• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak žít s nevlastními dětmi? Máte zkušenost?

15. října 2013 
@tera87 Tak obecně máš pravdu, ale tady neřešíme, jaký je správný a morální postoj k této otázce, ale co bychom poradili zakladatelce tématu, zda s tím pánem zůstat či odejít a pokusit se začít znova bez závazků. A pokud ona má pocit (který mimochodem osobně dost chápu), že to psychicky nedává, že se bude cítit o něco ošizená, ochuzená, tak asi není namístě ve vztahu setrvávat kvůli nějakým pocitům povinnosti nebo podobně. Ono nakonec by to nebylo určitě to pravé ořechové ani pro ty děti, aby jim "macechu" dělal někdo, kdo v té roli trpí.
25. zář 2012 v 18:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka proto řikám že by to chtělo zkusit to vzít i z druhé stránky...a pokud to dál nepůjde tak nemá smysl v tom vztahu setrvávat ...takhle to myslim :slight_smile:
25. zář 2012 v 18:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tera87 já do toho tak uplně nevidím, nicméně někdy je to právě to - maminka je alkoholička, chudáci děti, tak jim to musím za každou cenu vynahradit - což neříkám, ano, vynahradit, ale ne tak že by odsunul manželku....ono je to opravdu těžké ze všech stran a když neznáme uplné detaily, těžko hodnotit....každopádně lituju i manželku, byt vedela, že on děti má,taky nemusela vedet uplně přesně, jak se ve všech situacích zachová....na druhou stranu je dobře, že deti neodložil a že se jim věnuje a taky to nemá snadné....

pokdu spolu chtejí být, musí se snažit všichni...otázkou je, jak moc chtejí deti, aby tatínek žil s touhle paní a jak se k ní staví ony...a na jakém podkladě....
25. zář 2012 v 18:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@tarra27 kaźdopádně to musí být dost těžké.a tu situaci jí nezávidim.Je mi jasný źe je to pro ni těžký .
25. zář 2012 v 18:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj,tomuhle dost dobře rozumím.Já jsem byla dost dlouho s dětmi sama.Popravdě jsem neměla chuť na žádný chlapa jen jsem měla spoustu kamarádů.kteří mi pomohli s mým bývalým partnerem.V práci kde jsem dřív pracovala jsem potkala svého nynějšího muže.Byli jsme nejdříve velice dobří kamarádi do doby než mi řekl,že se do mně zamiloval a já po čase taky.Začala jsem opět důvěřovat mužům a do něj jsem se moc zamilovala.Když mi jednoho dne oznámil,že mu nefunguje manželství a že se bude rozvádět.Snažila jsem se v té době mu být velkou oporou.Nakonec se rozvedl a děti dostal do své péče.Já jsem bydlela na Moravě a on zase v Čechách takže jsem se viděla více s ním než s jeho dětmi.Nakonec jsem otěhotněla.Moje děti a můj muž byli nadšeni za to jeho děti ne,protože jsme se měli nastěhovat k němu do Čech.Někdy je tu hrozný peklo když se moje a jeho děti do sebe pustí.Máme taky 5 dětí a naše nejmenší bude mezi nimi.Takže ti držím palce,aby ti to dobře vyšlo a hlavně pevné nervy. :wink:
17. pro 2012 v 11:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
já mám 3 nevlastní děti, když jsme spolu s manželem začali spolu žít tak měly (10,7,4) tak s těma menšíma problém nebyl, 4 letý vlastní maminku si nepamatoval, 7letý ten byl flegmatik tomu to bylo jedno, akorát problémy byly s tou 10letou dcerkou, které trvalo delší dobu než si našla ke mně cestičku. Ale je pravda, že u nás to byla ta okolnost, že dětem maminka zemřela a dcerka to nejvíc vnímala, ale dnes po 6 letech je vše v pořádku a vycházíme všichni dobře.
18. pro 2012 ve 13:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pincola Děkuji Vám za všechny příspěvky, které jsem si mohla tady přečíst. Je to první diskuze, kde nikdo na toto téma neútočí a neodsuzuje. Je to velká podpora, protože jsem v situaci, kde žiju skoro rok s nevlastním synem (11let) a teď čekáme s manželem vlastní (jsem ve 12 týdnu). Od te doby se spoustu věcí změnilo a je pozdě na lítost.
Proto Vám ještě jendou moc děkuji!!!
19. pro 2012 v 09:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@maybe86 To mě těší diskuse pomohla:slight_smile: A taky jsem ráda, že se nezvrhla do hádky. Jde o dost složité věci.
A jaké je to soužití s nevlastním synem a s manželem? já si myslím, že někdo nemůže od druhého očekávat, že bude jeho dítě milovat jako vlastní. A nebo dokonce za to partnerovi nadávat, když to tak není. City se nedají zapnout. Jo kdyby ano, pak by šlo mluvit o neochotě a sobectví, ale jak to má člověk udělat, když je prostě něco necítí. To nejde. Navíc když je člověk k nějakým citům tlačenej, tak se to v něm vzpříčí. To ani jinak nemůže dopadnout a dítě se mu může začít protivit. Je to pak hodně o partnerovi, jestli dává city najevo oběma stranám a nebo jestli na partnerku je přísnej a k dítěti se chová jak zamilovanej tajtrlík. Mě by v takové rodině bylo velmi těžko. Pak si myslím, že to co řekne partnerka tatínka by mělo platit stejně jako, kdyby to řekl on. Partnerka není máma, ale není ani kamarádka, jak se často říká. Je to dospělá osoba a dítě by se tak k ní mělo chovat a když ne, tak by bylo fajn , kdyby jeho otec vrátil takové chování do správných mezí. A nevlastní máma by se měla snažit chovat vstřícně, možná se i trochu přemoct, nedávat dítěti najevo, že ho nemusí. Pokud má i vlastní, tak je asi dobré se chovat navenek spravedlivě i když v duši to cítí samozřejmě jinak. Ale musí to být velmi těžké.
19. pro 2012 v 15:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak vidím, že všude je něco a není to jednoduché nikde. Já teď řeším takovou situaci a potřebovala bych poradit. Žiji s přítelem asi 7 let na hromádce v mém bytě 3+k.k.. On má 11letého kluka, který mu teď spadl do péče, protože jeho matka se uchlastala a zemřela.Já mám z manželství předchozího dvě dospělé dcery, ještě studující. Spolu máme holčičku,která jde do první třídy. Jde o to,že můj přítel neměl a nemá žádný vztah s mými dětmi z manželství. Já jsem už dávno rezignovala na to, že jsem čekala že se jejich vztah změní-oni se pouze tolerují a zdraví se.Když něco od sebe potřebují, tak se dorozumí, ale to je vše.Jeho syn k nám jezdil pravidelně na víkendy. Nejdřív mi vůbec nevadil,ale pak se ve mně něco zlomilo, a řekla jsem si, když on nemá hezký vztah k mým dětem, proč já mám jásat když k nám přijede jeho syn? no to bylo špatné, vím, ale je to tak.Proč já mám být ta úžasná pořád co se chová správně. No takže je to tak a teď nastala situace kdy se přítel o něj starat bude muset. Tento školní rok ještě dochodí školu a bude bydlet přes týden u prarodičů, kde stejně poslední týdny pobíval dost často, ale jsou staří, aby se o něj starali do budoucna.Jde o to, že si nedovedu představit, že se starám o 4 děti v tak malém bytě. Přítel nepomáhá s domácími pracemi, co se týče peněz, dá řekla bych jen to co musí,přestože na tom špatně není. Když mu řeknu ať se odstěhuje a kluka si vychovává sám, je tu naše malá, které bude táta chybět. Když to neudělám a kluk bude u nás a nás bude 6 v 3+k.k. budeme se hádat, vím to. Dříve když jsem třeba chlapci řekla něco aby nedělal nebo aby si to po sobě uklidil tak přítelova reakce byla,,no neboj, dyk už ho zítra odvážím, už ti zmizí z očí"Takže jsem ho začala spíše ignorovat a neříkat mu nic, abychom se nehádali. Takže on ignoruje mé děti, já jeho syna přehlížím též.Prostě jako rodina to u nás negunguje.Možná by někdo řekl, ale tys věděla že má dítě, a tak když ho má teď v péči tak se o něj musíte postarat! věděla, ale toto mně opravdu nenapadlo, že se může stát. Už vím, že se může stát lecost. Letos mi zemřel tatínek na rakovinu, ještě teď z toho nejsem venku a do toho samozřejmě starosti s maminkou,která to těžce nese a nemůže bydlet sama v tom bytě kde bydlela, protože tam vidí stále taťku. To je také silné kafe. Takže často přespává u mně, když tam neni nejstarší dcera a je volná postel. Naštěstí jsme na mamču dvě se sestrou,která se o ni stará víc, leč má děti už z bytu.Takže nejsem vůbec psychicky připravená starat se o tak velkou rodinu,a nechat se strhat. Chodím do náročné práce, doma jsem okolo 17.00té a pak mám stihnout ten kolotoč kolem velké rodiny? to se nedá. Přítel se mně neodvažuje zeptat zda syn může u nás bydlet...čeká co řeknu já. A já nevim...nebo vím, nechci být unavená, uštvaná,nervozní a hádat se s ním kvůli dětem, tak by to zcela jistě skončilo. Myslíte, že je možné aby to fungovalo také tak, že se on odstěhuje do pronájmu se synem, já budu žít s dcerami a budeme se vídat o víkendech na chatě, kterou přítel koupil loni, tak to by mně dost mrzelo, kdybych tam už nejezdila.Tam je to něco jiného,prostor, velká chata, nikdo si tam na nervy nelezeme, ale doma by to bylo opačné.Jsem z toho nešťastná, přítel také,hlavně on se nikdy o nic nestaral co se týče dětí.Vše jsem zařizovala vždy já,i kupovala a sháněla.Vím že si musím promluvit s ním, ale já dokavaď nevím, tak začínat s nějakým rozhovorem nemůžu.Chci znát názor ostatních, byť se mi líbit třeba i nebude.díky
15. srp 2013 v 07:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@angelka2 ahoj, nečetla jsem úplně celou diskuzi, ale jestli ti můžu poradit..nedělej si s manželem dítě!!!! Jestli ti jeho děti vadí už teď, pak už je nebudeš moct vystát vůbec!! Tobě budou narušovat rodinnou idylu, jak už tu někdo psal a ony navíc začnou žárlit, zlobit, strhávat pozornost.. nebudeš mít s mimčem klid..budete se hádat s manželem..ten navíc se možná bude víc věnovat starším dětem než miminku, právě aby nežárlili..atd.. Jsem teď ve stejné situaci..dvě nevlastní děti a jedno dvouměsíční společné miminko.. a už teď toho mám plný zuby a mám opravdu obavy, že naše manželství nevydrží.. děti máme jednou za dva týdny na víkend a tak jim manžel vše dovolí, chtěla jsem jen aby si po sobě uklízeli (oba jsou už školáci), manžel sliboval, že to tak bude, aby mi ulehčil práci s malým a stejně co myslíš?? Manžela miluju, je to zlatej chlap, ale už bych do takového vztahu nešla.. rodiče mě taky varovali, že mi jeho děti jednou začnou vadit.. pozdě, nezbývá než čekat až děti dospějí (což mi ale utečou nejlepší roky života :grinning: ) nebo odejít.. a to nemluvím o bývalce, která dělá peklo a o financích..celkem s alimentama, dopravou, stravou, atd nás to měsíčně stojí cca 8tis..žijeme z výplaty do výplaty a o dovolený si můžu nechat zdát.. a stejně tak o druhém dítěti, který jsem vždycky chtěla.. jojo, ale můžu si za to sama..zamilovanej člověk je opravdu slepej a blbej.. :unamused:
14. říj 2013 v 09:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mimcula docela slušný příběh... no... je mi líto docela toho klučiny, mamka mu umřela, babička s dědou jsou staří, táta před ním pronáší ošklivé věty typu "no vždyť ho už zítra odvezu"... je mi ho fakt nesmírně líto, že vlastně nikde nemá domov....

no a pak je mi dost líto tebe, protože jsi se dostala do situace, která se nedala moc předpokládat.. jak na mne příspěvek působil při čtení, bylo, že nemáte moc harmonický vztah - zvlášť když i uvažuješ o rozchodu.. jasný, mohla jsi to psát v depce nebo v afektu, ale asi na tomto rozhodnutí to bude stát.... zda chci být s partnerem či nikoliv. Protože pak se dá cesta najít snáz.

Napadla mě celá řada otázek - a) proč ho dcery moc neberou? b) proč ti ten kluk vadí? c) proč si nenastavíte jinak finance doma?
no a ta uplně nejdůležitější - chceš se svým partnerem zůstat? jestliže ano, nedala by se prodat chata, tvůj byt a koupit větší nemovitost, kam se vejdete všichni? případně pronajímat tvůj byt a jít do většího do pronájmu do doby, než slečny vyletí z hnízda?
a k tomu ještě pár dotazů: je možné, že jeho syn je zástupní problém ve vašem vztahu? nebo i jinak to neklape a tohle je jen poslední kapka? opravdu by ti vyhovoval vztah, kde každý budete mít svůj život a jen o víkendu na chatě budete partnery? a myslíš, že by to takto mohlo fungovat?

zkus si uplně nejdřív v klidu sednout a popřemýšlet nad jiným úhlem, respektive nad následky jednotlivých rozhodnutí.. takovou rozhodovací cestu... co by se mohlo stát když.... když s ním zůstanu v tomto bytě, budeme tu v 6, zvládneme to finančně? zvládneme to psychicky? kdo to nejvíc odnese?...když s ním zůstanu v jiném a větším prostředí, bude to pro nás všechny lepší? budeme pak spokojení? (nezaměňovat za snesitelnější)... když budeme žít každý jinde bude nám pak líp? komu bude hůř? .... když se rozejdeme, bude nám pak líp?

nejdřív bych si asi ujasnila asi vztah s partnerem a potom volila další kroky... ale nejdůležitější je asi tento... držím palce, ať to dopadne co nejlépe pro všechny zúčastněné...
15. říj 2013 ve 13:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Zamýšlely jste se ženy někdy nad tím, že žena bere jako samozřejmé, že její děti budou žít ve společné domácnosti i s jejím partnerem a ten se tomu musí přizpůsobit a naopak je jim zatěžko přijmout do rodiny, byť jen na omezenou dobu nebo ze závažných důvodů, děti svého partnera?
15. říj 2013 ve 13:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@xveronikaxx No nepsala jsem to v depce, prostě je pravda to že píšeš že náš vztah není harmonický, chybí komunikace mezi mnou a partnerem. On je dost uzavřený, už jsem se s nim rozejít chtěla je to asi čtyři roky, právě kvůli tomu, že na mých dětech viděl jen to špatné,jen kritizoval a nikdy jim nic nekoupil,nedal,nepochválil, jen je jaksi toleruje,občas něco pronese na jejich vrub a není to lichotka.Vlastní otec mých dětí na ně jaksi kašle a v tomto mém příteli tatínka tedy opravdu nenašly. Já jsem si říkávala děti vyrostou, nechci zůstat sama, ale raději budu sama (tak to vidím dnes), než se přetvařovat stále, že mi to nevadí jak je přehlíží. On je třeba úplně jiný- když své děti doma nemám, to se nedá takto psát, je to na dlouhé vyprávění.Prostě jsem jaksi na začátku nepoznala, že to tak bude nastálo, že on si k mým dětem vztah nevybuduje. No a protože to takto je, já jsem začala se k jeho synovi chovat stejně blbě jako on k mým dětem...začarovaný kruh.Přehlížím ho a jeho syn přehlíží mne.....už ani nepozdraví mé děti jeho synáček. A to mu holka vždycky říká ahoj a on na ni koukne a neodpoví. To je také blbé, hned by mu přítel měl říct, proč nepozdraví, když tě zdraví někdo jiný-ale to se nestane.Já mu to říct nemohu,byl by cirkus.Chlapce je mi i líto...ale je fakt že on ani kvůli mamince nebrečí která umřela, to je také divné..vlastně není, je to suchar jako ten můj přítel. Nedávají oba dva city na jevo, je těžké se v nich vyznat.Prostě už dávno vím, že náš vztah neklape, tak jak by měl a toto už je taková ta ,,opravdu poslední kapka" která to rozsekla.Měli jsme s přítelem rozmluvu, takovou malou, kdy on chtěl vědět zda může s klukem u mne být, já mu řekla, že nefungujeme pořádně jako rodina a že bych se ke klukovi chovala úplně stejně jako k mým dětem, že bych to i zkusila ale za tu cenu že bych mu samozřejmě sem tam řekla,,ukliď si to", pojď mi pomoc, toto nedělej-je hroznej bordelář totiž a přítel mi na to řekl, no a to se právě budem hádat. Já mu řekla že to vim,a že právě proto to nejde. Kdyby on mi řekl, zkusíme to, já budu rád když mi s nim pomůžeš, budeš mu moc říct co se ti nelíbí a já se s tebou kvůli tomu hádat nebudu, tak to třeba i zkusím, ale takto to nejde. No na poslední mou diskuzi řekl,,neboj já si nějak poradím". Ještě i malá co máme spolu začla jaksi žárlit trochu na jeho syna, sama od sebe říká, on je táta na kluka hodnější :frowning2: no tak ji to vyvracím. A říká to proto, že prostě když oni třeba spolu blbnou kluk a naše malá, pak se rozdovádí, tatínek napomene naši malou,ne svého syna,měl by, když už oba.Prostě klukovi nesmí říct nikdo nic, ani jeho babička, to už jsem poslouchala kolikrát-prostě zvláštní.No takže zatim je to tak jak to je, co bude příští rok uvidíme. Jsem připravená na to být s dětmi sama, zvládnu to,nebojim se. Mám byt, mám práci a tři úžasné děti které miluji...z toho dvě děti dospělé,které mi pomáhají :slight_smile:
15. říj 2013 v 15:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@laurital ano i nad tím jsem přemýšlela, u mne tomu tak je,jsem upřímná, jako samozřejmost jsem to brala, on věděl že mám dvě děti,kteří se mnou žijí a přesto chtěl se mnou další dítě....no ale takto to skončit nemělo.Je to také tím, že ženský doma toho dělají mnohem víc, starají se o domácnost, o další věci, škola dětí, prostě chod domácnosti a tak když tam přijde další ,,takzvaně neplánovaný člen rodiny"byť potomek našeho druha nebo manžela z prvního manželství, už to samozřejmě problém je.Protože většinou přibude práce a starosti té,,ženské" né tomu chlapovi, tak to vidím já.
15. říj 2013 v 15:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek