde byla chyba,co teď bude.. ono to přejde. Mně hodně pomohla manželská poradna,vyrovnala jsem se tak s tou skutečností že manželství prostě nevyšlo lépe. Teď je to 2,5 roku od rozvodu a je klid,všechno srovnané. Byli jsme spolu 11 let.
netopejr
3. kvě 2017
@baobab_b Jo, sla bys do.prace,.dělala úplně všechno, on s.Tebou - možná - milostivě bydlel, mel nadále full servis a Ty byla ustvana, utrapena a on nezájem, a.milenku by si stejne nejspíš nasel. Pze kdyby o Tebe stal, tak si ji tehdy nehledal, a hlavně - prosim pochop z jeho odpovědi - on o Tebe nestojí. Ty můžeš dělat,.co chceš,on zajem nemá..
Možná, až budes happy, samostatná,ve vilce.sporadana krasna domácnost, a některá ho vykopne, tak za Tebou přijde...
Kdybys.s nim zůstala, bude jen nezájem, nezájem.... Dělal by si, co chce, stejně jako ted.
Prozili jste spolu.x let, mate společný zážitky, u hezky, mate spolu deti, chovalas a chováš k němu nějaký city.... To nejde smazat za týden. Nakonec spousta zen je spokojena ve vztahu, v manželství, muze by nemenily ani za nic... Ale občas si vzpomenou, jake by to bylo tam s tim nějakým minulým.... A to mohla.byt třeba jen krátkodobá studentská laska,.ani nic vaznyho. Nesedeli si, rozešli se, byl k tomu důvod, nebylo by to dobry, a stejne si tak někdy vykreslujou tu situaci. Nebo u potkani v nějakou dobu, kdy mala věc ovlivnila, jestli vztah začal vznikat nebo ne.... V prací, na nějaké oslavě, u známých, příbuzných, na horách... A jak tu pisou holky: Člověk si to idealizuje, protože tam nejsou ty vsedni dny plné taky starosti, stereotypmi neviditelné prace (úklid, vaření atp.), stres vznikly řešením bydleni, finanční,nevyspanim... Netankuji Te nějaký zvyky, způsoby... Nejste na sebe osklivi třeba ze stresu z práce nebo únavy.... A tim odstupem se Ti to vykresluje podobne, jako by to , jakoby Te nepřehlížel, jako by v dobe, kdy Tys chtěla zachraňovat rodinu,si někoho nasel (to na něj nehazu, jen proste kdyby chtěl taky zachraňovat,tak by do toho nesel). Ty se mu tee vnucuješ, podbizis, on zajem nemá. Pro nej si byla ta služka, co vari, pere, zehlo, tvor do postele a k plotně a k peci o.deti. A tak to zůstane. Podbízením se devalvuješ,.sama.pred sebou a v jeho ocich ještě vice. On si Te nevazi, ani toho, co jsi dělala, jak jsi říkala o sobe, tak tady to platí o něm - nezaslouží si Te. Nezasloužil.si klid domova a full.servis, jinde bude makat vic a pak možná pochopi, oc přisel, nebo mu to bude plne vyhovovat, protože si bude připadat potrebnej a dilezitej, ze bez něho by to doma.neslo, nebo půjde o dum dal, az zas.nepujde ten nevazazny život, přijde dite a cele se to bude opakovat, a už se to nebude točit kolem.nej.
Každopádně navrat k němu nejde - on nechce.
A vůči Tobě to bylo bez ucty,.oceneni, už bych to nelepila. Ani by to.myslim neslo, leda se ustves, abys jemu nebo sobe dokázala nevimco, a ve vysedlu tim strávíš dvacet let stvani a platonické lásky k bývalému, kterými ses šumák.
degial
3. kvě 2017
@baobab_b Nezlob se, ale přijde mi to celé ujeté... Ty si najdeš v době manželství nového přítele, ale špatný je tvůj ex, protože si nenechal podle tebe dostatečně dlouhou dobu kálet na hlavu a našel si také novou přítelkyni. Vedle těchto vedlejších vztahů jste však zároveň stále sexovali i mezi sebou.... Do toho ty začneš na tu novou žárlit a najednou je všechno špatné na exmanželovi pryč a snažíš se ho dostat zpátky.... Přijde mi, že kdyby si tvůj ex nenašel tak rychle novou partnerku, tak bys o návrat němu ani nestála. Holt nová mladá přítelkyně asi dodala tvému exovi na přitažlivosti.
Přijde mi nechutné, jak oba dva ty nové protějšky taháte za nos...
Podle mě by ses měla od partnera odstěhovat , žít sama a srovnat si, co vlastně chceš. V kombinaci s dobrým psychologem by ses z toho marasmu mohla dostat. To, co cítíš ke svému exovi, není láska, jenom zvyk a snaha udržet původní rodinu, byť nefunkční...
kristyn.g
3. kvě 2017
@baobab_b fakt je to na psychologa, máš skvělého chlapa který se věnuje dětem a ty bys radši dětem dopřála žít samotné se zdrchanou matkou, sami, která čeká na chlapa který NEMÁ ZÁJEM a která se utápí ve větší a větší depresi protože ten chlap na ní stále hází bobek?.... ano chtěli si uplnou rodinku a představovala sis to jinak ale to se stává, musíš se s tím prostě smířit že nikoho nedonutíš k něčemu jen protože sis to představovala. Také jsem to zažila, že jsem si myslela že "já se nikdy za žádnou cenu nerozvedu", bohužel jsem musela vystřízlivět a přijmout fakt že tohle fakt nezáleží jen na mě - ale taky na tom druhym a že se to prostě stává a není to nic nenormálního že se lidi rozchází a schází. Zamysli se nad tím jak zoufale přemýšlíš. Musíš prostě přijmout novou relaitu a vážit si co máš a stále se tomu dokola nebránit. On už se k tobě nevrátí a pokud ano nebudeš s ním zažívat to co on teď zažívá s jinou... a fakt to že se někdo změní není zásluha někoho dalšího... Musíš se probrat...

Sem začni psát odpověď...

Odešli