Dá se vyjít s autoritativní matkou?
Ahoj maminky,
mám prostě komplikovaný vztah se svou mámou.
Autoritativní matka, co si myslí, že to jde aplikovat i v dospělosti a na vnoučata😔 Mrzí mě to, že to tak musím napsat, ale co máme druhé dítě( 1 rok), tak jsme se s rodiči viděli 3 x a musím říct, že mi to stačí a jsem radši když nevolá, neozývá se.
Máma nemá žádné koníčky, zájmy - jen drby, pomluvy, kostel, sbírky na Doniu, pohřební vývěska - ta ji hodně zajímá 🤦🏼♀️🙄
Já mám pocit, že je celý život nespokojená sama se sebou a tak hledá chyby na druhých😏 Když nám volá, tak to jsou pořád jen nevyžádané rady, kritika a nevhodné komentáře, nedá se s ní o ničem bavit - vždy tam cítím nějaký pošklebek, nebo že mám mít pocit že jsem líná, neschopná...
Komentuje miminko - ta maminka tě pořád chová, ty budeš rozmazlený. Proč ho dáváš na zem, vždyť bude nemocný, u vás to je studený odchov. Nebo komentovala novou podložku s nepadací dekou do kočárku - ty maminky už jsou dnes líný i deku na kočárku hlídat. A nebo vy jste si ho naučili....(doplňte si co vás napadne - chování, kojení, nespaní, spaní v posteli....) Miminko 1 večer zvracelo, tak jsme se o tom bavily druhý den a na závěr mi řekla, že jsem ho určitě nacpala vším možným proto blinkal. Tak jsem se bránila - co to říká, že tady nebyla a že jí říkám že měl večeři (příkrm ze skleničky) a na to mi řekla, že jsem vztahovačná, že mi nesmí nic říct a zase bude celý den litovat, že mi volala 😳😔
Pak otázky jestli mám umytá okna, že bych měla vic vařit - s miminkem zvládám vařit 1 x denně teplé jídlo.
Mám ještě o 10 let starší sestru. Máme skupinku na WhatsAppu. Pošlu tam fotku dětí, tak v 90% nepřijde žádná reakce od mámy (sestra dá like nebo srdíčko) a nebo přijde divný komentář typu: Má holý ucho! nebo Toníček z vesnice už má 4 zuby a leze. Nebo pošle odkaz na sbírku na Doniu a fotku nijak neokomentuje😞
A sestra je s mámou strašná kamarádka, dělá vše tak jak se líbí mámě a jak se to přece vždycky dělalo (retro svatba, křtiny dětí, vaření starých receptů, výchova dětí jako tenkrát....) Takže se vždycky zastane mámy, že jako co si já dovolím mít jiný názor....jakékoliv rozhodnutí máma konzultuje se sestrou, sestra vždy vše udělá líp) Prostě si s mámou rozumí a nikdy neřekne mámě, aby se do nás nepletla, nezastane se mě🙄
S vnoučaty si taky nevytvořili vztah, máme ještě staršího (10 let) a ten už k nim letos na prázdniny nechce jet. Babička si s ním nevydrží povídat, je schopná se s ním bavit jak s 3 letým a nebo zesměšňovat a přikazovat. Nikdy mu nezavolá nebo nenapíše - jak se má, co kroužky....Nebo na oslavě na podzim říkala synovi - ty jsi otrávený! Syn tam seděl a bavil se s dospělými před tím si hrál....Prostě pořád musí do někoho rýpat!
Druhá babička se ozývá pravidelně a má s vnoučaty dobrý vztah a i já si o ní myslím, že je hodná tchýně. To mou mámu taky dost štve, protože ona celý život válčila se svou tchýní a se sestrou často pomlouvají tu sestry tchýni😒
A ještě musím napsat, že když k nim přijedeme (teď s miminkem jsme tam ještě nebyli) tak máma celý víkend vaří a řeší co si vezmeme s sebou - radši bych si neodvezla nic, jen kdyby ta návštěva tam za něco stála a ona si třeba užila vnoučata.
Táta je schopný být celý den pryč a večer se jít koukat na TV do jiné místnosti😒
Na 1. narozeniny miminka nepřijeli - prý nemají čas, jsou v důchodu🤷🏼♀️ Dárek poslali do Alzaboxu 😏 Pozvaní byli.
Samozřejmě, když se ozvu, že se mi něco nelíbí, tak se to svede na nás, že nám se nesmí nic říct....A ona je chudinka.
Už je naštvaný i manžel a navrhuje se s nimi moc nebavit, navštívit 2x ročně ze slušnosti - už tam nechce trávit víkendy. Blbý je, že bydlí 200 km daleko, tak na otočku s miminkem se tam blbě jede.
Máte některá podobné rodiče? Navštěvujete se i přes takové ošklivé chování?
Omlouvám se za román.
Omlouvám se za román.
Někdy se význam rodičů v životě přeceňuje. Základem ve vašem životě je teď vaše sekundární rodina. Ne ta primární. To je prostě život. Určitě to chce pracovat na hranicích a na svém vlastním klidu. Jezdit tam jen na tak dlouho a kdy vám to vyhovuje. Nemít očekávání typu že vás ocení, s někým nesrovnají, olajkují, budou aktivní a nadšení prarodiče atp. Prdlajs. Asi to chce se od toxické mámy prostě emočně distancovat. Žít si svůj život bez ní. Ty a tvá rodina je víc než toxický rodič, který se neumí chovat.
Moc vám rozumím. Nečekejte, že se máma změní. Spíš pracujete na tom, aby vás to tak nebolelo a nezasahovalo - klidně na terapii nebo prostě seberozvoj. Musíte se naučit dávat hranice a celkově ale si o od toho udělat odstup, aby vás to nepřijetí toho, že věci děláte jinak nezraňovalo. Ono upřímně, víte proč ji to dráždí? Ohrožuje jí to, na nevědomé úrovni jí jede (nedělala já jsem to náhodou blbě) ale je jednodušší říkat vám, co děláte špatně. No je to proces, ale jde si v tom najít rovnováhu a nějaký pocit klidu a tak. Držím pěsti.
@wrtulka Moc děkuji za názor.
Někdy se význam rodičů v životě přeceňuje. Základem ve vašem životě je teď vaše sekundární rodina. Ne ta primární. To je prostě život. Určitě to chce pracovat na hranicích a na svém vlastním klidu. Jezdit tam jen na tak dlouho a kdy vám to vyhovuje. Nemít očekávání typu že vás ocení, s někým nesrovnají, olajkují, budou aktivní a nadšení prarodiče atp. Prdlajs. Asi to chce se od toxické mámy prostě emočně distancovat. Žít si svůj život bez ní. Ty a tvá rodina je víc než toxický rodič, který se neumí chovat.
@anonym_c3c83d Děkuji za názor. Také si to myslím, jen mě někde v hloubi duše tíží svědomí, že jsou to už docela stáří rodiče (68 a 70 let) a my je ani nenavštívíme, ale zároveň si nechci nechat vše líbit a ještě když nikdy nepřiznají, že se nevhodně chovají 🤷🏼♀️😏
Ano, mám takový trochu rozbitý vztah se svou mámou. Moje mamka žije v roli oběti, že má nejtěžší života ona a ideálně bych se měla chovat tak, abych jí činila šťastnou, což moc dobře nejde. Pro mě byla hodně důležitá knížka od Karyl McBride Budu někdy dost dobrá .- rádce pro dcery narcistických matek
Já jsem si dlouhou dobu myslela, že je moje kamarádka. Bylo to drsné procitnutí, když jsem zjistila, že není.
Moje máma se nikdy nezmění, učím se jí akceptovat a přijímat taková jaká je a je to náročné. Nebrat si to osobně. Vídám ji dost často cca jednou za 14 dní, ale bydlí relativně blízko.
Není tvoje povinnost se s ní stýkat. Smiř se s tím, že pokud jsi jiná jako ona, ona ti nikdy nebude rozumět, podporovat, vyjadřovat pochopení. Ano, člověk by chtěl být bezpodmínečně přijímán a milován svou mámou, ale ne vždy to tak funguje. Když začneš šťourat do těch vztahů, analyzovat je, pátrat, tak většinou objevíš, že ani ona neměla úplně lehký život, dostala naloženo od své mámy a ta zase od své. Není to pardon, aby se tak k tobě mohla chovat, ale mně to pomáhá, že vím, že je v zajetí rodových vzorců. Já takto žít nechci, tím, že jsem přemýšlím jinak, dělám věci jinak, tak se od sebe vzdalujeme.
Vlastně jsi dospělejší než sestra, která dělá věci tak, aby mamka byla spokojená, tím dostala od ní lásku a podporu. Ty jdeš dál a organizuješ si život po svém. Je to těžké? Je, ale stojí to za to.
Já se ani nedivím, že táta je raději celý den pryč a pak se ukryje před televizi. Je to z jeho strany trochu únik jak to popisuješ.
Poloz si otazku, zda ji k zivotu potrebujes. Muj tata je agresivni manipulator, musi byt jen po jeho. Jenze to se spletl. Na me tohle nefunguje a pokud chce videt sva vnoucata tak v podstate musi byt hodnej. On vi, ze pres to nejede vlak.
Ahoj, z toho co píšete to nezní jako "jen náročná povaha“, ale spíš dlouhodobě nefunkční vztah, kde se necítíte dobře vy ani děti. Za mě se s takovým člověkem vyjít dá, ale většinou jen za cenu jasných hranic. Třeba si nastavit, co ještě jste ochotná snášet a co už ne, a když to překročí, tak kontakt omezit. Není to o trestání, ale o ochraně sebe a dětí. Upřímně mi přijde v pořádku i to, co navrhuje manžel, tedy vídat se méně a nenechávat si kazit víkendy. Děti stejně víc vnímají atmosféru než to, kolikrát babičku vidí. A to, že máte hezký vztah s druhou babičkou, je vlastně velké plus, děti o blízký vztah nepřijdou. Nemusí ho mít za každou cenu s každým. Není to jednoduché, ale myslím, že je v pořádku dát na první místo klid vaší rodiny 🙂
Omezit kontakt je dobrý krok. Utla jsem takhle mámu před 4rokama. Po její návštěvě jsem vždycky skončila nemocná, až mi došlo, že takhle to nejde. Dva roky jsme se neviděly, nebyly v kontaktu. Teď tak kvartálně kontakt, 3x do roka návštěva a i to bohatě stačí. Přestala jsem posílat fotky dětí, aktivně se ozývat a je mi mnohem lépe. Ona se aktivně nezeptá, dětem neozve, tak evidentně ten kontakt s námi nepotřebuje. U nás je ten oblíbenější brácha.
Pro tvé duševní zdraví a zdraví tvých blízkých s ní omez kontakt na minimum, dokud si to sama neuvědomí a nepřestane s tím.
Moc všem děkuji za odpovědi. Jste mě utvrdily, že chyba není na naší straně. Já bych ještě pochopila, že má třeba na věci jiný názor, ale že nemá ani kousek sebereflexe, když už se ozvu, tak se to vždy svede na mě 🤦🏼♀️
Ještě taky nechápu, jak si představuje, kdo se o ně bude starat až budou nemohoucí. Asi sestra, která je oblíbená, ale taky žije 250 km daleko🤷🏼♀️😔
Moc vám rozumím. Nečekejte, že se máma změní. Spíš pracujete na tom, aby vás to tak nebolelo a nezasahovalo - klidně na terapii nebo prostě seberozvoj. Musíte se naučit dávat hranice a celkově ale si o od toho udělat odstup, aby vás to nepřijetí toho, že věci děláte jinak nezraňovalo. Ono upřímně, víte proč ji to dráždí? Ohrožuje jí to, na nevědomé úrovni jí jede (nedělala já jsem to náhodou blbě) ale je jednodušší říkat vám, co děláte špatně. No je to proces, ale jde si v tom najít rovnováhu a nějaký pocit klidu a tak. Držím pěsti.