Jak se vyrovnat se strachem z vlastní matky?
Ahoj,
Předem se omlouvám za anonym, ale nikdo o těchto problémech neví. Celý život bojují s mojí matkou- slova jsem k ničemu a nic nedokážu byli celé moje dětství na talíři. Občas i nějaké násilí, ale v letech, kterých jsem vyrůstala to nikdo neřešil. Stejne by tomu nikdo neveril ona je dokonala pro vsechny kolem.
Tatu neznám zemřel před dvemi lety. Mám jen tetu a babičku na , které mám vzpomínky z dětství.
Vdala jsem se, bydlím v jiném městě a jsem těhotná ve 33 tt. Je mi 32 let a já se jí bojím. Bojím se ji cokoliv říct či udělat . Studuji dálkové vs, konec těhotenství je pro mě docela náročný. Dostala jsem před 3 dny dárek od tety k vánocům a přiznám se , že jsem to zkoukla a nechala v krabici. Přiznám se , že jsem nevěděla, že tam jsou peníze. Včera mi kvůli tomu volala babička zda o nich vím. Byla jsem na zkouzsce a vypustila jsem to z hlavy. Až dnes mi to připomněla mama, která mi volala a řvala na mě, že jse nevdecna a neumím a poděkovat ani. Nezmohla jsem se ani na slovo a jen mi tekly slzy a to bylo něco pro ni spustila zase ,že jsem úplně mimo nevdecna a bůh ví co. Ze máme pro dite hrozne jmeno a dva psy. Rekla jsem ji do telefonu ať mě přestane ponizovat a položila jsem ji telefon. Samozřejmě jsem dostala do stavu, že mi vyletěl tlak a nemohla jsem ani dýchat. Od te doby jen sedím a brečím a bojím se , že budu stejná jak ona. Nemáte prosím někdo nějakou radu jak se z toho nezblaznit? Děkuji T
Najdi si terapeuta. Co nejdřív. A s matkou omez kontakt na nezbytné minimum. Tetě normálně zavolej, ještě jednou poděkuj za dárek, vysvětli, že kvůli zkouškám sis ho pořádně rozbalila až teď, a že tě dárek i peníze potěšily. Věřím, že teta to pochopí.
Vztah s matkou je zásadní vztah v našem životě, nelze ho jen tak utnout, i to , co je v negaci a potlačené, má svou dynamiku a ovlivńuje nám i nadále život. Doporučila bych Ti najít dobrého psychoterapeuta, v terapii zpracovat bolestné prožitky tak, aby pak už neovlivňovaly Tvůj život , Tvou současnost. Te' ď je to pro Tebe o to těžší , že v těhotenství je člověk citlivý. Přeji, ať se Ti podaří na tom zapracovat tak, aby to bolestné už neovlivńovalo dnešek a budoucnost. Mnohé z minulosti si nemůžeme vybrat, ale do značné míry můžeme určit, jak s tím naložíme 🙂
Sice nerozumím tomu, že jsi se podívala na dárek a nevšimla si, že jsou to peníze.
A) Zavolej tetě, poděkuj za dárek, pozvi ji na kafe.
B) S matkou přeruš kontakt, počitej s tím, že bude scéna a vydíraní.
C) Přečti si knížky Budu někdy dost dobrá (rádce pro dcery narcistických matek) od Karyl McBride a Děti jsou taky lidi od Zdeňky Šíp Staňkové, pomůže ti to pochopit samu sebe
D) Najdi si psycholožka a zpracuj si ten toxický vztah, klidně jich vyzkoušej vice. Můžeš zkusit i alternativu kinezioligii, rodinné konstelace...
E) Pokud přemýšlíš nad tím, že budeš stejná jako matka, tak si uvědomuješ, že její chování není dobré a chceš to dělat jinak. To je super začátek, máš šanci být jiná 😊
@levandule_k děkuji za rady. Peníze byli schované v ponožce a tam jsem fakt nic nehledala. Bylo tam více dárků. Jdu kouknout na ty knížky
Holka tohle je ještě v klidu. Moje matka, když byla ozrala, což není noc výjimečného mi nedavala do kurev, vyhrozovala ze me vydedi, ze máme zákaz k ni chodit, ze jsem ji zničila život atd atd…už ji neresim…
@berushe14 tak to nezávidím. Díky bohu jen za to, ze jsem se neměla narodit, že jsem tlustý prase apod. Po dnešku ji také už řešit nebudu. Poprosím manžela aby tam vyzvedl kočár a tím končím.
@berushe14 Měla jsi hrozné dětství, nicméně psychicky terorizovat se dá i bez toho aniž by byl rodič alkoholik. Její dětství může být klidně i více traumatizující než tvoje...
Já to nemyslela nějak zle to pozor, myslím zadavatelku a tady
@levandule_k mohla to mít milionkrát horší. Já ji taky nechtela shodit to v žádném případě.
Zadavatelko od malicka posloucham, ze se chtěla v mem mesici povesit na půdě, ze sem byla šílené decko. Diky ni mám psychické problémy a když jsem se pokusila o sebevrazdu tak mi po par letech řekla, ze se modlila abych umřela…
To, že se bojíš, že budeš jako tvá matka je "malý plus" , protože si sama uvědomuješ, kde tvoje matka dělala chyby a budeš se jich chtít vyvarovat. Jak už tady píší dobre by bylo najít si psychoterapeuta, který ti pomůže sama v sobě si urovnat dětství a srovnat si v hlavě vztah k matce. Možná si promluv se svým manželem o svých obavách a pocitech. Manžel když jsme založily rodinu také se bál a do teď se bojí, že bude jako jeho otec. Bohužel v některých situacích opravdu vidím povahu jeho otce , ale stačí ho "nasměrovat" nebo si s ním v klidu promluvit a pomůže to. Je na něm vidět, že se svojí povahou občas hodně bojuje a daří se mu to , protoze on sám chce. U něho je jedno minus a to , ze by mu mohl více pomoci psycholog ale tam ho nejsem schopna dostat.
@berushe14 Mně to přišlo, že ti to přijde o dost míň horší než tvoje dětství, tak tou úvodní větou "Holka tohle je ještě v klidu." říkáš, že si nemá stěžovat, ale když se na to podívám s odstupem, tak jsi chtěla poukázat, že na to, že některé matky umí být velmi hnusné na svoje děti.
Díky za dovysvětlení, ono to občas napsané jinak než řečené.
PS Nechci shazovat těžkosti a prožitá trauma a ani nechci porovnávat, kdo to měl horší.
Muž měl přesně takového otce. Je to chlap jak hora, ale jak s ním měl něco řešit klepal se jak ratlík. Nakonec ho odstřihl úplně, bylo to náročné, ale teď je za to opravdu rád. Máme dvě děti a je to skvělý otec. Sám se zařekl, že nebude jako on. Děti podporuje, chválí a mají v něm velkou oporu.
@levandule_k já vždycky zapomenu, ze můj humor, a vyjadřování musí člověk znát. Me třeba v dětství vůbec nebili. Ale láska byla dávána jen bratrovi a me skoro nic. Takže jsem to opravdu nemyslela vůbec zle. To byla jen fráze.
@levandule_k porovnávat je blbost. Jen je mi třeba zadavatelky fakt lito, protože mít strach z matky musí být šílené…my jsme trochu italská rodina, takže dokážu svou matku poslat někam. Když nemá rada ani něho syna, který je fakt vymodleny a ještě z IVF a těhotenství bylo priserne a u porodu malém zemřel, tak už to pro me třeba není matka.
Ačkoliv je to tvá mamka, omez kontakt aspoň teď, já sice mámu už nemám, ale když jsem se odstřihla (z jiných důvodů bylo mi líp) ikdyž se mi teď stýská. Nicméně tohle podobný až na ty peníze jsem poslouchala od tchýně. Máme hnusný jméno pro dceru a ještě máme psa, kočky no to ona by neztrpela, ať to vyhazem pryč než se malá narodi, ona má 4 děti a ani u jednoho nebyla tak tlustá apod kecy. A rada? Po narození miminka to nebude lepší pokud ji neodstrihnes. My ji dali šanci, neboť druhou babičku nemá a malá je jen rozmazlená, odporná když u ní pláče apod debilní kecy. Když jsem ve 4 měsíci teprve zaváděla příkrmy, tak mi hned cpala pro malou svíčkovou, normálně okořeněnou apod její jídlo a když jsem ji odmítla, tak byla uražená, a ať již teda radši dám sračky za sklinky kupovaný ( mimo jiné dceři vařím, za toho víc jak půl roku měla dcera asi 4sklinky když jsem nestihla uvařit).. vůbec se tím netrap, tetě zavolej, že si tedkom toho měla moc, ale moc moc děkuješ a máti vypust na chvíli z hlavy. A ještě k tomu, že se bojíš že budeš taková tak to garantuju že nebudeš, neboť už teď vidíš, že to není správný a budeš skvělá máma, vidíš, že takové chování ubližuje a ke svému pokladu taková nebudeš ❤️❤️
Nebudes stejna jak ona. A i kdybys nepodekovala, ji po tom uz nic neni.
Ahoj, mas to těžké. Člověk si rodinu bohužel nevybírá, já bych se od mámy odstrihla, potřebuješ takového člověka ve svém životě? Sama s mámou nemam dobrý vztah bohužel, ke konci těhotenství mě taky brutálně semlelo, co mi řekla..od te doby je to mezi námi nijake..nevidame se ani nejsme v kontaktu. Cele svátky mě to mrzelo a trápila jsem se..jelikož beru, ze svátky jsou o rodině a já jako bych mámu ani neměla..Řeším to s terapeutkou, takže má rada je, ať nějakou také vyhledas, muže hodně pomoci. Já mám v hlavě představu toho ideálního vztahu s mámou, ale na terapii jsem přišla na to, ze je to pouze má fantazie a ze moje matka nikdy nebude něčeho takového schopna.
Nenech se teď matkou deptat, kor když si tehotna. Jsi dospěla a je to tvůj život..i kdybys měla 10 psu, ji to muže byt jedno..a nemusíš se ji s ničím ospravedlnovat, proč si dle ni neco udělala špatne nepodekovala včas atd atd..
Ahoj, pár rad:
1) potřebuješ dlouhodobou terapii a když nenajdeš psychologa, tak jsou různé alternativy: kineziologie, regresní terapie, atd. U alternativ pozor a dala bych na doporučení. Zkrátka ale o tom někde s někým MLUV.
2) už jen tím, že si uvedomujes, že to není v pořádku, tak jsi na dobré cestě, to nedělat
3) odstrihni ji: zablokuj si číslo, e-mail, atd.
4) pracuj na sebevědomí - jen tím, že budeš sama v sobě dost silná, tak Tě kontakt takto neoslabi
5) nemáš povinnost nikomu nic vysvětlovat, ani argumentovat: jde o Tebe a Tvoji pohodu a každému je po tom h*vn*, že jsi s mámou přetrhla kontakt - to je rada do budoucna, ty dotazy od lidí dříve či později stejně přijdou.
Vím, že je to těžké, ale jinak se z toho nedostaneš. Holt jsou rodiče, co rodiče být nikdy neměli. Chápu, že je to máma. Jedinou, kterou máš, ale... Jestliže je taková máma, bude najednou milující babička? To asi těžko. Aby Tvoje dítě, její vnouče tohle poslouchalo?
Klidně ji napiš dopis a napiš ji všechno, co Tě směrem k ní trápí. Můžeš jí ho poslat a nemusíš. Hlavně ale už bych jí do života nepouštěla, ať je to sebevíc těžký krok...
Jenom ještě doplním, že pokud časem si zpracuješ svoje traumata s matkou a zahojíš si rány a budeš s ní chtít nějak komunikovat, tak můžeš, ale musíš si umět nastavit hranice a nenechat se vmanipulovat do jejích her.
celá moje máma 🤦♀️ je to složitý no, taky bojuju s tim jak ji nedokazu x veci odpustit a zároveň se jí dost podobam, naštěstí ve výchovných stylech vůbec.... úplně rozumim tomu jakou křivdu a bolest zazivas a jak se cítíš, terapie s psyxhologem je na tohle moc fajn a s mámou se stykej, jen když si uděláš patricnej nadhled aby tě to dál nerujnovalo... ty nejsi špatná, ona to přehání, to co nám mamy tvrdí není ani tak o nás jako spíš o nich...
Odstřihnout. Není povinnost mít v životě toxíky, i když je to rodina.