Jak mluvit s dcerou o zmizení otce z jejího života?
Ahoj holky, omlouvám se za anonym, ale je to citlivé téma. S otcem své dcery nežiji, přesto byl poslední dobou součástí jejího života a ona si k němu vybudovala silný vztah. Bohužel se rozhodl "vymazat nás ze svého zivota" a tím samozřejmě vznikají situace, kdy se dcerka ptá, kdy ho uslyší, uvidí, pojede k němu, přijede k nám a ode mě se čeká odpověď tak, jak to bývalo ještě před pár dny. A teď proč to píšu - cítím, že bych potřebovala pomoc, jak celou situaci uchopit, jak s dcerou mluvit, co vlastne rikat. Kam sama sebe nasměrovat, k psychologovi nebo nějaké poradny? Máte nějaké doporučení? Moc děkuji
a terapie vypsáním je náhodou hodně dobrá, takže to je moc fajn, že děláš.
@veronikav31 já to párkrát zkusila, ale vždy to nějak vysumelo. Pravdou je, že jsem spíš introvert a sama cítím, že se na mne ta osamělost i podepsala. Ve smyslu, že vlastně nevím, co s těmi lidmi povídat. V tomto ohledu jsem to nechala zajít až moc daleko, na mateřské jsem se dost uzavřela do sebe, kontakty se zpretrhaly, jelikož nikdo z meho okolí malé děti nemá (jsem relativně stará máma) a já si na tu samotu víceméně zvykla....
@normalnimatka se mnou je to fakt těžký. Moc mi ty sociální vazby nejdou. Ani v soukromí, ani v práci. Ale samozřejmě, kvůli dcerce se snažím a aspoň na ta hřiště chodíme, aby dcerka kontakt s dětmi měla.
Souhlasím, že by ten mužský vzor potřebovala hodně i do budoucna. Tak třeba jednou někdy.... I kdyz uz nejsem nejmladší, takže to určitě nebude snadné.
Naprosto chápu a máš plné právo to tak cítit. Jeho problémem je, že není dost dospělý evidentně. Třeba se mu někdy povede dospět, třeba ne. Chápu, že je těžké říkat dceři něco v klidu, když Ty v klidu nejsi. Dobře to znám. Ale radím z pohledu člověka co už ten klid našel. A dost věcí jde s povzdechem vysvětlit "není dospělý", "sám neví co chce" atd, protože je to vše pravda. A člověk co dělá takové věci rozhodně není šťastný. To je asi to, co se dá použít pokud budeš dceři něco říkat.
Nemusíš mluvit o něm, ale hlavně jí dej vědět, že to není o ní ale o něm. Takže je podle mě lepší o něm mluvit. Aby si to nedávala za vinu.
Jinak mezi rodiči jsou různá paka, kámoše se neozval táta od jejich 12 let a když ho kontaktovala jako dospělá, vylezlo z něj, že pro ni neměl dárek k narozeninám a styděl se za to tak, že už se neozval 🤦♀️🤷♀️ občas jsou ty důvody mnohem blbejsi, než si představujeme.
Jinak ještě mě napadlo, že by mu dcera mohla namalovat obrázek a poslat ho poštou, treba i s nějakým vzkazem co ona sama pošle (škoda, že neumí psát), něco ve stylu "mám tě ráda, tati". A třeba nějaké hezké přání do života. Víš, jako rozloučení, uzavření. Myslím, že hlavně pro dceru by to mohlo být fajn (on ať si s tím už dělá co chce). Nekdy je potřeba nějaký "rituál" k uzavření situace, hlavně k tomu by to bylo dobré.
@jerrabina to je zajímavý nápad s tím obrázkem, jenže jak ho znám, on by to vzal tak, že jsem dceru jen využila k tomu, abych nějak obnovila kontakt, protože ona sama bez mého popostrceni by to neudělala. Ona mu chce posílat fotky, jak na to byla zvyklá, ale to nejde, když mě bloknul. Zatím bohužel trvá, že je to každodenní téma, stýská se ji ☹ Snad nám oběma už brzy pomůže čas, protože to není snadné.
Tak buď mu k tomu obrázku přípoj dopis s vysvětlením, že se denně ptá tak aby si to nějak uzavřela, na rozloučenou, nebo (a to se mi tedy nelíbí ale i to může pomoct) se obrázek dá uložit na dno skříně a ne poslat ho. Jo, bude pro něj, ale posílat se nutně nemusí. A tak či tak, dceři říct, že tatínek asi na to neodpoví.
@jerrabina děkuji za radu, popremyslim o tom. Naštěstí je hezké počasí, tak má pozornost spíš upremnou na různé aktivity. Jen prostě stále přichází ty situace, kdy ho zmini nebo se na něco zeptá. Ona potřebuje o věcech debatovat, vysvětlovat, pomáhá ji to při jejich problémech. Ale když se ji pokouším vysvětlovat, proč nepřijede apod, tak mě skoro až utne, treba tím, že nevadí, tak přijede jindy. A v tyhle okamžiky nevím jak dál. A tak se upinam na ten čas, že se to "nějak" vyřeší.
kamarády, nebo aspoň jednoho zcela nutně najdi! pro sebe i pro dítě, je to fakt moc důležitý. díky internetu se tohle hodně snadno řeší. zeptáš se někde na místním fb a podobně, že bys ráda někoho na společný procházky/hřiště/pro sebe na kafe, cokoliv, a najdeš si snadno. nebo třeba na kroužku pro dítě se můžeš seznámit i s těma rodičema, a vyplyne to třeba poustupně přirozeně.
chápu, že máš pocit, že chlapa nechceš, ale takhle si to uzavřít totálně taky není zdravý. spíš je to otom pracovat na tom tématu, proč sis zatím ty chlapy takhle špatně vybírala a věřit, že přijde něco pravýho. i pro dceru by bylo obrovský plus, kdyby tam chlap byl, když už teda otec není schopnej..(ale i kdyby byl, furt je něco jinýho jezdit k němu občas, a mít i tátu doma..)