Jak zvládnout situaci, když dítě nesnese nového partnera?
Ahoj holky s dcerkou žiji od narození sama (jsou ji 2 roky), ale našla jsem si po dlouhé době přítele. Jsem s ním opravdu šťastná, malou zbožňuje, hraje si s ní, dělá co ji na očích vidí, ona k nikomu nejde hned na poprvé, ale k němu hned šla co ho poprvé viděla, pusu mu dala, plácne si s ním.. ale chceme být spolu častěji, tudíž tu spal a od toho je kámen úrazu.
Malá spí na prsu se mnou v posteli, vždycky celou noc, co tu spal, tak absolutně nemůže spát. Ona je vedle mě a on taky, prostě jsem uprostřed a jí to vadí.
Nemůže mě ani pohladit, začne vyvádět, kope, řve..
Včera třeba co přišel byla nalepená jenom na mně, když se ke mně přiblížil, začala do něj kopat a řvát, dokonce tak hystericky až se pozvracela.😔
Když odejde je úplně vyměněná, hodná a spinká.
Já vůbec nevím co dělat.
Řešila jsem to s kamarádkou, měla to podobné a prý se nechce dělit, ale že ji musím nějak naučit, že jinak budu do konce života sama. Prý to chce čas, nevím no.. jsem bezradná, tak se máme rádi, ale první místo je pro mě malá, tudíž jsem schopná to kvůli ní ukončit, ale moc si přeji být šťastná.
Prý si hlídá svoje teritorium.. včera se v noci vzbudila a koukala jestli u nás neleží, takže samozřejmě řev.. jakmile u nás není, naprosto v pohodě.. achjo 😔
Jinak se známe už přes 10 let… takže o sobě víme všechno, začali jsme jako přátelé, skončili jako partneři a nevím jestli to neukončit..
Poradíte mi prosím, máte zkušenost?
Děkuji 🍀
Stručné shrnutí
- Dvouleté dítě, které je kojeno a spí s matkou v posteli, může při příteli reagovat silnou separační úzkostí až agresivním chováním včetně křiku, kopání a zvracení.
- Většina doporučení v diskuzi uvádí postupné začleňování partnera: nechat ho spát nejdřív v jiné místnosti nebo na gauči, nespěchat s přesunem dítěte do postýlky a dát tomu čas.
- Alternativy v řešení zahrnují naučit dítě spát v postýlce postupně, zvažovat postupné odstavení od kojení a vyhledat konzultaci u dětského psychologa; názory na rychlost a důraznost zásahů se liší.
Nejčastější otázky
Q: Jak naučit dvouleté dítě spát v postýlce místo v rodičovské posteli?
A: Doporučení z diskuze jsou postupná opatření: nejprve zkoušet uspávání v postýlce, začít v době, kdy partner není u vás, a postupně přesouvat spaní do postýlky a později do pokojíčku; někteří radí nechat dítě zvyknout bez současných dalších zásadních změn.
Q: Může partner nejdřív spát jinde, než začne spát s vámi v posteli?
A: Ano; v diskuzi se často radilo, aby partner nejdřív spal ve vedlejší místnosti nebo na gauči, případně přicházel jen přes den, a až později se postupně do domácnosti více začleňoval.
Q: Pomůže odstavení od kojení vyřešit problém s žárlivostí a spaním?
A: Někteří diskutující navrhují postupné odstavení jako možnost (odstav), jiní varují, že současné zavedení více změn (nový partner, odstavení, přesun do postýlky) může dítě více znejistit, takže doporučují dělat změny postupně.
Q: Kdy uvažovat o konzultaci s odborníkem?
A: V diskuzi se uvádí, že za hranici vhodnosti je situace s opakovaným agresivním chováním dítěte vůči dospělým; několik příspěvků doporučuje konzultaci s dětským psychologem při dlouhotrvajících nočních krizích nebo pokud domácí postupy nefungují.
Q: Je rozchod opravdovou alternativou, pokud dítě partnera odmítá?
A: Většina názorů v diskuzi doporučuje nerozcházet se, pokud je vztah jinak funkční a partner „za to stojí“, a řešit začleňování postupně místo okamžitého ukončení vztahu.
Q: Jak reagovat na akutní noční reakce dítěte (dusení, zvracení při hysterii)?
A: Diskuze obsahuje doporučení vytrvat, přitom zvažovat bezpečnost a případně postupné oddělování nočního spaní; zároveň se objevily konkrétní výzvy k ráznějšímu zásahu u opakované fyzické agrese, přičemž názory na přístup jsou rozdílné.
Závěry z diskuze
Shoda
- Dítě ve věku kolem 2 let často prožívá separační úzkost a změny v domácnosti mu mohou dělat velké potíže.
- Většina přispěvatelů doporučuje dát tomu čas a začleňovat partnera postupně, například spánkem v jiné místnosti nebo na gauči.
Sporné názory
- Někteří doporučují rázně zakročit a dítě naučit spát samostatně, případně nepřipouštět fyzickou agresi vůči partnerovi.
- Jiní varují, že náhlé oddělení (odstav, přemístění do postýlky) může způsobit trauma a doporučují zachovat kontaktní výchovu a měnit vše velmi pozvolna.
Otevřené otázky
- Kdy je optimální čas zahájit trvalé přechody (odstavení, přesun do postýlky) u dítěte, které je stále kojeno a spí v posteli?
- Jak kombinovat potřebu bezpečí dítěte v noci s potřebou intimity a společného spánku partnerů bez dlouhodobé újmy na vztazích?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
postýlka, gauč, společné spaní, kojení, odstavení (odstav), dětský psycholog, separační úzkost, kontaktní výchova
Místa a osoby
žádné
@irmamala Jo, protože právě tahle rétorika se prolíná celým rodičovstvím, všemi “dobrými” radami, které vesměs potírají kontaktní výchovu. Vzhledem k tomu, že tazatelka je očividně kontaktní, přijde mi škodlivé jí tu touhle rétorikou radit, aby dítě separovala, protože to jednak situaci nevyřeší a navíc může narušit vztah mezi matkou a dítětem. Samozřejmě že to má alternativu, jak dítě na změnu navyknout postupně, jen to není tak hned hotový. Nikdo nemluví o tom, že má ustoupit při mlácení a ještě jí politovat, když jsem u toho slovíčkaření…
Vztah bych neukončovala, ale nenechala bych ho přespávat společně v posteli. Musí to pro dítě být velice těžké. V tom období 2-3 roky často je ta separační úzkost a strach z cizích lidí atd. Pokud chce přítel přespávat, ať spí na gauči prostě. Prostě pomaleji. Nejdřív ať se vidí jen za světla, chodíte na výlety a děláte něco super co jí nadchne. Večer ať je tam jen maminka, jen bezpečí. Chápu, že je to těžké, ale prostě s dítětem je to těžké vždy. Když budete chtít být spolu sami, domluvte babičku nebo chůvu nebo tak... nebude to navždy. Až dcera bude úplně ok přes den, může zkusit přespat na gauči. A pak bych opravdu počkala až ho dcera pozve do postýlky sama. Mě by se taky nelíbilo kdyby cizí člověk spal v mojí posteli. A má teď citlivé období. Pokud vás přítel miluje, věřím, že to zvládnete.
Malá není na muže v domácnosti zvyklá. Jsou jí 2 roky a chce to čas. Já osobně bych dítěti svůj život nepodřizovala, může dělat zle kdykoliv se objeví nový muž a ty budeš jen nešťastná. Slečna pak vyroste a bude mít svůj život...a co ty??? Pokud jsi s ním šťastná, rozhodně bych zůstala ve vztahu
Rozhodně se nerozchazet. Teď je dcerka naštvaná, že tam přítel je. Později by mohla byt naštvaná, že s vámi žádný přítel / táta není. Jsou jí dva roky a co jsem pochopila jste s přítelem teprve měsíc. To je strašně nízký věk a strašně krátká doba. Se společným spaním bych pockala. At je přítel na gauči, pokud jde rozlozit, tak za ním choď když dcerka usne a můžeš více méně spát tam. Chce to čas, dcerka si na něj vic a vic zvykne, postupně ho přijme a pak můžete i to společné spaní. Ja si se současným přítelem zacala když bylo synovi šest. Do te doby spal se mnou. První půl rok spal přítel v obýváku a já po synove usnutí s ním. Pak jsme se se synem dohodli, že bude spát v pokojíku, protože se všichni do mojí postele nevejdeme a gauč není pohodlný a vzal to v pohodě. Ale bylo mu šest a bylo to po půl roce. Tohle je jednoduše moc brzo.
Tak to je dobrej chlap, když toto všechno snese a ještě se vrátí, určo bych se s ním nerozcházela, protože dceru to věkem pustí a Vy budete sama a vyčítat si rozchod, zkusila bych konzultaci s dětským psychologem jak postupovat, ale uvažovat kvůli malému "sobečkovi až tyránkovi" o rozchodu, to tedy určitě ne, spíš právě ať se naučí, že tam je, do budoucna by ta izolace jen Vás dvou nemusela být prospěšná.