Jak komunikovat s narcistními rodiči?

Díky za radu, vypadá to zajímavě. Je mi jasné, že musím změnit své nastavení.

@anonym_autor jen napad, jestli je marna v komunikaci, nezajima se o tebe, nepotrebuje moc kontaktu a obcas zrusi schuzku s nejblizsimi po pul roce, protoze je unavena... nemuze mit spis nediagnostikovanou autistickou poruchu (PAS) nez narcismus? Pokud by to tak bylo, mozna by ti pomohla moznost, ze vas nejspis ma rada, jen proste ma ty limity, jak rikas.

@malytlustyhroch určitě zajimává cesta uvažování. Je možné, že je máma i trochu neurodivergentní. Ale myslím si, že to rušení našich plánů je někdy cílené potrápení. Např. plánovaly jsme společnou dovolenou, ale nakonec jela s někým jiným. Nebo zrušení naší návštěvy, protože mají rodinou oslavu (beze mě 🙂 ). Mám dítě autistu, jednou mi zavolala, abych jí řekla různé tipy na hračky pro autisty. Nakonec mi řekla, že super, že to chce nakoupit jednomu chlapečkovi autistovi (jinému než je ten můj). Těch příkladů je hodně, nerada bych zabředla. Asi to není nutně narcismus, spíš má jednou za čas potřebu si na mě ulevit a ráda bych se proti tomu obrnila.

Ahoj, s narcisty je to hrozně těžký. Míra narcismu je taky otázka, nemusí mít nutně rovnou diagnózu, ale stačí ty ukazatele, rysy, prostě něco, co tě zranuje a ta nálepka vlastně není ani tak důležitá.
Co se týče naší zkušenosti s narcistkou jako "babičkou", tak tam prostě nakonec nepomohlo nic jiného, než úplné odstřihnutí. Kdy tedy manžel s ní občas musí komunikovat (bydlíme v jednom domě), ale syna/vnuka vídá opravdu hodně sporadicky.
Nelíbí se jí to, ale já narcistku "babičku" mám taky a není to nic příjemnýho.
Co má dítě říct třeba na to, když "babička" mluví hnusně o jeho mamce? Když se jí zastane, tak je to smeteno ze stolu zdánlivě neprůstřelnýma argumentama, kterým narcista věří.

Jasně, nemusí to u tebe být tak vyhrocené, tady se spousta věcí ukázala, až když zemřel tchán, do té doby jsem si myslela, jak budu mít fajn tchýni...
A uznávám, že žití ve společném domě taky tomu nepomáhá, ale na jednu stranu se aspon ukázala jaká je a my víme, co čekat a že nejlepší je držet se, co nejdál...

A na facu i youtube se dá najít dost infa. Třeba youtuber healthygamergg je fajn.
Je to sice v AJ, ale jde tam dát automatický překlad, není vždy přesný, ale většinou to jde.
Je i český profil - jako fénix, nebo tak nějak, jejich videa moc neznám, ale taky se věnují tématu.

A tedy zrádné je i to, že u dost rodičů se vyskytují znaky narcistního chování.
Ale za mě záleží na reakci. Nedávno jsem i s mojí mamkou prošla krizí, kdy mi dost připomínala chování tchýně, ale nakonec se omluvila, uvědomila si, že spousta věcí nebyla košér. Tak to tak bereme a jede se dál.

A pak je i zrádné to, že člověk sám si není jistý, jestli někdy nereaguje přehnaně...
No je to hrozně tenký led. Snad ti případné vyhledání infa pomůže s pochopením.
Není to lehká cesta a chápu, že úplné odstřihnutí taky člověk úplně nemusí chtít.
U nás to trvalo několik let, než jsme to vzdali.

@anonym_612965 moc děkuji za rady a sdílení, videa prozkoumám.

@anonym_autor No chtělo by se říct, že rádo se stalo, ale je to bohužel smutné téma.
Ten zminovaný healthygamergg to popsal, že to je jako, když je člověk v kómatu, taková živená naděje, že se to zlepší. A ono skutečně jsou chvíle, kdy to vypadá fajn.

No a pak zas přijde něco hroznýho. Ona se třeba na mě většinu času nechová nějak otevřeně nepřátelsky, ani vlastně na manžela, ale když vidíš tu situaci celkově, popř. slyšíš, dozvídáš se, jak o nás mluví, tak to vytváří obraz narcistky.
Ale trvalo to roky, než nám to došlo.
A já tedy měla v dospívání takovou kamarádku, akorát jsem byla na straně těch, pro které chtěla zářit. Taky jsem moc nechápala, co proti ní má její brácha...
No ted už to chápu.

A tedy snad jako rada by se dalo brát to, že s ní většinu času nejdeme do otevřeného konfliktu, nemá to smysl, stejně si myslí svý, a prostě si žijeme po svým, osobní info o nás neví, stejně si to domyslí/překroutí podle sebe, no a nějak tu prostě vedle sebe žijeme.
Ale to s tou marností konfliktů nám taky trvalo, ale oni prostě žijou v nereálném světě.

A taky je zajímavé video na youtube, kde nevím kdo, ale mluví o Jungovi a jeho zjištěních o narcistech, že jsou přesvědčeni o jakési své "svaté pravdě", tudíž na tebe koukají, jak z jara, když na jejich argumenty, co vnímají jako "vyšší dobro", máš námitky.
Tohle všechno dokresluje tu marnost a zbytečnost snahy o to, aby si narcista něco uvědomil.
Jo, může se omluvit, ale těžko to bude myslet upřímně.

Ale uvidíš, jak to je s mamkou, není to lehký, když to je právě rodič, ale člověk musí chránit i sám sebe.
Je to ale hrozně smutný, za mě je to tchýně, tak ok, ale pro manžela je to jediný rodič, co mu zbyl... Tedy ještě má naštěstí babičku a strejdu, ti jsou fajn, tak ti jsou taková naše rodina tady.
Odstěhovala jsem se totiž za manželem, takže mám rodinu kousek dál.

@anonym_612965 právě. Vždy se nechám ukolébat stabilním obdobím a hezkými řečmi. ..Ale jsem obezřetná. Neříkám své osobní plány ani úspěchy. Sdílím s ní jen informace ohledně dětí, nebo něco nezávazného. No, je to složité. Jsem zvědavá, jak se to teď vyvine. Původně slibovala, že si vezme nejstarší dceru na prázdniny na týden. Ale tři poslední roky z toho vždycky sešlo. Termín se blíží, komunikace ustává 🙂 i když plány původně vzešly z máminy strany.

U nás úplně jako přes kopírák, 3 děti, matka nezájem, jednou za čtvrt roku se nuceně ozvala a pak "neměla čas". Z dětství znám jen "to nejde" a "jsem unavená". Dlouho jsem se snažila to aspoň kvůli dětem nějak látat a víš co, poslední 2 roky jsem se na to úplně vy💩, řekla jsem jí narovinu, co si o ní myslím, že až bude mít zájem, ať se ozve a od té doby se neozvala. 🤣 A je mi líp. Už to dospělo do bodu, že bychom si ani neměly co říct (ne, že by toho dřív byla kvanta), ale už se ten vztah asi dostal za bod mrazu. Bohužel no, lásku nevynutíš a lepší se s tím smířit radikálně než si roky drásat nervy. 🤷‍♀️

Já to beru tak, že to je její vztah s vnoučaty a ona je ten, kdo by ho měl budovat a prohlubovat. Já to za ni dělat nebudu. Jsme v kontaktu jen kvůli dětem, já se kontaktu vyhýbám, dělá mi její společnost fakt nedobře. Objeví se tak 3x do roka a diví se, že s ní děti nechtějí být. Většinu návštěvy prosedí na gauči s telefonem. Rozhodně se nevnucuji kvůli dětem. Máme naštěstí víc než funkční rodinu z druhé strany, tak je to dětem celkem jedno, ale i kdyby nebylo, nebyla bych proaktivní. Ona nechce a ty to děláš na úkor svý pohody, zbytečné.

@dashyyy
@prejeta_zaba

Díky za sdílení.

Když už k nějakém společnému setkání dojde, tak je to docela příjemné, s dětmi si rozumí. Myslím, že problém má se mnou a možná se trochu stydí za postiženého vnuka (dost prožívá, co si o ní kdo myslí) Proto to nechci úplně odstřihnout. Třeba, nejstarší dcera už má vlastní mobil, může být s babičkou v kontaktu i beze mě, posílají si obrázky, volají si. To je hezký.

Ale udělám pokus, nebudu se vnucovat, nechám to zcela na její iniciativě a bude klid.

Jinak jsem si vzpomněla na můj oblíbený maminčin majstrštyk pro pobavení. Nabízela se nezávazně jako dobrovolnice pro homesharing (projekt, kdy si lidé vezmou domů, třeba na víkend, dítě s handicapem a udělají mu program, aby si mohla rodina odpočinout) naštěstí jí nebrali vážně. Musím říct, že to mi přišlo asi nejhustější.

Fajn knížka je Budu někdy vůbec dost dobrá (rádce pro dcery narcistických matek) od Karyl McBride. Vnitřní odstup můžeš získat tím, že si ten vztah budeš zpracovávat na terapii, čtením knížek z osobního rozvoje.

Jinak asi bych to přenechala na ní, stejně si očividně jede svou, i když se domluvíš, tak to stejně zruší.

U nás matka/babička jak přes kopírák. Pomohlo jediné, přerušit na 2 roky úplně kontakt a mně dozrát/vyrůst. Od té doby si dává velký pozor, jak se v naší přítomnosti chovat a moc dobře ví, že já se za sebe a svou rodinu postavím.

@anonym_autor No to je teda hustá, s tím homesharingem 🙈… U nás taky vidím podobný povahový rys - před svědky plánovat co všechno s dětma bude dělat a jak si přizpůsobí práci, aby je mohla kazdy týden hlídat a pak? Nejmladší dítě viděla 3x za život, nedělala s nimi nikdy nic a vrchol hlídání, když jsem musela do práce a ona je s tisícem komentářů na dopoledne posadila k televizi (jednou, podotýkám).

@prejeta_zaba To jsou babičky na baterky. Fakt. Tímto líbám ruce tchyni, která se zajímá, pomáhá, hlídá...jo, někdy je ten její zájem až otravnej, ale fakt jsem ráda. Naše děti jsou její jediná vnoučata a je to znát. Moje mamka má ještě vnoučata od sestry (která zase nemá tchyni, protože už umřela], takže tam je babička č.1 u těch druhých a naše děti "hlídá" jednou ročně týden o prázdninách. Hlídá v uvozovkách, protože děti se už vesměs ohlídají samy, vyhrají si se sestřenicemi. ona je věčně na mobilu nebo noťasu, jídlo stejně zajišťuje převážně ségra (její holky mají hodně omezení, co se jídla týče, takže na jídlo je pes).

Chápu s tím programem na prázdniny, homesharingem... to je za mě jen prostě další forma toho, jak zářit pro okolí. To taky narcisti mají v sobě, nedokážou si pomoc, musí prostě být dokonalí, protože vnitřně prostě nejsou a o to víc to vnucují okolí, jak jsou úžasní. Smutný je, že lidi jim podlehnou, oni opravdu mají takovou auru.
Jak jsem zminovala kamarádku z dospívání, tak dalo se tušit, že ne vše je ideál, ale i tak jsem s ní kamarádila deset let. Ale zas spousta věcí, zážitků bylo fajn. Jen prostě tam vždycky šlo cítit nějaké "ale"...

A ještě k tomu budování vztahu vnuci - prarodič. U tohodle mi už docela dlouho vrtá hlavou, proč vlastně tak moc stát o to, aby ty děti s nima měli vztah, když ti starší se už k nám chovají hnusně? Jasně, k dětem se můžou chovat fajn, ale myslím si, že většinou i před těma dětma se neudrží a něco řeknou o rodičích a tak.
A nechápu, proč by tohle děti měly zažívat.

Uznávám tedy, že jsem ovlivněna mojí rodinou, kde jsem jako dítě tohle zažívala od "babičky". Tam jsme teda jezdili a dodnes s ní tatka chce udržovat dobrý vztahy, ale je to na nic.
Druhou babičku s dědou od mamky jsem nikdy neslyšela mluvit o tatkovi špatně, i když měli své výhrady, jak mi nedávno prozradila moje mamka v rámci našeho sporu.
Jednoduše řečeno, proč si nechat s*át na hlavu? Pro dobré vztahy? Ale ti kazí oni, ne my.
Je smutný, že zodpovědnost za vztah s dětma se klade na děti, přitom rodiče jsou ti, co ho primárně vytváří...

Díky za reakce! Pomohlo mi to se trochu zorientovat a získat odstup. A vlastně se mi dost ulevilo. Hned se mi líp dýchá.

Když jsem dostudovala a než jsme měla první dítě, nebyla jsem s rodiči v kontaktu asi rok a je pravda, že to bylo naprosto boží. Pak jsem otěhotněla a nějak mě to nutilo hledat vazby. Udělám si zase přestávku 🙂