Jak se smířit s nerespektováním ze strany rodičů?
Holky,jak se mám smířit s tím,že mě moji rodiče nerespektují v tom,co si přeji ohledně věci mých děti?
Potřebuji nějakou radu,jak se s tím smířit nebo se naučit s tím žít,protože jsem vždy akorát naštvaná,smutná,nespím z toho... Říct jim to,že si to nepřeji,nepomáhá. Jsme normální rodina,jsem samostatná,snad i celkem rozumná,netrvám na žádných vystrednostech a přesto řeší moje máma neustále zdravotní stav našich dětí s lidmi okolo,pořád se do něčeho montuje,dokud nebouchnu a nekricim,tak to nevezme v potaz,ale pak se mnou zase několik měsíců nikdo nemluví.... Uz je to unavujici,ubijejici,ale jsou to jediní prarodiče,které naše děti mají a záleží jim na nich.
Tak dlouho jsem s nasima snad jeste nikdy nemluvila jako ty tri měsíce. Ja jen dva tydny max 😀 Jenze u me je problém ten, ze jsem po rakovine slinivky, transplantaci jater a moji rodice se snazi mi stale pomahat az nekdy moc... no a zvykli sina na to az to.doslo do takoveho extremu. Ja bydlím ve svem dome s muzem oni taky ve svem a asi kilometr od sebe. Nastesti. Kdybychom byli spolu v dome asi bychom sese s sežrali. U me je toproblém asi horsi, protoze obcas je proste potřebuju kdyz je mi blbe.. ale zas nekdy jsou ty rady fakt nevyzadane a nucene a to me stve az se chytnem.. Postupně to začínám resit.. obzvlášť kdyz bude treti miminko. Nejde prece nekoho buzerovat do 50tky, nebo jo? 😉😀
Omezit kontakt, a věci které nechceš aby věděli i další lidi tak neříkat ani rodičům...
Prostě to s nima opravdu neřešte. Vyzdvihla bych pozitiva - co děti dělají, něco novyho, co u mě novyho apod. ale lékaře bych brala proste jako něco co si řeším sama, popr na to fakt nereagovat/říct ze už to řeším jinde a víc to nerozebírat. Možná bych i pritvrdila a kdyžtak se ozvala, ze jestli děti bude někam brát/řešit jejich zdravotní stav s někým jiným bez mýho vědomi, tak se nějakou dobu neukazeme. A to takhle řeší jen zdravotní stav?
S tím urážením je to to samé,já za nimi nejdu,aby se odurazili,když nemám pocit,že jsem něco udělala špatně,takže pak se mnou třeba 3 měsíce nemluví a pak najednou dělají,jako by se nic nestalo.
Vis,ze tohle delaji psychopati?Je to forma psychickeho tyrani.
Ono nejde o to, že to není osobní, prostě je to povahový rys Tvojí mámy, který dělá zle. Teď máš předpokládám děti malé, až budou větší, tak to může dojít do stádia, kdy bude babička komandovat i je - a ony utnou kontakt samy (a Ty budeš v máminých očích ta špatná, že tomu nezabránila), nebo může dojít k tomu, že Tě máma bude shazovat i před nimi (máma tomu nerozumí, mámě to neřekneme...). Ani jeden případ není win-win. Obzvlášť jestli nastávají situace, kdy se urazí, a pak s Tebou nemluví x měsíců - to ty děti postupně taky budou vnímat.
Psycholog je rozhodně dobrá volba, uvidíš, jak se ta situace bude vyvíjet dál.
Ja bych jim proste nic o co nechci, aby nekde resili nerikala..je to blby, ale je to tak
Dobrý večer. Tohle je hrozně těžké rozluštit. Záleží na tom jak je kdo vychováván. Mě pořád rodiče tvrdili, že to a to nejde, nezvládnu to a opravdu od dětství a já si vypěstovala v sobě to, že je to pravda. Když už jsem něco opravdu chtěla rodiče neslyšeli. U bratra to samé. Dá se říct, že až v dospělosti jsme začali kopat každý za sebe. Když jsem poznala manžela a jeho úžasnou povahu nevěřila jsem že je to možné,ale nátlak přišel znovu ze strany jeho rodiny. Jediné co mě drží, zatím, v klidu je, že si spolu rozumíme, vše spolu probereme do detailu a proto dokážu " ignorovat" řeči ostatních. Mrzí to , bolí to,ale rodiče jsme s manželem a na nás záleží všechno. Nevím jestli je to rada,ale pro mě je to víc než názor všech. Držte se.
@intonace děkuji moc za radu,manžel je naštěstí v tomhle úžasný, nejprve mu radil,abych ji řekla,co se mi nelíbí,když byl po 8 letech vztahu u jedné výměny názorů,podotýkám kvůli blbosti,uznal,že s ní se nelze normálně domluvit. Teď mi radi,abych se nad to povznesla, že nic jiného nám nezbývá. U nás nás zase podpořili,když jsme něco chtěli dělat,třeba nějaký kroužek, v tom u nás problém nebyl.
Já to nějak vyřeším, budu muset se částečně přes to přenést,stanovit si hranici,do kdy jsem ještě ochotná to tolerovat a nad tu hranici zakročit.
Držím Vám palce,ať jste s manželem spokojení a je vám spolu dobře. 🙂
Holky,děkuji moc za rady,které byly k tématu a za vaše příběhy,něco jsem si z toho vzala,nad něčím musím ještě popřemýšlet a uvidíme,jak se bude situace vyvíjet dále. Až nebudou mé děti jediná vnoučata,tak snad se to zlepší taky 😀
Pokud nechces omezit kontakt, promluvit si s nimi a vymezit jim hranice tak bych se sama sebe zeptala proc mi tolik vadi ze radi v tehle oblasti a snazila se v sobe dopatrat puvodu. Jsou to jen nevyzadane rady na zdravi deti nebo i jine co me tak toci? Proc zrovna mi nejvic vadi to zdravi? Mam v sobe pocit selhani kvuli tomu ze pro to nedelam dost..? Kdyby mi to same rekl nekdo cizi vadilo by mi to stejne? Atd. Proste zanalyzovat si to
Že dítě nemluví, nebo hůře, může mít hodně příčin. Neřešila bych to jen radami jakési logopedky. Děláte dobře. Klidně mi napiš. Drž se.
@budouci_maminka já to naprosto chápu. Zrovna ta horší řeč, tam se starší generace může strefovat do rodičů dost snadno. Klidně úplně přehlédnou, že oni sami také začali mluvit později (to je docela sranda), nebo i jejich nějaký potomek mluvil později a špatně, a shrnou to tak, že se mu má rodič víc věnovat a nepouštět pohádky. Jenže za problémem horší řeči je mraky příčin. Klidně i ten autismus, ale být babičkou, tak s tím rodiče neprudím a respektuji jak to řeší se svou lékařkou. U nás řeč zastavila jedna vakcína na 2 roky (přestal říkat co už říkal), a kdybych nebyla tvrdohlavá, tak bych třeba na rady okolí dítě nechala očkovat dál. Neurolog mě pochválil, že se to stoplo. A krásně se hrabeme s vývojem dál.
@sorboni30 jejda, to mě mrzí,že to máš takto. U nás to až takový extrém naštěstí není, bydlíme sami,takto volat často také naštěstí nemá potřebu...
S tím urážením je to to samé,já za nimi nejdu,aby se odurazili,když nemám pocit,že jsem něco udělala špatně,takže pak se mnou třeba 3 měsíce nemluví a pak najednou dělají,jako by se nic nestalo.
Hranice nastavuji,ale už mě právě unavuje pořád dělat toho drába,být ta špatná.