Jak jste se vyrovnaly s nevěrou partnera?

31. října 2016 
Dobrý den, měla bych jeden dotaz. Jak jste se vyrovnaly s nevěrou partnera. Já jsem se rozhodla odpustit a dát ještě jednu šanci. Všechno jsme si vyříkali a jedeme dál. Partner se chová dobře, je starostlivý, stará se o nás, je ma mě hodný a dává mi najevo jak ho to všechno mrzí. Je to už rok, ale já to mám pořád v sobě, musím na to myslet a trápí mě to. Bojím se. Už tolik nevěřím.... Někdy mám pocit, že takhle se nedá žít... Vím, že nevěra se stává. Nechci rozebírat důvody nevěry, ty já znám. Chci vědět, jak zapomenout a odpoutat se od toho. Nemyslet na to a netrápit se...... Dík moc Laura
30. bře 2010 v 09:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
no su len dve moznosti, casom to preboli a ty pojdes dalej,alebo to nepreboli a budes nestastna ale to nikto z nas nevie predpovedat co sa stane, osobne ta obdivujem ze si ho vzala spat. drzim palce
30. bře 2010 v 09:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
Nejprve jsem ho poslala pryč, ale není to tak jednoduché. Byla jsem za psychlogem a pořád tam chodím. Chybu může udělat každý. Kdyby se to opakovalo, není co řešit. Já se spíš ptám mamin, co to mají za sebou. Co daly ještě jednu šanci. Co jim pomohlo se s tím vyrovnat a jít dál.
30. bře 2010 v 09:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Osobní zkušenost nemám, ale myslím si, že bych se s tím smiřovala těžko. Záleželo by samozřejmě na mnoha okolnostech, ale silně pochybuju, že bych se přes to přenesla. Určitě bych se o to snažila, ale myslím, že ztracenou důvěru už by můj protějšek nikdy zpět nezískal, a takhle bych nemohla žít. Už navždycky přemýšlet o tom, kde a s kým zrovna je. Udělal to jednou, nebude přeci pro něj problém to udělat podruhé. Asi bych nějaký měsíc počkala (ale to jsi už udělala), a kdyby to nešlo, vztah bych ukončila a začala znovu někde jinde. Jsou holky, co se přes to překlenou a jdou dál, ale někdo to nedokáže. A mezi ně bych se asi řadila já. Ale budeš mít miminko, s ním jsi možná mohla počkat, pokud v sobě nevěru nemáš vyřešenou.
30. bře 2010 v 09:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mrkni na nějakou diskusi zde, týkající se nevěry. Tam je příspěvků žen, co to prožily, spoustu. Třeba najdeš inspiraci, jak se zkusit přes to lépe překlenout.
30. bře 2010 v 09:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Myslela jsem, že mám. Možná těhu hormony
30. bře 2010 v 09:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, mám zase tři měsíce co jsem se o manželově nevěře dozvěděla, první dva docela, šly, ale posledních 14 dní na tom nejsem nejlíp, bolí to, myslela jsem taky, že to překlenu, radu pro tebe bohužel nemám, já si myslím, že na tohle jsou třeba roky, a i tak nezapomeneš............................ Manžel je teď taky pozornej a hodnější než kdy předtím, ale i tak mě to bolí. A k tomu všemu tu ženskou vídám skoro každej den, takže pěknej hnus. Prostě ty se teď zaměř na mimi co čekáš, vím, že to nejde vypustit z hlavy, ale aspoň na chvilku se odreagovat. Každej z nás to máme nastavený jinak, a každýmu z nás to trvá jinak se s něčím takovým vyrovnat.
30. bře 2010 v 11:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
baby a vy co ste teda boli podvedene, v case podvodu, ako ste natom boli s vasim sex.zivotom? len ma to zaujima, dakujem
30. bře 2010 ve 12:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ten můj se mnou normálně spal, ale nevím jak to bylo s ní, bylo mi řečeno, ne, pak ano, pak zase ne, že to řekl, aby mě naštval, takže vůbec nevím jak to vlastně bylo. Ta nevěra trvala měsíc, prej se jen scházeli a vykládali, ale nevím ona už hledala pro ně i pronájem.
30. bře 2010 ve 12:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
No se mnou přítel skoro nespal. Možná jednou za dva měsíce. A tal jsem začla tušit, že je problém. A taky byl.....
30. bře 2010 ve 12:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
hadi: A ty jsi se rozhodla odpustit a dát ještě jednu šanci?
30. bře 2010 ve 12:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
no aj to ma zaujima , preco tvrdite ze pri druhej nevere ho uz opustite, cim sa prva lisi od druhej?
30. bře 2010 ve 12:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
hadi: Já jsem si myslela, že se vyrovnám a i to tak vypadalo. To jen poslední dobou, musím jen ležet a tak je to horší...
30. bře 2010 ve 12:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Chybu může udělat každý.... Podruhé bych už to nedokázala odpusit. Viděl a vidí, jakou bolest to obnáší. Nemůže ubližovat pořád dokola....
30. bře 2010 ve 12:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja by som to "chybou" nenazyvala..a ano, clovek moze schybit aj podruhe...no nieco ti teraz slubil, a to ze sa to uz nestane, no neslubil ti to iste v den vasej svadby?
30. bře 2010 ve 12:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, bohužel mám také zkušenost s manželovou nevěrou. Trvala asi 3-4 měsíce a skončila na konci listopadu 2008. Krátce nato jsem poprvé potratila (9tt). Byla jsem u psychologa, ale pomohlo to jen krátkodobě - prakticky jen na cestu domů. Manželovi jsem dala šanci všechno napravit a od té doby máme lepší vztah než předtím. Ale myslím na "to" každý den, několikrát denně. A už je to rok a čtvrt. Bohužel se to u nás vyvinulo ještě trochu dál, slečna se po 8 měsících ozvala znovu - že manželovi porodila syna. A já potratila podruhé (8tt). Neumím se z celou tou záležitostí vyrovnat a tak čekám, že to spraví čas.
30. bře 2010 ve 12:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Rimmel: ono to jedno odpuštění stojí hodně sebezapření a neskutečně hodně energie. A pokud by se to mělo stát podruhé, už bych také nebyla ochotná všechen ten očistec podstupovat znovu, obzvlášť pokud vím, že ani více jak po roce na to nemohu přestat myslet.
30. bře 2010 ve 12:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Lauro, nevěřím na odpuštění = zapomenutí. Pokud s ním chceš zůstat dál, musíš se v tom přestat rýpat, užírat se, vymýšlet podrobnosti.Neodpouštěj, nezapomínej. Jen se k tomu postav tak, abys mohla žít dál. Nejsem zastáncem toho - poohlédnout se jinde. Každý má nějaké chyby, možná by sis nepolepšila. Nevěra je hnusná a hořká. Ale nemusí vůbec NIC znamenat. Ani nemusí mít žádné speciální důvody jako nespokojenost s partnerem atd. Chlapovi prostě zájem zalichotí a je to. Moje praktický doporučení - dělej něco, co Tvé myšlenky převálcuje. Pokud se jich nezbavíš, až budeš v krizi třeba po porodu, vylezou. Nenech prostě tu holku zvítězit. Tvůj chlap je s Tebou, budete mít miminko a ňáká ženská Ti může...
30. bře 2010 ve 13:02  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (14)
ja jsem pritele po nevere opustila, ja bych nemohla zit s nekym komu nemohu verit. Nedavno resila moje sesrenka problem nevery. Chtela bojovat a zustat s manzelem. On se snazil, ale bylo to peklo. Rekla jsem ji je jedno- nikdy se na neveru neda zapomenout, ale mas pouze dve moznosti- zustat a verit x neverit a odejit. Nemuzes zustat a neverit. to zkratka neni vztah. Bolest se trosku zmirni casem, ale zapomenout se nezapomene vzdycky. Moje sestrenka se rozhodla zustat a verit- ej to tezke, ale musim rici ze jejich vztah jde den ode dne k lepsimu. Hodne stesti!
30. bře 2010 ve 13:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, já myslím, že nevěra vždycky něco znamená. Přinejmenším pro jednoho... A vím, že jedinou cestou jak z toho ven, je opravdu odpustit. To je jediná cesta, jak se obrousí hrany. A odpustit znamená nepřipomínat, ikdyž sám člověk možná nikdy nezapomene. A taky ten zbytek práce je na podvedeném... Znovu se rozhodnout věřit a spoléhat na někoho, kdo ublížil. Ten, kdo odpouští, to má podle mého těžší...
30. bře 2010 ve 13:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
lendaw: No tak to je taky síla, ach jo. Už mi není třicet a vím, že v životě věci nejsou jen bílé a černé. Některé dny je líp, některé hůř. Vím, že každý si to musí v sobě vyřešit sám. Já zvolila cestu odpuštění. Jen si říkam, jestli tyhle stavy budu prožívat už pořád. Někdy mě to hrozně štve......
30. bře 2010 ve 13:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
jenovefa: Tady nejde o ni.... To už je pryč a já to vím. Tady jde o moji hlavu a srdce. Hlavou to mám srovnané, ale.... Když jsem nemusela jen ležet, tak to bylo dobré.... To teď poslední dobou, jakoby se to vracelo......
30. bře 2010 ve 13:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
monika: Píšeš to moc hezky!! I já to tak cítím. Jen je to hodně dlouhá cesta a já si říkám, jestli mám sílu po ní jít......
30. bře 2010 ve 13:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lauralou: já mu odpustila,ale bolí to i tak. U tebe to bude tím, že musíš ležet a myslet na to máš spoustu času, zkus se zaměřit na mimi, vykládej si s ním, plánuj výbavičku a tak.
U nás je paradox, že náš vztah je lepší než kdy předtím. Taky už jsem četla životní zkušeností lidí, že nevěra je i někdy to co jim vlastně vztah ještě utvrdilo a doufám, že tomu bude tak i u nás.
Ale podruhé už rovnou balím kufry, to by se mi jen vysmíval.
30. bře 2010 ve 13:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Kari: souhlasím, že existují orpavdu jen dvě možnosti, tak jak píšeš. Jelikož jsem se rozhodla stejně jako tvoje sestřenka, vím jak je to těžké. Nikdy na to nejde zapomenout a nikdy už nebude existovat taková důvěra jako předtím. Ale buď mi za to ten chlap stojí a nebo nestojí. Mě za to manžel stát. V tu dobu jsme spolu byli téměř 10 let a nechtělo se mi to všechno zahodit. Mám kamarádku, která odešla kvůli nevěře odešla. Potom se neskutečně dlouho vnucovala, ponižovala, nakonec vystřídala v posteli značný počet chlapů během dost krátké doby. Jsou to tři roky, co se jí to stalo a stále s tím není srovnaná. A stále je sama. Přitom je to hezká a chytrá mladá holka.

Laura: budeš to mít v sobě ještě hodně dlouho, s tím se musíš smířit. Mě se někdy podaří, že si na to vzpomenu jen 1-2x denně, ale to jen zřídka. A není to tak, že bych se tím samovolně užírala a nebo užírat chtěla. Prostě si zničehonic vzpomenu a snažím se rychle myslet na něco jiného. Manžela hodně trápí, když vidí, co způsobil. Ale aspoň už nebrečím. On si je moc dobře vědom toho, že už nikdy nebude tak jak to bývalo. Ale bere všechno s pochopením. Rozhodně mu nic nevyčítám - i když někdy se neudržím a rýpnu si - snažíme se oba to prostě odsunout v paměti na to nejzašší místo a pokud možno to uzamknout. Nejde to snadno a někdy mi přijde, že to prostě nezvládnu, i přes všechnu tu snahu. Ale když se na to dívám zpětně, tak se to mé vyrovnání se s realitou lepší. Jediné co mohu doporučit je myslet pozitivně a uvědomit si, že pokud by s tebou tvůj přítel nechtěl být, tak s tebou není. Takže měj radost z toho, že tu je, že budete mít brzy miminko a že budete rodina. POkud tě přepadnou chmury, mysli na něco jiného. POkud si vzpomeneš na to co se stalo, mysli na to co je teď. Tak to dělám já.
30. bře 2010 ve 13:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
Lauro, je to jen na Tobě. Je to moc moc těžké, když se zradí důvěra, ale vím, že jde znovu obnovit, jen Tě to bude moc a moc stát. Ale pokud i on stojí o nový začátek, tak to spolu zvládnete, uvidíš. Jen si budeš muset pořád opakovat, že jsi odpustila, protože pochybnosti, ty prostě přijdou... Držím palce.
30. bře 2010 ve 13:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Hezky napsáno lendaw, u mě je to taky tak, ale bohužel o to horší, že tu ženskou často vídám, tak to ani zapomenout nejde. Ale je pravda, že člověk musí být rád, za to, že má toho chlapa u sebe, teda pokud mu za to stojí, i mého manžela trápí jak vidí co mi způsobil, ale čas ten už bohužel nevrátíme, to nikdo nedokáže. Ale holky nenecháme si přece kazit život od nějaké ženské, ta se určitě doma neužírá a nahání někde jiný chlapy.
Když jsme tomu druhému dali šanci a on se k nám teď hezky chová, tak si to musíme taky přece trochu užít, i když někde hluboko tu bolest máme, tak jí nedat šanci.
30. bře 2010 ve 13:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jo a někde jsem četla, vše je minulost, i to co bylo včera, důležité je to co je teď.
30. bře 2010 ve 13:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Hadi: u nás tomu bylo taky tak. Náš vztah je od té doby mnohem pevnější a láskyplnější.

Laura: Já taky mívám takové ty stavy, kdy je to pár měsíců OK a potom se to vrací. Ale už se to stává méně častěji. U tebe je to teď opravdu asi tím, že máš nařízený klid a hlavou ti lítá spousta myšlenek. Navíc, když člověk zapne televizi, tak tam není pomalu nic jiného než nevěra na entou. Své dělají i hormony. Nesmíš ale zapomenout, že miminko všechno prožívá s tebou, veškeré pocity - strach, smutek, lítost, ale i radost, štěstí a euforii.
30. bře 2010 ve 13:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Laura,já taky nevěru odpustila a hodně dlouho mě to i tak trápilo,ale časem vše otupí a budeš se na to dívat jinak. Takže prostě snažit se an to zapomenou a ono to časem přejde samo
30. bře 2010 ve 13:37  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Strašně moc děkuji za odpovědi, vidím, že nejsem sama. Chce to čas a jak čtu, bude i líp ( už aby!!). Myslím, že teď mám také hezčí vztah než dřív a to mi dává naději. To o čem píši, se odehrává v mojí hlavě......
30. bře 2010 ve 13:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
1 2 3 ... 25
Tvůj příspěvek