Je sobecké ukončit vztah bez lásky?

rajecka
16. kvě 2017

Ahoj, vím, že moji situaci za mě nikdo nevyřeší, ale už se začínám ztrácet v tom co je správné a co ne. Jsem vdaná jen pár let, byla to obrovská láska, strašně jsem tomu věřila, že nic takového už nikdy s nikým cítit nebudu. Vzali jsme se téměř okamžitě, všichni mě od toho odrazovali a já pořád věřila, že s láskou všechno překonáme...... Jenže jsem jaksi nepočítala s tím, že ta láska se taky může vytratit. Co láska, spíš zamilovanost. Opadla po narození prvního dítěte a od té chvíle jsem věděla, že to bylo hodně unáhlené rozhodnutí, protože ta pravá láska muže k ženě se prostě nedostavila, z mojí strany. Máme teď dvě malé děti a já jsem si pořád říkala, že je to jen tou neustálou péči o ně a tím stereotypem, že už o něj jako o muže nestojím. Nejde jen o sex, ale já jsem nejraději bez něj, večer jdu radši spát s dětmi, abych nemusela být s ním sama. Nežárlím na něj, obtěžuje mě jeho láska a pozornost. Prostě jsem si už dokázala přiznat, že ho nemám ráda a i když si pořád snažím vsugerovat, že je fajn a že to nějak půjde, že ženské mají tak hrozně chlapy a jsou s nimi..... Jenže tyhle věci si prostě nenalžete. Neumím si představit, že by to něco mohlo změnit. Kamarádi mi říkají, že mě jen pálí dobré bydlo a kdyby odešel, litovala bych. Asi ano, chyběl by mi jako partner v domácnosti, jako otec mých dětí, ale jako muž ženě určitě ne. Když půjdem do poradny, nedokážu říct věci, které mi na něm vadí, co by se mělo změnit, abych to cítila jinak. Je to prostě tak banální, až je to neřešitelný. Kdyby to on měl stejně, asi by to bylo všechno jednodušší, jenže on se pořád tváří, že mě miluje a vyžaduje ty důkazy lásky i ode mě, každý den a mně to tím pádem každý den připomíná, jak jsem zklamala, mám výčitky a deprese. Na jednu stranu si říkám, že jsem ještě mladá, abych žila takhle, abych se každý den přetvařovala a sebezapírala a jednou třeba litovala. Jenže zase na tu druhou, děti jsou moje všechno a vím, že takhle jsou nejšťastnější, nechci jim rozbít klidný a bezpečný domov jen kvůli svému sobeckému pocitu. Myslím, že bych měla za svoje rozhodnutí dokázat nést následky, neutíkat. A to je to, na co pořád nedokážu odpovědět, jestli je tohle sebeobětování správné, nebo naopak je to chyba.

linee
16. kvě 2017

@rajecka na to mohu poradit - odejdi do lazni,sama,bez deti a bez nej.Utridis si myslenky a pokud na nej nebudes myslet a nebude ti chybet,tak pouvazuj,zda s nim zustat.Pokud ti chybet bude a budes se na nej tesit a nebo kontrolovat mobil,zda nenapsal,tak tomu jeste dej sanci.Po narozeni se hodne vyztraci "laska".Jsi unavena dnem,peci o deti,chodem domacnosti a nemas cas a chut na intimnosti.Myslim,ze to takto ma hodne zen. Ale laska jde casto ruku v ruce s pratelstvim, a to je v manzelstvi nekdy vic.Laska neni jenom o intimnostech a motylech v brise, ale i v tom,ze na tebe mysli, pomaha ti s domacnosti a detmi, nadrazuje tvoje zajmy svym a mas si s kym popovidat. Drzim palce.

anatanka
16. kvě 2017

@rajecka Podle me to zatim na rozchod neni. Kdyby jste spolu byli sami, tak by to nejspis z tve strany nevyprchalo. Jde to to, ze mate deti a ty jsi se zamerila na ne a s manzelem to vyprchalo. Deti jsou pro vztah velky zaprah.
Zkus nejdriv poradnu. Je lepsi zkusit vsechny moznosti a byt si pripadne jista, ze vztah zachranit nejde.
Clovek si casto ten odchod predstavuje trochu jinak, nez pak ve skutecnosti je. Poloz si otazku, jestli chces zustat sama s detma a jestli tak budes stastna. Nebo cekas, ze potkas dalsi zivotni lasku a ta bude trvat i se dvema detma, ktere ani nebudou spolecne? Odchod nevyresi vse, naopak prijde spousta dalsich problemu, ktere si clovek hned neuvedomi... Je dobre si uvedomit vse. Kazdopadne chapu, ze nechces zit zivot, ve kterem nejsi stastna.
Ale opravdu bys mela zkusit jeste nejake moznosti reseni, nez se rozhodnes k zasadnimu kroku, uz jen kvuli pripadnym vycitkam svedomi.

valkyra222
16. kvě 2017

To tak je vždycky!ženy které mají všechno chtějí víc a nebo vlastně neví co chtějí. Máte zdravé děti domov a manžela který vás miluje a chce po vás aspoň trochu náznaku lásky!to je sen každé ženy!co by za to některé daly a co by za to obětovaly aby jim to fungovalo.... Mít tohle všechno udělala bych cokoliv pro záchranu. Začala bych tím ze bych se zase naučila žít hlavně svým mužem nejen dětmi :( neutikejte od dobrých věcí!už nemusí v životě přijít :( hodně štěstí

martiiiinka
16. kvě 2017

a s ním si sa o tom už rozprávala?.......čo ty vieš, možno prežíva niečo podobné a nechce to dať na sebe poznať.

evik19
18. kvě 2017

@rajecka ahoj, zda se mi strašně špatně ti radit, abys opustila super tátu svých dětí, ale upřímně si myslím, že takhle se žít nedá... Já jsem takový odpor jako ty po pár měsících vztahu začala pociťovat ke všem svým partnerům a už se s tím nedalo nic dělat. Jen představa, že se mě dotýkají mi byla neuvěřitelně odporná. Taky jsem se bála, že to takhle budu mít s každým a nikdy se nevdam, ale ejhle, našel se kluk, který se mi nějak záhadné dokázal nezprotivit ani po 14 společných letech, svatbě a diteti. Třeba i pro tebe někde běhá chlap, s kterým bys byla ráda a jeho doteky by pro tebe nebyly eckelhaft. Minimálně si myslím, že bys to měla říct manželovi, i když se to určitě bude říkat strašně blbě. Jestli to ale ještě máte nějak zachránit anebo aspoň rozseknout, bude potřeba, aby i on věděl, na čem je a zbytečně tě nevědomky ještě víc neznechucoval. Nejde jen o tebe, i on by si třeba ještě našel ženu, která by ho milovala se vším Všudy.

cikitkapb
27. dub 2019

@rajecka Já se musím zeptat, kdy asi tak vidíš počátek této nechuti? U mě se zrodila po porodu, a trvala víc než dva roky. Vždycky když chtěl sex, a že to na chlapa nebylo zas tak často, tak jsem měla důležitější věci na práci (vařit, žehlit plíny, spát, dokonce i čumění na telku mi dávalo víc než plnění manželských povinností) prostě mě sexuálně vůbec nepřitahoval. Minulý měsíc se to tak nějak zlomilo a já začínám být zase při chuti. Je to skvělej táta, a jo má svoje mouchy, ale upřímně... já taky. Každej je má, i ty. Možná by stačilo si jen o všem otevřeně promluvit. Když jsi totiž psala, že chceš být jen sama s dětmi, napadlo mě, že más prostě teď lásku jen pro ty děti, a nějakými pocity k manželovi nemáš čas a chuť se zabývat. Ony tam ale jsou, někde uvnitř tebe jsou, jen je to chce znovu objevit. Najdi si psychologa, prober to s ním... ale proboha hlavně si promluv s manželem.