Dcera ignoruje rodinu. Jak obnovit vztah s ní?
Dcera zije v cizine, je vdana. Asi jsem nebyla uplne nejlepsi matka, vim to. Ale trapi me, ze se strani rodiny. Nechodi casto domu, jenom jednou za rok. Kdybych ji nepsala, ona ani nenapise. Citi se asi ukrivdena, uz se to tahne dlouho. Rodina ji taky uz dlouho nevidela, o Vanocich taky neprisla.
Je nejaka nadeje, ze se to zmeni? Muzu v tom neco udelat?
Vůbec nemusí jít o mstu. Když jsem ukončila kontakt s rodiči bylo to pro mě velmi těžké. Tohle člověk neudělá jen tak, a ne kvůli jedné věci. Mstít jsem se nechtěla. Jen mě ta jejich toxicita srašně ničila a nechtěla jsem tomu už dál vystavovat sebe ani svoje děti.
No a vidíš to, nic nemusí a je to tak v pořádku. Ničí pozornost si nelze vynutit, a to platí oboustranně. Vztahy se budují celoživotně, nejde se dítěti nevěnovat, odstrkovat (ono se ne nadarmo říká že psychické násilí je horší než fyzické, prostě to, že jí někdo nezmlátil zadek neznamená, že se necítila mizerně, a slovo násilí klidně nahraď v tom to případě příkořím) a pak si ve stáří něco vynucovat, že má mít rozum ... (vy jste jako rodiče a prarodiče snad rozum taky měli, ne?)
Nepřijde ti zvláštní, že ti tu všichni píší de facto to samé, možná by to stálo za zamyšlení.
Takže jednoduše každý si myslí, že je špatná a ono se jí nechce jezdit? To je teda "zvláštní" 🙈..no zeptám se teda jinak - kdybys byla na jejím místě - jela bys ráda domů? Těšila by ses?
Ty jsi jak kolovrátek, dcera je špatná, nic ti neříká, nechce jezdit. Ty ji zazlíváš, že ti neřekla, že vystudovala, chceš, aby dokázala, že je nad věcí. Chceš, aby projevila úctu k babičce.
A co jsi udělala pro ni? Uznala jsi skutečně, že se má právo chovat se tak, jak se chová? Ne. Neuznala jsi, její pocity, že se v té situaci cítila nějak. A ty jenom chceš, aby se tvoje matka cítila v pohodě, ale neřešíš vůbec jak se cítí dcera. Vyřeš si svůj vztah s matkou a nech dceru být. (Vyčítá ti tvoje matka, že ji vnučka nenavštěvuje?)
Projevila jsi uznání, respekt, že vystudovala? Cítila jsi radost, že má dítě? Nebo si jen nárokuješ pozornost, že ti musí říkat, že má miminko?
Já se ani nedivím, že dcera s tebou nekomunikuje.
Ano, je to její řešení. Tak ji nech žít její život. A nedivím se, že to řeší takto.
Alespoň jednou za rok babičku pozdravit, neživit zlobu v sobě.