Demence a vymyslení synové: Co mám dělat?
Dobrý den, mám možno trochu divný dotaz, ale zkusim....
Mám maminku s demencí, která přišla náhle a neočekávaně. Aktuálně je v Domově důchodcu. Tatínek tam je také, on demencí netrpí, jen nedokáže sám fungovat. Je ve vedlejší budově, protože je pohyblivý alespoň o holi, je svéprávní. Máma je úplně mimo a prý je víceméně ležící. Na sezení má invalidní vozík. A prý pořád volá k sobě syny. 4 syny. Ona 4 syna nikdy neměla. Jednoho měla, ten nepřežil autonehodu a to ji hodn vzalo a pak mě, jako dceru. Ptala jsem se tatínka, jestli někdy neprodělala samovolný potrat, nebo tak, protože už asi 2 týdny volá k sobě syny, prý potrat nikdy neměla. O tom by věděl. Ale je mimo, pořád očekává stěhování do nějakého zámku a pořád se ptá, kdy do bude. Jeden známý, co se zaobíra esoterikou mi řekl, že tohle by nenechal jen tak, zašel by za ní (no je ode mě 350 km) a ptal se na ty syny, že tam něco musí být, že i člověk se silnou demencí nevolá nikoho z rodiny jen tak pro nic za nic, že tam něco musí být. Táta jí říká o jejím jediném vnukovi (ten ji nezajímá), o dceři (pak má vidiny, že tam jsem, a přitom nejsem), že jsem chodívala před Vánoci za ní do nemocnice, o tom už dávno neví, že byl to jen sen, ale prý mám zjistit, jak je to se syny. Je to vůbec dobrý nápad? Tatínek říká, at to nechám být. Ona je mimo a tak to už zůstane.
Demencí trpěly na sklonku života moje prababička i babička. Obě nerozlišovaly mezi generacemi, takže vnučku běžně oslovovaly jako dceru nebo sestru atd. Pokud má tedy vnuka, může si ho v hlavě poplést jako dalšího syna nebo jestli měla bratra? Popletené to mívají opravdu hodně, babička dokonce na pruhy látek psala tužkou nějaké vzkazy, byla to slova úplně beze smyslů, vymyšlená, ale mělo to strukturu vět. Takže "tajný jazyk"? 🙂 Když jsem viděla ty popsané pruhy látek a četla to, bylo mi dost divně, ale věřím, že žádné ezo to taky není, jen to zkrátka působí dost zvláštně. Těch různých příhod jsme si zvlášť s babičkou, která byla jinak tělesně dost vitální, užili opravdu dost, nevzpomínám na ten konec moc ráda, bylo to opravdu těžké. Mívala pak světlé chvilky, když jsem za ní na návštěvu přijela se synem, byl tehdy miminko, to ho klidně vzala do náručí (trnula jsem strachy), chovala, hladila a pár vět promluvila normálně. Vždycky mluvila o tom, že už chce umřít, že tohle není život, ona si v těch světlých chvilkách uvědomovala, že už svět nevnímá normálně...
Ne, bratra nikdy neměla, jen 3 sestry. Teda 4, jedna umřela jako miminko. Má teda dost synovců, ale s nimi nemá kdovíjaké vztahy. Poslední dobou když byla ještě při smyslech, tak je jen pomluvila. A minulý týden se s tátou hádala, že nemá vnuka, ale vnučku, ať z ní nedělá blázna. Tak odkýval, že dobře, tak má vnučku.
Ty světlé chvilky. Táta říká, že už jich moc není, vlastně téměř vůbec nejsou. Ale když byla ještě doma, tak jeden den 90% říkala bludy a ten další den měla světlých chvilek opravdu dost, že se s ní dalo chvílema i normálně mluvit k věci. To jsem vždy jásala, že konečně, a pak zase, když přijede ten pán mýt okna? žádný pán u nás okna nemyl.A o smrti taky mluvila, když byla doma. Ukazovala mi šaty do rakve, já vždy ,,mami, proč to děláš?" Já vím, vlastně mi to ulehčovala. Ale doma nebyli podmínky na její péči. Teď prý o smrti nemluví. Má svůj svět a možná je hezčí než ten náš. Kdoví.
Já souhlasím, že bych to nechala být. Spíš bych šla naproti těm jejím stavům. Že když má světlé chvilky, tak si je ještě užít, dokud je možnost. A když ne, tak ji nechat ve vlastním světě. Myslím, že nějaké vyvádění z omylu či případné dotazy spíš rozruší. I když sama spíš mám pocit, že je někdy něco mezi nebem a zemí, tak otázka je, jestli to může být tento případ. A i kdyby ano, tak k čemu by to bylo. Asi věděla, proč o tom celý život nemluvila. A pokud má něco nevyjasněného, tak už to těžko teď dořeší, když ti lidé nejsou, i když v jakékoliv formě. Možná spíš, udělat něco pro sebe, když se Tě to dotýká. Něco jako, třeba, až tam budeš, tak jí říct, Víš mami, ať už to bylo jakkoliv, tak pro mě jsi byla úžasná máma a každý chlapec by byl strašně rád Tvůj syn, nebo jestli sama máš takovou zkušenost, tak jí o tom znovu povyprávět, případně jí třeba říct, že Tě mrzí, že ji to trápí a že bys jí ráda pomohla, atd. Záleží s čím bys souzněla Ty.
Já bych v tom pravdu nehledala. Může to být útržek z nějakého filmu, který si mozek zapamatoval.
@biciklissie Toho se právě bojím, že bych mohla něco pokazit, něco vyvolat, kdybych po tom dál pátrala a rozebírala to. Jinak, jak píšeš, že každý chlapec by byl za takou mámu moc rád, to mi vehnalo slzy do očí, moc krásné. To bych jí říct mohla. A pomnenka má taky zajímavou myšlenku, že se může jednat o útržek z filmu. Protože je pravda, že když mi to táta poprvé řekl, hned mi naskočilo na mysel jako první film od Steelové Já a moji synové. A ona od ní četla a kdysi koukala každý film, který byl podle její předlohy. Tak možná ten mozek tápe a dává si do souvislosti různé věci. Nebo jako to stěhování, možná jí ještě nedošlo, že už je přestěhována v domově, v pátek měla malý ,,výlet" na vyšetření do nemocnice sanitkou 20 km, kdoví jak to vnímala.
Ale je to neštěstí, jak může člověk za krátkou dobu ,,mentálně" přijít o mámu. Její fyzické tělo tady sice je a funkční (téměř celý prosinec byla na kardiologii), jedno se zlepšilo, druhé zhoršilo, pak se vrátila, fyzicky celkem dobře, ale ten mozek.....bylo to tak hrozně rychlé, v podstatě ze dne na den.
nehledej v tom zadne, ze to "neni jen tak". Bohuzel tohle tyhle strasne skarede, mozek zerouci nemoce delaji :(
Prababicka mela tezkeho Alzheimera (nevim jaky je mezi nim a demenci rozdil, mam za to ze z pohledu nelekarskeho je to temer to same). Dokud byla doma a starala se o ni dcera (babicka), tak na ni nekolikrat zavolala policii, ze je to cizi zenska a chce ji urcite okrast .. Nebo jsem prisla na navstevu a ona ke me bezela s placem jak k zachrane, rikala mi Lucinko (jsem Tereza) a ze ma na zahrade skupinu cizich zenskych a ma z nich strach - nikdo tam nebyl, pripadne tam byla jen a pouze babicka...
Nejaky ezoneco by z toho taky mohl stvorit, ze to znamena, ze ji nechtela nebo nemela rada.. Ale proste je to jen mozek nemoci promeneny v kasi, kdy vubec nerozlisovala realitu, minulost, sny nebo to co videla v tv - to muze byt i u vas, klidne mohla koukat na nejaky film nebo serial, ktery ji trochu zaujal a byli tam 4 bratri nebo synove nebo cokoli podobneho.
Je to hrozne tezke pro okoli, snaz se at ma co nejvice pohodli co se da doprat a nic za tim nehledej dalsiho
Člověk s demencí je v těch “psychotických” projevech podobný člověku s akutním delíriem. Ten v nás taky vidí čerty nebo jiný nebezpečí, shání lidi, co neexistují. Můj děda si na konci pamatoval, že jsem doktorka, ale ne jeho vnučka (asi že jsem ho jednou cévkovala). Tohle není žádný eso, to je prostě kvalitativní porucha vědomí, bohužel
Vždyt to, já mu říkala, že má demenci, není s ní možná rozumná domluva. Možná tam přijdu a nebude volat syny, bude se shánět po nečem jinému, možná po nemocném psovi, o kterého se do poslední chvíle starala. Ale on by to prý stejně zkusil. tak asi to nechám tak. Tatínek mi taky říká, že škoda do toho vrtat. Moje máma totiž kdysi pracovala jako sestra v Domově důchodcu, i když ne přímo v tomhle a pár lidí tam bylo s demencí. tak jednomu odkývala, že spolu chodí, další pani ujistila, že nasypala drůbeži, jednu ujistila, že je královna a má služebnictvo a ti lidé byli v sedmém nebi, když jim to vše odkývala a ujistila je, že to tak je.
Muj tata ma Parkinsona, demenci, vse dohromady, atd. Ted uz je v ustavu. Chudak taky blouzni, ma halucinace, tezko si vzpomene, tezko pozna. Rika opravdu nesmysly. Nebo se zveda, ze jde do mrazaku pro maso, aby mama mohla grilovat, atd. Nebo nekde vidi mysi, chce na ne sahat, chytat. Nekdy dela, ze si dava jidlo do pusy, pritom vi, ze ho krmim, atd. Nechavame to tak byt 😥
@pavicka Jo, moje máma taky viděla doma běhat černé a červené myši. Dokola mi vyprávěla, že odtáhla konferenční stolík a viděla ty myši, velké pavouky a muchy, že neví, kdo je tam dal. Pak obvinila tátu, že stěhoval nábytek, přitom ten je rád, že je rád. Nechala jsem to taky tak.
Dobrý den, zprvu bych si přečetla, jak vlastně fumguje stařecká demence.
(viz diplomová práce Vanessy Junkové, katedra psychologie, UK)
Lidé postiženi stařeckou demencí ani své vlastní dítě častokrát nepoznají, jsou dezorientování a nepamatují si napríklad ani svého manžela... Snad o manžovi ví🇸🇰
jinak bych doporučila stránku https://www.alzinfo.org/articles/senile-dementia/
hezký zbytek dne, Vaše MARUŠKA
Starám se o takhle nemocné lidi. Opravdu bych za tím nic ezo neviděla. Viděla jsem spoustu stavů, vybájených věcí a myšlenek. Tihle lidé mají silné halucinace, úplně jiné vnímání světa. Někdy způsobené nemocí nebo i léky. Spíš než nějaké vyhánění duchů bych se zaměřila na léky, zkuste promluvit s ošetřujícím lékařem, aby maminka byla více v klidu. Nemůže to být nic příjemného.