Co vaše tchyně, máte to podobně?
Ahoj dámy, zajímalo by mě, jak jste na tom se svými tchyněmi. Někdy nevím, co si myslet o té svojí. Neustále nám připomíná, jak má ráda vnučku, jak by nám se vším pomohla, kdyby mohla a podobně. Ale také, co všechno pro nás v životě obětovala, jak se nadřela, jak to měla těžké... Vlastně tohle všechno by mi až tak nevadilo, sice mi to přijde otravné, neustále upozorňovat na vlastní zásluhy, ale ok. Nicméně po narození naší dcery se stal následující konflikt. Nemáme auto, a tak jsme řešili, jak se dostat z porodnice. švagr nám nabídl, že nás odveze, ale nakonec jsme se s manželem rozhodli jet sami taxíkem, prostě si ten den užít po svém a sami. Se švagrem jsme to probrali, poděkovali a všechno bylo v pohodě. A pak v porodnici oblíkám dcerku, že vyrazíme, a volá mi tchyně, proč proboha jsme se nenechali odvézt, jak si to představujeme, takhle švagra odmítnout... No držela jsem telefon ramenem, chystala dcerku, a byla z toho úplně rozhozená. Pak jsme přijeli domů a večer, čtvrtý den po porodu, jsme s ní mluvili znovu. Hovor trval asi 45 minut, vysvětlovala mi, jak rodina má držet při sobě, jak jsme se měli nechat odvézt, že ona se chce účastnit života naší vnučky a že to pochopíme, až jednou umře... A tak pořád a pořád dokola. No co budu povídat, byla jsem čtyři dny po porodu, hotová z toho, že vůbec mám miminko, a potřebovala jsem být v klidu, abych se rozkojila. Nakonec mi trvalo 14 dní začít kojit, jasně, nemuselo to být jenom způsobeným stresem, ale třičtvrtě hodina výčitek mi opravdu na klidu nepřidala. Od té doby už jsme se k tématu nevrátily, neměla jsem sílu se dohadovat.
Nicméně, od té doby s ní prostě nejsem v pohodě. Vadí mi spousta drobných věcí (ty by mi vadily i tak, ale teď mám dojem, že ještě víc), jako že si na návštěvě umyje ruce a šahá na dceru, i když jí ještě z rukou kapou kapky vody, nosí jí v sedmi měsících kinder vajíčka a podobně. Nedávno jsem ji slušně požádala, jestli by si mohla utřít napřed ruce, a vypadala opravdu uraženě, oči v sloup a tak... Tak nevím, co s tím. Máte to některá podobně? Jsem přecitlivělá, nebo by vám takové chování taky vadilo?
Díky za názor.
Ahoj nazko, tak to jsi vystihla naprosto přesně, s tou omluvou - vždycky je první krok na mě. Tchyně není zlá ženská, nemyslím, že by nám chtěla úmyslně škodit, ale prostě ona ví všechno nejlíp a do všeho chce být zapojená. Manžel je naštěstí na mé straně, leč povahou je trochu prudší než já a nemá daleko k tomu se s mámou pohádat. A mám obavu, že kdyby k tomu došlo, tak zase bude na mě přijít s omluvou.... A k tomu mám pramalou chuť. Takže mu vždycky říkám "nehádej se, nehádej se" 🙂 No asi mi nezbyde než se obrnit. A děkuji za odpověď 🙂
@janey007 Asi jsi ji měla hned v tom telefonu v porodnici utnout: "Nezlobte se maminko, ale potřebuji hlavně teď klid, pokud máte něco na srdci, pořešíme to později, ahoj..". Někdy se strašně divím co jsou někteří z příbuzenstva vypustit z pusy a udělat...ale čemu víc se divím, že si to spousta maminek nechává líbit a pak se diví (tímto nenarážím konkrétně na tebe 🙂 ). Mě vadilo spoustu věcí, tak jsem to utla hned v počátku. Mě se nelíbilo, že tchýně chodí neohlášeně a neumí ani zazvonit, ale vždy zaťuká na francouzský okno až jsem z toho vždy měla infarkt, takže manžel ji jasně řekl, že takhle ne, že musí zvonit a nejlíp když zavolá dopředu, že se chce stavit, pokud jede na kafe apod. Taky jsme ji museli jasně vysvětlit, že je potřeba aby pochopila, že teď jsme především rodina my dva a náš prcek v bříšku a tudíž jsou nejdůležitější práce kolem našeho domu a nikoliv na tom jejím. Kinder v 7 měsících? Tak ji řekni, že tohle vážně NE a nevšímej si, že protáčí oči, to je totiž to jediný co může 🙂. Nesmíš si z takových drobností nic dělat, ty oči v sloup jsou to jediný co fakt může 😀. A ta cesta z porodnice - je to normální neboj, pokud ji to vadí, tak bych ji řekla, že to ale je vážně jen její problém a jestli bude mít řeči o smrti, tak bych ji zdůraznila, že o smrti se nemluví a jestli tohle vážně chce říkat tak ať tě z toho vynechá, protože tě to akorát stresuje a to je to poslední co bys chtěla. A pokud bude zase vytahovat svoje zásluhy jako svoji "obět" rodině, tak bych se jí otevřeně ve vtipu zeptala jestli vám to pořád tak zdůrazňuje, proto aby dostala diplom za zásluhy??? Protože máte dobrou paměť a vážně si to pamatujete. Já už jsem v očích tchýně TA CO JE SE VŠÍM HNED HOTOVÁ. Ano, nenechám ze sebe dělat blbce a nenechám si nic líbit. Samozřejmě, jednám ve vší slušnosti.
Tchyně to možná myslí dobře, ale ono se říká: Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. To s tím odvozem jako správná ženská zbytečně zdramatizovala a udělala z komára velblouda. Tipuji, že švagr jakožto chlap to vzal určitě v klidu. 😉 Tyhle věty typu: "Počkejte, až tady nebudu, ještě budete prstíčkem hrabat..." mi přijdou jako výkřik někoho, kdo nemá žádnou sebeúctu. Dožadovat se vděku tímto způsobem považuju za prachobyčejný citový vydírání. Ale to je jen můj názor.
člověče někdy mi přijde, že až budu asi taky radílek, až budu tchýně 🙂 každopádně co se týče kinder vajec a obecně nevhodné stravy, pevně bych požádala, at to nedělá, že uvítáš jablka, zeleninu (co chceš), pokzd bude namítat, že její děti to taky jedli a žijou, metodou kolovrátku znovu, prosím nepřeju si, aby to jedla, uvítám.. na ty obličeje, zkusila bych možná empaticky, vůbec ne útočně, se zeptat, tobě něco na mé odpovědi vadí, že protáčíš oči? dotkla jsem se tě? chci s tebou mít hezký vztah, aby si malá užila babičku..
Aaaaa mě poslední dobou moje tchyně, hodná ženská, která by se pro nás rozkrájela hrozně leze na nervy, dráždí mě každý její slovo.. ale každou kravinu donese, leták, ústřižek "kdyby se to jednou hodilo", děckám mraky sladkostí, no spíš jsem jen podrážděná.
@janey007 slusne jej vysvetli,ze kinder vajicka pre miminko vhodne nie su a podakuj jej za porozumenie.Nenechaj si robit spatne svedomie ,ked zacne rozpravat o svojich zasluhach.Treba jej to vysvetlit hned,ak to nepochopi,obmedzit kontakt.
@zandi, @lv : asi budu muset být opravdu důslednější a "tvrdší". Když můj problém je v tom, že strašně nerada vyvolávám konflikty a tady jakákoliv připomínka vyvolá to, že se urazí, protáčí oči a podobně... no asi se s tím budu muset srovnat, že to už je její problém. Horší bude se naučit nemít kvůli tomu výčitky svědomí.
@carmilla: samozřejmě, švagr je úplně v pohodě, nemáme spolu žádný problém 🙂
@stellamaris: chodíme k nim na návštěvu cca 1x týdně, mně by stačilo i mnohem míň (nemám si s ní moc co povídat, zbývá počasí a dcera), ale říkám si, že je to pořád babička a nechci, aby měly špatný vztah :-/ ale stejně často připomene, jak málo nás vidí.
Vidíš a u nas malý dostává cokoladicky a kindervajicka už od narozeni, vždy se tomu zasmeju a řeknu ze děkuji, ze mu to prefiltruji do mlicka a smlsnu si na tom ja 🙂
Navíc asi brzo přijde doba, kdy dcerka bude chtít prozkoumat a ochutnat to, co dostane, a nenechá si to bez povšimnutí sebrat (což zatím jde).
ufff, ted tu zase byla..dnes již po třetí.
Poprvé - ráno na poliklinice, byly jsme na kontrole po nemoci. Že nám pohlídá v čekárně věci. Mno, co dodat, snad jen to, že je tam pokaždé.
Podruhé - bydlíme naproti škole, šla pro synovce, tak mi fonesla plastové krabičky od Ramy (včera jsem lamentovala, že nemůžu najít nějakou na zamražení potravin), 10min, jen na otočku.
Po třetí - došla, že synovec si chce pohrát s holkama. Nic proti tomu nemám, at si děti hrají, jen to tak nějak aspoň vědět, plánovala jsem gaučing.
A do večera ještě 100% zavolá.
@lv: no tak to máš teda veselé. Myslím, že dát dopředu vědět o tom, že se zastavím na návštěvu, je základní slušnost. I když slušnost by byla se zeptat, jestli se to hodí nebo ne :D Chápu, takhle po částech vlastně o nic nejde, ale celkově to může dost vytáčet, dovedu si to představit.
@janey007 máte to ještě dobré. My se s tchýní v létě dost ve zlém rozešli (bydleli jsme u nich). Já třeba šílela z toho, že nemá čich a strašně se voní. Když mi pak vracela malé miminečko, páchlo tak, že jsem ho běžela ihned celé převléknout. Navíc se malý osypával. Říct to nešlo, urazila by se. Já nejsem stavěná na konflikty. Ale měla jsem zasáhnout už tenkrát, když si to zpětně vybavuju. Na konci šestinedělí za mnou běhala po bytě a ječela (nebyla spokojená, jak jsem se chovala k jejímu synovi, mému manželovi), pak mi vyrvala syna z rukou s tím, že jestli jí ho nedám, tak jsme spolu skončily... Postupem času začala kritizovat cokoli, co jsem udělala, především ve vztahu k mimču/batoleti. Dokonce, když jsem se odvážila říct, jak si přeju, aby co dělala, tak mi řekla, že to tak prostě dělat nebude... Vyvrcholilo to scénou "buď to budete (já s manželem) dělat, jak já řeknu, nebo..." Tak jsme se rychle sbalili a utekli. O tom, v jakém stavu byla má psychika se nebudu rozepisovat. A podepsalo se to i na synovi. Trvalo několik týdnů po odchodu, než se zase srovnal a byli jsme v pohodě. Dnes už vím, že jsem měla říct stop hned a nehledět na to, zda se urazí, nebo neurazí... Hranice je třeba stanovit hned na začátku.
Holky, koukám, že to některé máte s tchyňkami opravdu "báječné"... Mně kdyby vyrvala děcko z rukou, nebo mi dávala ultimáta, tak by šla smykem...Ale chápu, že pokud bydlíte ve společné domácnosti, ba dokonce pod tchyninou střechou, tak je dost komplikované uhájit si své teritorium...Nejlepší je, v rámci zachování dobrých vztahů, když jsou mladí ve svém...Mnozí namítají, že dřív bylo úplně normální, že bydlely celé generace pospolu pod jednou střechou, ale podle toho to pak taky často vypadalo... a snachy to následně tchánovcům také uměly vrátit, stačí si přečíst Raisovy "Výminkáře"... 😉 Nám přednášela na VŠ jedna paní psycholožka a ta nám položila otázku: "Víte, co je nejvíc devastační pro mezilidské vztahy?" A odpověď zněla: Nevyžádané rady. Já chápu, že si babička chce užít vnoučátek a že má tendenci radit a pomáhat, ale všeho s mírou...Ono taky to, co platilo před 30 lety, to už je dneska úplně jinak... A my si tím jednou jako tchyně taky budeme muset projít a zatnout zuby nad tím, že snacha/zeť dělá něco jinak, než bychom to dělaly my...
@ivanka86 tak to je opravdu strasne, taky nejsem stavěna na konflikty a asi bych se složila.
Mne by obecne zajímalo, jak budou probihat naše návštěvy, az dcera aktivne poleze. Doma se pláca po zemi, olizuje podlahu a tak 😀 jenže u nich jsou 40 let necistene koberce, občas tam chodi i v botech, a mně se dost prici, aby to dcera olizovala (Já sama bych si tam na zem teda nelehla). Ale zároveň si říkam, že mi nepřísluší soudit životní styl jiných, tak jsem nikdy nic neřekla...
a to je právě problém, že nechci vyvolávat malicherne konflikty, ale soucasne nechci, aby se to zvrtlo v to, že si nechám všechno líbit. Achjo 🙂
@janey007 já Ti úplně rozumím..
ale s těmi koberci už je to druhá věc, když jde o zdraví mimča. Nos si s sebou deku, že jí malá oblíenou a tím se vyhneš nepříjemnostem.. apoň zatím. Ale upřímně si myslím, že manžel by měl tchýni říct.. "Teda mami, fůůj".. a když nad tímhle dumám, opět vidím byt rodičů, tam mámě budu muset říct, aby si koupila nový koberec. Mají psa, co má kožní problémy a je to prostě fuj. Ale jsem dcera, tak mám "větší právo" tohle říct..
@janey007 Ber, co dává a klidně tím můžeš potěšit třeba děti v nejbližším dětském domově nebo azyláku, ne? A když se bude prcek zajímat, řekni jejda, to ti donesla babička hezký balonek, já ti ho schovám.
@janey007 s tím jsem měla u tchýně taky problém. Ona jen vysávala, vytírala snad jednou dvakrát do roka... Dokud malý nechodil, tak jsem ho tam na zem prostě nepouštěla. Byl v náručí, na gauči, v postýlce... Na zahradě zase vše podělané od psů a koček. Takže vždy prozkoumat terén, pak teprve našlapovat, natož vypustit dítě... Musela jsem si i vyslechnout, jak mi není nic dost dobré, že se snad tam toho štítím, nebo co... No, ano, štítila jsem se. A co je na tom špatně? Až zpětně si uvědomuju, že nebyl důvod stydět se za to, že mám prostě něco nataveno jinak...
@anelamates: to je dobrý nápad, musím zjistit, kde tu je takové nejbližší zařízení 🙂
@ivanka86: tak to naprosto chápu, holt já to mám nastavené jinak, oni takhle, jenže jejich děti (a vnuci) to taky přežily, tak proč ne to moje, že... asi budu za fajnovku, že tam nenechám dcerku lézt po zemi, ale když mně se to prostě příčí.
@nazka: jj, rozhodně s sebou budu brát deku.
jO A TA ŠPINAVÁ PODLAHA - POTAŽMO KOBEREC. mOC TO NEHROT. kDYŽTAK S MANŽELEM TCHYNI NABÍDNI, ŽE JÍ HO SJEDEŠ VYSAVAČEM NAMOKRO A JE TO. oNO AŽ ZJISTÍŠ, CO VŠECHNO JSOU DĚTI VENKU SCHOPNÉ SNÍST, TAK LEZENÍ PO ŠPINAVÉM KOBERCI BUDE PŘÍMO HYGIENICKÁ ZÁBAVA. tO TI GARANTUJU. jEDINÉ, CO MNE DOSTÁVALO U DĚTÍ A DOSTALO BY MNE I U VNOUČAT, TAK KDYBY ZKOUŠELI SBÍRAT VAJGLY A CPÁT SI JE PUSY. nAŠTĚSTÍ JSME NEKUŘÁCKÉ RODINY. aLE CO VŠECHNO VENKU UŽ SNĚDLI, TO RADĚJ UVÁDĚT NEBUDU. a JAK VNOUČATA PROSPÍVAJÍ!
Omlouvám se za velká písmena, pokaždé se překlepnu.
@janey007 ahojky, koukám, že to nemáš moc jednoduché. To co jsi popsala, nevidím ve své tchýni, ale mámě. Tchýni mám díky bohu milionovou, ale zas to mám vyžrané jinde.. nevím, jak tchyně, al emojí mámě, když cokoliv vytknu, tak se smrtelně urazí a čeká na omluvu (ač to není na místě) a nemluví se mnou do té doby, než udělám první krok já. Mně to vždycky hrozně vystresuje, tak se jí nakonec ozvu. Nicméně, ptám se.. jak je tchyně rozumná? Dá se jí něco vysvětlit? Mylsím, že to s tím odvozem nemyslela špatně (moje máma taky spoustu věcí myslí dobře), ale když holt není po jejím, je to špatně.. takže pokud to jde, řekni tchyni, jak se k tomu stavíš, že jí chceš mít v životě dcerky, že je pro ní důležitá, ale že prostě kinder v 7měsících je kravina. A pokud to nejde (jako u mě), tak se musíš holka obrnět. Protože nic s tím neuděláš a vynervováním ubližuješ jen sama sobě. Vím, že se mi to plácá, obrňovat se učím taky a nejde to.. ale prostě tohle je základ. Jedním uchem dovnitř, druhým ven. Jak to bere manžel?