Jak se smířit s nerespektováním ze strany rodičů?
Holky,jak se mám smířit s tím,že mě moji rodiče nerespektují v tom,co si přeji ohledně věci mých děti?
Potřebuji nějakou radu,jak se s tím smířit nebo se naučit s tím žít,protože jsem vždy akorát naštvaná,smutná,nespím z toho... Říct jim to,že si to nepřeji,nepomáhá. Jsme normální rodina,jsem samostatná,snad i celkem rozumná,netrvám na žádných vystrednostech a přesto řeší moje máma neustále zdravotní stav našich dětí s lidmi okolo,pořád se do něčeho montuje,dokud nebouchnu a nekricim,tak to nevezme v potaz,ale pak se mnou zase několik měsíců nikdo nemluví.... Uz je to unavujici,ubijejici,ale jsou to jediní prarodiče,které naše děti mají a záleží jim na nich.
Stručné shrnutí
- Chronický problém je nevyžádané vměšování prarodičů do zdravotních a výchovných záležitostí dětí, i když rodiče řeší postup s pediatrem nebo logopedem.
- Doporučená řešení zahrnují jasné nastavení hranic, omezení sdílení informací o zdravotním stavu dětí a případné snížení frekvence kontaktu s prarodiči.
- Další dostupná podpora zahrnuje vyhledání psychologa nebo psychoterapie pro nácvik copingových strategií, a praktické techniky komunikace jako nereagování na nevyžádané rady, přesměrování hovoru nebo použití humoru.
Nejčastější otázky
Q: Jak nastavit hranice s prarodiči, kteří se neustále vměšují do zdravotních údajů dětí?
A: Jasně jim sdělte, že zdravotní stav dětí řešíte s pediatrem nebo specialistou (např. logopedkou či neurologem) a že nevyžádané intervence nepřijímáte; podle diskutovaných zkušeností pomáhá i opakované a klidné zopakování pravidla a případné společné jednání s partnerem.
Q: Pomůže psycholog nebo psychoterapie v takové situaci?
A: Ano, psycholog/psychoterapie byla v diskusi doporučena jako prostředek pro nácvik hranic, zmírnění emoční reakce a naučení copingových technik; lidé zmiňovali, že psycholog poskytne nestranný názor a strategie, jak to „nebrat osobně“.
Q: Jak reagovat na nevyžádané rady od prarodičů v praxi?
A: Používané techniky zahrnují nereagování (např. „koukat do zdi“), rychlé přesměrování hovoru na neutrální téma (např. počasí), říct „to už řešíme s pediatrem/logopedkou“ a omezit informace, které prarodičům předáváte.
Q: Je omezení kontaktu řešení, když prarodiče dělají ze vztahu konflikt?
A: Omezení kontaktu je v diskusi uváděno jako legitimní možnost, pokud chování poškozuje psychiku rodiče nebo dítěte; zároveň bylo zmíněno, že někteří rodiče kontakt omezit nechtějí, protože prarodiče jsou pro děti důležití.
Q: Co dělat, když prarodič bere dítě k lékaři bez vědomí rodičů?
A: Doporučená opatření z diskuse jsou jasně sdělit, že jakýkoli lékařský postup konzultujete s rodiči, a v krajním případě hrozit dočasným neukazováním dětí, dokud prarodiče nebudou postup respektovat.
Q: Jak se naučit „to hodit za hlavu“ a nebrat si rady osobně?
A: Konkrétní tipy ze zkušeností zahrnují mentální techniky (počítání francouzsky do sta), přesměrování myšlenek, humor a práce s psychologem na ocenění vlastních rozhodnutí jako rodiče.
Závěry z diskuze
Shoda
- Nastavit jasné hranice ohledně zdravotních záležitostí dětí a řídit se radami pediatra nebo specialistů (logopedka, neurolog).
- Omezit sdílení detailních informací o zdravotním stavu dětí s prarodiči a dalšími známými.
- Vyhledat psychologa/psychoterapii jako podpůrné řešení k naučení copingových strategií a komunikace.
Sporné názory
- Někteří doporučují omezení kontaktu jako adekvátní reakci na toxické vměšování, zatímco jiní trvají na udržení kontaktu kvůli citovému vztahu dětí s prarodiči.
- Někteří zastávají strategii „nerespondovat a přesměrovat“ jako primární metodu, zatímco jiní prosazují přímé konfrontace a přísnější důsledky (např. dočasné neukazování dětí).
Otevřené otázky
- Kdy přesně přejít od nastavování hranic k omezení kontaktu, pokud prarodiče nereagují?
- Jak zabránit tomu, aby děti přejímaly nevyžádané kontrolující vzorce chování prarodičů?
- Jak efektivně prosadit zákaz lékařských intervencí prarodiči bez vyvolání dlouhodobých rodinných konfliktů?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
logopedka, pediatr, neurolog, psycholog, psychoterapie, cvičení od logopedky, vyšetření, podezření na autismus, omezení sdílení informací o zdravotním stavu, nastavení hranic, omezení kontaktu, nereagování (koukat do zdi), přesměrování hovoru (např. na počasí), používání humoru, technika počítání francouzsky do sta, hrozba dočasného neukazování dětí, očkování/vakcína (anecdota, neověřené tvrzení)
Místa a osoby
žádné
Tak dlouho jsem s nasima snad jeste nikdy nemluvila jako ty tri měsíce. Ja jen dva tydny max 😀 Jenze u me je problém ten, ze jsem po rakovine slinivky, transplantaci jater a moji rodice se snazi mi stale pomahat az nekdy moc... no a zvykli sina na to az to.doslo do takoveho extremu. Ja bydlím ve svem dome s muzem oni taky ve svem a asi kilometr od sebe. Nastesti. Kdybychom byli spolu v dome asi bychom sese s sežrali. U me je toproblém asi horsi, protoze obcas je proste potřebuju kdyz je mi blbe.. ale zas nekdy jsou ty rady fakt nevyzadane a nucene a to me stve az se chytnem.. Postupně to začínám resit.. obzvlášť kdyz bude treti miminko. Nejde prece nekoho buzerovat do 50tky, nebo jo? 😉😀
Omezit kontakt, a věci které nechceš aby věděli i další lidi tak neříkat ani rodičům...
Prostě to s nima opravdu neřešte. Vyzdvihla bych pozitiva - co děti dělají, něco novyho, co u mě novyho apod. ale lékaře bych brala proste jako něco co si řeším sama, popr na to fakt nereagovat/říct ze už to řeším jinde a víc to nerozebírat. Možná bych i pritvrdila a kdyžtak se ozvala, ze jestli děti bude někam brát/řešit jejich zdravotní stav s někým jiným bez mýho vědomi, tak se nějakou dobu neukazeme. A to takhle řeší jen zdravotní stav?
S tím urážením je to to samé,já za nimi nejdu,aby se odurazili,když nemám pocit,že jsem něco udělala špatně,takže pak se mnou třeba 3 měsíce nemluví a pak najednou dělají,jako by se nic nestalo.
Vis,ze tohle delaji psychopati?Je to forma psychickeho tyrani.
Ono nejde o to, že to není osobní, prostě je to povahový rys Tvojí mámy, který dělá zle. Teď máš předpokládám děti malé, až budou větší, tak to může dojít do stádia, kdy bude babička komandovat i je - a ony utnou kontakt samy (a Ty budeš v máminých očích ta špatná, že tomu nezabránila), nebo může dojít k tomu, že Tě máma bude shazovat i před nimi (máma tomu nerozumí, mámě to neřekneme...). Ani jeden případ není win-win. Obzvlášť jestli nastávají situace, kdy se urazí, a pak s Tebou nemluví x měsíců - to ty děti postupně taky budou vnímat.
Psycholog je rozhodně dobrá volba, uvidíš, jak se ta situace bude vyvíjet dál.
Ja bych jim proste nic o co nechci, aby nekde resili nerikala..je to blby, ale je to tak
Dobrý večer. Tohle je hrozně těžké rozluštit. Záleží na tom jak je kdo vychováván. Mě pořád rodiče tvrdili, že to a to nejde, nezvládnu to a opravdu od dětství a já si vypěstovala v sobě to, že je to pravda. Když už jsem něco opravdu chtěla rodiče neslyšeli. U bratra to samé. Dá se říct, že až v dospělosti jsme začali kopat každý za sebe. Když jsem poznala manžela a jeho úžasnou povahu nevěřila jsem že je to možné,ale nátlak přišel znovu ze strany jeho rodiny. Jediné co mě drží, zatím, v klidu je, že si spolu rozumíme, vše spolu probereme do detailu a proto dokážu " ignorovat" řeči ostatních. Mrzí to , bolí to,ale rodiče jsme s manželem a na nás záleží všechno. Nevím jestli je to rada,ale pro mě je to víc než názor všech. Držte se.
@intonace děkuji moc za radu,manžel je naštěstí v tomhle úžasný, nejprve mu radil,abych ji řekla,co se mi nelíbí,když byl po 8 letech vztahu u jedné výměny názorů,podotýkám kvůli blbosti,uznal,že s ní se nelze normálně domluvit. Teď mi radi,abych se nad to povznesla, že nic jiného nám nezbývá. U nás nás zase podpořili,když jsme něco chtěli dělat,třeba nějaký kroužek, v tom u nás problém nebyl.
Já to nějak vyřeším, budu muset se částečně přes to přenést,stanovit si hranici,do kdy jsem ještě ochotná to tolerovat a nad tu hranici zakročit.
Držím Vám palce,ať jste s manželem spokojení a je vám spolu dobře. 🙂
Holky,děkuji moc za rady,které byly k tématu a za vaše příběhy,něco jsem si z toho vzala,nad něčím musím ještě popřemýšlet a uvidíme,jak se bude situace vyvíjet dále. Až nebudou mé děti jediná vnoučata,tak snad se to zlepší taky 😀
Pokud nechces omezit kontakt, promluvit si s nimi a vymezit jim hranice tak bych se sama sebe zeptala proc mi tolik vadi ze radi v tehle oblasti a snazila se v sobe dopatrat puvodu. Jsou to jen nevyzadane rady na zdravi deti nebo i jine co me tak toci? Proc zrovna mi nejvic vadi to zdravi? Mam v sobe pocit selhani kvuli tomu ze pro to nedelam dost..? Kdyby mi to same rekl nekdo cizi vadilo by mi to stejne? Atd. Proste zanalyzovat si to
Že dítě nemluví, nebo hůře, může mít hodně příčin. Neřešila bych to jen radami jakési logopedky. Děláte dobře. Klidně mi napiš. Drž se.
@budouci_maminka já to naprosto chápu. Zrovna ta horší řeč, tam se starší generace může strefovat do rodičů dost snadno. Klidně úplně přehlédnou, že oni sami také začali mluvit později (to je docela sranda), nebo i jejich nějaký potomek mluvil později a špatně, a shrnou to tak, že se mu má rodič víc věnovat a nepouštět pohádky. Jenže za problémem horší řeči je mraky příčin. Klidně i ten autismus, ale být babičkou, tak s tím rodiče neprudím a respektuji jak to řeší se svou lékařkou. U nás řeč zastavila jedna vakcína na 2 roky (přestal říkat co už říkal), a kdybych nebyla tvrdohlavá, tak bych třeba na rady okolí dítě nechala očkovat dál. Neurolog mě pochválil, že se to stoplo. A krásně se hrabeme s vývojem dál.
@sorboni30 jejda, to mě mrzí,že to máš takto. U nás to až takový extrém naštěstí není, bydlíme sami,takto volat často také naštěstí nemá potřebu...
S tím urážením je to to samé,já za nimi nejdu,aby se odurazili,když nemám pocit,že jsem něco udělala špatně,takže pak se mnou třeba 3 měsíce nemluví a pak najednou dělají,jako by se nic nestalo.
Hranice nastavuji,ale už mě právě unavuje pořád dělat toho drába,být ta špatná.