• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti rozvedených rodičů - jak jste to nesly?

30. července 2014 
ahoj vsem, prosim ty, co zazili rozvod rodicu - jak jste to nesli jako deti? zlvast pokud jste byli male deti behem rozvodu - 6 a 3 roky ?
U nas by se zrejme nejednalo o hadky behem rozvodu, spis by slo o zmenu - najednou by deti nemeli maminku a tatinka pohromade, zrejme by byla stridava pece, skolka by zustala stejna. A co pak pripadna nova partnerka u tatinka a novy partner u maminky?....zazili jste to? jak jste to nesly?
Predem dekuji za odpovedi.
8. črc 2014 v 10:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Naši se rozvedli když mi bylo 6 a brachovi 4 roky. Hodně záleží, jak se budete, vy rodiče, chovat. :slight_smile:
Pokud spolu budete vycházet, tak si myslím, že to je v pohodě. Ale naši mezi sebou našli společnou řeč teprve minulý rok před moji svatbou-díkybohu. Takže já na to nejlepší vzpomínky nemám, přestože jsem si neměla na co stěžovat, moje mamka se opravdu snažila. Ale to jsem začala vidět, až když jsem "trochu dostala rozum". :slight_smile:. Ted jsme nejlepší kamarádky.
Takže si myslím, že nejdůležitější je být v pohodě, protože i takhle malé děti to vnímají. A je určitě lepší se rozvést a být štastná s někým jiným, než aby děti koukaly na "falešnou rodinu" :slight_smile:
8. črc 2014 v 18:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenkaaa Mě bylo kolem tří, prý sem už ke konci nesnesla ani, když byli mamka s otcem v jedné místnosti, teď už si dělám srandu, že tehdy sem poznala, co je to zač :grinning: .Po rozvodu v pohodě, jen sem byla oddycky hodně fixovaná na mámu. Otec mě každý jeho víkend vracel psychicky rozsypanou, ale já ho bránila, uměl udělat chudáčka fest......takže su ráda, že mamka měla sílu včas odejít, než ji začal řezat tak jako ty po ní,......
Otcovu novou paní sem nesnášela, fakt hodně, bála sem se jí, ale posledních pár let sme hodně dobrý kámošky, naštěstí od něj kdysi taktéž utekla...
8. črc 2014 v 18:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mě bylo 10let. Rozvod by nebyl tak hrozný, kdyby se mamka nenaštvala na tátu a netrýznila tím i nás. Nesměli jsme k němu, když jsme projevili jen náznakem, že chceme k němu, bylo nám dostatečně jasně dáno najevo, že je pouze buď a nebo. A to tím,že po nás hodila tašku na věci a začala křičet,že když ho tolik milujeme, můžeme se sbalit a už se od něj nevracet. Takže jsem raději tvrdila, že k němu nechci. Dodnes, ač mi je 25, mamka je znovu vdaná,stejně jako táta, tak když se jen slůvkem zmíním, že jsem s ním mluvila, je jistota, že se mnou máma minimálně 14 dní nebude mluvit. Takže pokud se otci nebudeš mstít na dětech nemělo by to být tak hrozné.
8. črc 2014 v 18:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nám se sestrou bylo víc - 7 a 11, ale na období po rozvodu bychom obě nejradši zapomněly ... najednou jsme se ocitly na minovém poli, kde jsme se musely hodně učit, co kde říkat, jak se chovat... obě strany si dodnes myslí, jak jsme to zvládaly v pohodě, jak se snažili, aby se nás rozvod dotkl co nejméně, ovšem to je jejich pohled..absolutní ztráta jistot, co si budeme povídat i materiálně to byl obrovský propad, noví partneři rodičů..zkrátka jsme hodně poznamenané obě a já do 35 vůbec nechtěla děti - až jsem ( doufám ) našla chlapa, se kterým jsem si jistá, že se nerozejdeme . Nikdy bych nedopustila, aby mé dítě prožívalo totéž.. On je rozdíl, pokud je v páru třeba agresor, který terorizuje rodinu, tak to to dítě je schopné pochopit, ale u nás to byla nevěra táty, takže se k nám choval stále stejně, v pohodě a ze dne na den se doma změnila atmosfera a do půl roku byl rozvod...to je pro dítě opravdu nepochopitelné..
8. črc 2014 v 18:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenkaaa Já jsem byla už starší (12), ale prožívala jsem to dost divoce, i když jsem žádný hádky u nás neprobíhat nezaznamenala. Dost možná i proto, že otec mi říkal svou verzi a byl v mých očích ten chudák, co ho vyhnali z domu a matka mi k tomu naopak nic neřekla. Až po několika letech jsem našla zápis ze soudního jednání, kde jsem zjistila pravej důvod rozvodu a udělala jsem si na celou věc svůj názor. Bratr byl v té době už dospělej a vím od něj, že byl z rozvodu hrozně špatnej, i když znal celý pozadí. Podle mě je rovnice jednoduchá - čím mladší dítě, tím míň řeší odloučení rodičů, protože si na novou situaci brzo zvykne a rychleji se přizpůsobí. Samozřejmě se rodiče i nadále musí chovat jako dospělí, mluvit o sobě naprosto korektně a vychovávat stejně (aby jeden nezakázal a druhý nepovolil).
Střídavá péče je podle mě blbost a pokud by to šlo, nikdy bych na ni nepřistoupila - dítě má mít jen jeden domov a ne kočovat a mít např. dvoje oblečení a učebnice do školy. (To je ovšem jen můj názor.)
S novými partnery je to složitý, ale věřím, že v tomhle nízkým věku si děti fakt rychle zvyknou, zvlášť, pokud půjde o kvalitní a dobrý lidi, kteří si k nim vytvoří hezkej vztah.
8. črc 2014 v 18:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Naši se rozváděli 2x. Dětství jsme měli pěkně naprd, otec je násilnický notorik. Jediné, co jsem nesla špatně je to, že s ním maminka zůstala a je s ním dodnes. Rozvod není podle mě vždycky chyba. Chyba je vychovávat v nepřátelským prostředí. Byla bych mnohem raději s náhradním milujícím tátou než s tímhle člověkem. Ale bála bych se hodnotit, když nikdo nevíme kdo jste, co jste, jaký jsou děti, jaká vy, jaký on...s tím si bohužel musíme vždycky poradit jen sami...Držím Vám pěsti. Držte se. A nebojte se být taky trochu sobec. Děti potřebují mámu i tátu. Ale spokojený. A někdy je lepší samotná spokojená máma než jakási přetvářka.
8. črc 2014 v 19:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
No me byly 2 roky kdyz se nasi rozvedli a ani si tu dobu nejak nepamatuju ale mela a mam milujiciho dedecka ktereho beru ze vsech nejvice jako otce a dedu zaroven v podstate me vychovaval on zily jsme s mamkou u dedy do mych 13 let. A vlastne kdyz jsem chodila do skoly dlouho jsem se divila ze deti maji tatu,ja brala jako tatu dedu.mamka mela pritele nemce a ja ho celych sedm let nesnasela,nebil me nebo tak ale byl to vychcanek a krad doma penize a me nikdo neveril ani nevim kolik my bylo,jinak chlapi co mama mela sem nak nikdy nebrala jako nejakeho otce jen chlapa co zije s mamou a ani sem od nich nic neposlouchala a nevnimala je,ani se nejak nebavila s nima,myslim tim,postupem casu co mela mama za muj zivot 4 chlapi. Sveho tatu sem neznala do svych 11 let to jsem ho poprve v zivote uvidela a doted ho neberu jako tatu nikdy se nezajimal o me takze ho k zivotu nepotrebuji ale vidim jake to je vyrustat bez taty sice sem mela krasne detstvi ale ten tata tam asi chybel vidim to ted s odstupem casu co jsem dospela a muj pritel ma celou rodinu a jak se o vsem rozhoduji spolecne a tak a maji jejich deti respet k otci a muj pritel co je mu 33let ma respekt a uctu ke svemu tatovi naporad ja z mami nemela nikdy respekt je skvela ale nemela jsem a dedecek tak ten me rozmazloval ne ze bych byla ted nak rozmazlena ale byla sem vnucka ktera u nich bydlela ostatni vnoucata bydleli jinde. A dkyz uz jsem byla vetsi nevim kolik my bylo tak mama na tau akorat nadavala ze se o me nikdy nezajimal a neplatil alimenty takze vlastne s tim vyrustate,s tim co vam rika mama o tatovi. Postupem casu to kdyz sem ho videla poprve obcas si me bral k sobe ale ne nak moc jedno za dva roky napriklad.myslim ze pro deti co se rodice rozvadeji je to tezke spis podle veku ja byla moc mala abych si ho vubec pamatovala ale ty co jsou uz vetsi je to tezsi.pokud je tam vzajemna domluva mezi obema stranama i detem se nevykladaji jen spatne veci jak je tata hajzl atd tak to nemusi byt tezke i ja bych mozna to tak nebrala ale vyrustala jsem v tom a ted uz nemam zajem neco napravovat.ano rada ho uvidim ale mam uz svuj zivot a on svuj se svoji zenou a detma(nevidela jsem tatu 4 roky) a nak mi nechybi. Je to tezke no nikdy bych tohle pro sve deti nechtela ale zustat ve vztahu co nefunguje bych taky nechtela,takze hlavni je porozvodova komunikace s detmi + dospeli a na nikoho nehazet spinu pred detmi snaseji to hure a nasledky to na nich zanechava.
8. črc 2014 v 19:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, mě byly 4 a sestře 3, když se naši rozvedli. Rozvod i následná péče o nás probíhala celkem v klidu. Naši se dokázali dohodnout na péči o nás, nikdy jsem neslyšela, že by jeden druhýho pomlouval nebo tak něco. Táta si našel novou paní, se kterou má další 3 děti a mamka zůstala sama. I když chvíli s někým byla a máme dalšího bráchu, ale taky s ním nevydržela. Myslím si ale, že i když to bylo v poho na dětech to vždycky nechá nějaký následek. Já si to třeba uvědomuji až teď, když mám sama malou a vidím, o co všechno jsem s tátou přišla. A moc mě to mrzí a hrozně se snažím,. aby moje malá byla s manželem co nejvíc a aby si ho užívala, tak jak já jsem nemohla :( Strašně taky záleží na povaze dětí.
8. črc 2014 v 19:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mě bylo šest, bráchovi osm, když se naši rozvedli a bylo to to nejlepší, co mohli udělat, protože se ke konci dost hádali a spíš jsme trpěli, i když se snažili nás do toho nezatahovat, někdy jsme se tomu nevyhly...mamka už měla přítele a taťka taky nějakou dobu přítelkyni...v té době jsem to popravdě moc nevnímala, asi díky tomu, že to mezi nimi proběhlo v pohodě, dohodli se mimosoudně na alimentech, co druhý víkend jsme jezdili k taťkovi a každé pondělí...to ze začátku bydlel blízko, tak i takhle přes týden...nikdy se nehádali..jen si pamatuju, jak se taťka pokaždé ptal, jestli už s náma Tomáš bydlí (jako ten maminčin přítel) a mě bylo blbé mu říct jo, tak jsem říkala, že ne, věděla jsem, že to nechce slyšet...přece jen byt byl původně jeho, nechal ho mamce a asi ho štvalo, že se tam nastěhuje nějaký její amant...ale jak říkám, měl taky přítelkyni, později se k ní přestěhoval a jezdili jsme tam..nikdy jsem nepociťovala nic špatného z téhle situace, vlastně to byl taťka, kdo nás bral na dovolené, až teď zpětně si uvědomuju, že mamka se dost přítelem nechala ovlivňovat a nás nebrali nikam, jezdili sami, zatímco jsme byli u taťky...ale když jsem pak byla starší, tak už mě docela někdy vadilo jezdit pravidelně co druhý víkend k taťkovi, přece jen kolem těch 13-15 let jsem měla už kamarády, se kterýma jsem chtěla trávit čas a taťka bydlel v malé vesničce kde jsem neměla kamarády žádné, krom syna taťkové přítelkyně, se kterým jsme se bavili, koukali na filmy a tak, ale prostě už to v té pubertě byla někdy spíš otravná povinnost, bylo mi vůči taťkovi blbé mu říct, že se mi k němu nechce, věděla jsem, že já a brácha jsme pro něj nejvíc a že s námi tráví čas rád...ale v šestnácti už jsem tam pravidelně nejezdila, v té době se i rozešel s přítelkyní a nastěhoval se k nám do města, takže jsme se mohli vidět kdykoliv...a co se týče našich, do teď když jsou oslavy, tak společné s oběma, nikdy se nehádají, maximálně si do sebe nějak rýpnou, ale baví se spolu jako dospělí lidi a nikdy jsem jim rozvod nevyčítala, i tak nám zařídili, hlavně taťka, supr dětství...každopádně je podle mě jednodušší rozvod když jsou děti malé než když mají třeba deset nebo víc, kdy nad tím hodně přemýšlí a více to vnímají...u malých dětí když to proběhne v klidu a bez nějakých urážek z obou stran apod., tak je to sice změna, ale zvyknou si rychle a střídavá péče je podle mě v pohodě, pokud je to ve stejném městě, vesnici, prostě stejná škola a tak...
8. črc 2014 ve 21:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jinak kámošce se rozvedli rodiče když měla třináct, taťka si našel mladší přítelkyni, Zuzanu, její mamka to vůbec nedávala, házela na toho taťku špínu, na tu Zuzanu ještě víc a hodně do toho kámošku i s její starší ségrou vtahovala a snažila se o to, aby ho asi i nesnášely...ty se s ním sice stýkaly, ale několik let ta kámoška tu Zuzanu neměla ráda, až jak byla dospělá, tak nějak sama uznala, že je normální a dá se s ní kecat, narozdíl od vlastní mamky, která byla někdy jak praštěná a mlela kraviny..co je smutné, že ta kamarádka nemohla před mamkou říct taťka, byl to prostě otec a o té přítelkyni musela mluvit jako o Zuzaně, jak řekla Zuzka, byl oheň na střeše a z matčiny strany padaly hlášky jako "tak už jste kamarádky, jo?", samozřejmě sarkasticky, ironicky..no prostě chovala se jak malá...ze začátku dávala kamarádka vinu za rozvod taťkovi, ale čím déle žila s mamkou, tím víc říkala, že se mu nediví, že od mamky odešel..takže tohle je takový špatný příklad...při rozvodu musí jít hlavně o děti, které chtějí mít otce i matku stále ve svých představách tak jako dosud a pokud se jeden nebo oba snaží na toho druhého házet špínu a osočovat se navzájem, to dítě si to začne přivlastňovat a začne si myslet, že jeden nebo druhý rodič je opravdu špatný a začne si o něm myslet to nejhorší...prostě tohle je ta nejblbší možnost, jak to řešit...já jsem svým rodičům hodně vděčná za to, jak se k sobě chovali a jak se dokázali domluvit, když vidím co dělali jiní rodiče mým kamarádům...
8. črc 2014 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Také zalezi na tom jak jsou Tve deti citlive, me rodice se rozvadeli "az" v momente kdy mi bylo 14 a pul a diky sve citlivosti jsem se s tim vyrovnavala skoro 10 let. Jinak vztahy s otcimem a macechou celkem dobre.
8. črc 2014 ve 21:31  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Můj táta zemřel, když jsem měla jít do první třídy. Do roka se mamka provdala a do dvou let jsem měla další 3 sourozence ( sestra, dvojčata ). Byla jsem chůva. Otčím si ze mě dělal služku. Byli spolu 12let. Stal se z něho alkoholik. Rozvod. Máma si našla staršího přítele, ten mě nesnášel. Vyměnil zámky od dveří....Na svoje dětství nerada vzpomínám kvůli neúplné rodině, hádkám, měla jsem pocit, že nepatřím nikam, nikdo mě neměl rád. Na druhou stranu jsem se brzo postavila na vlastní nohy, zařídila si bydlení, vystudovala a teď mám už svoji rodinu. Chtěla bych svým dětem dát pocit bezpečí a jistoty, mít kam se vrátit a dát jim tu lásku, která mě vždy chyběla.
9. črc 2014 v 10:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
U nás bylo občas taky dusno, rodiče to ale vždycky ustáli. Žádné dramatické hádky, agrese, ale přesto jsem si v pubertě občas řekla, že by bylo lepší, kdyby se rozvedli. Dneska to vidím trochu jinak. Vztah je o překonání překážek a pokud jsou to banality, proč se kvůli tomu rozvádět. Zároveň souhlasím ale s tvrzením výše, že pokud by vztah nebyl jako takový šťastný, nemá cenu v tom stresu děti držet. To je pak lépe když jsou děti s milující mámou a ví, že milující táta se jim bude věnovat příští víkend. To už si musíte rozhodnout sami, jestli je mezi vámi pořád silné pouto a chcete spolu dál být, nebo už jste jen dva lidé, co spolu bydlí. Děti pochopí, že mezi Vámi už to pouto není, důležité je je ujistit, že vy je oba pořád stejně milujete a hlavně respektovat, že partner je pořád jejich otcem a je to ten nejlepší tatínek, jakého můžou mít.
Každopádně pokud uvažujete o střídavé péči, najděte si kromě argumentů pro, taky argumenty proti. Někde jsem četla vzpomínky dětí, co si střídavkou prošly a v jednom se shodovaly - bylo to peklo. Bez "domova", zázemí, výroky typu "oblékla jsem si, co mi "přidělili".Také je zajímavé, že pokud děti žijí v 1 domě, kde se střídají rodiče, rodiče vydrží rok, dva a vzdají to - nemají na to sílu. A představte si, že děti to v této situaci musí snášet roky bez možnosti říct "a dost, už to nechci". Také je zajímavý názor, že střídává péče je vlastně zneužití dětí. Aby se rodiče cítili dobře, mnohdy aby tatínci ukojili svou potřebu děti vychovávat, donutí děti k tomuto kočovnému životu. Rodič je spokojený, že dosáhl svého, dítě nešťastné. Informujte se a zvažte, co je nejlepší pro Vaše děti.
9. črc 2014 v 17:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
ja nemam osobnu skusenost, ale z okolia vidim, ze mensie deti sa s rozvodom rodicov vyrovnavaju lepsie ako teenageri....vyjadrenia dievcat vyssie to potvrdzuju...
a k tej striedavej vychove - osobne suhlasim s @janulkapro a doplnila by som, ze to prave peklo by nastalo prave v kombinacii striedava starostlivost + novy partner, pripadne nevlastny surodenec...trufam si predpovedat, ze deti sa nikde nebudu citit doma a ten pocit nikam nepatrit je hrozny...
9. črc 2014 v 17:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Hele já teda byla malá když se naši rozešli, ale nikdy mi nic nechybělo. A troufnu si říct, že mi tak bylo asi líp. Ono ne vždy platí, že mít dva rodiče je super. I tak jsem se nikdy necítila o nic ochuzená, mám dva sourozence, takže ted jsme velká rodina a jsem za to ráda. A i když o mě táta od té doby nejevil zájem? No a :slight_smile: nemám sice ho, ale mám užasnou mámu, která mi vždycky dala všechno, co jsem potřebovala a nikdy to nevzdala ač na nás byla sama :slight_smile:
9. črc 2014 v 17:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zazulka jak říkáš. Taky si myslím, že zachovávat rodinu i s tátou není vždycky to nejlepší řešení, někdy to prostě jinak nejde :slight_smile: a já vím, že to, že jsme nakonec byli bez něj bylo pro mě dobře..ale každý to bere jinak no.
9. črc 2014 v 18:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
mně bylo 6, ségře 4 - zase si nepamatuji to, jak jsem nesla, že sme už nebydleli spolu, u nás to bylo o hádkách a soudech, takže hodně blbě ... nevím jak by to vypadalo, kdyby bylo vše bez problému :slight_smile:
9. črc 2014 v 18:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
ahoj holky, moc dekuji za zkusenosti. U nas to neni o piti alkoholu, hadkach nebo nejake nezodpovednosti. Pouze u nas vyprselo to, co ve vztahu ma byt. Deti maji na co si zpomenou, dum nadherny a tak...nebylo by se na co stezovat, ale Uz dlouho se trapim, tri roky miluji nekoho jineho, vsechny krasne veci ktere jsou v dome kolem me mi nic nerikaji, nic me nedela stastnou, ziju bez lasky... partner mi je neprijemny po intimni strance, mam totalni nechutenstvi s nim mit sex... neustale myslim na cloveka, ktereho miluji, jen resim, jestli detem udelat to, ze budou zit v neuplne rodine jenom proto, ze jejich maminka ze srdce miluje nekoho jineho.... :frowning2:
14. črc 2014 ve 21:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
bejt tebou du do toho radsi byt stastna nez po zbytek zivota predstirat neco co davno uhaslo,drzim palecky at se vse vydari a deti to jiste pochopi a hlavne stastna maminka stastne deti
14. črc 2014 ve 23:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenkaaa nejhůře jsem nesla hádky když si mysleli že neslyšíme... z toho si nesu trauma napořád... strašné byly "poslední vánoce" spolu, to už jsme věděli že se táta odstěhuje a bylo dusno, brečela jsem tajně celý štědrý den. Takže žádné takové nápady s něčím posledním, jako poslední výlet, poslední oběd společný a podobné rozlučkové šaškárny. Vycházet spolu, být kamarádi, hlavně kvuli dětem. Naši se kamarádí a jezdí na návštěvy a to bylo pro nás nejlepší.
14. črc 2014 ve 23:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenkaaa jak žít v neúplné rodině, tvůj nový partner by s tebou a dětmi nežil? Není to táta ale po letech je ten život podobný, kort když sou děti menší, taky moje máma měla partnera se kterým jsem dospívala a bylo to fajn, pokud bude mít děti rád budou mít děti druhého tatínka a štastnou mámu a odkládání to akorát zhorší, čím budou děti starší bude to horší a hůř se budou přizpůsobovat a hledat vztah k novým partnerům. Já jsem si jako dítě říkal že po rozvodu to bylo lepší než před,naši se nehádali a byly všichni štastnejší, naši se navštěvovali i s novými partnery po nějaké době, takže určitě lepší pokud to jde v klidu odejít.
14. črc 2014 ve 23:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Holky, co se tyce mne, tak vychazet chci. Nevim ale jak to vsechno prijme okoli, manzela to bude bolet, a z bolesti pak kdovi co bude delat, jestli nebude delat naschvaly a tak... Ja to sama citim, ze je konec vztahu, ted jsou deti na prazdninach a my s manzelem samy doma, je to hrozne, nejradeji by jsem utekla...nechci takto zit, jen mam strach z okoli, jak me vsichni odsoudi a jak mi to jednou deti vyctou.... hodne lidi jim muze naznacit, ze maminka od nich odesla radeji za chlapem. nevim proc to tak kazdy dokonce bere, protoze ja deti neopustim, pujdou se mnou, ale pokud manzel bude chtit stridavou peci, tak na to pristoupim.
Nechci nikoho zklamat, ale bohuzel se stali veci, ktere jsem neplanovala. Je to hrozne se pretvarovat pred manzelem a neco si sama sobe namlouvat... ale takto zit je ke zblazneni :frowning2:
15. črc 2014 v 07:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Naši od sebe odešli v mých 11-ti a nesla jsem to blbě. Ano, sice už nebyly hádky, ale po taťkovi se mi stýskalo. Jeden čas jsme měli hodně omezené styky a potom jsme si k sobě zase našli cestičku a teď je to báječné :slight_smile:
Záleží na dětech, jaké jsou, i na věku, to určitě, ale myslím si, že vždycky to ty děti nějak poznamená. Což třeba stejně tak může být lepší, než aby byly svědky věčných hádek doma, ubližování apod.

A z druhé strany, byla jsem téměř tři roky "macecha". Partnerovy děti mě absolutně nepřijaly, ačkoli jsem nebyla vinou jejich rozvodu, tak na mě ex plivala jen špínu. Možná až pak ke konci, jsem si s tím starším (5 let) vybudovala jakž takž fajn vztah, ale nebylo to nějak extra skvělé.
A zase- záleží na člověku, protože dneska už vím, že bych chlapa s dětmi z předchozího vztahu nechtěla,

Vám držím pěsti, ať to dopadne co nejlépe pro všechny zúčastněné a máte se fajn! :wink:
15. črc 2014 v 08:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
A ještě bych jen dodala - kolikrát mě chlap štve tak, že bych ho nejradši vystřelila na Mars bez zpáteční letenky :grinning: ale pak si uvědomím, že by mohl mít Vojtík nějakou macechu a zatím si říkám, že to vydržím :slight_smile:)
15. črc 2014 v 08:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@ann_87 presne tohle lezi na srdci i mne, ze budu nenavidena jeho detma, ze to deti poznaci, ze jim bude smutno atd.... ale ja moc dobre vim, ze zpet uz tu cestu k manzelovi nenajdu. Uz je to tak daleko, ze by jsem se s nim musela domluvit, ze budem pouze kamaradi a vychovavat spolud deti. Kazda intimita s manzelem mi po psychicke strance velmi ublizuje a uz takto dal zit nechci...
15. črc 2014 v 09:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenkaaa A co když se rozvedeš a po pár letech s novým přítelem zjistíš, že všechno vyprchalo, nic tě netěší..... Neříkám tak ani tak, jen upozorňuji na další z mnoha variant.. Hodně štěstí!
15. črc 2014 v 09:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@konidana ano, s tim pocitam. ale mam pocit, ze i kdyby jsem mela byt s novym pritelem jenom rok, tak mi to stoji za to! ale to samozrejme mluvim jen, kdyby jsem se mela rozhodovat sama za sebe. ALE jsou tu i moje deti.... takze vic vaham.
15. črc 2014 v 09:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenkaaa Jak dlouho jste s manželem spolu? Jak dlouho s přítelem? Jak moc ho znáte? Jste si jistá, že je opravdu tak skvělý, abyste zahodila váš dosavadní život? Byl manžel tak strašný i před tím, než jste potkala přítele?
15. črc 2014 v 10:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenkaaa Opravdu by ti jen rok stál za to? To snad není pravda! Chápu, že se může stát, že láska pomine a člověk musí odejít jinam. A chápu tvou nelehkou situaci, ale snad ne kvůli jednomu roku. Doufám, že jsi to jen tak vystřelila. ..
15. črc 2014 v 11:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenkaaa Ahoj, myslím, že jsi praštěná. Měla by ses nad sebou zamyslet a začít změnit svůj životní styl. Najít si nové koníčky a vymýšlet výlety pro děti a manžela a uvidíš, že se to všechno změní. Pokud ovšem nechceš plakat nad výdělkem. Manžela jsi určitě taky někdy milovala a něco jsi na něm obdivovala. :wink:
15. črc 2014 v 11:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek