• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti rozvedených rodičů - jak jste to nesly?

30. července 2014 
@lenkaaa A ten tvůj nový, jak jsem pochopila, má děti?
A ještě, odcházíš od manžela, protože to "prostě vyprchalo", nebo něco provedl? Pro mě by byl důvod k odchodu jeho nevěra apod., násilí apod. Jendu hnusnou etapu jsme spolu taky překonali, protože jsme oba chtěli a hlavně kvůli synovi.
Myslím, že odejít jen kvůli tomu, že už to není jako dřív a nic zásadního ti neprovedl, je kravina. Protože když to řeknu na plnou hubu, odserou to ty děti :frowning2:
15. črc 2014 ve 12:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ann_87 Já ti nevím. Myslím, že aby se vztah rozpadl, nemusi ten druhý něco provést. Když ti je s tím člověkem fakt hnusně, je ti už nepříjemný a nemáte nic společného, dokážu pochopit, že to nejde. Ale co si budeme povídat, většinou je v tom zamilovanost do jiného. Každopádně by se to mělo snažit vyřešit a nerozcházet se z rozežranosti a uvědomit si, jak to opravdu je.
15. črc 2014 ve 13:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@espada Jak už jsou ve vztahu děti, člověk by se měl snažit udělat maximum. A jenom říkám, že pro mě by byl impulz nějaká fakt nepřekonatelná věc a ne, že mě partner jen štve...
15. črc 2014 ve 13:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ann_87 souhlas
15. črc 2014 v 15:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je to těžké. Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo 8. Samotný rozvod byl pro nás se sestrami těžký. Mamka na tátu hodně nadávala, taky to zkoušela přes city, abychom se s taťkou nechtěly stýkat. No nebylo to lehké, ale zvládli jsme to. Horší bylo, že máma tátu opouštěla a současně si "začínala" s jiným partnerem. A to tím stylem, že ten večer, kdy nám se sestrou oznámili, že se rozvádějí, nás ubrečené hned tahala ke své kamarádce, kde nás seznámila s budoucím otčímem a cca za týden u nás bydlel. Když na to vzpomínám zpětně, nevadilo (a nevadí) mi až tak, že se naši rozvedli. Jistě, pocity nejistoty atd. tam byli, ale s tím se člověk srovná. Nevadilo mi ani, že si mamka našla nového přítele, přece nebude žít do konce života v celibátu. Ani to, že si ho našla už za manželství s tátou. Kdyby byla ve vztahu s tátou spokojená, nehledá jinde (to snad pochopí i Vaše děti). Co mi vadí - 1. nenechala nám vůbec žádný čas to zpracovat, hned nám nutila otčíma, a za 2. to, že budoucí otčím rozložil celou rodinu a choval se k nám nehezky. Když to po deseti letech začínalo hraničit s fyzickým násilím (z naší rodiny měl rád jen mamku a u babi i starší sestry se otčím postaral, aby se odstěhovaly) a my se ségrou mamce oznámily, že to taky balíme a stěhujem se k tátovi, pak teprve začala jednat a rozvedla se. Teď už je to dobré, našli jsme k sobě všichni zpátky cestu, jak k mamce, tak sestry navzájem. Jak mě to ovlivnilo pro můj vlastní život - když to třeba srovnám s mým přítelem, jehož rodiče jsou stále spolu - rozhodně budu mít větší sklon k rozvodům. Nemám "funkční vzor", jak má vypadat "dobré manželství", jak ustát a řešit problémy, které nastanou, nemám zakořeněnou představu, že musím s partnerem zůstat vždy, za každé situace, za každou cenu. Když vyčerpám všechny možnosti nápravy a i tak nebudu spokojená, sbalím kufry - děti, neděti. Nesouhlasím s tím, aby někdo zůstával v nespokojeném manželství "jenom" kvůli dětem. Děti stejně poznají, že je něco špatně. Na druhou stranu pro mě budou mé děti na prvním místě, budou to vědět, a pokud jim bude někdo ubližovat, tak zasáhnu hned a rezolutně. To pozitivní - do života jsem asi silnější, vím, že hodně situací lze ustát, něco jsem si zažila a hned se nehroutím. A nemám naivní představy ani přehnaná očekávání, že můj život a manželství bude jako pohádka. Samotný rozvod rodičů vnímám jako životní zkušenost a jako rozhodnutí, na které měli moji rodiče právo.

Není to u Vás "jen krize", nepomohla by manželská poradna? Tu já vnímám jako takovou poslední možnost, jak to ještě zachránit. Pokud bych měla pocit, že to nejde, nezůstávala bych v takovém manželství. Děti to zvládnou. Snažte se s manželem rozvést v co největším poklidu. Ovlivníte to alespoň z vlastní strany - nenadávat před dětmi na manžela, udržovat vztahy mezi dětmi a manželem, nebránit ve styku apod. A než je seznámíte s "novým partnerem", dejte jim čas to strávit.
30. črc 2014 v 17:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Tvůj příspěvek