Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Jak zvládnout nevěru?

mestlinka
15. čer 2016

Děvčata nikomu bych to nepřála....přišla jsem manžovi na nevěru v práci,už je po všem,miluje mě a já jeho,ale????? mám to pořád v hlavě,mluvila jsem s ní a viděla jí...neustále mi v hlavě bliká červené světýlko hned jak cinkne mobil,email,zdrží se v práci a td....chci mu zase věřit ale nejde to....máte některá zkušenost??

soyevita
15. čer 2016

No tak to Ti opravdu nezávidím,moje kamarádka si prožila to samé.Jenže když v tom žiješ,tak to nedokážeš objektivně posoudit.Její manžel vztah s milenkou taky "ukončil".A další dva roky jí šikovně podváděl,až to prasklo.On se odstěhoval,rozvedli se a slečnu si pak vzal.Za dva roky přišel o růžové brejle.....Takže se se slečnou bouřlivě rozváděli,došlo i na násilí,ač je ex manžel mojí kamarádky kliďas.Znám ho 20let a nikdy ani nezvýšil hlas.A jak se říká boží mlýny melou pomalu,ale jistě a jeho semlely hodně rychle.Ale na to si chlap musí přijít sám,že mu za rozbití rodiny nikdo nestojí ,a že nikde to není perfektní.
To že to máš v hlavě je normální,to vymazat nejde.Asi to v Tobě bude hlodat,ale pokud ho miluješ a on Tebe,tak si prostě budete muset začít zase věřit.Promluv si o tom s ním,co Tě trápí .
Už to,že jsi to překousla a odpustila mu,je obrovský krok z Tvé strany,teď se Ti musí snažit on dokázat,že si Tvou důvěru zaslouží,aby jste zase mohli fungovat jako před tím.
Přeji Ti,ať máš zase spokojené manželství🙂

mrkew
15. čer 2016

Bohužel kdo nezazije nepochopí. ..Já bych nevěru v manželství asi nedala jsem hrozna citlivka takže bych probrečela několik dni a nesla bych si to stejne jako ty dal

maggie_
15. čer 2016

Ahoj, mám za sebou hodně podobnou zkušenost 😔 ....můj přítel byl ze začátku našeho vztahu pěknej prevít...
Víceméně k nevěře nedošlo, jelikož jsem na to vždy přišla, než k tomu došlo (např. měla dorazit jedna holka, se kterou k "tomu" mělo dojít a já na to přišla, takže z toho sešlo)....
Stalo se mi to celkem třikrát...Bylo to po měsíci vztahu (což mi bylo skoro jedno, že?) potom po 3 měsících a nakonec - což mě ranilo nejvíce, po roce a půl, co jsme byli spolu.
Nyní spolu jsme skoro 5 let. Je to tedy 3 a půl roku vzdálená minulost a musím říct, že do teď to nezmizelo a asi nezmizí....
Říkám ti to nerada, ale my ženský (ať si říká kdo chce, co chce) neumíme odpouštět...Vždycky nám to v té hlavě zůstane....Ale neboj se, časem to bude míň a míň bolet a dneska můžu s klidem říct, že by mi to neudělal...I když samozřejmě, zvýšená pozornost zůstala
- Můj závěr tedy zní, pokud ho miluješ a on tebe, nevzdávej to 🙂 né nadarmo se říká, že "čas vyléčí všechny rány".....ale tohle v tobě zkrátka bude už navždycky, i když to už nebude potom tak bolestivé
Držím palce a přeju hodně sil do dalšího boje 😉

carmilla
15. čer 2016

Musím s vámi, holky, souhlasit - i na mě by platilo "sice možná odpustím, ale nezapomenu..." Otázkou je, nakolik je ten vztah pevný a kvalitní, aby převážila pozitiva nad neustálým vnitřním hlasem "co když to udělá znovu"...Já bych se bohužel pochybností taky asi nikdy zcela nezbavila. Ale myslím si, že pokud už je rodina a děti, stojí za to ten vztah udržet...alespoň se o to pokusit. Důvěra je strašně vzácná věc a pokud ji někdo ztratí, trvá strašně dlouho, než se zase obnoví...není to podle mě nemožné, ale je to běh na dlouhou trať, snad i na celé roky...Jak bylo správně zmíněno, na tahu je teď tvůj manžel - on to podělal, tys mu odpustila a snažíš se zachovat úplnou rodinu, teď musí on dokázat, že si tvoji důvěru zaslouží a že si jí bude vážit...

zuzana0809
15. čer 2016

To je mi moc líto.Holky všechny, které toto dokážete unést a s tím chlapem zůstat,hrozně moc vás obdivují.Vaši chlapi si neuvědomují jak jste silné.Já bych to nedokázala přejít.Musela bych odejít a už ho nevidět.Pokud by bylo s ním dítě,omezit s ním styky na minimum jen tedy ohledně dítěte.

moravanka
15. čer 2016

A on s ni pracuje a je v pracovnim kontaktu? Takze se dal "stykaji"? Zadala bych aby s ni ukocil pracovni kontakt a hledal si jinou praci.
Pak bych mu dala jeste sanci.

andreaandy1
15. čer 2016

Mrzi mě to ,určitě jsi silná žena a poradis si. Můj názor je že muž který podvede,,podvede znova.Odpustit neznamená zapomenout. Vím že někdy nevěra není důvod pro ukončení vztahu ..ale každá tato situace je specifická. Já osobně vím že pro mě je provalena nevěra konec vztahu v jakékoliv fázi.

maybe72
15. čer 2016

Úplně upřímně a z vlastní zkušenosti, velmi, velmi těžko...
Podobnou anabázi jsem absolvovala před lety, vše nakonec se šťastným koncem, svého muže velmi miluju, máme spolu tři děti a tiše doufám, že spolu i zestárneme, protože život s ním mě moc baví...
Ale tenkrát jsem hrabala dno, totální dno fyzické i psychické, opravdu nikdy jsem tak hluboko nebyla - NAŠTĚSTÍ!!! Mohla jsem se totiž od toho dna odrazit, začít budovat znovu a jinak náš vztah, teď už vím, že bez toho totálního propadáku by se to nepodařilo...
Přesně si vybavuju ten pocit ponížení, totálního pošpinění a hnusu, když jsem na to přišla (byla jsem těhotná s naší první dcerou...). Myslela jsem si, že odpustit bude ta nejtěžší věc na světě a opět jsem se totálně spletla. Úplně nejtěžší je ten fakt přijmout, naučit se s ním žít, začít znovu důvěřovat, neplašit se při každém pípnutí mobilu a nepodezírat ho při sebemenším zpoždění nebo nedochvilnosti. Na to musí být člověk opravdu velmi silný v kramflecích, jinak to nedá...
A asi to nejdůležitější, naučit se mít se ráda a vážit si sama sebe, svět je jako zrcadlo, jak se vidíš sama, tak Tě vidí i ostatní...
Pokud Ti vztah za to stojí, tak to nevzdávej... Ale je to fakt strašně těžký... Moc držím palce a posílám pohlazení, nejsi v tom sama...

misickamk
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
petulapez
14. srp 2016

Ahoj ,jsem v podobné situaci,jen o maliko horší. Manžel měl 3/4 roku poměr s mou velmi dobrou kamarádkou,která k nám jezdila intezivně každý víkend(ted už vím proč) přistihl ho při tom náš 16lety syn. je tomu rok. na 14 dní se k ní i odstěhoval ,ale pak mu byl umožněn návrat domů. Když se ohlédnu zpátky na ten uplynulý rok, přemýšlím zda za to všechno stálo. podívej se za sebe i ty a podle toho co tam uvidíš podle toho konej.Víš lehce se radí , ale jen ty svého manžela znáš a víš sama na kolik mu můžeš věřit,jak se chová a jak se tenkrát choval, atd... Dám ti jednu radu -nedělej z komára velblouda! mě je to asi týden ,kdy se mi to všechno vrátilo, málem jsem z toho všeho zešílela a málem jsem ho i vyhodila. pořád jsem viděla jak se ...(však víš), že jsou pořád spolu a že ze mě dělají blázna. Otevřela mi oči moje kamarádka,která toho má hodně za sebou. Řekla mi "Petro neřeš to už ,jednou si ho vzala zpátky ,má tě rád to vidím a už se nikdy k tomu nevracej" Stalo se ,uzavři to sama sobě, a začněte od znova. První rande,první pusa atd.. a na to blikací světlo hod hadr ,nebo se taky může stát že o něho příjdeš, protože to že mu nevěříš časem pozná, a ruku na srdce nemůžeš ho za chybu trestat celý život, všichni máme právo na to aby jsme chybovali(ale po druhé by už fakt letěl) druhé šance já osobně už nedávám. Přeji ti at začnete oba s čistým štítem, a ta blikačka at ti rychle vypne. Petra

lorana
17. srp 2016

nevěra se podle mě zvládnout nedá..

carmilla
17. srp 2016

@petulapez S kamarádkou? Strašný. Taková nevěra je minimálně dvojnásobně hrozná, protože člověk ztrácí důvěru ne v jednom, ale hned ve dvou lidech...Muži bych šanci dala (jednu - v rámci zachování vlastní sebeúcty), s "kamarádkou" bych ale skončila...Jsou zkrátka věci, které se mezi přáteli prostě nedělají.

yelowangel
17. srp 2016

Před půl rokem jsem byla v podobný situaci. Partner změnil práci, začal dělat "přesčasy", já jsem měsíc měla od rána do večera na krku půlroční dítě, psa, domácnost a ještě jsem na něho čekala do noci (do půlnoci většinou) až došel domů, do postele jsem se tudíž dostala kolem půl 1 a v 6 jsem zas vstávala k malýmu. Navíc jsem měla měsíc po potratu takže psychika na hadry. K tomu ještě jedna epizoda kdy mě poslal o půl 8 večer smsku že už odchází z práce, bylo půl 10 a on nikde, mobil mě nebral, nevěděla jsem co už tak jsem volala jeho nadřízenýmu - našemu známímu jestli neví co se děje jestli třeba se nesebral a nešel s kolegama na pivo a prostě zapoměl napsat a neslyší telefon. Ten mě uklidnil že sice neví kde je, na pivu že 100% není protože celej den byl divnej ale že bude určitě v pohodě. Těsně před půlnoc mě volal, seřval mě úplně neskutečně co s jako dovoluju volat Tomášovi že ho nezajímá že mám o něj strach a vzhledem k tomu že si nechal ujet poslední autobus vrací se do rpáce a přespí v práci. Prostě se šel projít no a co. Můžu ti říct že tak vyčerpaná jsem ještě nikdy nebyla. A pak se jednou zapomněl odhlásit z facebooku a tím pádem jsem mu přišla na nevěru s kolegyní z práce. V době kdy byl na těch "přesčasech" byl s ní na kofole, prej se jenom líbali, prej spal tehdy opravdu v práci...pak se k tomu přidala ještě jedna na kterou jsem přišla jenom díky tomu že jsem došla na tu předchozí. 2 měsíce z něho lezlo jak z chlupatý deky co s kým měl nebo neměl, každej den jsem se budila s hrůzou co se zase dozvím. Ale k našim jsem nemohla, do našeho společnýho pokoje si sestra nastěhovala přítele takže nebylo kam, a neznám nikoho kdo by šel do podnájmu s malým dítětem. O penězích ani nemluvím. Pak se to začlo dávat do pořádku. Bylo to těžký, podala jsem si žádost o městský byt abych se od partnera dostala a to ho nakoplo. Zatím se mě neozvali, nevím jestli to po novým roce budu prodlužovat pokud se neozvou do ty doby protože mě přesvědčil že mu na nás záleží a chce být s náma. Ale vždycky když má jít s kolegou na pivo, když mají v práci přesčas, když dojde domů a nedá mobil z ruky a mastí na něm jakousi hru (což byl mimochodem zastírací manévr) zabliká to světýlko co tady bylo řečeno. Nikdy mě nevadilo když dojel autobusem a vedle něj seděla nějaká holka i když všude jinde místa plno, teď se můžu ukousat. Ale snažím se to nějak potlačit, partner chce další dítě, svatbu, akorát mám pořád pocit že i když vím že je všechno v pořádku ty pochybnosti ze mě vysávají veškerou energii. Nejhorší bylo když jsme se kvůli ty jeho kolegyni tenkrát pohádali a na něm bylo vidět jak je do ní zamilovanej, kvůli tomu že jsem řekla že není nic jinýho než špinavá štětka mě před naším synem chytil pod krkem že takhle o ní mluvit nebudu. Asi bych mu dokázala odpustit nevěru, ale tento zážitek nikdy. Má ještě jednu šanci, když to podělá další už nedostane. A já jsem smířená s tím že bych časem eventuelně zůstala sama s víc dětma. A taky se podle toho zařizuju. Je na tobě co dokážeš odpustit, ty víš jak se cítíš, vidíš jak reaguje tvůj muž, rozejít se můžete vždycky tak proč to nezkusit slepit. Ale počítej s tím že podezírat už ho budeš vždycky i když sama budeš vědět že to je nesmysl.

zuzapra
17. srp 2016

Muzes odpustit, ale nezapomenes!
Preji silu a at te to neznici! Zkus venovat ted vic casu sama sobe a mej se vic rada.
Z vlastni zkusenosti; je to jen zacatek dlouhe cesty......

carmilla
17. srp 2016

@yelowangel No jo, chlapi...říká se, že ženský jsou v utajování nevěry daleko rafinovanější, např. když bude žena nevěrná s jakýmsi Karlem, klidně doma o Karlovi před manželem prohlásí, jaký je Karel debil, aby jakékoli podezření z nevěry odvrátila, zatímco chlap bude "tu svoji" urputně bránit, čímž se ještě víc propálí. :D Vtipné to samozřejmě v důsledku není ani trochu...Pokud tě přítel fyzicky napadl, hodně bych si rozmyslela, jak s tím vztahem dál naložit...je fajn, že se snažíš zachovat rodinu - ostatně, kdo z nás je dokonalý, kdo z nás nikdy nic nepodělal, nepřestřelil...každý si zaslouží šanci, ale musí s ní pak umět naložit a patřičně si jí vážit...Pokud by se mělo nějaké napadení opakovat, radím ti - zdrhej...ať už by to bylo v hádce, v afektu, jako reakce na tvoje nadávky...NIC neomlouvá fyzické násilí...když mu to projde jednou, uvědomí si, že to přepískl, upřímně toho lituje, je šance, že se to časem napraví...ale jakmile bys mu tohle odpustila ještě někdy znovu, zaděláváš si na průser. Držím palce, ať se ten tvůj vzpamatuje a dojde mu, že rodina a milující partnerka je to nejcennější.

yelowangel
17. srp 2016

@carmilla já na štěstí nejsem ženská co ji chlap může jenom tak mlátit a on to ví. Proto jsem taky byla na odchodu hned jak se naskytne možnost. Dal mě dřív najevo že mu na mě záleží tak jsem to přehodnotila ale moc dobře ví že jestli tohle ještě někdy udělá jdu od něj. Na druhou stranu když na to dojde taky bych neměla problém se mu ubránit.

petulapez
19. srp 2016

@carmilla Ahoj, taky se tak stalo jak píšeš 🙂 , manžel hořce lituje a podle toho co jsem se tak dozvídala a rozkrývala s odstupem času , vyšlo najevo že dokud ještě nebyli spolu (začali si někdy v únoru na moje narozeniny)ale to už jsme se jako rodiny stýkali dokonce i vánoce jsme spolu slavili ,tak ona už si naplánovala dovolenou s mým manželem. On ji prostě podlehl ,a osobně si myslím že i to že je syn načapal měla taky dopředu naplánované. Ona je prostě takový hajzl člověk. Vím že vina je na všech stranách -její ,mého manžela,moje, ale už se stalo a já to vidím prostě jinak . Já měla co dělat tenkrát sama se sebou-končila jsem s podikáním ,zkrachovala jsem ,přišli jsme o byt neměli jsme se kam odstěhovat a já bez příjmu a ona téhle krize prostě zneužila a ten můj jeliman jí na to naletěl. Sehnala jsem byt(musel při mě stát tenkrát samotný anděl strážný),a do měsíce jsme se stěhovalli, i práci jsem si našla, kamarádi nám pomohli,dokonce i ona, jenže ted když se na to z odstupem času dívám, tak mi došlo jak komentovala když jsem vymalovala -cituji"Jo tahle barva se ti povedla ta se mi moc líbí " nebo- Jo ten barák je hezký tady bych dokázala žít atd... došlo mi že měla v plánu mě připravit i o byt. Ted mi říkali známí že chodí zahořklá a na zákazníky je nepříjemná (jako prodavačka to bude mít asi hodně těžké). Nepočítala asi s tím že vezmu manžela zpátky potom všem. Švagrová chtěla pomoc manželovi(jeho sestra) s rozvodem a že se nemusí bát že mi nic nezůstane,to přišlo manželovi v smscož mě v mé teorii urtvrdilo na 100%. Ted se snažíme vše opět dát do kupy, je to rok co se to stalo, pro mě hodně těžký rok, pracujeme na vztahu , na důvěře, na důvěře otec -syn, a věřím že snad se to povede.Vím že odpustit někdy dokážu ,časem, ale zapomenout nikdy .a ještě jedno vím že už nikdy žádná kamarádka nebude mít možnost zůstat delší dobu sama s mým manželem. Ikdyž po této zkušenosti vlastně ani kamarádku ani nemám. Promin že jsem se tak rozepsala a vlastně tě tím zatěžuju, ale pořád mě to trápí a opravdu nemám komu bych se vypovídala.

carmilla
20. srp 2016

@petulapez Teda. Ta ženská je opravdu ztělesněná tarantule...Největším trestem pro tvého muže by v podstatě bylo, kdyby s ní musel zůstat. :D Rozhodla ses správně - snažíš se rodinu zachovat, dala jsi manželovi šanci vše napravit a tu si jistě po mnoha letech společného života zaslouží. Teď je na něm, jak tuto šanci uchopí. A jako bonus jsi šlápla do úsměvu té "dámě", protože s takovým vývojem situace asi opravdu nepočítala...Vůbec nepochybuji o tom, že to "načapání" vaším synem nebyla čirá náhoda...o to je to nechutnější, že ta paní byla ochotná do toho marasmu zatahovat ještě další osoby...Nedivím se ti, že teď už jsi vůči ženskému pokolení obezřetná...nemělo by se to zvrhnout v nějaké paranoidní podezírání manžela, protože tím bys tomu vztahu vůbec neprospěla, ale je dobře, že si dáváš pozor...Ženských je někdy dost - ať už jsou to zamilované naivky nebo vypočítavé harpyje, nakonec se téměř všechny milenky snaží o jediné - rozbít vztah/manželství svého milence...Ono hodně záleží právě na těch manželkách a partnerkách, jestli jim to nakonec dovolí, protože přiznejme si - chlapi jsou často slaboši a neradi dělají nějaké zlomové rozhodnutí...Většinou manžel odchází k milence z prostého důvodu - manželka to nedala a vyhodila ho...

ilonne
20. srp 2016

Zajímavé je jak s postupem času na nevěru clovek memi nazor. Alespoň u me - dokud nebyly děti, řekla bych "sbal ho a vykopni ". Teď bych uz tak radikální nebyla. Nejspíš bych to řešila poradnou.

hejsa
21. srp 2016

Moje setra se kvůli tomu rozvedla...taky jí ,blikalo, světýlko,nešlo to už prostě smáznout.Ochladl vztah až k bodu mrazu a byl konec.Já po tom jejím,martýriu, nevěřím,že se vztah dá zachránit. 😕

petulapez
26. srp 2016

@carmilla Ahoj, vím že s tím budu bojovat celý život, ale co už. Stalo se a nikdo a nic to neodčinní ani nezmění. Nejvíc je mi líto syna, taky s tím bojuje i když ,cestička k tátovi se pomalinku otevírá. Vidím to a jsem na sebe hrdá že jsem ho do toho nevtáhla a že jsem mu přes velkou tenkrát mou zahořklost řekla že jednou je to jeho otec a tak s ním taky bude mluvit a jednat-nemohl ho ani cítit a ani se mu nedivím, ale nadávat a hnusné chování jsem zarazila hned v začátku. Jasně jsem synovi řekla že to je problém nás -dospělích. Je to opravdu hodně těžké a všem kteří něčím podobným procházím přeji at nedělají hned razantní kroky, at se někomu vypovídají ,protože sdílená bolest je poloviční bolest, a at jim na to vše někdo z blízkých řekne objektivní názor. Mě to tenkrát moc pomohlo při rozhodování .Děvčata děkuji že tu jste .
🙂

petulapez
27. srp 2016

@hejsa ale dá se zachránit, jen si musí obě zůčastněné strany uvědomit co chtějí a zda vztah který měli a dobu co spolu prožili jim stojí za to zachránit. Jen zbabělec utíká z boje a nebo někdo šíleně zklamaný, který už nemá sílu bojovat. Razím heslo i kdyby mě to mělo zabít budu bojovat do posledního dechu. V tomhle jsem já dost umanutá. Je to hodně i dané povaze. Člověk mírný a hodný se většinou stáhne a tiše trpí.Není to zrovna nejlepší ale každý jsme originál, každý máme své vlastní zážitky ,které nám ovlivnují život. Je na každé dané osobě jak se svým životem ,vztahem a nebo láskou naloží, ale měli by jsme si všichni konečně uvědomit, že mít vztah ,který nějakou dobu fungoval a ve kterém byli tak krásné city jako láska, úcta a tolerance ,takové vztahy nerostou na stromě , takový vztah je vybudovaný nejen na tom pěkném ale i na hořkých zkušenostech, a jako takový si zaslouží pokus o záchránu. Vím že někdy to nevyjde ,ale co říkáme svým dětem ? I snaha se cení!
Takže nasadit běžecké boty ,hodit hadr na blikačku a zkusit opět žít, bo my baby jsme neporazitelné a nějaké flundry nás nepoloží! 😉 🙂

hejsa
27. srp 2016

@petulapez ano,myslím,že máš pravdu...je to případ od případu...beru to podle sebe - já bych nebojovala a řekla - sbal se a vypadni! 😠

monique9754
9. pro 2018

Tqky jsem prisla na neveru. Mela jsem podezreni a tak jsem se chtela jen presvedcit a bohuzel se mi to potvrdilo. Slejzal se s byvalkou se kterou ma 4 leteho syna. A jak rikas chvili se nekde zdrzi, pipne mobil a hned mi blikne ona. A to jeste vsem tajil ze semnou ceka dite nyni mu jsou 3 měsíce. Pritel nevi o tom ze vim o jejich vztahu. Ale man furt pocit ze to s ni tahne dal. Snazi se byt porad pryc nespustí telefon z ruky a tak podobně a ja uz na to nemam silu.

Sem začni psát odpověď...

Odešli