• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak žít s nevlastními dětmi? Máte zkušenost?

15. října 2013 
Ahoj holky. Myslela jsem si, ze jsem jedina na svete, kterou potkalo "nestesti" v podobe bydleni s nevlastnimi detmi, ale jak to tady vse ctu, vidim ze ne Uz i to je pozitivni, videt ze aspon takto virtualne se clovek muze sverit a ziskat nazor osob, ktere zazivaji podobne starosti.
S manzelem jsme se potkali pred 6 lety (v mych 28 a jeho 35 letech), kdy uz byl rozvedeny a mel dve deti. Zamilovala jsem se, ac jsem mela obavy, jak budu vztah s detmi zvladat...ale uverila jsem, ze ano. Vsak jsem o tom byla ujistena, ze jednou za 14 dni o vikendu to prece nemuze byt problem.. A taky nebyl Bylo to fajn, zpestreni, zabava...sice bych si jeho pozornost radeji uzivala sama, ale byla jsem ochotna to tolerovat.
Je to asi rok a pul zpatky, kdy deti skoncily v peci otce, protoze matka ma problem s alkoholem. Tudiz dve deti (7 a 10) ted bydli u nas... a ja nevim, jak se s tim zzit. Citim se bokem, odstrcena, pritom verim ze mne manzel miluje, ale ten pocit, ze je v tom vztahu neco navic, neco co jsem nechtela, ten neumim prekousnout.. Zbytecne se hadame, jsem strasne nastvana, vynervovana, zazivam pocity bezmoci, opustenosti, marnosti, zklamani, beznadeje... pocit, ze uz to neni nas vztah, ale vztah jeho byvale rodiny a mne. Ze jsem tam proste tak nejak do poctu. A ze uz to tak bude navzdy, ze muj vysneny zivot, ktery jsem mela, tudiz s manzelem a vlastnim ditetem, je timto definitivne ztracen. Vlastni dite zatim nemame, strasne bych si ho prala, ale v soucasnem rozpolozeni to ani neni mozne. Vim, ze ty deti za to nemuzou, ze bych na ne nemela byt nervozni, ze bych mela vsechno zkousnout a mit nadhled...ale nejde mi to. S manzelem jsme uz i meli obdobi odlouceni, ale nakonec zvitezila ma zodpovednost...pred tremi lety jsem slibila "v dobrem i zlem" a tak se to snazim dodrzet. Takze se vse vratilo do starych koleji a ja ve sve domaci nervozite ziju dal.
Pozn.: kdyz bych odparala ty deti, manzel je velmi fajn muzsky, samozrejme ma chyby jako kazdy z nas, ale ve vsech podstatnych zivotnich vecech si rozumime... dokud neresime "jeho" deti.
Mate nekdo podobnou zkusenost? Jak s tim nalozit? Vsugerovat si, ze je to vsechno v poradku a prijmout to? Nebo utect?
11. zář 2012 v 15:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@angelka2 Ahoj já zkušenost nemám. Samozřejmě, že se musíš přizpůsobit, ty děti on má a miluje je a hotovo. Ale na druhou stranu, nemůžeš v té rodině jen dávat a nic nedostávat. Co třeba být víc sami, bez dětí? Už nejsou tak malé a dohodnout se s manželem, že když máte svůj oběd, nebo jdete na večeři nebude se mluvit o dětech. Ty jim nahrazuješ mamku a to není tak málo. Ženě stačí většinou trochu, aby byla spokojenější. A pak i budeš víc tolerovat ty jeho děti a váš vztah se může i sblížit. Musí být , ale naplněné i tvé potřeby. S tím souvisí vlastní miminko. Těžko budeš šťastná v konstalaci, kde svoje miminko mít nemůžeš, protože veškerý prostor už zabírají ty dvě manželovi sluníčka. On má přirozenou potřebu, aby měli všeho dost, ale ty máš přirozenou potřebu mít taky své dítě. Těžko budeš spokojená a vyrovnaná, když tvoje sny budou až poslední ve frontě za manželovými dětmi. Za všemi jejich problémy, pocity a potřebami, za jejich hračkami, hláskami, zájmovými kroužky, nedojedenými svačinkami a špinavými ponožkami. Já to nezažila, můžu nabídnout jen vnější pohled. manžel chce, abys nahrazovala maminku jeho dětem, chce abys udělala něco co v podstatě není standartní a uplně tak samozřejmé. Ty to ráda uděláš, ale musíš za to dostat, alespoň to co JE standartní a samozřejmé: Mít své vlastní dítě, zažít si mateřství, sdílet s manželem nějaké soukromé okamžiky, kde nejsou děti přítomné ani fyzicky, ani v hovoru. Za chvilku by bylo všecko smaozřejmé, že ty se o ně staráš, že ty jim pereš, vaříš.... a tvoje sny? Víš kde by byly? Ty máš odpovědnost i k svému životu a partner má taky odpovědnost i k tvému životu. Nejen k životu dětí. Ukaž mi na někoho, kdo se umí jen rozdávat a nic nepožaduje na oplátku. Já bych to nedokázala.

Kdy se cítíš nejvíc sama? kdy to na tebe padá nejvíc? podle mne existují nějaké spoštěče, které se opakují a kdyby na těch se zapracovalo, třeba by ti bylo lépe. Rodina musí fungovat jako celek. I ty do té rodiny patříš. Nemůže to být tak, že oni 3 si uspokojují své potřeby a ty cítíš uvnitř bolest.
11. zář 2012 v 15:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
autor
...az mam slzy v ocich kdyz ctu tu Tvoji odpoved.. uplne jsi to trefila! Dekuju za podpurna slova.... Ted se musim odhlasit ale pozdeji budu reagovat vice. Zatim ahoj...budouci maminko :slight_smile:
11. zář 2012 v 16:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@angelka2 nemáš vůbec za kočičko:slight_smile: Přijď zase sem mezi nás až budeš mít čas :slight_smile:
11. zář 2012 v 16:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@angelka2 Vždycky se k situaci můžeš postavit dvěma způsoby - brát ji jako součást společný cesty s partnerem, nebo jako neřešitelnou překážku. To, jakej zaujmeš postoj, následně ovlivňuje Tvoje reakce, nálady, chování. Pokud si se k tomu postavila tak, že Ti to vadí (přitom se s tím nic dělat nedá, ty děti s vámi žít musí, nemají jinou možnost), tak Tvůj vztah k dětem i partnerovi půjde do kopru. Problém fakt neni v nich, ale ve Tvym přístupu. Je ve Tvých rukou ho změnit :slight_smile: A pak může nastat to, co popisuje pincola v prvním komentáři.
PS: Když se cítíš odstrčená - není to tim, že se sama odstrkuješ? /Nic z toho, co jsem psala, nemyslim tvrdě. Dokážu si představit, jak obrovsky těžká pro Tebe ta situace je. Ale změna přístupu k ní by Ti ji mohla pomoct ulehčit. Většinu situací si ztěžujeme hlavně my sami tim, že je odmítáme přijmout tak, jak jsou.
Jsou to jen takový postřehy k zamyšlení.
11. zář 2012 v 16:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@angelka2 osobně už bych do takového vztahu nešla, zažila jsem to jednou (bývalý přítel měl malou dceru ne ve vlastní péči) , a i když mi pak dost lidí říkalo, že jsem hotl narazila na ......., že to tak není všude, odradilo mě to...mohla jsem se snažit sebevíc a stejně jsem byla jako pátý kolo u vozu, s odstupem času jsem se dozvěděla, že malá mě měla hrozně ráda, ale opravdu to dávala najevo málokdy, vždy přijela naočkovaná od matky(bylo toho víc, nechci to rozepisovat), chápu, že to pro tebe není lehké a nejspíš ani nebude, ale je to taky tvůj život a než se trápit a být nešťastná, aby se vše odráželo na tobě, protože vztah to jistě narušuje jak s dětmi, tak s partnerem, přeci jen je jejich otec, měla by ses rozhodnout, jestli chceš takhle žít a partner s dětmi ti stojí za to, abys to nějaký čas vydržela než se dá situace alespoň trochu do pořádku a zvyknete si na sebe, zažiješ i pěkné chvíle a tohle, co momentálně prožíváš hodíš tzv. za hlavu nebo ucítíš tak jako já, že na to prostě nemám a odejdeš. Každý by měl být trochu sobecký, jiank se ti to začne odrážet všude, budeš náladová, nepříjemná, budeš se snažit, k ničemu to nepovede, takže znova zklamaná...a to není dobré ani pro jednu stranu, děti to mají taky těžké. Možná by ti pomohlo "vypadnout" na víkend pryč, urovnat si myšlenky, srovnat si priority na čem ti záleží, co by se dalo změnit jak u tebe, dětí, partnera.....
11. zář 2012 ve 21:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@angelka2 Úplně se do toho vžívám a vím, že to není zrovna lehké. Radit ti nemůžu, protože se v tom sama plácám. My máme 15ti letého kluka, hází s ním momentálně puberta, s přítelem se skoro pořád hádám a to jen díky "klukovi". Já (28) jeho matka nejsem, takže to asi vidím jinýma očima než přítel, nemám zastání, jen slyším, "věděla jsi, že mám syna a do čeho jdeš", jo,jo, to věděla, ale že to bude tak těžké jsem si nemyslela, takže jsem rezignovala. vím, že je to jeho dítě, ze života ho vymazat nemůže, ale kdo chápe mě, sama dítě nemám, strašně po něm toužím, ale to ne, protože máme pořád čas a musíme si užívat sami sebe. Takže když to řeknu hnusně, o cizího se starat musím a vlastní mít nemůžu, což mi asi taky moc nepřidává. Jinak přítel je taky strašně fajn, dokud jak píšeš, neřešíme jeho dítě.
12. zář 2012 v 08:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj, znám to jen od kámošek, ale vím, jak je to těžké... ale je fakt otázka, jestli s tím chlapem chceš být. A jestli si řekneš, že jo, že ti stojí za hodně, tak si pořiď děti s ním a možná pak budeš trošku blíž i jemu a jeho dětem (protože ono to člověk pozná fakt, až je má, jaké to je...)... možná i proto jsi nespokojená, asi jak píše Kimuska - pokud chceš dítě vlastní, tak je těžké přijmout ty cizí...
12. zář 2012 v 09:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, situaci vám nezávidím, nikdy jsem ji ani nezažila a jsem ráda...s dětmi to je vždycky problém, ted čekáme druhé a partner první miluje a těší se na druhou....ono to ale svědčí i o charakteru chlapa, napadlo vás - chtěly by jste někoho, kdo své děti odstrčí?? kdo si je nevezme k sobě, byt je matka alkoholička....ale ono asi o to nejde, ono jde asi o to, jak se chová přímo k vám jako k ženě....já to chápu...protože ty jako žena děláš ustupek v tom, že se snažíš a staráš se o prakticky cizí dítě....nebo děti, to je jedno....otázkou je, proč partner nechce ještě mimi s tebou, jestli to není i proto, že se hádáte....asi bych se snažila abychom měli i čas pro sebe...zmírnit hádky ohledně dětí, byt teda to musí být dost psychicky náročné....jenže čím víc se hádat budete, tím to bude horší.....hlavně se musí člověk snažit být nad věcí, protože čím víc se rozčiluješ, tím mín te chlap poslouchá a respektuje....snažit se to řešit v klidu - což neříkám žádnou novinku...a asi nejlepší je nekomentovat, i když to nejde asi vydržet....

já mám sama problém zejména ten, že nedokážu mít ráda jiné děti než svoje....nebo nedokážu mít ráda, já s nima dlouho nevydržím, byt by to byly děti mojí segry....mě lezou na nervy....


asi bych se snažila urovnat si vztah s partnerem, abychom se nehádali (ale nenechat si delat na hlavu) a pak třeba za rok nebo rok a půl, kdybychom byli v pohode, trvala na miminku - ne násilne, ale že bych už chtěla....a spíš bych se ho snažila po dobrém dostat na svoji stranu....obrnit se trpělivostí a .nenásilně, nenápadně.....protože bojem asi nic nezmůžete....

držte se.
12. zář 2012 v 09:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
Ahoj holky,

diky moc za reakce vsech. Vsechny maji v sobe kus pravdy a neco k zamysleni.. Je jasne, ze ty deti smazat nelze, stejne tak fakt, ze jsem vedela, do ceho jdu. Resp. ja nad tim na zacatku nepremyslela, co by se mohlo vsechno stat...moje chyba, ja vim. Akorat v zamilovanosti si to clovek neuvedomi, nepremysli nad tim... snad tisickrat jsem si ted vzpomnela na rodice, kteri mi rikali, ze mi to jednou bude vadit a ze si to mam rozmyslet :frowning2:

Vim, ze kdybych zmenila svuj pristup, bylo by to jednodussi. Ale jak zmenit pristup k necemu, co clovek odmita? Jak se prijimaji dve cizi deti do meho zivota? Asi to neumim a to je kamen urazu. Snazim se, opravdu ano, vzdycky kdyz jedu z prace, rikam si, ze budu mila, ze vlastne je to fajn, ze aspon nejsem doma sama, ze nas je tam vic... ale behem chvile doma zase jakoby prepnu a vadi mi to. A kdyz ne v ten den, tak druhy urcite.

Aby ta ma situace nebyla malo komplikovana, v dobe odlouceni od manzela jsem "stihla" potkat jineho muze, se kt. jsme se do sebe zamilovali...resp. znali jsme se dele, ale to v tuhle chvili ani neni relevantni. Mela jsem moznost s nim zacit novy zivot a vnitrne jsem si to i prala, jen nenasla dost odvahy to udelat. Prislo mi to sobecke vuci tem, co jsem opustila, a pod tiho vycitek a samozrejme jiste formy lasky k manzelovi, se k nim vratila. Proste jsem si vsugerovala, ze to prece musi byt fajn, i kdyz tam jsou ty deti, ze to zvladnu, ze mi manzel pomuze... jsou to 2-3 mesice a mam pocit, ze mi to moc nejde :frowning2: Stoji ted tedy o mne dva muzi, z meho pohledu oba kvalitni, kazdy samozrejme jinak. Jeden mi do vztahu privedl deti, a diky me nervozite kterou z toho mam ani nejsme schopni pocit svoje (ac si dite strasne preju, necitim intimitu k manzelovi natolik, abych si ho s nim mohla poridit... Davam mu za vinu, ze mi vzal muj sen o nasem budoucim zivote, ze misto abychom travili cas spolu a uzivali si nas vztah, prvotnim zajmem je jeho kariera a blaho jeho deti.. .proste zarlim a jsem pak protivna, hadava, smutna, znicena... manzel neni proti tomu mit dalsi dite, ale jak pisu, jednak ted z meho pohledu neni vhodna "doba" a jednak mam porad nekde v mozku blok, ktery mi rika... bude to jen jeho dalsi dite v poradi, nebude na nej mit tolik casu atd. A ten druhy muz....ten by si dite se mnou strasne pral. Bylo by to jeho prvni a verim, ze by si to dokazal uzit zpusobem, o kterem asi vsechny zeny sni. Ja si dovedu predstavit, jak strasne jednodussi by muj zivot pak byl.... a pritom se ten krok bojim udelat, protoze to povazuju za sobecke jednani, kdyz bych kvuli cizim detem definitivne opustila vztah... ale obcas si rikam, ze priciny rozpadu vztahu jsou holt ruzne, tak proc by tohle nemohla byt jedna z nich? Vim, ze by me mozna lidi soudili, a to me taky trapi, protoze jsem se vzdycky snazila zit podle zabehlych moralnich pravidel, s ohledem na zasady a dobro vsech kolem. A taky vim, ze kdyz budu s rozhodnutim "jak vlastne zit" otalet, muze se stat, ze o druhou variantu prijdu, protoze zadny chlap nevydrzi cekat vecne... a vlastne ani zena ne :slight_smile:

@ ivcacekb: Ty pises, zes mela podobnou zkusenost.. a odesla jsi. Muzu se zeptat, jak jsi to nesla? Zvladlas to? Melas po boku nekoho, kdo by Ti byl oporou? A jak sis to sama v sobe zduvodnila? Mam s tim strasny moralni problem, pritom mi ta role nahradni maminky zadne stesti neprinasi :frowning2:
12. zář 2012 v 16:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@angelka2 napsala jsem soukromě....uvidíš :slight_smile: třeba TI to pomůže.....

jinak asi bych si rozmyslela, s kým mít dítě...manželovi deti budou žárlit, on bude mít výčitky vůči nim.....je to opravdu k zamyšlení, nemusí to tak být, ale občas to tak bývá,...
12. zář 2012 v 16:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@angelka2 Ahoj, to je fakt rada drahá :unamused: Manžel má taky dceru (8), ne ve vlastní péči, ale rád by ji do péče dostal. Zatím to je jen v intencích přání a já jen tiše doufám, že se nerozhodně opravdu o péči zažádat a že ji nedostane. Já ji prostě ráda nemám - teda to jsem napsala blbě. Ona mi nevadí, je to normální malá holka, ani žádný specifický problémy s ní nejsou, ale prostě žádný vztah k ní nemám, je pro mě cizí člověk, ne rodina. Já jsem asi celkově dost studenej čumák, nesnadno se seznamuju s novými lidmi apod. a nejsem ten typ, co by si cizí dítě obrazně řečeno "adoptoval". Muž si čas od času stěžuje, že by chtěl, abychom měly vřelejší vztah, abych pro ni byla "jako máma", když je u nás. Ale copak tomu jde poručit? Pro mě jsou její návštěvy prostě rušivý element v naší "rodinné idylce" a nedokážu si nařídit, abych někoho milovala, když to necítím.

Tvůj muž už děti v péči má a asi se s tím nedá nic dělat, takže jediné, co bych ti poradila, je řešit tyhle tvoje pocity a emoce s ním. Teď to bude hodně na něm, jestli tě dokáže pochopit, vyhradit si nějaký pravidelný čas jen na vás dva, nastavit si nějaká pravidla soužití, aby to nebylo "ty" proti "jim třem". Určitě je potřeba, abyste to řešili vy dva spolu a podle toho, na čem budete schopni se dohodnout a jak ti to bude vyhovovat, se rozhodni, jak dál. Moc držím palce.
12. zář 2012 v 16:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@romcovaklarka holka tenhle vztah k dětem míme stejně....přijde mi postavený na hlavu to, aby jsi ji byla jko máma - ona je třeba hodná atd ale vlastní mámu má a ani ona k tobě nebude mít vztah jako matka k dceři, podle mě to nejde,...to je proti přírodě...ano, mohly by z vás být kamarádky, ale narovinu, nikdy nepůjde proti své matce nebo aby jsi byla na stejné citové urovni....

já jsem štastná, že tohle nemusím řešit...

každopádně doporučuji řešit vše po dobrém, čím víc by partner videl, že jsem proti nim, tím víc by je bránil...a ono logicky i kdyby někdo neco říkal na vaše deti, byt to budete vedet, jsou to jednou vaše deti a budete je bránit....

je to těžká situace,...nicméně asi ne neřešitelná a hezky jsi napsala - ne že bude jedna proti třem....
12. zář 2012 v 17:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@angelka2 odešla jsem, ale těch důvodů bylo víc, nakumulovaly se, až jsem musela dát ultimátum (ale to se netýkalo malé), nesla jsem to špatně, vzhledem ještě k tomu, co se stalo po rozchodu, ale s odstupem času jsme to viděla jinak a jsem neuvěřitelně ráda, že jsem se tak rozhodla, i když to v tu chvíli bolelo, ale to je jasné
nicméně to byla co se týká partnerů nejhorší zkušenost, ale brala jsem to z té lepší stránky, neuvěřitelně mě to sebralo, ale v 21 jsem fofrem dospěla a od té doby jsem věděla co chci a co ne a můžu ti říct, že jsem za to fakt ráda
navíc o tebe stojí jiný muž, můžeš mít podporu u rodičů, nového partnera, to já neměla....ale jak říkám, byla to zkušenost k nezaplacení a někdy jsou takové situace potřeba, aby se člověk probral

jak se říká "někdy, je potřeba dopadnout na dno, abychom se mohli odrazit"

zkus dát na své pocity, jestli jsi šťastná v takovémto vztahu nebo by bylo lepší odejít a začít nový život, uslyšíš spoustu rad, ale rozhodnout se musíš stejně ty sama, co si budou myslet ostatní, na to se fakt vykašli, je to tvůj život a je krátký na to, aby ses užírala, oni s ním a dětma žít nebudou......
a co víš, třeba si stávající partner najde někoho vhodnějšího k dětem, ty budeš mít svou rodinu, tak jak sis to přála a budete nakonec spokojeni oba
12. zář 2012 v 18:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@angelka2 Možná sis toho dalšího muže do života nevědomě přitáhla právě proto, abys měla jinou možnost. Pokud situaci, jak je, přijmout nedokážeš, asi není důvod trápit sebe i okolí. Je fajn žít podle "morálních principů", ale člověk míní a život mění. Možná, že tohle všechno nastalo i proto, abys pochopila, že žít podle posuzujícího okolí a principů, který si naše společnost vymyslela, už Ti dál nevyhovuje. Je morálnější žít nešťastná v manželství nebo svobodně a spokojená bez manžela. Nicméně rozhodnutí je vždycky jen na Tobě a jakoukoliv cestu zvolíš, bude správná (volíme si to, co potřebujeme zažít).
13. zář 2012 v 11:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@angelka2 Ty máš odpovědnosti za svůj život a manžel za se za svůj a teď i za své děti(než vyrostou). Nemáš odpovědnost za cizí děcka, aby měli náhradní maminku. Pokud s nimi budeš, jen kvůli špatnému svědomí, že je nechceš opustit nezískáte na tom podle mne nikdo. Pro tebe to bude velká oběť a není vyloučené, že jim třem to nakonec bude málo! Protože z tebe budou cítit, že ti to vadilo. Uviděj ne tu ochotu a dobré úmysly, ale jen to, cos jim nedala. Lidi hodnotěj sebe podle úmyslů a ostatní podle činů. Tobě budou vyčítat, že tvoje činy nebyly dost obětavé a že neměli dost lásky a cos všecko udělala špatně a tebe to bolet protože budeš vědět , jak strašně dobře jsi to všechno myslela a co všechno tě to stálo.

Ty jsi skvělá ženská. Uvažuješ nad věcmi do hloubky, jsi upřímná sama k sobě, chceš dobro všech. Možná se snaž získat trochu času na rozhodování. Nový partner taky nebude bezchybný a bude mít zas něco jiného, to tě můžu ujistit. Manžel se tě bude snažit dostat zpět a naslibuje ti hory doly a v tu chvíli možná bude i věřit, že ti to splní. Situace bude vypjatá a bude těžké poznat, jaký kdo skutečně ně. Nový partner se tě teď pokouší získat a předvádí se v tom nejlepší světle a manžel naopak ukazuje své nejslabší stránky. bacha na to. Chlapi jsou prevíti. První bych si vyřešila otázku zda zůstat s manželem (bez ohledu na přítele). I kdybych s přítelem být neměla. Chci takový život? Dokážu to? Pokud ne, nevyčítej si to jdi! Protože třeba jiná žena, která třeba vlastní mít nemůže bude v téhle rodině spokojenější. Až pak bych řešila ten druhý vztah.

A že se nechceš starat o cizí děcka a žes slíbila v dobrém i zlém? Já bych se o cizí děcka taky starat nechtěla. Takže jsme "špatný" minimálně dvě. Hele mě cizí děcka taky kolikrát vaděj. Příbuzný je přivedou a já z nich nemůžu. Podle mne to trochu nezvládá tvůj manžel. Podle mne se ti málo věnuje jako ženě. Těžko můžeš obléknout bačkory a zástěru jeho bývalé ženy a fungovat dosazená místo ní, vpasírovaná do porstoru, kde byla kdysi ona a funguj a dělej a táhni a rozdávej se. Můžeš tam být, ale ve svém prostoru. V návaznosti na svůj život. Tam kde tě nikdo nenutí milovat cizí děti, tam kde manžel chápe, že to není možné a je rád, když spolu hezky vyjdete a je to za to vděčný a ne že mu to je málo. Matka těch dětí udělala dětem v životě průser a ty ho máš teď za ní vyřešit. Ona má jí tna léčení a začít se snažit. Ne ty abys jí pomáhala a dělala za ní, to co ona nezvládla. A tvůj muž má taky díl odpovědnosti. jkaou ženu si našel s takovou měl děti. Chybu může udělat každý, ale ne pak chtít po někom jiném aby zaplatil všecky chyby celé jeho bývalé rodiny. Abys zaplatila účet za jeho ženu (že pije) z aněj (že si vybral nesprávnou ženu) za děti (které chudáci maj těžký život). A co zbyde pro tebe?
Manžel by to měl chápat tak jak to je i s tím průserem a ne snažit se tebe natlačit do toho, abys rodinu spasila. Má s tebou a dětmi jít jeden den do zoo ale druhý den sami dva do výřivky a proberete vaše plány a tvojí práci. A když se děti budou ptát a kňourat proč jdete sami, měl by říct pravdu " Protože Jana se o nás hezky stará, všera s náma byla v zoo a chová se jako byto byla pravá maminka a to ne každá ženská umí. některé jsou macechy a to ona není. Tak já jí vezmu ven a vy jí zatím umejete nádobí"

Snažej se tě narvat do prázdého místa v rodině, tak to je. Ale to popírá tebe jako lidskou bytost. Těžko vysypeš z hlavy sebe svou osobnost a nasypeš si tam ty děti a fůru starostí, které ta rodina vyprodukovala.
13. zář 2012 ve 12:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@pincola parádně napsáno, sama bych to tak dobře nepopsala a nenapsala....souhlas....
13. zář 2012 ve 12:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@angelka2 Presne vim jak se citis. Mela jsem neco podobneho,mozna to bylo o to horsi,ze jsem ty deti mela zpocatku moc rada. ON mel 2 deti v jakoby stridave peci,ale vlastne ve vlastni,jelikoz jejich matka mela vztah s chlapikem co o deti nestal,takze cca rok a pul jsme byli skvela rodinka. Vubec mi nevadilo,ze nejsou moje,podnikali jsme vylety,hrali hry,ale meli jsme nastavena pravidla a povinnosti,ktere zkratka byly dane. Penez moc nebylo,pracovala jsem na 3 smeny,do toho jeste dodelavala skolu,pritel mel taky normalni plat,ale dalo se to. Zlom nastal v okamziku,kdy madam uz s tim chlapikem nebyla a zacala si deti brat. V te chvili uz nastupovala puberta 12. 10 let a to se hodilo. Po tydnu u mamy prestali poslouchat,povinnosti neplnili,ze u mamy nemusi,na kazdou vytku reagovali ze pujdou k mame. My neco zakazali,ona povolila. Do toho zdedila dost penez a zacala si deti kupovat. A decka toho samozrejme vyuzivaly...teror pokracoval..zacinaly priteli vycitat,ze je neschopnej,ze nemame penize,ze s nami k mori nikdy nepojedou,ale ze s mamou uz byli 2x..zkratka masirka od maminky. Ja byla s nervy v koncich,prestali me poslouchat,ze nejsem jejich matka a pritel byl v koncich a ja take. Tlacila jsem na nej aby pritvrdil,on se bal ze je ztrati..jednou jsem uvarila obed,starsi dcera k tomu cichla,rekla ze je to blaf,ze to by mama nevarila a hodila to do zachodu. Behem hodiny jsem mela zabaleno a stehovala se domu,protoze tohle by skoncilo zle. Doslo mi,ze otcovska laska je vetsi nez moje,nebo spis ze v tomhle stadiu se ve vychove neshodneme a mazala pryc aby mi neruply nervy. Jsme stale kamaradi,vidame se casto i s detmi ... Mimochodem zajem jejich matky pote co jsem se odstehovala silne opadl,ale do stejne reky nevstoupis...porad moc bolelo to,ze jejich tata se za me moc nestavel z obavy,aby o ne neprisel. Na jednu stranu to chapu,ale moc to bolelo..

Nevim,jestli ti muj pribeh k necemu bude,ale shrnuti je,ze tata je vetsinou tatou v prvni rade a pak teprve partnerem. S Tim nic neudelas,ber to jako fakt. Ja osobne neverim ve zmeny a pokud nemate vlastni spolecne dite,tak pokud to nezvladas ted,tak to bude jen horsi. Uzivej si zamilovanosti s novym objevem,treba to bude ten pravy. Ja hledala az do svych 33let a nelituju toho. Je to bajecny chlap bez zavazku a nas spolecny zavazek chrupka v postylce:wink:

Jeste jsem chtela dodat,ze jsem z rozvedene rodiny a o to vic jsem ta decka chapala,vedela jsem jak se citi,ten zmatek tam byl,ale bohuzel nezvladla jsem to...
13. zář 2012 ve 12:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Jeste jsem chtela dodat,ze sice mi to bylo moc lito,ale obdivovala jsem ho,ze je opravdu tata co pro sve deti udelal strasne moc a mohly se na nej kdykoli spolehnout,porad tu pro ne byl. Ruku na srdce..neni lepsi,kdyz maji deti tatu? Toho noveho nenajdou ...kdyz se o te dobe bavime s odstupem casu (starsi bude 18) tak i deti uznavaji,ze to bylo i pro ne tezke,to napeti se dalo krajet a opravdu bylo lepsi,ze jsem odesla v pravy cas,nez se vztahy pokazily uplne.
13. zář 2012 ve 13:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@angelka2 Zkušenosti s tím nemám, ale nezlote se na mě, jste pěkný sobec. Jednou jste si vzala rozvedeného a děti měl, tak jste s tím musela počítat. Vemte si, že by jste někdy měla děti vy, nedej bože se Vám něco stalo a musel by se o děti starat otec.Kderý by určitě nechtěl zůstat sám a oženil by se a chudáci děti by měli,,macechu,,, která by chtěla jejich tatíka jen pro sebe a dětem by to dávala najevo (děti to vycící). Nezlobte se, že jsem to tak napsala, ale chováte se ještě nevyspěle, nebo to bude možná tím, že nemáte vlastní děti. :wink:
20. zář 2012 ve 12:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nebo kdyby jste byla rozvedená s dětmi v péči, našla by jste si chlapa a ten by stejně reagoval na děti a žárlil by na ně, že jsou oni a pak až on. To máte úplně stejné, ale nemůžete to posoudit, až budete mít svoje děti. Mi kdyby to někdo mluvil jak jsem ještě neměla děti, tak bych si taky myslela něco o prd..!
20. zář 2012 ve 12:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ve24 sobec...no ono těžko hodnotit, já bych ale takhle striktní nebyla...ono se to lehko říká, ale strašně těžko se to dělá...otázkou je, jak se chovají jeho děti a podle mě je i trochu špatný přístup manžela...přece to že má děti nzenamená, že nebude mít dítě ani angelka2 a hlavně že nebudou mít žádný čas jen pro sebe....

mě je i líto těch dětí, chápu, že on se oně postarat musí a je to od něj i správné, přece je neodloží, na druhou stranu přece se taky nemůže odstrčit jeho současná žena....ta k němu také patří....
20. zář 2012 ve 12:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@tarra27 máte i pravdu, ale musela s tím počítat, jednou už děti měl a nikdy nemůže vědět, co se přihodí. Vemte si na druhou stranu, kdyby měla svoje děti (měla je v péči) a tak by se choval její nový příte(manžel). Taky by ji chtěl mít jen pro sebe, ale bohužel, jsou už v tom děti. Nevím, jestli mě dobře chápete jak to myslím. :frowning2:
20. zář 2012 ve 12:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ve24 já vím, jak to myslíte....ale ono podle mě strašně záleží, jak se zachová partner (otec/matka) dětí...podle mě jak s dětmi, tak s manželem/manželkou by měli mít pro sebe nějaký čas...a někdy bohužel bývá i to, že děti kolikrát řeknou, ale ty nejsi můj otec/moje matka...zejména v pubertě....a do toho člověk nevidí, jak to tam mají...

já sama vím, že jsme natolik komplikovaná, že si nejsem jistá, zda bych to zvládla...člověk, když potká někoho, koho miluje, myslí si, že to zvládne, ale ono nikdy nevíte, jak se partner zachová pak v situaci, kdy by jste ho tipovala na uplně jinou reakci...

on manžel angelky to taky nemá snadné....to bezpochyby a ani jeho děti, ale nemá to snadné ani ona...a myslím si, že musí být nějaký pravidla, navíc jak jsme psala, je naprosto vpořádku, že nedá děto do domova apod - to by mě hned napadlo, že to samé by udělal s mýma dětma a taky to o něčem svědčí....samozřejmě je ani nevyškrtne apod, podle mě jim chce vynahradit to, že mají matku takovou,jakou mají....ale angelka taky za to nemůže....a jestli chce mít taky mimi a partner nechce...otázkou je proč ho nechce....jestli tod ělá proto, aby se jeho dřívější děti necítili odstrčené apod...ale musel počítat taky s tím, že angelka děti bude chtít....

pokud by jim vztah měl vydržet, tak to bude chtít ústupky a snahu se dohodnout na všech třech stranách....a já sama třeba o sobě vím, že si nejsem jistá, jestli bych to zvládla - i proto bych ji neodsuzovala hned jako sobce - ted taky nevím, zda to vyznělo tak jak jsme chtěla a zda mě chápete :wink: :slight_smile:
20. zář 2012 ve 13:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
vím jak to myslíte. Podle mě už další děcko nechce,on už 2 děti má, ale to jí nemusí zajímat, že? Já nevím, asi bych si s ním promluvila a jak bych nenašla kompromis, šla bych od něho. Já ještě mladá a určitě by našla jiného, dokud je teda čas. Třeba jim fakt chce být dobrým tátou. Já osobně bych dala přednost dětem, chlapů je na světě hodně, ale vlastní děti jsou jen ty, co mám.
20. zář 2012 ve 13:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ve24 právě....já bych dala taky přednost dětem - zejména svým, proto jsem psala, že ji i chápu....protože ona myslí "na svoji" rodinu....což beze sporu a mám li být upřímná, pro mě by byli moje děti vždycky na prvním místě než děti někoho jiného...to narovinu....
20. zář 2012 ve 13:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
je to hodně těžká situace ale zkusili jste se někdy vžít do role těch dětí? Ono to asi neni jednoduché ani pro ně ...oni si tuhle situaci nevybrali.V podstatě přišli o rodinu maminka která by je měla utěšovat má problémy s alkoholem a jediný co maj je jejich táta.Představte si být v té situaci že by jste si našla muže a měla už své dítě a on na něj žárlil.Až budete mít jednou svoje taky budete chtít aby ho miloval váš muž a kdyby jste se rozvedli a on dal přednost ženě před dětma to by přeci nic příjemného nebylo.
Tim vás nechci holky nikoho soudit jen by to trošku chtělo vžít se do toho taky z jiné stránky....
Ty děti jsou jeho a vždycky budou a pro každého rodiče jsou děti nejdůležitější.
25. zář 2012 v 17:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@tarra27 ale v tom případě musí každý chápat že on dává přednost také svym dětem...a v tom případě ten vztah nemá smysl bud je přijme a nebo ne ....a pokud ne nemůže čekat že muýž pustí děti k vodě.
25. zář 2012 v 17:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
A popravdě já mám dokonce dva kamarády kteří si vzali děšti svých přítelkyn ted už manželek za vlastní a opravdu je tak berou! Žádné rozdíly v nich nedělají ale asi je to o povaze.
25. zář 2012 v 17:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tera87 já souhlasím, ale tady to autorka nerozvádí - ona neříká, jak se k celé situaci staví děti....

já si myslím, že pokdu se i děti snaží s novým partnerem/partnerkou (nebo manželem/manželkou) tak nevidím problém, jenže ne vždy to tak je...kolikrát mají problémy s rodičema a když jsou nevlastní, mohou čatěji říci - ale ty vlastně nejsi moje matka....

určitě to není snadná situace, jak jsme psala, snažit se musí všechny tři strany, prostě bez toho nejde....
25. zář 2012 v 17:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tarra27 naprosto souhlasim ale tady to vypadá že je spíš ,,odpor,, pouze z jedné strany. Pokud by jí ty děti nějak dusili a dělali naschváli tak je to o něčem jiné....manžel by samozřejmě měl mít čas i na ni ale děti jsou děti a po tom co maminka dopadla jak dopadla nechce jim asi ještě víc ubližovat.
25. zář 2012 v 18:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek