Je tu někdo, kdo žije s přítelem jen kvůli dětem?
Je tu někdo,kdo žije s přítelem jen kvůli dětem? Každý z nás si zije svůj život... Po 10-ti letech zamilovanost opadla a každý si podnikáme,to co chceme...
@vendulka tak ja si myslim, ze pokud manzel nezvolni v praci a nebude vic doma, tak se tezko neco zlepsi. Takze bud by mel zmenit praci a nebo ji omezit a vypadek prijmu by mohl vyrovnat vas vydelek, kdyz uz deti budou ve skolce a muzete zpet do prace. Podle mne je problem v tom,ze spolu travite malo casu.
Ja jsem doma uz skoro pet let a za tu dobu jsem s manzelem byla sama jednou na veceri asi na dve hodiny. A pak tedy mame vecery, kdy uz deti spi. Ale to prevazne dohanime domaci prace, co se pres den nestihnou. Samozrejme, ze nam chybi ta volnost, co jsme meli pred detma a alespon obcas bychom radi nekam vyrazili, ale nejde to a my jsme to akceptovali. Proste si musime pockat az deti povyrostou. Ale diky vecerum, ktere travime spolu doma nemam pocit, ze by naz vztah upadal. Proste se pri uklizeni, vareni, zehleni atd. Bavime spolu o vsem moznem a to je podle mne dulezite.
@moucha Já nevím, jak jsme na tom my, ale často mi to tak připadá. Všechno se točí jen kolem dětí..času má přítel velmi málo, takže společně jen sami dva nepodnikáme skoro nic...už není čas ani na ten sex...jednou týdně rychlovka. Když mu vysvětluju, že potřebuju chlapa i jako partnera, nejen spolubydlícího, nějak to nechápe.
@vendulka část diskuze k tvé situaci jsem přečetla, zbývající třetinu už ne, tak snad jsem něco důležitého nepřehlídla. Nedá mi to a přidám svůj názor 🙂 Píšeš, že se ti manžel nevěnuje, že sám nevymýšlí program atd. Zároveň jsi ale psala, že máte sex denně. Zrovna to beru jako způsob věnování se tomu druhému. Při jeho pracovním vytížení je to podle mě neuvěřitelné. Chápu, že po práci nemá sílu vymýšlet něco sám. Ale pokud je ochoten dělat to, co vymyslíš ty, to je přece super.
Manžela si važ. A hlavně si uvědom, že stav který teď máš, se za rok dva změní. Mladší dítě už půjde do školky, starší do školy a ty se postupem času dostaneš do práce mezi lidi. Zároveň manžel při takové výdrži v práci jistě poroste a třeba dostane místo, kdy nebude muset jezdit po celé ČR, nebo by se měl o to pokusit, aby mohl být víc s vámi. Jste spolu už tak dlouho, že by byla škoda vztah zahodit kvůli chvilkové krizi.
Na tvém místě bych si dělala největší obavy o zdraví manžela. Určitě bych se neuchylovala k nějakému poměru s chlapem, který má víc času, což tu v diskuzi náznakem zaznělo, ale snad to neplánuješ. To by manžela ranilo a za tu snahu uživit rodinu by to bylo vůči němu hodně nespravedlivé
@vendulka Jsme s partnerem 7 let a máme dvě děti 2 roky a 5 let.Partner je neustále od rána do večera v práci, kdyby moje mateřská byla vysoká tak se nemusí od rána do večera honit. Na děti a celou domácnost jsem sama. Sami venku jsme byli naposled, když bylo prvnímu synovi 7 měsíců. Pokud někam jdem tak sebou bereme i děti ať je to oběd, večeře nebo návštěva známých, bohužel není nikdo, kdo by děti pohlídal občas si staršího veme tchán nebo švagr, ale to je vyjmečně. Když se mi partner vrátí domů z práce lehne vyšťavenej dá si večeří sprchu a usne. Myslím, si že takový věci jako vyrazit si někam a užít si někde v parku je spíš myšlení pubertáka. Není ten vztah plný vášně a spontánosti, jako před dětmi, ale je to taky tím,že máme jiné priority a na nás jsou závislé další dvě osoby a nejde tady pouze jenom o nás. Svému muži do hlavy nevidíš nevíš jaký to má v práci. Ty vidíš pouze to, že manžel je od rána do večera v práci občas přečte dětem pohádku a ty musíš přemýšlet jak vztah vylepšit a když chceš někam ven musíš to vymyslet ty manžela to nenapadne a vlastně tě zanedbává, ale on je od rána do večera v práci na jeho bedrech leží zabezpečit rodinu postarat se o ní nevíš jak přesně to u nich chodí jaká je ta práce a všechno kolem toho, třeba si všechno uvědomuje , že kůli práci zanedbává rodinu, ale když omezí práci zas budou chybět peníze. Žádný chlap není dokonalej, ale ani žádná ženská není bez chyby.Občas mě ten můj taky prudí, ale vážím si ho a jsem ráda, že ho mám.Třeba existuje dokonalejší chlap než ten jakýho mám doma, ale né každej chlap by zkous, že děti mají zdravotní komplikace. Děti svého otce milují i on je a snaží se nám dát první poslední. díky tomu mu nezbývá moc času na rodinu, ale nevyčítám mu to já mám občas možnost bejt s ním celej den v práci takže to vidím i z jeho pohledu. Nemám doma romantika,co by každej den opakoval jak mě miluje, ale mám zodpovědného chlapa milujícího svou rodinu a to je mnohem důležitější.
@hardlove o já myslím, že svého muže za těch 15 let znám a vím jaké to má v práci co a jak, co se mu líbí co se mu nelíbí,takže tady nějaké psaní, že mám názory nebo chování puberťáka jsou zcestné.My umíme žít na plno,když chceme...a to že máme děti se nebudu v ničem omezovat a podřizovat.Oba milujeme zábavu,nevšední zážitky,sex a určitě není manželství o tom, že se budu v něčem omezovat,podřizovat a držet hubu,když se mi něco nelíbí...nám stačí si to vyříkat a je to...takže názory tady paní či slečny, jak všem radí,aby dělaly že nic, mi přijde jako rady nějaké paní ,která v neděli chodí do kostela a má jako prioritu jen a jen rodinu,ano já mám taky prioritu rodinu, děti atd.,ale taky potřebuji svůj život ,svůj svět, který mě dokáže nakopnout ,abych se z toho doma nezbláznila...
takže díky za názory ač jsou zcestné,ale není jich třeba,vyříkali jsme si to,pochopili jsme jeden druhýho a snažíme se tomu druhýmu vyhovět,ale tak, aby to tomu samotnýmu nevadilo.
Takže zdarec palec a dneska si hraje na puberťáky co jsou do klubu na koncert 😝
@moucha ahojky, nepročetla jsem si veškeré komentáře v diskusi, jen něco málo. Ze zkušenosti rodičů ale mohu říct, že být spolu pouze kvůli dětem, nemá smysl. U našich to tak bylo, ale nebylo jiného zbytí, máma bez peněz, celoživotně deptaná, psychika v prdeli, neměla, kam jít... Po 25 letech manželství, kdy vlastně žili pouze vedle sebe, přišel rozvod. Mamka měla aspoň nás, takže jsme se se staršími sourozenci postarali o advokátku a samozřejmě jsme v tom mamku nenechali a pomohli. Bylo to hodně bouřlivé, ale už se to zklidnilo. Chtěla jsem tím říct, že pokud máte možnost odejít, nic Vám v tom nebrání, nic Vás nedrží spolu, tak pokud nejde snaha z obou stran o zpestření, obnovu, tak za tři, pět let se to už nespraví většinou..Akorát Vám zbytečně utíkají roky...Držím palce 🙂
@vendulka nečetla jsem všechny příspěvky, ale když ti situace nevyhovuje a nechceš se omezovat (ale ruku na srdce, každé ženské je snad jasné, že pokud má děti a nemá chůvu, tak už na sebe nebude mít tolik času a že se dost věcí podřizuje dětem) tak je vždy nějaká možnost. Třeba se s mužem vyměň, můžeš chodit do práce a on bude na mateřské. Nebo si najmi chůvu a můžeš mít víc času na sebe.
Ahoj, mame dve deti 6 a 3 roky. Nas vztah z me strany byl od zacatku spis strach ze by mne stejne nikto nechtel (nejse moc hezka). Partner nejspis hledal hlavne "nosnici" - bylo mu 35 a stale nemel deti. Lasky tam moc nebylo, i kdyz jsme se chovali vzdy k sobe velice slusne.
Ted jiz jsem na tom tka, ze s muzem termer nevydrzim. Jsme na sebe hodni, nekrici, nebije mne. Deti miluje- a to vyrazne vic nez mne. Da se rict, zejsem jeho prostredek, jak deti ziskal. Mne moc si nevsima.
Rada bych se rozejit v dobrem, ale nevim, JAK to udelat, aby to probehlo v klidu? Je to muj prvni vztah, s rozchazenim tedy nemam zkusenost. Zkusila jsem to jednou pred 2 lety, a to se zmenil z hodneho cloveka na neco, o bych nikdy nerekla (po tom co se zname 7 let)
Co mu mam rict? Pred 2 lety jsem se snazila mluvit o tom, ze bych rada jit novym smerem v zivote, ze si ho moc vazim stale. Bohuzel se zacal chovat velice osklive- jako k psovi. Bala sem se, ze postve na mne deti - ty na nem doslova visi. Byli jste nekto v podobne situaci?
Ahoj všem, tohle je vážně "pěkné" téma. Myslím, že jak to Tarra 27 popisuje, že na tom hodně je a přikláním se k takovému pohledu. Myslím, že je - co se týká dětí - lepší zůstat, protože by mohly asi mít pocit, že nikam nepatří když by žili jednou s tím a pak s druhým - je otázka jestli by šlo opravdu o střídavou péči nebo by byly v péči mámy. Hlavní myslím je, že pokud děti dostávají v rodině lásku od mámy i táty ačkoli si ti dva nerozumí, je to plus a má to jistě vysokou hodnotu. Pokud nevidí nebo spíš cítí, že se máma a táta nemají rádi a jsou spolu formálně aby se to nerozpadlo, myslím, že je velice důležité, když vidí, že se k sobě chovají slušně.
Musím říct, že tuhle otázku odejít neodejít si kladu taky a ráda bych věděla jak dalece je to třeba tím, že nechodím do práce a jsem zavřená ve stereotypních situacích které mateřská přináší, tudíž jsem alergická na všechno co vybočuje z mých představ, hodnot atd...což bohužel partner často přináší. Asi se mi někdo bude smát kdybych vylíčila proč se zlobím nebo proč mě naštval nebo proč se mě dotkl. Ale objektivní anamnéza současného stavu je - moje sklíčenost, pocity zklamání a rozčarování nad tím jaký partner je, že jsme každý jinak založený nebo se ukázalo něco co nás oddálilo....A to prosím po roce a třičtvrtě. Miminku je 5 měsíců, starší dceři je 7, ale není jeho. žijeme spolu od té doby, co jsem otěhotněla, ale také to od té doby vzalo spád dolů. Asi je chyba halvně na mé straně - to se nechci obviňovat, ale vím o sobě že jsem zranitelná a citlivá, vše mě rozhodí protože často zraní mé ideály...např. - ted ať se nikdo nesměje - odjel asistovat k zabíjení prasete i po mém přemlouvání, zatímco mě je tohle velice líto že se k tomu propujčuje a dělá takové věci - mě se tyto věci hnusí a je mi líto, že zrovna můj partner dělá to, co mě velmi bolí, protože mám takový vztah prostě k těm zvířatům.....samozřejmě by se ozvalo ted spousta hlasů, že chlapi.......jenomže já to tak mám no....no a další a další takové podobné "trky" které mi připravuje. Takže já mám pocit, že žiju vedle někoho s kým si nerozumím, je mi cizí a nemám si s ním co říct. On se nesnaží vztah udělat lepším - bohužel musím říct stejně jako vendulka , že je to jen na mě jestli se komunikace rozjede dál a budeme pokračovat...Atd atd.....takže já se cítím špatně, ale - vím, že kdybych odešla, budu smutná že jsem to nebrala jinak, že jsem nepřehodnotila věci jinak a odešla, když mám dvě děti. Už jednou jsem se rozvedla a dcera tak přišla o soudržnost rodiny a ted bych to měla udělat znova i synkovi? Sama s dvěma dětma...taky nevím jestli je to ono. Já jsem dost zásadová, mám jasně vymezené životní hodnoty a sleduju jakési "vyšší" cíle - to prosím at nezní nafoukaně nebo nadneseně.Třeba je to iluze ty vyšší cíle, něco příliš abstraktního pro praktický život.
Tak se v tom plácám a plácám......
Astra
@astra11 krásně napsáno.....víš, problem je ten, že on může dělat věci - viz asistence zabíjení prasatka, se kterým ty nesouhlasíš...a ´ty máš říci svuj názor, ale nemužeš ho nutit.
Pokud uvažuješ o rozvodu, počkej. Jednak až pujdeš do práce a jednak odejít mužeš vždy. Pokud se hezky chová k detem, doma ti pomůže - i málo....já bych vyčkala. na radikální řez, je vždy času dost.
Pak ještě jedna věc, když ses s mužem poznala, myslela sis, že se tak moc zmení?? myslím si, že nemyslela...a to samé první manžel - možná....Jde o to, že nikde není nic uplne ideální a ani my nejsme 100% bez chyb...on je v práci, přijde domu a chce klid, zatímco ty se na neho celý den těšíš, až mu vše řekneš. Samozřejmě jsou to samé důležité věci - pro tebe jako pron ženu...ale jemu už tak zajímavé nepřijdou.
Podívej se kolem sebe, máš dojem, že tvujn tatka, brácha, strýc, deda, kamarád, soused, kamaradky manžel.....co by se stalo, kdyby jim manželka řekla, at nejde na zabíjačku....jde o to, že musíme taky realne videt, že jinde to v závěru ývá častkrát mnohem horší...jenže my máme doma chlapa a vidíme jeho zlozvyky, vidíme se s ním každý den, plus když jsme doma na mateřské, holky, já mám nekdy dojem, že nám všem hrabe....že jsme zapomely, jaký to je přijít domu uplne hotová z práce....a ted si tohlem představ...manžel dorazí a ty si chceš povídat plus řešit duležité věci...
já jsem doma zavedla jednu důležitou vec. Chlap přijde domu, vrhnu se na neho naše deti....nechám ho, at si dá sprchu, nachystám večeři, a nechám ho, at mluví on.....n na me často spustí vodopád toho, co se delo v práci, kdo ho naštval a co melo být jinak atd....reaguji, sem tam pronesu stručně svuj názor - často chápající...zastanu se ho, nebo naopak polžím otázku tak aby se zamyslel a nebral to jako utok....a on když se nají a já mu naleju k jídlu pivo....tak si konečně na chvilku vzpomene, cože jsme to vlastne delaly s holkama my 😀 snažím se co nejstručněji říci, co jsme delaly....
Takže asi tak. Až se vrátíš do práce, bude to uplně jiné, to mi věř....nestihneš se zastavit.....a na řešení věcí, ktere si myslíš, že ted jsou strašně důležitý - heled volala mamka atd....nebudeš mít sílu, chut a ani čas 😉
@tarra27 : Ahoj, je fakt a mám stejný dojem, že být na mateřské je stejné jako chodit po tenkém ledě nebo kolem načasované bomby, takže se musí opatrně. To víš, že jsem nečekala, že se změní 🙂....ale já nedokážu držet pusu když se mi něco nelíbí, takže holt to řeknu a to se snažím jaksi taktně nebo hned ne v plných emocích. Problém je a spíš to mě štve, že on je ignorant, který se nezamýšlí nad tím, co mu řikám.
Taky mě napadlo, že dost hodnotím - všechno a hlavně jeho osobu konkrétně, jaksi všechno podrobuju hodnocení a asi to nějak souvisí s tím, co jsi psala o tom nucení. Jo k dětem se chová fajn, pomáhá také, v jiných věcech mě podporuje, v tomhle není zas tak problém.
Je fakt, že po příchodu do práce se věci obrátí a když má člověk práci kde dostává záhul, moje poslední byla práce učitelky :-O, takže bez komentáře 🙂..tak je fakt, že spoustu věcí vypouští. Ale možná na druhou stranu - právě proto, jak je člověk z té práce zničený tak by chtěl aby byly jiné věci hezké a touží po nějaké harmonii takže možná by mě to o to víc rozlítilo ........Ale uvědomuju si, že nemůžu chtít hezké věci jako výměnu za to, že to třeba neklape v práci....to nelze takto brát, každá oblast v životě má zůstat tak nějak svobodná bez nároků....
Astr
@astra11 Já Ti rozumím...jenže pro chlapa harmonie rovná se klid, ticho, dobré jídlo, sex 😀 tak to proste je...oni mají rádi jasne, stručně výstižně...nesnášejí sceny, pak neposlouchají, co říkáme, neb v nás vidí hysterky 😀
Nech to uzrát,. zkus pracovat na sobe, když budeš mít chut se hádat a veř mi, že já to znám, řekni si, ne, řeknu mu to zítra nebo pozítří...do te doby se totiž uklidníš a pak mu to řekneš jednak víc v klidu a prostějinak....znám to u sebe...měla jsem stavy, kdy jsem myslela, že manžela zmlátím..pak jsem si řekla, zakliduj se...ted to neřeš...a věř mi, že častokrát to bylo dobře...vlastne vždy jsem si jenom pomohla...
navíc uvidíš to jinak...
určitě bych ted neodcházela.......nechej tomu volný průbeh....snaž se nehrotit, nezakazvat a nevyčítat a méně mluvit....chlapi mají dojem a u mě oprávněný, že hodně mluvíme 😀
neboj, až pujddeš do práce, vzpomeneš si na mě, že i ty uvidíš spoustu věcí jinak.... 😉
@vendulka taky bych doporučila poradnu, dobrého mediátora. Pomůže vám se slyšet, pochopit, najde postupná řešení přímo pro vás (resp. vy je najdete sami). Nejhorší je, myslet si že všechno zvládnete sami doma, a že to ještě není tak zlé..obvykle pak už bývá pozdě.