Dvougenerační bydlení, jak ho zvládáte?

Tak v tomhle neporadím, protože v tomto případě je podle mě jediná rada a už je na ní pozdě, a to odstěhovat se a bydlet sami. Už to, že s nimi bydlíte 3 roky obdivuju. Mám svoje rodiče ráda, i ty přítelovy, vycházím s nimi bezvadně, ale přesto bych ani s jedněmi bydlet nechtěla.

My bydleli u mojí mámy. Je teda pravda, že v době, kdy měl přítel ještě byt, tak jsme se tam víceméně nastěhovali (právě kvůli mým hádkám s máti). Máti je tak trochu generál, občas nemohla vydýchat mě, nebo já jí. "Moje domácnost, tak se podle toho chovej" mi zní v uších doteď.
Nebo se hádala s přítelem, ten je flegmouš, takže jsem do toho vždy vztekle vjela i já.
Ve finále jsme ale přistavili na baráku patro, chtěla jsem to už dřív a jiná možnost bydlení nebyla. Přítelovo byt byl pro nás a dítě moc malý.
Patro je oddělené od spodku, každý máme svoje. Jen společná velká veranda, sklep kde je kotelna a zahrada.
Já mám klid, je to naše domácnost. Ona má klid, má svůj byt a tam jí bordel dělá max holka, když jí babí hlídá.
Občas taky měla nějaký připomínky, když přišla nahoru na návštěvu, ale ty jsem hned jasně utla... něco ve stylu: máš tu bordel... a já na to: můj bordel a až mě se bude chtít. Jezdila jsem z práce večer, tak jsem taky chtěla chvíli hodit nohy nahoru.
Nic neřekla, pochopila, že tady mi do toho fakt kecat nebude. I kdyby tady nevím co bylo, jí do toho nic není.

Být tebou, tak si s rodičema promluvte, na rovinu, dejte si nějaký jasný pravidla... při nejhorším zatnout zuby a vydržet, dokud nebude dostavěno a hotovo.

@hankabn Jediná rada,kterou Ti můžu z vlastních zkušeností dát je-ODSTĚHOVAT SE !!!Lepší to nebude nikdy,naopak,jenom horší.Taky jsme nechali tchánovce v dvougeneračním baráku samých,ale já se s klidným svědomím odstěhovala a bylo to to nejlepší,co jsem mohla pro sebe,svoji rodinu a záchranu vztahu udělat.Teď jsme sice v pronájmu,ale ten klid a soukromí mi stojí za to 🙂

@hankabn Já jsem od začátku dala najevo, že se o svou domácnost postarám sama a nikoho k tomu nepotřebuji. Nedovedu si představit, že by mi někdo pral a žehlil, to bych asi nedala...
Např. s tou svačinou bych řekla, že je tam dám až budu chtít a né, když mi to někdo nakáže.Ale já jsem taková "držka", no.
Udělali jsme si pravidla, když je nerespektovali, připomněla jsem je. a jde to. Neříkám, že se nikdy nechytneme, přece jen má každý svůj názor. Ale respektujeme se a to je základ. Alespoň podle mě.

Přítel se stěhovat nechce, má tady kousek velmi dobrou práci a do budoucna má v plánu nechat rodiče dožít v domě, který postavily.
Já jsem zpočátku všechno tolerovala, na vše se ptala, dělala jak mi kdo nakázal, ale teď když vím že tady zůstaneme si chci nastavit jasné pravidla, ať mám taky svůj klid.
Spíš mě zajímá jak jim vysvětlit, že taky něco zvládneme. Na druhou stranu, že asi nejsou nadšení, že jsme se k nim nastěhovala a tím zasáhla do jejich soukromí. Tak se snažím to vydržet, přístavba bude trvat ještě asi 6 měsíců.

@hankabn
Předpokládám, že než jste se nastěhovali, tak jste se o tom s nima bavili. Museli to odsouhlasit a museli si tak trošku dopředu představit, jak to asi bude vypadat.
Musí být vzájemná tolerance - jinak to nejde.
Jak se k tomu vůbec staví přítel? Řeší to nebo to přejde mávnutím ruky? Jsou to jeho rodiče, jeho slovo by mohlo mít větší váhu...
Jako aby mi tchýně prala, vařila a vše předhazovala, tak to bych asi utekla hodně rychle.

Přítel nechce... a co ccheš ty? Žít pod dohledem rodičů, ustupovat, přizpůsobovat se, protože to tu prostě není tvoje a oni jsou ti, co to všechno postavili?
Nikdo neříká, že se musíte stěhovat sto kilometrů pryč, ale proč nekoupit dům na opačném konci vesnice, nebo ve vedlejší vesnici?
Až to dítě přijde - teda jestli se dřív nerozejdete - tak budeš pod dohledem ještě víc. V tu dobu, předpokládám, budou dědáci na důchodě a jediná starost bude chodit za vnoučetem a radit.
Přitel si určitě nechce dělat s rodiči zle - znám ty kecy:" a to se s náma nedá bydlet? To jsme tak špatní? Však bysme vám pomáhali... My tu zůstaneme sami? Pro koho jsme to dělali? Fňuk fňuk, třepotající se bradička a slzičky v očích...
A taky přítel čeká, že si to sedne...
Nesedne - z vlastní zkušenosti. Ty budeš ta cizí, ta co jim zkazila syna, protože už neposlouchá jako dřív a neskáče, jak oni pískají.
Možná že si nakonec vydupete zvlášť vchod a zvenku kouli - ale nikdy to nebudou hezké vztahy a budete kolem sebe chodit jak kolem horké kaše.
Díky bohu za to, že můj chlap to pochopil a dokázal odejít prakticky z hotového bydlení.
Vyřešilo by nám to bydlení, ušetřili bychom spoustu peněz - ale nervy máme jen jedny.

@hankabn No to je těžký, vždycky budeš tahat za kratší konec, protože ses přistěhovala do cizího, je to koneckonců jejich dům, jejich způsob života. Tohle se dá vyřešit tím stěhováním, anebo když se teda stěhovat nemůžete/nechcete, tak aspoň stavebně oddělit oba byty a důsledně dodržovat, že rodiče bydlí ve svém a vy ve svém a každý se stará o svou domácnost. Na návštěvu k druhým se pak chodí jen po ohlášení, akorát vnoučata mají dovoleno se volně přesouvat mezi bytem rodičů a prarodičů 🙂 Do té doby ti nezbývá než si stát za svým a utnout každý takový pokus tchýně s rizikem toho, že budeš za tu špatnou co vyvolává konflikty s maminkou, která to myslí dobře 🙂 A nebo to prostě ber s humorem a toleruj, já kdybych byla v práci od nevidim do nevidim, po práci cídila byt a víkendy místo odpočinkem trávila na stavbě, tak bych si mileráda nechala pomoct aspoň s prádlem a svačinkama 🙂

Z vlastni zkusenosti,pokudd je dobra vule na obou stranach,tak souziti mozne je. Je to asi dano tim,ze i moji rodice zili v dvougenetacnim dome s babickou a dedou,tak mi to prijde prirozene. Mame s tchanovci napul dum,spolecna je jen zahrada a spodni veranda. Na pocatku jsme se domluvili,ze se opravdu bude jednat o dve oddelene domacnosti a funguje to. Pomahame si,kdyz zapomenu povesit pradlo ( pracku mame take spolecnou )) tak povesi,ja jsem vcera na oplatku dole umyla okna,kdyz varim ja,dam dolu,o vikendech jsme zas zvani my... Rekla bych idyla.. Prcka sice nepohlidaji,je jim obema 70,takze mu ani nahodou nestihaji a ani si s nim moc nehraji,ale vyvazi to jejich tolerance vuci nam. Zpocatku byly snahy o organizaci nasi domacnosti,ale ty jsme zarazili hned v pocatku a je klid. Zijeme tak uz 5 let a jak pisu,pri vzajemne toleranci a nastaveni hranic neni problem. Vse je o komunikaci. Kdybych zpocatku hodne ustupovala,problemy by se kupily a to jsem nechtela. Drzim palce,at se domluvite a budete vsichni spokojeni.

@elvira Moc hezky napsáno a 100% souhlasnost 😉

My takhle v dvougeneračním domě žijeme už 8 let. Dva oddělené byty, společná chodba - říkali jsme si, jak v paneláku, taky něco společného... ale je to jiné než v paneláku. Zvlášť, když na baráku práce jak na kostele a na určitých věcech se prostě musíme domluvit všichni spolu. Tak to pak skřípe. Jinak se snažíme neotravovat se. Děti za našimi chodí, ale vím, že oni zas to hlídání neprožívají, tak se je snažím posílat jen na chvíli. Jasně, že bych hrozně ráda měla baráček sama pro sebe - a jak, ale nekradem, peněz není na zbyt a platit 12, 15 tisíc měsíčně za hypotéku, to abychom se pak chodili někam napást. I o bytě jsme uvažovali, ale opět, vyplázneš 1,5 mil.-za pár pidi místností. Tady to máme obrovský, zahrada. Když o tom tak přemýšlím, po těch všech zkušenostech - asi bych se zase rozhodla stejně a šla do toho. Velký dům, hodně místa, bydlíme za zlomeček ceny bytu, domu vs. malý byt, megasplátky, žádná zahrada... Ale ty nervy - ty teda někdy jsou.

@hankabn resenim je vsechno mit svoje (kuchyn, pracka, koupelka atd.) Proste dve samostatne jednotky a jak budete mit vsechno svoje, tak JASNE rict a vysvetlit, ze kazdy se bude starat o to svoje....
My taky bydlime s tchanovcema, ale hned od zacatku jsem si vsechno chtela delat sama.....ty to budes mit tezsi, ze po trech letech ji budes muset vysvětlit, že takhle by to teda neslo....
Hlavni ale je, aby za tebou stal pritel....jsou to jeho rodice a mel by si s nema poradit on.

@hankabn Podle me s tim bohuzel zatim nic moc nenadelas.. pokud za tech 6 mesicu budete mit vsechno svoje, tak uz to bude daleko jednodussi.. to uz si budes varit atd. ve vlastnim.. Pokud se tomu chces postavit uz ted, tak se za tebe hlavne musi postavit pritel a primluvit se u maminky, aby te nechala trochu dychat a delat si veci podle sebe... to fakt musi prijit i od pritele. Za toho pul roku budete mit i vlastni vchod, kuchyn, koupelnu? Pokud ne, tak bych do toho nesla.. to fakt chce abyste meli vlastni vchod na klic a mohli si tam udelat trochu soukromi..

jj za 6 měsíců budeme mít všechno své, vč. koupelny - pračky, kuchyně. Společná bude zahrada, s tím problém snad nebude. 🙂
Přítel stojí zamnou, už jsme to řešili několikrát, pomohlo to jen na chvilku.

Každý bude mít od bytu svůj klíč, ať je klid.

@hankabn Možná to vyzní blbě, ale mám pocit, že nechce, aby někdo hospodařil v její domácnosti. Když žijí dvě generace dohromady, je to těžké pro všechny. Z mojí zkušenosti - bydlíme s tchýní, ketrá ovdověla asi 3 roky před naší svatbou. Hrozně se těšila, až se vezmeme a budem tu bydlet jako jedna rodina a taky se tak podle toho chovala. Byla jsem na nervy - společné večeře, o víkendu obědy, nechtěla mi dovolit svůj záhonek na zahrádce, proč, když to můžeme mít dohromady, než jsem přijela z práce, sundala mi záclony z okna, protože potřebovala naplnit pračku, vyžehlila kapesníky, nenechala nám žádné soukromí, vůbec ji nevadilo, když jsme se třeba s manželem zrovna hádali / a to bylo víceméně kvůli ní/, klidně si vešla a usadila, jakoby se nechumelilo, atd... Dopadlo to tak, že jsem byla neustále podrážděná, protože manža mé pocity nechápal a stál při ní, proč ti vadí, když ti chce pomoct ? Takže jednoho krásného dne jsem nevydržela, vybuchla a ošklivě se pohádaly. Hrdá na to nejsem, dnes už vím, že se mohlo řešit hned na začátku, v klidu si promluvit a říct jí, jak si to představuji, ale stalo se. Dnes je situace taková, že už se do mé domácnosti nenaváží, není to sice úplně ideální, ale pokud člověk žije se starší generací, musí být obě strany tolerantní, ono se vždycky něco najde, co se jedné nebo druhé straně nelíbí. Takže bych radila zkusit si s ní promluvit, já věřím, že až budete mít svoje, že vás nechá hospodařit podle svého. 😉

@hankabn Napada me jinak akorat pokazdy rict ''Nedelam to spatne, delam to akorat jinak.. '' a kdyz dela svaciny, tak se neptat ale primo se zapojit.. rict ji ''Bez si odpocnout, ja uz to dodelam..'' A s temi narazky na vnoucata doporucuju rict, ze se na deti zatim necitite, ze az za 3-4 roky.. nebo tak neco.. at pochopi, ze to nema smysl?

@hankabn promin, ale tobě pere tchýně?? tvl neumím si představit, že by mi ve 24letech prala moje mamka natož kdokoliv jiný...co podprdy, gaťky a vůbec všechno.....

ted si myslím, že musíš byt celkem zticha, ale až budete ve svem, hlavne ji nedávat klíče a vše si delejte sami....být k ní slušná, ae stanovit hranice, že proste tohle ne.....a s tím praním bych začala už ted....já bych nesnela, aby se mi nekdo "hrabal" v oblečení natož špinavém...

@hankabn Já bych si s rodiči sedla a řekla, jak byste chtěli, aby to fungovalo a úplně konkrétně, aby to bylo všem jasné. Řekla bych: "Tohle je teď naše domácnost, tak to budeme dělat tak a tak. Pokud budeme chtít s něčím pomoct, tak si o ni řekneme. " Chce to vždycky hlavně řešit v klidu, slušně. Umět poprosit - prosím tě, maminko, já si to udělám sama......S dětmi bych řekla, ať se nebojí, že se určitě časem dočkají, ale zatím se na to necítíte a chcete ještě třeba cestovat, dělat kariéru apod. Držím moc palce 😉

Taky mi to není příjemný, když mi někdo sahá na spoďáry, ale co mám dělat. Zatím pračku svoji nemáme (Za toho půl roku ji mít budeme, ale teď prostě ještě není kam dát). A když peru v té její (třeba když není doma - tak pak zamnou přijde, že ji na pračku nemám sahat, že si to udělá sama). A když je doma a něco si peru, tak mě kritizuje - že tam dávám málo věcí/ hodně věcí /špatnou teplotu vody a pod. Několikrát jsem ji řekla, že to zvládnu a prát/vařit a pod umím. Bohužel to nemělo úspěch a příště opět přišla a radila. Musíme to vydržet. Někdy mám strach že vážně vybuchnu a řeknu něco hodně zlého, ale to nechci - chci mít klidné vztahy a ne rozhádané. Držte mi palce holky a klidně přidávejte svoje zážitky.

Dvougenerační bydlení jde, proč by ne? Jen to chce na obou stranách toleranci a hlavně komunikaci! Znám takových rodin spousty. Jo, jsem z Moravy a tady je to celkem ještě běžný. Divný, že. My takhle opravovali asi 9 měsíců byt nahoře a museli bydlet s rodiči dole. A ač to byli moji vlastní rodiče, v té době jsem s nimi měla snad nejhorší konflikty v životě!!! Byl to děs a hrůzou jsem si rvala vlasy, že jsem dopustila něco takového a dobrovolně jsem manžela a budoucí děti odsoudila k věčnému trápení. U Tebe je horší to, že chce pomáhat tchýně, které se nechceš dotknout a rozházet vztahy. Pokud to nejde vydržet, ať zkusí zasáhnout i tvůj manžel/přítel a podpořit tě.....musíš mít v něm podporu. Pokud bude přikyvovat jen rodičům a ty se budeš trápit, je to celý na prd a nekončí to dobře. Až budete ve svém, určitě se spousta věcí změní, ale nic se nezmění na tom, že je prostě potřeba si k takovéu soužití nastavit pravidla. V klidu a slušně si s nima říct konkrétní věci. Teď zkus těch pár měsíců přežít. Praní bylo u nás přesně, jak popisuješ. Mamka mi taky chtěla prát a nechtěla, abych pračku zapínala. Doteď nevím proč. Každopádně jsme si to vysvětlili a každej pral sám svoje prádlo. Tohle mi fakt přišlo ujetý. U nás to funguje tak, že pokud my něco chceme a tušíme, že druhá strana nebude našemu nápadu nakloněna nebo se nám začnou vždycky jednou za čas zasahovat do života víc, než je zdrávo, vezmeme flašku vína a jdem si o tom pokecat v klidu. Bohužel, ne všude to tak může fungovat. Přeju, aby to vzalo ten správný směr, protože nakonec jsem vděčná za to, kde bydlíme. Teď, když mám 2 děti a babička může pohlídat, kdy je potřeba a děti prarodiče zbožňují, je to super a neměnila bych. I když přiznváám, začátky byly kruté....je to všechno o lidech a o tom, jestli chtějí nebo nechtějí, ať staří nebo mladí....

Jak tak čtu - tak neříkám, že vždycky, ale ve většině případů to funguje, pokud holky bydlí u svých rodičů. Zatímco se tchány to bývá horší - i v okolí to tak je...
Co vy na to? 🙂

@elvira tak s tím souhlasím. matka s dcerou si to vyříká jinak, než tchýně se snachou....je to jiný

Já bydlela u tchána a za mě už nikdy víc. Měli jsme jen společný vchod,ale i tak...Kdyby žila moje milovaná tchýně, bylo by to všechno jinak...( není to myšleno ironicky). Tchán si našel přítelkyni a pokaždé si ji hned nastěhoval do domu a my o tom ani nevěděli...a ne jednou. Bylo to dost nepříjemné, že se v domě pohybuje cizí člověk....Už jsme pryč a ve svém 🙂

Pristehovala jsem se pred 16 lety do domu k pritelovi. Tesne pred svatbou dum dostal darem s vecnym bremenem - rodici...
Postupnymi prestavbami, odstehovavanim nekterych clenu jsme v soucasne dobe v 1.patre v byte 3+1, v prizemi je byt 2,5+1. Stavebne to nejde uplne oddelit, mame spolecnou chodbu, sklepy, zahradu, garaz...
Do zasahu ani do chodu bytu me tchyne nastesti nemluvi.
Ve spolecnych prosrorach je to trochu horsi, ale snazim se o kompromis. Na jednu stranu respektuji to, ze jsem se ja prestehovala do jejich domu, na druhou stranu tady bydlim jiz tech zminenych 16 let a moje rodina je v prevaze, tudiz jsem zacala mluvit do veci ve sklepech apod. Potrebujeme misto na hracky, kola apod.a ne se porad vyhybat vecem ktere se kupovali pred revoluci s tim, ze se nekdy budou hodit...

Ale jsem ukazkou toho, ze se s tchyni da bydlet, taky si obcas mysli, ze vi vse nejlip, ale to asi kazda z nas...
Ha ha,rikam, si jaka ja budu jednou tchyne,muze to byt klidne i za par let...

Holky já taky přispěju kapkou do mlýna, nejde tak o tchýni, ale ten tchán!!!!!přítel zdělil půl domu po babičce a v druhá púlka je tchána, čekáme mimi, jsem ve 36tt a bohužel jsem přistoupila na rekonstrukci a stěhování do společného domu...zatím bydlíme v bytě mých rodičů, který nám cca před 2 lety půjčili, aby jsme se sžili.Naše rekonstrukce probíhá tak, že my si vlastně ani nemůžeme říct co a kde a jak chceme. Tchán je v důchodu, nemá co na práci a do všeho strká nos. teď bydlíme 30km od nich a nemůžeme tam každejden jezdit a kontrolovat co tam zase udělal.před měsícem z toho byla scéna, strašně jsme se s přítelem pohádali, mě úplně ruply nervy, protože jsme si pozvali pána, co nám udělá kuchyň, tchán u toho byl celou dobu a orgnizoval co ja kde v kuchyni budu mít a jakou budu mít kuchyň atd.byla scéna...měsíc byl klid.
Min týden jsme tam měli elektrikáře, aby jsme věděli kde vysekat elektriku, v sobotu to byl můj vysekat a včera jsme tam dojeli a tam byla natažená elektrika.On si za našema zádama pozval svýho elektrikářa, nějakýho strejdy z vesnice kterýmu je 70 a v naší půlce natahovali káble.
Já opravdu nevím jak mu vysvětlit, že se má starat o svoje věci.Barák je v otřesným baráku, nechal ho 30 let hnit, my jsme se museli zadlužit, aby se tam dalo žit a on si na tom bude honit ego??? aaaaaaaaaaa všechno co udělá musíme udělat znova, protože on to dělá, tak jak on chce.
a teď my holky poraďte, mám ho zabit a zakopat na zahradě? můj má teď stresy z práce, za měsíc čekáme 1.dítě a ještě se budem dohadovat kvůli starýmu dědkovi.

@romankka tak to mas teda vesely, no spis smutny...
Napada me dat si tam svuj zamek a nedavat mu klice... A snazit se nerikat mu co planujete... My pred tchanem nemuzeme rict taky nic, jen se zminime treba o nove baterii do kuchyne a on uz objizdi bazary a kdyz neco dotahne, tak je pak urazeny ze to nechceme...

to mi připomíná toho mýho, taky na všem ušetřit, ale že nic nevydrží a pak se to musí dělat znova..to už nevídí.a kdo to platí.sám nám nedal ani korunu, ani na blbou plínku pro malou a ještě bude diktovat co jak bude.
Já bych to tam hned zamčela, ale bohužel to nejde, jsou tam úplně omlácený zdi až na cihly a nejsou tam ani futra. Mám hrůzu, že tam 2 měsíce po porodu nepojedu a kdo ví jak to tam bude vypadat.Tchýně mu nadává ať se nám do toho neplete, že to neplatí, ale jemu je to jedno.
Proč je to s těma starýma lidma tak těžký........

@romankka To je hustý! A co na to manzel? Pokud je půlka baráku vaše a vy platíte její rekonstrukci, nikdo vám nemůže do ničeho kecat. Na vašem místě bych tchanovi neříkala nic, co plánujete, ale jednala. Proč byl s vama s kuchynarem? Jak ví, v jaké fázi je elektroinstalace? Pokud by mi vykládal, jak mam co udělat, v klidu odpovím: ja to chci takhle, já to budu platit, bude to takhle. Konec debaty. Ale asi to bude těžký, bude se vám montovat i do výchovy dítěte..