Jak zvládnout nevěru manželky a obnovit manželství?
Situace dle fór nijak neobvyklá - dlouholeté manželství, první patrneři (věk 45 a 40 let), 2 děti (1+2 stupeň ZŠ). Před pár týdny vyšla najevo nevěra manželky - tedy žádné tajnosti s tím nedělala. Důvod obvyklý - dlouhodobé zanedbávání z mé strany, necitlivost k jejím problémům, citové odcizení, opravdu jsem se k ní v minulosti nechovat vždy pěkně. Manželka, že říká, že dlouho odolávala, ale nakonec nevydržela - u toho druhého nalézá co jí chybělo, něhu, pozornost, péči (a sex, což také řekla rovnou, ale že to je až na předposledním místě). Nicméně mimomanželský vztah plánuje dočasně, absolutní prioritou je rodina a budoucí soužití se mnou vidí jako možné, pokus se změním, je si prý dobře vědoma i mých kladných stránek. Že sama neví a čas ukáže. Podotýkám dvě věci, manželka je bezva holka a upřímná žena, tudíž je slušná pravděpobnost, že toto nejsou nesmysly, aby mě uklidnila. Ostatně něveru nijak netajila, řekla mi i některé detaily o něm a o svých pocitech (pro mě poměrně bolestivé), které určitě nemusela - ona nesnáší lhaní a přetvářku.
Já jsem ovšem na dně - deprese, nespavost, výčitky, hubnu a bojím se co bude.
To manželka pochopitelně vidí, a mrzí jí to, má výčitky. Prý netušila, že to budu takto špatně snášet, ona sama je v tomto mnohem liberálnější, v minulosti (kdy nevěrná ještě na 99 procent nebyla), když náš vztah byl ještě jakž takž OK tak mi opakově říkala, že kdybych někde ujel, tak to přeci není konec světa, pokud to neohrožuje rodinu tak zas o tolik nejde. Někde na fóru jsem četl názor, že "nechápu jak se lidí mohou tak trápit nevěrou, pro mě je to jako kdyby celý týden na dovolené propršelo, nemylé a nepříjemné, ale co..." Podobné stanovisko má i manželka, navíc si myslela, že také nékoho vídám, vzhledem ke kvalitě našeho vztahu.
Nevyhrožuji a ultimáta jí nedávám, sám mám máslo na hlavě, nechci aby se nedobrovolně vzdala něčeho co je pro ní tak krásné. Myslím, že by to v budoucnosti, pokud tedy nějaká budoucnost bude, mohlo být trauma. Navíc se i bojím, že řekne, že s tím prostě nepřestane. Ale je to kurefsky težké, nejhorší když hlídám děti a ona je na radne s milencem, ze kterého se vrací pozitivně nalazená nad ránem, aby děti nic nepoznaly. Ke mě i dětem se jinak chová hezky a laskavě, říká že mě stále má ráda. Ještě pro úplnost dodávám, že snad nejsem nijak škaredý, slušně vydělávám, o děti se starám, atd.
Vždycky jsem byl zásadně proti nevěře, zejména tedy té která není jednorázová a bez hlubšich citů do té míry, že by to byl důvod pro okamžitý rozchod. Nyní už nevím.
Otázka je zda se to dá napravit, zda v případě budoucího soužití, pokud k němu tedy dojde, zda budeme schponi fungovat jako patrneři. Já jsem ochoten pokusit se o změnu mého chování, jak to jen půjde. Mě to opravdu silně zasáhlo a ublížilo (tedy stále mi to ubližuje). Říkám si, že jedinná možnost jak odpustit a nemít výčitky je dát na druhou misku vah její nespokojenost, která sice nebyla tak intenzivní ale trvala léta.
Omluvám se román, pomáhá mi i vypsat se z toho.
Máte radu nebo zkušenost, budu vděčný za cokoli. Díky
ještě reeza:
neříkej "dobře ti tak". Je to dětinské. Snažíme se situaci nějak řešit. Možná jednou budeš řešit podobnou sitauci a tam dětiské řešení k žádnému cíli nevedou.
irmamala:
ano, v obecné rovině máš pravdu. Snad je to u nás jiné, můžu zopakovat, že manželka je opravdu až krutě upřímná. Jinak "zkušený nevěrník", vychází mi to na jednu jednorázovnku na 6 let. Chápu že pro někoho je i jedna za život stejná jako nekonečno. Nechci Vás děvčata obírat o iluze, ale v okruhu mých mužský kamarádů, a to mi není 20, takže mám dlouhodobé zkušenosti, pokud by se udělal "index nevěry" tak budu někde v té lepší, věrnější třetině. Co se děje na dně tabulky nechtějte vědět. Pro uklidnění uvádím. že opravdu existují zcela věrní muži, takové také znám. Nevím jak je to u žen, do toho nevidím, ale platí, že na nevěru jsou třeba dva.
Co bude dál nevím, uvidí se, ale dnes jsem spal asi 5 hodin, což je posun oproti 1-2 v dnech minulých.
Asi prozatím končím, děkuji všem za pozornost a cenné rady. Do fóra jsem napsal, abych se vypsal a načerpal nějaké postřehy, a to se povedlo. Nejsem žádný internetový bloger, jinak nikam nepíšu, naposledy jsem na recenzi na jízdní kolo na 4 řádky asi před pěti lety.
Díky moc a mějte se.
Ještě Tereza011, přehlédl jsem příspěvek:
Děkuji za rozumný (dle mě) názor. Oba aktéři chtějí. Na něco už najdeš odpovědi výše. Manželka má naplánovanou další schůzku, to konec konců vím již pár dní, řekla mi to. Nevím jestli ukončovací. Ale upřímě už to probíhá asi měsíc a půl. Co na tom významě změní jedna nebo dvě schůzky navíc (
pokračování, omylem enter:
(pokud to tak opravdu bude). Děti, majetek, atd. budeme řěšit až poté co to krachne.
jsem lama prostě to odesílám po částech:
Opravdu to není tak, že ona si po nocích chodí zas*ukat s nejakým borcem na hotel, jde o citový vztah. Včera zmínila, ale v emocích, že přes smsku "díky, že si mi pomohl napravit vztah s manželem, ale je konec, měj se" se s ním nerozejde, to že si prý nezaslouží
Bože, snad to zaregistovali, když už to po patnácté zmiňuješ. Já se k tomu výše i obšírně vyjadřuji. Ale nezapomeň to zase zmínit. Chudinku ze sebe nedělám, hledám řešení situce.
@reeeza Úplně nevím, čemu pomůžeš, když tady budeš do zakladatele takhle šít. Řešení tím nepřijde, akorát to otravuje.
Díky!
@reeeza Ale o to přece nejde, kdo se kurvil dřív a víckrát a kdo si co zaslouží. Já nemám k nevěře úplně negativní postoj, takže neodsuzuju ani nelituju ani jednoho. On řeší co bude dál a jak se zachovat. A já mu podle svého názoru radím, že nasypat si popel na hlavu je ok, ale čekat na ní jak pes, až se vydovádí, je podle mě cesta do pekla, protože ona v něm už nemůže nikdy vidět chlapa. Ale to soudím podle sebe, třeba jsou ženy, které naopak takové pochopení a toleranci ocení. Podle mě je prostě nevěra v nějaké podobě nevyhnutelná v každém dlouhodobém vztahu. Nejlepší je, když se o ní neví. Když už se to provalí, je dobré to ukončit. Ale když se to provalí a pokračuje se v tom, nějak si neumím představit, jak by takový vztah mohl jít dál.
Hodně štěstí ať to dopadne jak si přejete...snad to bude dobře pro obě strany 🍀 držím pěsti
Necetla jsem nic krom prispevku autora ale partner ktery by po provaleni nevery a prislibu ze to chce dat znovu do poradku nadale udrzoval milenecky pomer by u me zkoncil...co to je jako ze ty sedis s deckama doma a ona se taha s milencem...to asi zas toho tolik nelituje a moc ji na vasem vztahu nezalezi.
Prijde mi ze mas strach cokoliv rict abys ji neztratil uplne ale rskhle ze sebe akorat delal saska. A nebude di te vazit vubec a jedinny duvod proc by se vratiöa nejsi ty jako CHLAP ale proto ze ji te bude lito a to fakt nepotrebujes byt jako chlap v pozici chudacka...
Proste ji na rovinu rekni ze bud vy nebo on a hotovo vzdyt je to uplne jednoduche...
Musí to ukončit. I když to bolí a asi to neudělá hned, tak musí, protože jinak to doma nikdy neopraví. Vlastní zkušenost.
Tak update. Manželka to asi nějakým způsobem ukončila, teda nejsem si úplně jist, bavit se nechce, ale tak mi to připadá, už nikam nejezdí. Asi si teda stále píší. On ji skládá básně o tom, že je královna jeho srdce, každý okamžik kdy jí drží v náručí je jako věčnost a jejich láska je pevnější než už nevim co. Docela se to rýmuje asi má básnický talent.... Kdyby aspoň vymazala historii na společném počítači tak bych to nemusel číst. V návalu upřímosti mi tedy řekla pár neuplně pěkných věcí o tom jak to bylo (je) krásné a jaký to je výborný milenec. Každopádně to bere tak, že si za to můžu sám a patrně to, že to ukončí je zcela dostatečný "trest" pro ní a teď je řada na mě, abych obnovil vztah a začal se chovat hezky. Nejsem s tím v pohodě a bude to ještě asi dlouhá cesta. Dnes jsme byly na "rande" a bavili se o normálnch věcech, no uvidíme....
Snažit se musíte oba. Ne jen ty. A ona to musí ukončit, úplně. Nulový kontakt s ním. Otázka je, jestli to dokáže. Ale musí. Tolerovat ji to je blbost. je to běh na dlouhou trať a chce to fakt odhodlání vás obou za vztah bojovat a opravit to.
Jestli o ní ještě stojíš, bude potřeba přece jen ukázat "cestu", tedy to, že hodlas reagovat na její dlouhodobou frustraci a že je šance, že se věci zlepší. Ona makačka to bude na obou stranách, troufám se říct, že nejen v měsících, ale až letech... Nálada i vnímání vztahu bude skákat nahoru, dolů, to k tomu patří. Základem bude ohleduplnost a hlavně chuť (snaha) vztah znovu vystavět. Ona se teď taky musí odmilovat a znovu vnímat vás dva, to si taky bude ještě nějaké týdny/měsíce sedat. Z vlastní zkušenosti doporučuji hledat podporu a pochopení prostřednictvím online kurzu od psychoterapeutů Rataje a Vojtka s názvem Nevěra.
Vím, znám, mám teď nastudováno. Uskutečnit to v praxi je ovšem sakra obtížné. Udělat tlustou čáru vůbec se k tomu nevracet a jet na novo, hmm... No uvidíme, zatím je to čerstvé a bůhví co bude za týden nebo měsíc. Ač jsem si to taky nemyslel, je prostě lepší různé detaily nevědět. Moje drahá polovička mi spoustu věcí řekla a asi nemusela. Tragikomická vložka - jak byla asi nevyspalá, tak mluví ze spaní (tedy ehm včetně citoslovcí, to jsem jí šel vzbudit) teda stalo se to jen jednou, teď když nikam necestuje tak asi spí líp. Jinak se ke mě chová hezky, jakoby se snaží. Ale jedna věc pozitivní je - jsem na tom psychicky mnohem lépe, už skoro normálně spím, situaci vnímam snad racionálně. Před týdnem jsem byl trapný, lítostivý uzlíček nervů.
Jestli máš nastudováno Vojtka a Ratajem, tak ti zrovna určitě o tlusté čáře nemluví. Respektive mluví v tom smyslu, že to není dobrý nápad🙂
@patypresdevaty Přesně tak! 👍 Tlustá čára nefunguje, vede akorát do osobního trápení a do vztahových pekel...
Bohužel psychika se ráda zase zhoupne na druhou stranu. Jak pánové Rataj a Vojtko vykládají: obzvlášť po prožití partnerské krize je vztah jako sinusoida: chvíli nahoře, pak zase dole... a vlastně ideální stav je, když se ty chvíle nahoře začínají aspoň trochu prodlužovat. ;)
@helen_h
Ano, to mohu bohužel potvrdit. Poslední pár dní mám náladu pod psa. Žena si furt jede svoji linii, že je to v podstatě dočasná prkotina a nemám se kůli tomu trápit a že mám přestat brát ty prášky, že je to chemický svinstvo. Je furt na mobilu a plánuje další schůzku na příští čtvrtek, je svátek, ptala se jestli pohlídám děti, že by jela na výlet a do večera byla zpátky. Jinak se ke mě chová hezky, povídá mi o práci a jiných věcech, což dřív nedělala. Příští týden máme naplánovaný další pohovor, od října budu mít volný druhý byt, tak počítám, že jí řeknu ře to nedávám a že se tam částečně přestěhuju.
Myslim, ze by ses mel odstehovat a prestat ji poskytovat servis. Mozna, kdyz budes pryc, dojdou ji konecne vsechny konsekvence. Ale osobne bych uz nemela zajem o partnera, ktery dela to, co tva zena. Byt tebou, sla bych dal.
@lichozroutsudy
Asi to tak dopadne, tedy částečně se přestěhuju, chci být i s dětmi. Blbý ale je že si moc nepomůžu, budu sám v podstatě cizím bytě v jiném městě a bez dětí po kterých se mi bude stýskat. Jak jsem psal ona to opravdu bere jako prkotinu, z její strany to není ironie ani nechce být zlá, asi jako by jela na výlet s kámoškou. Včera mi to řikala, když jsem koukal s vyvalenými očima tak žertem prohodila "ježis ty seš ale purytán". Má teď v práci peklo, protože dokončují do úterý nejaký projekt (to vím i ostatní v její firmě jsou teď na palici), tak ještě stihnla prohodit, že ten výlet má za odměnu za ten opruz v práci. Já čuměl jak puk a řekl jsem jí, že jsme asi z jiné planety. Jak jsem psal dříve často mi povídá o její starší dobré kamarádce, která to tak má dlouhodobě zařizeno, její muž si před mnoha lety našel milenku, ona se trápila až se seznámila s nějakým pánem na výlety a pokec a teď jim to bezvadně funguje, všichni o sobě vědí a různě si vypomájí při domácích pracech a tak. Já vím, smutné.
To je strasne smutne. Tvoje zena se chova jako ukazkova sociopatka. Vubec nehledi na to, ze ti ublizuje a jeste ani nevnima zavaznost sveho chovani. Ano, zacatky, kdyz se odstehujes, budou smutne, ale ono se to casem vsechno usadi a treba i potkas i novou lasku. Vem to jako prilezotost, je to restart zivota, ne tragedie. Soustred se na sebe, mej sve plany, neskakej kolem ni, nebud ji k sluzbam, kdykoliv si vzpomene. Ona z tebe dela vola, nestan se jim. Nepristupuj na tu hru.
Já jí na jednu stranu rozumím, jak to myslí. S bývalým jsem to cítila stejně. Nefungovalo to po intimní a citové stránce, tak jsem to hledala jinde. Když to prdlo a on se chtěl věšet, taky jsem na něj koukala jak na blázna, že přece o nic nejde, jen povyražení, co mu na tom tak vadí. A takhle jsem ho trápila mnoho dalších let, než jsem konečně zvedla prdel a odešla od něj. A i když se rozvodu bránil zuby nehty, stejně jako ty, nakonec přeci jen přiznal, že se mu ulevilo, že to nebylo k životu. Teď má novou partnerku a je šťastný, vycházíme spolu skvěle, o děti nijak nepřišel a i když na začátku se hroutil z toho, že je každý večer neuvidí, dneska si volné dny bez nich opravdu užívá 🙂 Já mám taky partnera, jsem moc spokojená a nemám potřebu hledat něco dalšího, jako předtím. Ne vždy je rozchod prohra. Je potřeba vyhodnotit, jestli je za co bojovat a co zachraňovat, nebo si jen prodlužujete společné trápení.
Ty umíš ale povzbudit. Já ti teda samozřejmě rozumím. Myslím, ale mohu se mýlit, že ona opravdu chce náš vztah (v nějaké podobě) zachovat, plánuje např. společné dovolené na mnoho měsíců dopředu, to že by děti byly v nějaké střídavé péči by určitě nechtěla. Spíš čeká, že románek budu tolerovat a poté tedy snad zapracujeme na vztahu. Ale nějak se k tomu musím postavit já. Jinak jsem si o amantovi něco zjiš´toval, je starší než jsem myslel -55- a je to cizinec a dle slov manželky je takový usedlý. Je do ní bláznivě zamilovaný, v těch básních, ke kterých jsem dostal se to furt omílá.
Tak mám ti mazat med kolem pusy, jak to bude dobré? Podle mě nebude. Bylo by to dobré, pokud byste si to takhle nastavili a byli s tím spokojení oba dva. Udržovali teplo rodinného krbu a zároveň udržovali nějaké další vztahy. Nebo ty myslíš, že až tenhle románek skončí, tak ti bude věrná až do konce života? Proč by měla? Každému v dlouhodobém vztahu chybí to jiskření, zamilovanost a vášeň. Ale většina lidí si to holt odepře, aby nepřišla o stabilní vztah, který má. Ale když ona může mít obojí, proč by se spokojila jen s tebou? A jak už jsem psala několikrát v této diskuzi, neumím si představit, že by mi chlap, který by mi tohle toleroval, mi ještě někdy jako muž imponoval. A stejně tak se opakuju, že řešení je se odstěhovat a doufat, že si uvědomí, že jí chybíš. Ale ty si jedeš pořád svoje, nechceš to slyšet a věříš, že jí románek přestane bavit, navážete krásný a kvalitní vztah. Co na to říct? Snad jen, naděje umírá poslední 🙂
nj, však uznávám že máš v podstatě pravdu. Jsme dohodnutý, že další promluva bude příští týden až ji skončí termín v práci, s tím jsem souhlasil, že počkám. Teď se o tom bavit nechce, reaguje podrážděne, že to to dělám ještě horší, že chce čas a jakoby ji tím naháním do náručí toho druhého. Tak se asi na cca týden odmlčím a dám vědět.
Ještě dotázeček:
Píšeš, že jsi ho trápila ještě spoustu let než jsi zvedla zadek a odešla. On se nezměnil nebo to prostě i přes jeho snahu prostě nešlo z tvojí strany? Nebo on se s tím nesrovnal - výčitky, atd. a šlo to do kytek? Zajímá mě to.
Na to asi nedokážu jednoznačně odpověďět. Když to prdlo, tak jsme se oba samozřejmě snažili a i jsem měla chvíli přesvědčení, že se to nebude už opakovat, že oba chceme totéž. Jenže když se něco takového stane, ten vztah prostě zůstane tak nějak... nahnilý. Když se pak naskytla další příležitost, nebála jsem se do toho jít, protože jsem už věděla, že mi to doma projde. Postupně jsem to začala vyhledávat sama aktivně, ex nakonec taky a už bylo jasné, že tohle už nikdy lepší nebude. Mám nového partnera a vůbec si neumím představit, že bych něco takového dělala, nebo že bych to sama tolerovala. A jak jsem psala, teď máme s ex skvělý vztah, když už nemusíme před sebou ani před nikým nic předstírat a hrát si na šťastnou rodinu. Někteří lidi k sobě prostě nepatří, i kdyby sebevíc chtěli.
Tohle je to nejtezsi co muze vztah potkat. Ale da se to vyresit, da se to vylecit, da se to zachranit. Zasadni je, pokud oba akteri chteji. Rekni si pro sebe jestli chces jit dal nebo radsi konec, ani za jednu variantu te nikdo nema pravo jakkoli soudit.
Uz davno nejsem v nazorech na neveru tak radikalni jako driv. Vztahy jsou tezke, partnery potkavaji ruzne krize a proste se muze stat, ze nekdy nekdo neco neustoji, druhy uz nevi kudy kam a skonci to jinak nez si oba planovali. Je jednodussi si rict "neverou to pro me konci, uz ti nikdy nebudu verit" a zacit palit mosty
Je to o tom nejdrive si za sebe jasne pripravit, jak si to dokazes predstavit udelat, abyste mohli pokracovat. Za me by asi hlavnim bodem bylo okamzite ukonceni milence. Neumim si predstavit, ze bych byla doma s detma a vedela bych, ze tou dobou je muj muz u milence. To proste ne, ale muzes to treba vnimat jinak, ostatne deti uz mate vetsi, tak je pohled mozna jiny
Po tom bych si o tom promluvila s manzelkou, zda na to pristoupi a zda ma zajem zkusit zachranovat vse spolecne. Jestli se zabouchla jak pubertacka do milence, tak ma vypnuty mozek. Je dobre predlozit to do vsech dusledku - takze to ukoncujeme. Jak si predstavujes, ze si budeme stridat deti? Kam se odstehujes? Jak to udelame o Vanocich? Kdy to rekneme rodine? Nechas si nase spolecne jmeno nebo se vratis k rodnemu? Chalupu si necham a vyplatim te nebo obracene? - ono totiz takove prime ukazani dusledku te "neskodne" zabavy umi zaseknuty mozek probudit.
Pokud se dohodne na modelu, jak by to melo fungovat, ceka vas dlouha cesta znovu se do sebe zamilovat a odpustit si. Budu drzet palce, abyste patrili k tomu malu paru co se jim to podari