Jaké máte vztahy s mamkou? Diskuze

sarahma
7. říj 2015
Ahoj holky, jen tak mě vrtá hlavou, nebo možná si chci jenom poklábosit o rodině. Rodiče miluju, ale poslední dobou mi strašně vadí, jaký máme vztah s mamkou. Vím, že život neměla jednoduchý, naopak finančně se nám snažila strašně moc pomoct, ale vadí mi, že v ní nevidim mámu. Voláme si každý den, ale vesměs mě většinou akorát každý den dokáže naštvat, něbo něčím rozčílit, dokonce jsem přišla na to, mám díky ní asi i ty úzkosti, na které trpím........Vadí mi třeba, že naše malá cácorka jí tak miluje, ale naše babička sice chodí do práce, ale nemá vůbec čas se za ní přijet podívat. Samozřejmě, že pracuje, ale pořád mi říká, jak o víkendu má moc práce a nemá čas jen tak přijet ( upozorňuji má to k nám 1,5 hodiny vlakem a metrem). Takže se tam snažim jezdit já s dcerou aspoň každý měsíc na víkend, ale to vždycky přijedu vyřízená, protože babička tam na ní nemá moc času a malá tam řádí jako drak. Když jí řeknu a chci si s ní popovídat, tak mě akorát uzemní, že si moc stěžuju, že ona to měla horší a tak podobně......prostě od ní do telefonu neslyším nic pozitivního a já jsem dost citlivý člověk a dost si věci beru a začíná mi to dost vadit. Třeba, že stejně i když se budu snažit, tak ty děti nikdy nevychovám, a stejně budou takový a zlobivý a nebudou mě poslouchat, nebo třeba že můj manžel nemá chodit nakupovat, že je to práce moje ( upozorňuji jsem v 7 měsíci těhotenství), že se musim nudit s jedním dítětem na mateřské, z čeho jsem tak unavená, že ona chodí do práce, to pak poznám jaké to teprve je, pak mi řekla, když jsem uháčkovala malé čepici, ať jí udělám i pro synovce k Vánocům, že by se mu to líbilo, no jo, když jí řeknu, že jsem to udělala, tak mi řekne, že je na ní stejně už velkej......no a pořád něco.....začínám přemýšlet co dělám špatně, nebo jak tohle řešit, naučit se být splachovací, nebo proč nedokáže být mámou, takovou , s kterou by bylo fajn.......Třeba takový ani neexituje.....jakou maminku máte vy? Já totiž bych jednou chtěla být bezva mámou pro svoje děti.......A né takovou , že když je vám zle, jste těhotná a v horečkách voláte mamce, jestli by nemohla přijet, tak vám řekne, že prostě nemůže a že nechce být nemocná.........
silmaistar
7. říj 2015
@sarahma Ahoj, moje máma je zas taková, že mi do všeho kecá a všechno mi chce řídit. Někdy mi z ní jde hlava kolem a nevím co mám dělat. Prostě ona se rozhodně a já musím poslechnout. Když ji něco nechci říct, tak tak dlouho dotírá dokud ji to neřeknu a když se držím a neřeknu tak je naštvaná. Nemusí vědět úplně všechno ne. Ona bydlí kousek od nás, cca 10 minut chůze, ale nejraději by u nás byla pořád. Nebo lépe my u ní. Nějak nechápe, že chci být s manželem a že máme vlastní život. Taky od ní neslyším moc pozitivních věcí. Třeba teď naposled říkala, že by nedala kdybych teď byla taky těhotná jako moje sestra, protože by nestíhala na bazárcích hledat věcičky. No to mě docela dostalo. Máme každá jiný problém ale mamky nás točí stejně, ty chceš větší akci od ní a já zase menší. téměř nikdo to nechápe. Taky jednou nechci být taková máma. Ale třeba moje sestra s ní má dobrý vztahy. Občas přemýšlím jestli je problém u ní nebo u mě. Ale čím dál tím víc mám pocit, že bude nejlepší se někam odstěhovat a říct ji, že máme špatný signál na net.
gosa22
7. říj 2015
nevím, jestli tě povzbudím, ale některé věci mám stejné jako ty...k tomu všemu nám umřel děda (můj táta) a máma zůstala sama, o to je vše těžší...ale taky mi nikdy pořádně neporadila v mateřství, s dětma...jsme od sebe skoro 200 km, ale asi bych už se nemohla s ní vídat denně a pořád...většinou se chytneme, štve mě, jak dělá určité věci...vím, o čem mluvíš...u nás se to zhoršilo ve chvíli,když jsem čekala syna...od té doby je to spíš horší, než lepší...moje děti mají už jen jednu babičku, snažím se smířit s tím, jak to je...z nás prostě nej kámošky nebudou :-|
lv
7. říj 2015
Moje maminka..milují ji, vážím si ji, měla dost těžké dětství, prožila si spoustu bolestí..a je celkem nesnesitelná,megera,pro okolí, i pro rodinu..hodně dlouho mi trvalo, než jsem se s ní srovnala a smířila se, že je taková, jaká je, jiná nebude.. základní poučka od psychologa - jde s tím něco dělat? Ne.(pokud nepřichází v úvahu se nevidat, nekomunikovat, to pro mě ně). Takže nezbývá, než to přijmout, naučit se brát spíš to pozitivní (když volám, máma prudi v každým slově, řeknu mami, zavolám ti později), její milující stránku. A část věci ji neříkám (nelžu ji, jen když se neptá, neřeknu, že muž je na turnaji - bylo by, zase jsi sama, ma ti pomoct atd). Nikdy si nestěžuji rodině na partnera, chtějí pro mě to něj a nebyl by jim dobrej ani princ..my máme vztah hezčí, když jsem máma i já, a po 30, spíš tak od 33 výš..loni překonala rakovinu a i ten strach o ní mi pomohl, jsem k ní neznejsi, moje křehká dusicka to je.
sarahma
autor
7. říj 2015
Holky docela mě to povzbudilo, moc děkuji za vaše názory, nemám moc kamarádek, takže ani nevím jak to chodí. Já mamču taky mam strašně ráda, jen mi to prostě přišlo líto, na jednu stranu jak tady píše silmaistar jsem raději, že mi nechává prostor pro mě a manžela, protože za námi nejezdí. Na druhou stranu mě to mrzí, protože já bych chtěla moc být maminkou a tou nejlepší kamarádkou pro moje dvě dcery, ale když vidím, jak to většinou dopadá hrnou se mi slzy do tváře.........asi ty těhu hormony......
shine2015
7. říj 2015
@sarahma objala jsi ji nekdy sama od sebe?? A nerikej ze to nejde....pokud chces zmenu,zacni u sebe....promin ale pokud mamka chodi do prace a nemela to snadne uz driv,nezaslouzi si taky trochu klidu...volneho vikendu??? Jsi dospela zena,mozna mi to prijde jen z toho prispevku,ale me prijde ze resis kraviny a stezujes si...ty mas uzkosti a tvoje mamka je spatna neb ti rekne ze si nemas moc nac stezovat....ja nevim mas muze dite cekate druhe...a stezujes si na mamku a vidis vse tak nejak spatne...a uzkosti z mamky? To mi prijde prehnane....
Zkus zacit u sebe...sama osobne si myslim ze pokud neustale brecis nad rozlitem mlece a stezujes si a cekas ze te budou ostatni chlacholit tak jim neber to zle polezes brzy na nervy a nebude je bavit to poslouchat.....kdyz si rozmyslim koho pozvu na vikend zda nekoho kdo se lituje a neustale fnuka a stezuje si nebo nekoho s kym se zasmeju a dam dvojku vina,bez pardonu volim druhou moznost....sama se zamysli jak se chovas u mamky a hlavne nedelej zavery jak ty se porad snazis a ona ne....je to tvoje mama a miluje te uz jen i tim ze te privita i s deckem na vikend...
Snad se neurazis po tom co jsem napsala....ale fakt je nejlepsi zacit u sebe....ono jedna vec je jednou za pul roku si postezovat lehce a druha vec je otravovat kazdy rozhovor druheho svoji naladou....a je jedno zda je to mama nebo manzel...pises volame si kazdy den...myslis ze to by delala mama ktera by te nemela rada? Po praci nema nic jineho na praci kdyz prijde z nakupu volat tobe a to ti je malo?? Mimo to,co slysi pozitivniho ona od tebe kdyz ji zavolas? Proc by se mela tesit na dalsi hovor? Usmivas se do telefonu na ni? Mluvis s ni kdyz mas dobrou naladu? Nebo zvednes tel a ani se spolu nezasmejete?
shine2015
7. říj 2015
Ps nasi taky nejsou presne takovi jaky bych si vysnila...ale nekdy se pohadame jindy se zasmejeme....ze nejsou jak ze serialu...no ale jsou to moji rodice....a kdo to ma doma presne do puntiku s rodicema jak by chtel??
pekackova
7. říj 2015
@sarahma mámu mám ráda, protože je to máma, ale jako člověk je nesnesitelná a neuvěřitelně sobecká. Taky si voláme každý den, ale jen kvůli tomu, aby si měla komu postěžovat, jak je všechno hrozný (to je nejčastější slovo, jaké řekne). O mě se začala zajímat, až teď, co jsem těhotná. I když ze začátku na mě byla naštvaná, protože počítala s tím, že jí budu přes léto o víkendech pomáhat v jejím pohostinství. (Když jsem jí řekla, že jsem těhotná, její první reakce byla: A kdo mi tady bude pomáhat? No to je teda bezva). Všechno se ještě zhoršilo tím, že nám loni umřel taťka. Mimochodem s taťkou mluvila tak, že ho neustále za něco buzerovala. I v době, kdy věděla, že umírá. Což je pro mě težko zkousnutelný. Má jedinou kamarádku, která mi říká, jak těžký s mojí mámou kamarádit, že je zlá. Ale jako správná kamarádka se na ní nechce vykašlat. Neboj, nejsi v tom sama.
Čekám holčičku a strašně moc doufám, že to budeme mít spolu jiný. Že budu skvělá máma a jednou snad i kamarádka.
veraga
7. říj 2015
Holky, po čtení vašich příspěvků jsem ta nejšťastnější dcera. Svoji mámu bych nevyměnila za nic na světě. Taky to neměla jednoduché, v průběhu tří let nám vymřela celá rodina (její otec, matka, sestra, synovec a do toho ještě můj táta). Od mých 12 let na mě byla sama. Dělala dvanáctky, takže jsem byla často sama, ale vynahrazovala mi to jak mohla. Dřela jak kůň, abychom se měly dobře. Dodnes se pro mě může rozkrájet. Vím, že až nebude moci, budu jí to s radostí oplácet. Za všechno ji neskonale obdivuji a budu se snažit být pro své dítě stejnou matkou jako je ona pro mě.
Všem, které to se svou mámou nemáte jednoduché přeji, abyste k sobě dříve nebo později našly cestu. Žít s vědomím, že mám tu nej mámu je jednou z nejlepších věcí v životě. 🙂
shine2015
7. říj 2015
@veraga to je krasne...ono je to ale i o tvem chovani...taky se ji nesnazis delat starosti a snazis se ji pochopit...beres ze mela tezky osud atd atd...a je krasne ze vam to funguje....podil na tom mate obe 😉
hany_bany
7. říj 2015
U nás jsou vztahy s mamkou dost napjaté 😞 Už dávno jsme si lezly na nervy, ale tři roky zpátky to docela vygradovalo... Mamka totiž přestala platit nájem a pak z toho byly slušné dluhy - co si budeme povídat, víc jak půlka dlužné částky byly penále a náklady na exekuci 😕 My jsme to za ni nakonec s manželem zaplatili z našich úspor, aby nespadla do ještě většího průšvihu a nepůjčila si od nějakých lichvářů. Vrátila nám necelou třetinu a pak s námi přestala komunikovat... asi v obavě, že se budeme domáhat splátek... Pak před vánoci jsme se ozvali my a začaly jsme s mamkou zase komunikovat. Ale stejně to není ono. Mám teď 4-měsíční holčičku a mamka má pocit, že když je to moje první dítě, že se o ni nedokážu postarat a má potřebu mi pořád radit, byla by nejradši, kdybych byla bezradná a její rady potřebovala... ale nikdy jsme neměly takový vztah, abych za ní chodila se poradit, už od dětství jsem slýchala "já mít tvoje problémy, tak jsem šťastnej člověk".
No doufám, že zvládnu být pro svoji dceru kamarádkou, že ji zvládnu respektovat a tak. Moje mamka mě nerespektuje doteď, ještě si snad ani nevšimla, že už jsem dospělá 😞 I u mojí tchýně mám daleko víc respektu než u vlastní mamky...
Tak to by byl můj citový výlev... díky za založení tématu 🙂
lv
7. říj 2015
@pekackova to mi připomnělo, jak jsem máme řekla, že jsem podruhé těhotná a její reakce byla "no to ně, to nemyslis vážně!" Podotýkám vdaná, zabydlena, 35let, 1 dítě.
m21elis
7. říj 2015
jo holky, asi je všude něco, já si s mamou nerozuměla celej život, těžký hádky, hlídala mě jako oko v hlavě, nikam sem nesměla (jedináček postarší matky učitelky), ale od té doby, co se mi narodila malá, je to pohoda, hlídá kdykoliv potřebuju a hodně mi pomáhá.
jen takovej příklad, byla sem v 6 měsící a měla sem narozeniny, nabídla se, že mi udělá chlebíčky, já jí řekla, že mi moc nechutnaj, nemluvila se mnou 1,5 měsíce a ty narozeniny samozřejmě nepřišla, takže asi tak, je hrozně nášlapná
gracinka7
7. říj 2015
Já mám naprosto úžasnou maminku. Máme spolu báječný vztah. Můžu jí říct cokoli a vím, že tu pro mě bude kdykoli 🙂
pekackova
7. říj 2015
@lv taky moc hezký. Mě je 34. S manželem jsme spolu 11 let a taky to bylo nehezké překvapení 🙂 nu což.
billythekid
7. říj 2015
My máme "vztah" na bodu nula nula prd. Už více jak 10 let jsme se neviděly...
mojeuzivatelskejmeno
7. říj 2015
Ty jo, ja uplne ziram, jak to nekteri s maminkou maji a preji vsem, at se vztahy zlepsi. Ja moji maminku miluju. Je to muj nejblizsi clovek. Povidame si spolu, chodime nakupovat. Ji se muzu sverit uplne se vsim. Jak rekl muj maly braska - jsme stastni, ze jsme se narodili prave ji.
loilla
7. říj 2015
@sarahma Já tedy musím říct, že svojí maminku nadevšechno miluju! Pro mě mamka není jen rodič - je to má nejlepší kamarádka, zpovědnice, vrba, opora, podpora, náplast na každou bolest. Vím, že je tu kdykoliv pro mě a to platí i opačně. Já tu jsem stejně tak pro ni. Bydlíme od sebe pouhých 25 kilometrů, za našima jezdím (teď už s malým) 1x týdně, ale i tak si kolikrát v týdnu voláme. Vždy, když se jedné něco stane, ať už pozitivního nebo negativního, musí to říct té druhé. Stejně tak se ptáme jedna druhé na názor na to či ono. Když víme, že ta druhá potřebuje pomoct, pomůžeme. Sem tam spolu zajdeme na nákupy, kafe nebo na oběd, věčeři. Párkrát do roka vyrazíme do kina nebo na muzikál. Mamka je mojí nedílnou součástí, jeden veliký kousek puzzle, který tvoří mě jako celek. Bez ní bych to nebyla já a život bez mamky si opravdu nedokážu představit. Jestli budu pro Tadeáška aspoň z poloviny takovou mámou jako je ta moje, tak bude můj syn to nejšťastnější dítě!
salikova
7. říj 2015
Tak já mám s mamkou takové chladné vztahy..jsem celkem velký cíťa a od mamky jsem nikdy necítila podporu .. Moje mamka je hodně kritická a rozhodně není typ, který by se mnou v pubertě probíral bezpečný sex apod. (to sem vždycky řešila spíš s kamarádkama). S mýma klukama má, myslím daleko lepší vztahy než se mnou - jsou k ní bezprostřední jako ke mně, takže jí dávají pusinky, objímají ji apod. - to my si s mamkou nedáme pusu ani při loučení, nevím, proč to tak je, protože s kamarádkama a svou babičkou se loučím daleko vřelejc🙂 Vpubertě sem ji opravdu neměla ráda a cítila se naprosto nepochopená, ale pozdějš sem ji přijala jaká je (babička z její strany - to bylo něco podobného) a mám ji prostě ráda a nevyměnila bych ji za nic a vím dobře, že ona taky, jen prostě není takový ten typ... Když sme u našich na delší dobu, stane se, že prostě kluci zlobí a to pak slyším: máš je nevychované apod. narážky, které jsou mi sice líto, ale už to nijak nekomentuju. Jako chybí mi to, že když jde nakupovat oblečení, jde s mou ségrou😞 Na druhou stranu jsme spolu byly kdysi v kině a absolutně jsme si neměly nic moc co říct... Zase když pak s klukama třeba po 14 dnech odjíždíme (bydlíme od sebe 350km), tak má moje mamka slzy v očích, takže asi tam je vše OK, jen se to nedává najevo... A já jak dokážu všem kolem sebe říct, že je miluju, tak prostě našim (ani ségře, se kterou mám jinak super vztah) to neumím říct - asi sme taky byli prostě vychovaní... Zas na druhou stranu si často voláme a když je mamka ve městě a něco vidí, co by třeba koupila klukům, tak hned volá. K nám nejezdí moc ráda (nemá rád aPrahu a máme malý byt), ale když přijede, nakoupí mi, vyžehlí a uvaří - někdy si nedödpustí nějakou poznámku na mou adresu, ale je to prostě moje mamka😉
shine2015
7. říj 2015
@salikova všude je něco....heled a zkusila jsi mamku někdy obejmout??? U nás se to taky nenosí ale poslední dobou mi přijde že se k tomu dost schyluje....i se chovame lip....mě teda pomohlo oprostit se od toho co bylo a i nerikat si jaký jsou ale dívat se na ne jinak....že se v něčem změnili k lepšímu atd....dřív bych si řekla ta se zachová tak a tak a teď spíš čekám a nechavam tomu volno...necham to dojít až do situace kdy se vidí jak to je....a někdy to je tak jak jsem si myslela a někdy mě míle překvapí....
jjustyna
8. říj 2015
@sarahma hlavně si nemysli, že ty budeš matka jako ze seriálu, které děti všechno řeknou, která vše odpustí, která vše zařídí. Reálný svět je jiný a i na Tobě budou časem děti vidět chyby a nebudou s tebou souhlasit.
Jen mě tak napadá, nešlo by babičce naznačit, že ji potřebuje hlavně vnouček? Naši rodiče jsou s mýma dětma parťáci a kamarádi. Naši si je berou 3x týdně k sobě, berou si je na oběd, děda je s nimi na zahrádce, babička s nimi peče buchty...a přesto, pokud bych řekla ...mami jsem nemocná, potřebuju pomoct, tak mi mamka je schopná říct...to je život a nepřijít. Ale když řeknu, že jsem nemocná a nemůžu s malým do kina....šup a už je v kině s babičkou....
markyska88
8. říj 2015
Od té doby, co mám svoji domácnost cca 80 km od domova a vídáme se tak 1x za měsíc až dva, máme vztah naprosto perfektní 😃 ... jinak bychom se zabily :-N
happylenulka
8. říj 2015
hrozný vztah. moje mamka mi nepřeje úspěch. s mou dcerou má pěkný vztah, ale dře to mezi náma, protože už teď není schopna respektovat naše pravidla pro malou....
plea
8. říj 2015
S mamkou máme veľmi pekný vzťah, vždy sme si boli blízke. Trochu to zaškrípalo po rozchode s bývalým priateľom, ktorého si obľúbila a mala pocit, že robím chybu keď od neho odchádzam. Vtedy som potrebovala podporu, aby mi povedala že nemá zmysel zostávať vo vzťahu z ktorého už všetko vyprchalo a namiesto toho som počula len "všade je niečo, žiaden vzťah nie je dokonalý" atď. Spätne to neberiem nijak tragicky, má trochu inak nastavenú hranicu toho, čo je vo vzťahu doležité, pretože moj otec je alkoholik, brat má problém udržať si prácu a tak je vlastne slušný pracovitý chlap jedinou kvalifikačnou podmienkou na vhodného partnera. Nemali sme deti, neboli sme zobratí, len si na neho proste po viac ako šiestich rokoch zvykla. Chvíľu trvalo kým sa zmierila s tým, že moj ďalší partner má deti a rozvádza sa, teraz ho má ale veľmi rada a vždy mi opakuje aká je rada, že som šťastná.
Inak si píšeme skoro každý deň, navštevujeme sa zhruba raz mesačne, sme od seba 120 km. Viem že sa veľmi teší keď budem mať dieťa, bola som neplánované tretie dieťa, ktorého výchovu si asi najviac užila (na rozdiel od starších súrodencov som sa nemala s kým biť 🙂). Má už 5 vnúčat od brata a sestry a je veľmi dobrá babička, dúfam že bude mať chuť a dosť síl na to, aby babičkovala aj u nás keď príde čas.
pulecp
8. říj 2015
@sarahma Asi Ti neodpovím, tak, jak by sis představovala. A v nějaké podobě to tu už zaznělo. Za své pocity jsme si odpovědni my. Tečka. Je pochopitelné, že to, co se děje kolem nás, nás může stresovat, ale jestli a jak nás to stresuje, závisí na nás, na tom, jak se k tomu stavíme, co si o tom myslíme, jestli se tím chceme stresovat... Je na našem rozhodnutí, jak s tím naložíme. Jestli se před problémy budeme schovávat (špatné), nebo s nimi bojovat (ve skutečnosti taky špatné), nebo přijmeme situaci taková, jaká je a stresovat se odnaučíme (dobré, ale pozor na nalhávání si - to by už bylo zase schovávání se před problémem). Jde toho dosáhnout a jde to často i celkem rychle. Abych "nemlátil prázdnou slámu", můžeš informace k tomu, jak změnit pohled na situaci, tím i své cítění a nakonec i svou reakci, najít ve skupině Emoční terapie: https://www.modrykonik.cz/group/6695/ (jsem tam moderátor, používám metodu FasterEFT) I když ve skupině jsou všechny podstatné informace, většinou je také potřeba zkušenost s procesem - nabízím zatím (dokud stíhám) pro nové členky na úvod skype "sezení", aby mohly vidět výsledky co nejrychleji. Rád Tě ve skupině přivítám.
shine2015
8. říj 2015
@jjustyna pekne si to napsala....ani my nebudeme treba dokonale matky....ale vsichni se snazime....
Me jen napadlo,pokud si s dcerou vola kazdy den a kazdy ctvrty vikend je ma doma,detem koupi atd jako co by mela delat vic? Chodi do prace financne se jim snazi pomoct....zase si zakladatelka nema myslet ze si udela deti a maminka ji bude delat berlicku a uhoni se z prace nakoupit honem domu...ono to taky neni p.del...kor kdyz ji je treba pres 50....a pokud mela tezky zivot,nema narok na chvili klidu a casu pro sebe??? I kdyby se jen vyspala....nevim zda dela na smeny....ale i to je mozne...a pokud ano kolik toho volna ma??? A i kdyby smeny nemela,doma ma domacnost a i potrebuje kazdy i ja i ty i kdokoliv jiny chvilku casu vydechnout,pro sebe...klidne jen sedet nebo spat nebo cist....nabrat silu,odpocinout si....
anetka1701
8. říj 2015
Mojí mámu opravdu miluju. Jsem s ní ráda, rozumíme si a skvěle si popovídáme...

V případě že se nevidíme dýl jak 4 hodiny v kuse 😃 Ona má některé názory nad kterejma se fakt kolikrát pozastavuju, má neustálou potřebu se mi montovat do života a dávat mi i hodně nevyžádaný rady (každej náš telefonát ukončuje "shrnutím" co mám dělat a jak se mám chovat). Na všechno má svůj názor kterej mi musí za každou cenu sdělit a přestože (naštěstí) natrvá na jeho naplnění, je fakt otravný poslouchat na vše její názor (kolikrát opravdu špatnej) stylem "musíš, nesmíš, nemůžeš, měla bys..." Navíc je dost sobecká a vidí hodně sebe a svoje potřeby před těma našima - například vozí všude svého psa, který si nerozumí s mým, ale je prostě samozřejmost že její něde bude (i třeba v mém domě) a ten můj bude trpět - přivázanej, zavřenej a to i u sebe doma, jen aby ten její byl v pohodě. Nebo když někam jedeme a ona třeba něco chce vidět, tak se tam prostě MUSI jet/zastavit i když mám třeba v autě děti které jsou otrávané, nechtějí už nikam nebo spí - zastávka je vzbudí a budou protivní...


Na druhou stranu jí moje dcery mají moc rády (a já samozřejmně taky), pohlídá a pomůže mi jak to jde - a já se jí snažím jak je to jen v mých silách oplácet - a obecně spolu celkem vycházíme a vztah máme dobrý... Jen prostě musím občas počítat do deseti a s úsměvem polknut nějakou nejapnou odpověd.... Ale prostě je to moje máma, ona to opravdu myslí dobře, jen si kolikrát věci neuvědomuje... Ale já taky dělám s dětma chyby a určitě taky nebudu dokonalá, tak co už :o)
jjustyna
8. říj 2015
@shine2015 No já to vidím teď u mojí mamky. Je jí přes 60. Dodělávám terénní úpravy kolem novostavby a třeba jí řeknu, že bych potřebovala pohlídat a vozit hlínu. A ona že teda jo, že si dá prášek na bolení hlavy a přijde. Tak to teda ne...až ti bude dobře. Zvládneme to bez tebe. Už se mi párkrát stalo, že chtěla pomoct i přes nepohodu, ale má toho sama už dost ve velkém baráku a se svojí zahradou, tak občas prostě nepřijde. Ale nevím jak to má tazatelka a její maminka. Moje mamka ode mě pomoc nechce, ona mi ale pomoct chce, protože to znamená "jen" hlídat děti. Tak teda dobře, ale ne násilím....
postolka007
8. říj 2015
S matkou se nestýkám už 8 let a nehodlám na tom nic měnit. Je to sobecká manipulátorka, která si na mě celý život vybíjela svoje mindráky a neúspěchy, dokonce mi oznámila, že jsem jí svým narozením zkurvila život (pardon, doslovná citace).
Zajímavé je, že jsem to celou dobu snášela a zhouplo se to v době, kdy podobné chování začla zkoušet na mého syna. Tehdy mi došlo, že byla moje chyba snášet její vrtochy tak dlouho, ale on tím rozhodně trpět nemusí. Přerušila jsem veškeré kontakty a je mi mnohem líp. Prostě cizí osoba...
bbn
8. říj 2015
@sarahma řeknu to takhle, i když jsem v celé rodině jediná, která má normální život (manžela, rodinu, hezké bydlení, skvělé zázemí), tak mojí matce to stejně pořád nestačí, prostě se vždycky podle ní najde někdo z jejího okolí lepší než já. Místo toho, aby byla na své jediné dítě pyšná, a myslím, že má na co být pyšná, tak akorát kritizuje..... Už to vzdávám, mám pocit, že si akorát na můj úkor ona zvyšuje sebevědomí, že jí to ponižování dělá dobře.
Mám na to svou teorii, proč se takto ona a spousta matek mých vrstevnic chová, ale bylo by to na dýl.
luckiesj
8. říj 2015
Já mám tu nejlepší mamku na světě!!! Vlastně od malička byla pro mě i pro mého bratra spíš kamarádkou než mamkou. Nebo spíš takové 2v1! Můžu jí cokoliv říct. Vlastně si nemůžu stěžovat ani na jednoho z rodičů. I manžel s nimi má skvělý vztah, dokonce nám nevadí s nim trávit někdy i volný čas nějakým výletem nebo i dovolenou 🙂

Sem začni psát odpověď...

Odešli