Jak opustit přítele?

Ahoj holky, potřebovala bych poradit, nakopnou.. nevim jak dal, kterou cestou se vydat.. Ale je toho hrozne moc, co mam na srdci.
Jsme s pritelem od leta 2015, uz tehdy jsem vedela, ze je trochu jiny, ale myslela jsem si, ze ho dokazu srovnat.. v lednu 2016 jsem zjistila, ze jsem tehu a ted mame krasnou holcicku. Jenze :
1) Sice rika jak nas miluje, ale pocitove to necitim, nema na nas cas, skoro se nevidame, netravime spolu cas (vi ze mi to vadi, ale nic s tim pry neudela), takze me se odcizil a nedokazu s nim spat, natoz mu rict ze ho miluju
2) Ma trochu problemy s hygienou, napr. cisteni zubu mu dela opravdu problem, pokud mu nereknu, tak se oholi treba jednou za mesic/2 mesice.. kdyz si jde dat treba rohlik, tak si ani neni schopny umyt zaspineny ruce (od prace na baraku)..
3) neustale neco slibuje, ale nic z toho se nevyplni, pokud na nej netlacim. Napr. Vi ze me vadi ta jeho hygiena, rekne mi ze uz se o sebe starat bude, ten den se oholi, vycisti si zuby, atd.. ale tim to skonci a dalsi dny jsou opet stejne.
4) zijeme v baraku, ktery predelavame, ja jsem tu s malou zavrena v jednom malem pokoji uplne barak, koupat se chodime do kotelny, kde mame vanu, zadnej luxus. Kuchyn mam v zaprasenem baraku provizorni, starou, ktera tu byla, jenze jelikoz se v baraku porad neco dela, tak je linka neustale zaprasena a vsechny veci ( koreni, nadobi atd) taky.. nadobi myju v kotelne ve vane, takze z toho boli silene zada. Lednici mame v prijezdu, pracku a susicku v kotelne, nadobi a obleceni taky v prujezdu ve skrinich.. kdyz chci neco uvarit, tak si nejdriv cse musim natahat do baraku, tam uklidit linku, uvarit, jidlo donest do pokoje mimo kuchyn, pak to odnest do kotelny umyt a u toho myti si nicit zada, z kotelny zase do prujezdu uklidit. A takhle je to se vsim.

Nebavi me zivot, ja tu neziju jen prezivam. Malou si nedokazu uzivat, jsem depresivni .. vsichni rikaj vydrz, bude lip.. ja si ale polozim otazku kdy ? Za x let, az dame barak do kupy ? Ano priznavam byl to muj napad jit do baraku, ale kdybych věděla, ze budu takhle prezivat a vnitrne umirat, tak bych to zavrhla. Kdyz jsme se na barak divali a pritel se zeptal jestli jdeme do toho, ja mu odpovedela, ze potrebuju slyset od nejtebe, jestli to zvladneme udelat alespon nejak, nez se mala narodi. Pred porodem mi rekl ze to nezvladneme (ja nevidim kolik je tu prace s vodou, el. a vsim moznym..) a ja se sesypala uplne. Zijeme v pokoji, ktery jsem delala jen aby jsme meli kde prespat, kdyz tady budeme neco delat. A to s tim mel jeste problem, ze jsou to vyhozeny penize (v 8 mesici tehu jsem skrabala zdi, penetrovala, malovala, tahala se s nabytkem..
Ted jsem tu jako kul v plote a vse mi leze na mozek, jsem extrovert a potrebuju k zivotu lidi, hybat se, byt ,,svezi", proste si ten zivot uzivat. On mi prijde ze je pravy opak.
Jednou uz jsme se dohadali tak, ze mi dal facku a pak uklidnoval malou ja rvala, položil ji na postel a spadla na zem, protoze byl ozralej a mel zatemneny mozek a ted se pokazdy kdy pije bojim, ze mu zase preskoci.
Navic si vzajemne neverime.
Ja bych v tom vztahu uz nadale nebyla, nevidim zadny duvod proc v tom pokracovat krome ditete, on to vse vi, nekolikrat jsem mu rekla ze chci odejit a on mi jen odpovi ze vyhrožuju.
Ja vim ze se snazi, ale v nasem pripade asi jen snaha nestaci..
Prosim napiste mi vas nazor, jestli mam jeste zkouset nejak vztah slepit nebo se prestat trapit a odejit.
A pokud odejit, tak jak ?
Dneska konci v praci driv, za chvili prijede, tak sem nebudu moc chodit, ale urcite odepisu
Dekuju moc ☹