Chtěla jsem rozvod, teď mě to bolí

Ahoj maminky, už nevím jak dál...

Abych vás nějak uvedla do obrazu, s manželem jsme byli spolu 7 let, za tu dobu se nám narodily 2 zdravé děti. Manželství bylo před narozením dětí vcelku normální, občas hádka, ale většinou světlé chvilky... po narození prvního dítěte ale nastal zvrat, neříkám, že by byl manžel zlý, nebo tak, jen ho dítě skoro nikdy nezajímalo, byl rád, že ho má, ale starat se moc nechtěl. Když jsem zjistila, že jsem opět těhotná, nějak se to pokazilo... manžel začal hodně času trávit s kamarády, zajímaly ho především jeho záliby, já a děti jsme byly stranou. Vždy jsem mu to opomínala, dokonce jsem mu jednou před vánoci napsala smsku typu, že budou vánoce, jestli si na nás udělá alespoň chvilku, prostě opravdu se domu chodil spíše najíst, vysprchovat a vyspat. Ode mě očekával vždy vše, mít navařeno, děti obstarané, večer abych byla přítulná... ale já už na to neměla. Přišlo mi, že vše co dělám, je zbytěčné, přišla jsem si zbytečná a využívaná, neříkám, že b se ke mně a k dětem choval nějak zle, to ne, ale vždy byl hrozně neochotný a nespolehlivý... a stalo se to, já se zamilovala do jiného. Hned jsem mu to přiznala, protože to bylo vzájemné, rozvádět jsem se chtěla už nejmíň rok a teď bych mohla alespoň k někomu jít... manžel na to reagoval stylem, že se začal snažit, ale když neviděl zpětnou vazbu, hned to vzdal, můj vzath s druhým přítelem trval asi 4 měsíce... schůzky, výjmečně něco víc, ale stále mě to táhlo i k manželovi, je to prostě táta mých dětí... jenže jsme se začali opravdu hodně hádat, byl měsíc, kdy děti viděl snad jen 3x a vůbec mu to nevadilo a to jsme žili ve společné domácnosti, když už jsem se rozhodla, že ukončim milenecký vtah a zůstanu s rodinou, bylo již pozdě, druhý den mi oznámil, že už někoho má.... v tu chvíli mi to došlo, je konec, nastalo to, co jsem chtěla. Řekla jsem si, že mu nebudu bránit ve štěstí, že i pro děti to bude lepší, když nebudou žít v hádkách... jenže potom jsem se odstěhovala, bydlí v pěkném bytě, můj přítel je hrozně hodný, moje děti miluje, je na něj spolehnutí a má nás všechny rád... jenže já se teď cítím nějak divně, i když mám vše co jsem chtěla... chlapa co se nám bude věnovat, chlapa který mě podrží a bude na něj spolehnutí a i přesto, že ho děti milují, tak jsou dny, třeba i 4 dny v kuse, kdy cítím hroznou slabost, nemám na nikoho náladu, nic mě nebaví, nic mi nechutná a myslím na to, jak mi chybí věta ,, děti přišel domu táta,, to slovo táta mi tak chybí, co jsem pryč, zapomněla jsem na vše špatné, jako by se to v mojí hlav ně vymazalo, mám chuť se vším praštit, skončit se vším, ale mám tu děti a ty mě díkybohu drží. Cítiím, že jsem pohořela, že jsem zrtatila rodinu a že už to nikdy nevrátím zpět, nevím, jestli je to nějaká přrdrozvodová deprese, nebo co se to se mnou děje, chvílema jsem šťastná a pak přijde období, kdy jsem mrtvá a nepohne se mnou nic, cítím, jak uvnitř mám prázdno a svírá se mi hrdlo, mravenčí mi končetiny a je mi neustálá zima, zhubla jsem 10 kg za 2 měsíce a už nemám pomalu ani co na sebe, vše na mě doslova visí. Nikdo o tomhle mém stavu neví, přítel něco tuší, ale neví, že mi chybí manžel a naše společné chvilky.... Myslí si, že je to tou změnou a že jde jen o čas, je hrozně trpělivý a chápavý, měla bych být ráda, že mám tak skvělého přítele, tak proč to tak necítím.... :(