Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    berushe14
    23. únor 2018    Čtené 102x

    Ještě před operací

    Lehká psychotička se znovu hláši. Ačkoli musim podotknout, že je ze mě teď trochu větší pychotička, protože do sebe láduju Utrogestan, čili progesteron pro větší možnost otěhotnění. Stává se ze mě nasraná a plačtivá plačka, kterou rozbrečí každá druhá písnička. Což u mě není normální. Neustálé závratě mi taky nedělají dobře, ale co bych nevydřžela pro početí zdravého milovaného potomka.

    Poslední době se daří i v práci, zvedli mi třídu, za což jsem vděčná. A celkově mě zase chvíli práce baví. Akorát musím být na sebe opatrná.

    Co mě ale dost rozhazuje je to, že se blíží zkoušky z autoškoly. Ačkoli jsem myslela, že největší problém budou jízdy, není tomu tak. Ačkoli se snažím dělat testy a učit se vyhlášku, pohořím, což mě uvrhá do letargie, že jsem stará kráva, co do mozku nedostane základní poučky. Budu se na to muset opravdu vrhnout a knihu přečíst aspoň třikrát. Ale budu potřebovat pomoc všech svatých a taky mého manžela aby mi to do hlavy nalil. Ale věřím, že to nějak zavládnu a nakonec ten řidíčák udělám i kdyby na třikrát.

    V poslední době, jsem ale celkem klidná a moc se nestresuji, ale i přesto mě přepadne naštvanost na našeho milovaného Boha. Když slyším, že kde jaká feťačka nebo alkoholička zapadne aniž by chtěla. Všichni mi neustále říkají že se na to moc upínám, ale je to lepší než před pul rokem, kdy jsem nemyslela na nic jiného. Ale stejně mi to nikdo nevěří. Snažím si říkat, že když to nevyjde tento měsíc výjde to jiný.

    To jen v krátkosti, aby jste na mě nezapomněli.
    Budu vděčná za komentár, like, či přečtení. Vím že tímhle blogem neohromím masy, ale třeba pomužu dostat do podvědomí, že psychické nemoci jsou daleko horší, než ty fyzické.

    Všem mým příznivcům děkuji a přeji Vám krásné sny bez zbytečných úzkostí ,depresí a stresem.
    Vaše psychotička

    berushe14
    19. únor 2018    Čtené 241x

    Nervy na pochodu 🙂

    Blíží se odpoledne a na mě dopadá lehká deprese. Problémy se na mě valí jako lavina a já už si nevím rady. Jedna nejmenovaná ex kamarádka mi dluží peníze na nájem a asi je ani nehodlá zaplatit. Nehledě na to, že si bez mého vědomi vzala pračku a peníze za ni už neuvidím. A po pravdě nevím jak nastálou situaci teď řešit. Budu se muset poradit s policií. K tomu mi doktor zjistil že se mi na vaječníku utvořila cysta, ale taky mi řekl, že by to mohlo být začínající těhotenství. Jsem na něj pěkně naštvaná, protože se s mužem už nějaky, sic krátký, čas snažíme o dítě a ono pořád nic. A ani teď z toho beztak nic nebude. To každoměsíční zklamání po x příznacích ničí nás oba a já už přestavám věřit, že se to kdy povede.

    Ano, asi nemůžu mít vše, milujícího manžela, milující rodinu jak z jeho strany, tak z mojí. Ale za to mám práci, která mě ničí jak psychicky tak fyzicky. Mám pocit, že více štěstí si prostě nezasloužím a tím to hasne. Veškeré modlitby i prolité slzy jsou k ničemu. Tak moc bych si přála změnu. Změnu něčeho, dítě, nebo jinou práci co by mě bavila.

    Přiznávám, že závidím svému manželovi. Je ženatý – to vždy chtěl. Má sex i když nechce a nyní se rozhoduje o jeho pozici ve firmě, kdy se dostane do kanceláře. A já křehká labilní žena budu makat u stroje, zvedat tuny materiálu a doufat, že otěhotním. Asi pešek můj milovaný. Teď to dělá při práci a už sem alergická, když mu zazvoní nebo zapípá mobil. Tu ho otravuje jedna kráva i v šest ráno v neděli, protože chudera nezvládá normy. Ještě párkrát se to stane a ten mobil poletí z okna, a sim kartu zlomím. A starej se miláčku a už si sakra uvědom hodnoty. Rozhodneš li se nesprávně najdeš prázdnou skříň i postel a můžeš si mě tak akorát namalovat. Tempery Ti lásko koupím. :D

    berushe14
    19. únor 2018    Čtené 236x

    Deník lehke psychotičky aneb honba za dítětem 🙂

    Berte to z nadsazkou 🙂

    Jmenuju se Berushe a jsem totalní magor. Dobrá, takhle bych to na skupinové terapii asi neřekla, ale sedí to na mě přesně.
    Více jak polovinu života se mnou sdílí moje emočně nestabilní a úzkostná porucha. Člověk by si řekl, že bychom už měly být kámošky na život a na smrt. Ale nejsme. Aspoň já jí teda nenavidím. Otravuje mi život ve všech směrech, jak v praci, tak ve vztahazích a hlavně v manželství. Ano, říkám manželství, i taková psychotičika našla "kupce". Zatím to není dlouhé manželství ale za poslední měsíc, jsem se chtěla šestkrát rozvést (no řekněte jsem normálmí? NE) Nutno dodat, že jsme manželé již pět týdmu. A to vše jen ze strachu ze zklamání a z toho, že bych dostala vale od svého milovaného muže.

    Takže ještě něco o mě. Je mi třicet let. Už jednou jsem spáchala sebevraždu na základě napadení bývalým přitelem. Suďte mě, nebo se mě snažte pochopit. To je na Vás. Jsem naprosto normální postavy, a občas, svetě div se, ze sebe umím udělat pěknou kočku. Jen ty emoce nedokážu udržet na uzdě a již nesčetněkrát jsem dostala pomyslně na "prdel".

    Touto formou, formou deníku, bych ze sebe chtěla dostat své emoce a možná i pobavit.

    Probudím se, a jelikož je šest hodin jsem pěkně vytočená. Je brzy, přesto se snažím zabrat, ale nejde to. Po čtvrt hodině to vzdám a jdu nakrmit králíky a slepice. Já městská holka, co životě neviděla kuřinec. No hold život na vesnici, kde se cítím jako kůl v plotě a ve zlaté kleci, je jiný než ve městě, kde můžu kdykoliv zajít na kafe. Ale hold jsem se zamilovala a přestěhovala jsem se k rodičům mého milovaného do krásné vesnice. Pomalu si zvyklám, ale jde to těžce, jelikož mi tady nepatří ani lžička na kafe. Ne vlastně ,co to kecám. Mám čtyři hrnky, na to nesmím zapomenout přece. Zvěř je nakrmena a já usedám s horkou kávou přímo na zahradě a přemýšlím co dělá manžel v práci. Beztak kolem něj běhá spousta „lehkých“ kolegyň co by ho chtěly uhnat i když ví, že je ženat. Abych pravdu řekla moc to se mnou nevyhrál. Moje chorobná žárlivost ničí život nejen mě, ale i jemu. Nejhorší na tom je, že vím jak moc trapná jsem. Logicky vím, že by mě v životě nepodvedl, protože je líný jak veš lhát, schovávat se a podobně. On je v manželství spokojený i když hádky a scény jsou na denním pořádku. Naštěstí mi psychiatr napsal homeopatika na žárlivost. Tak uvidíme co to je za zázrak.
    Bože jak já se kolikrát za sebe stydím. Kolikrát si takhle jdeme v práci na přestávku zakouřit a on pozdraví deset ženkých. Asi si dovedete představit co v hlavě vypotím za kraviny. Sedneme si zapálimé žváro a muž se mě na něco ptá a já jen odseknu.
    „ Běž se zeptat těch svých kurev a mě dej pokoj.“ Hlesnu naštvaně.
    „ Jakých kurev zase?“ ptá se mě zoufale, ale já zarytě mlčím a rychle kouřím a padám ke stroji bez jediného slova.
    Pak mi samozřejmě příjde zpráva, co mi jako je, a jestli se nemůžu chovat jako normální ženská a né jako magor.
    Ha nemůžu protože magor jsem. Většinou za mnou přiletí a ztropí menší scénu, kdy si kolegové myslí, že mě týrá. Ale ne týrá. To jen já ho točím do vrtule, protože mě to v podstatě baví.

    To by na úvod stačilo, stejně to nikdo číst nebude 