Používáme cookies. Více informací zde. OK

Jaké máte vztahy s mamkou? Diskuze

sarahma
7. říj 2015
Ahoj holky, jen tak mě vrtá hlavou, nebo možná si chci jenom poklábosit o rodině. Rodiče miluju, ale poslední dobou mi strašně vadí, jaký máme vztah s mamkou. Vím, že život neměla jednoduchý, naopak finančně se nám snažila strašně moc pomoct, ale vadí mi, že v ní nevidim mámu. Voláme si každý den, ale vesměs mě většinou akorát každý den dokáže naštvat, něbo něčím rozčílit, dokonce jsem přišla na to, mám díky ní asi i ty úzkosti, na které trpím........Vadí mi třeba, že naše malá cácorka jí tak miluje, ale naše babička sice chodí do práce, ale nemá vůbec čas se za ní přijet podívat. Samozřejmě, že pracuje, ale pořád mi říká, jak o víkendu má moc práce a nemá čas jen tak přijet ( upozorňuji má to k nám 1,5 hodiny vlakem a metrem). Takže se tam snažim jezdit já s dcerou aspoň každý měsíc na víkend, ale to vždycky přijedu vyřízená, protože babička tam na ní nemá moc času a malá tam řádí jako drak. Když jí řeknu a chci si s ní popovídat, tak mě akorát uzemní, že si moc stěžuju, že ona to měla horší a tak podobně......prostě od ní do telefonu neslyším nic pozitivního a já jsem dost citlivý člověk a dost si věci beru a začíná mi to dost vadit. Třeba, že stejně i když se budu snažit, tak ty děti nikdy nevychovám, a stejně budou takový a zlobivý a nebudou mě poslouchat, nebo třeba že můj manžel nemá chodit nakupovat, že je to práce moje ( upozorňuji jsem v 7 měsíci těhotenství), že se musim nudit s jedním dítětem na mateřské, z čeho jsem tak unavená, že ona chodí do práce, to pak poznám jaké to teprve je, pak mi řekla, když jsem uháčkovala malé čepici, ať jí udělám i pro synovce k Vánocům, že by se mu to líbilo, no jo, když jí řeknu, že jsem to udělala, tak mi řekne, že je na ní stejně už velkej......no a pořád něco.....začínám přemýšlet co dělám špatně, nebo jak tohle řešit, naučit se být splachovací, nebo proč nedokáže být mámou, takovou , s kterou by bylo fajn.......Třeba takový ani neexituje.....jakou maminku máte vy? Já totiž bych jednou chtěla být bezva mámou pro svoje děti.......A né takovou , že když je vám zle, jste těhotná a v horečkách voláte mamce, jestli by nemohla přijet, tak vám řekne, že prostě nemůže a že nechce být nemocná.........
luckylee
8. říj 2015
Moje mamka je alkoholicka a poslednich par let do toho pada i tatka.Kdyz jsou strizlivi tak jsou nejlepsi rodice na svete a za nic bych je nevymenila.Dost nas i financne podporuji.Staci decka vina nebo jineho chlastu a konci u me.Vzdy jsem to nechala plynout.Ted kdyz jsem tehotna tak jsem mame narovinu sdelila ze moje dite hlidat nebude pokud neprestanou pit a ze ho ani neuvidi pokud se napijou.Piji kazdy den a predtim mi vzdy i volala a psala a stezovala si jak mela hrozny zivot a ted jak ji vsechno boli a ze ji nema nikdo rad a tak dale.Ted uz ji zvladnu rict ze si za to muze sama a mi taky ublizovala ,nechalo to ve me nasledky a presto jsem abstinentka.Detstvi bylo peklo ale aspon vim ze moje deti nikdy nic takoveho nebudou zazivat a budou tak milovane jak jen to pujde.🙂 A cely zivot vsem zavidim ty hodne maminky,ktere s dcerama chodi na nakupy,sleduji serialy a nebo jedou cela rodina na vylet. 🙂
hadeline
8. říj 2015
Nemáš to jednoduchý. Moje máti je něco podobnýho. Čím víc přemýšlím o svojí matce dochází mi, že ji stejně nikdo nepředělá. Takže bych si moc přála naučit se být, jak ty říkáš, splachovací a dělat si věci podle sebe - bez ohledu co na to ona říká, dělá 🙂 Je to přece jen NÁŠ život a nikdo nemá právo ho ničit. Přeju hodně sil.
lucikakajikk
8. říj 2015
@sarahma Ahoj moc rada bych si s tebou o vsem popovidala mam to v podstate uplne to same vcetne uzkosti🙂 napis mi treba email, kdyz budes chtit ....
pulecp
8. říj 2015
@lucikakajikk Vzájemné postěžování nakrátko pomáhá. Pomáhá tu pocit souznění, "spřízněné duše", "jsem v pořádku, ostatní to mají taky tak", ale dlouhodobě Vám ubližuje (motání se ve stejných pocitech, viz. Pozitivní myšlení). Čím častěji "procházím stejné neuronové dráhy", tím "vodivější" (a pravděpodobnější) je dělám.
pavlinar
9. říj 2015
Ahoj, u nás tedy dost špatné. Mamě není nikdy nic dobré, spíš nás vždy shazovala, než podpořila. Když jsem se s něčím svěřila, tak se mi to velmi často vymstilo. Pro mě zdánlivě neškodná informace a buď to totálně obrátí proti nebo si tam něco přimyslí. Jednou mi vytkne, že jsem uzavřená a nepřátelská, ale že to jsem byla od vždy, už jako dítě. Podruhé mi vytkne to samé s tím, že jsem byla veselé a otevřené dítě, tak co se to se mnou stalo..? A takových protichůdných výroků, a historek, situací.. mám mraky. Ona má vždy pravdu, chyby nedělá. S dětma jí nikdo nikdy nepomáhal (není to pravda, babičky nás hlídali hodně), a dnešní matky jsou neschopné, když si chtějí odpočinout od 1 nebo 2 dětí. Atd atd... krom komentáře matek jsou to tedy staré příklady z doby, když jsme žili pod jednou střechou. Ale já s tím stále nejsem srovnaná, a cítím se ublíženě nebo jak to nazvat.. prostě se přes to nedokážu přenést. Co jediné pomohlo, že jsem se odstěhovala a omezila kontakt. Což mě zároveň mrzí, že návštěva rodičů je pro mě vždy velmi stresující, a týden dopředu je mi zle, co se zase semele. Poslední roky mi přijde, že se to ale dost zlepšilo. Také se velmi bojím, že ten vztah budu kopírovat se svými dětmi. Aspoň něco, že se tomu člověk neubrání 😞
Jinak tedy mámu mám ráda, je to máma.. finančně, materiálně mi nikdy nic moc nechybělo, a i teď nás podporuje jak může. Ale ta citová, emoční stránka tam velmi chybí. A já se přes některé její výroky a chování stále neumím přenést, i když už uplynula spousta let. Což je vidět na mém výlevu zde 🙂) takže tak

Sem začni psát odpověď...

Odešli