Jsem normální?
Ahoj holky. Potřebovala bych od vás poradit, nebo se spíš uklidnit, že to je normální.
S přítelem jsme spolu začali žít ve společné domácnosti až po narození našeho synka (kterému je teď 3,5 roku). Dokud jsme spolu nežili, byla to láska jako trám - taková ta, kterou jen tak něco nezacloumá, ale..... Postupem času se láska začala trvalými neshodami vytrácet a já jsem zjistila, že veškerou svou lásku dávám jen synovi. Na chlapa už nemám nervy ani sílu a vlastně ani nevím, proč s ním jsem - asi nechci připravit malého o tátu (i když - ale to je zase na jinou diskuzi....).
No a v tom to právě vězí. Malý spí se mnou v ložnici, mazlíme se, tulíme se k sobě a "vyznáváme si lásku a náklonnost" - samozřejmě normálně - nejsem žádný pedofil. Ale nevím, jestli tím malému neškodím. Chci aby uměl lásku dávat, ale i přijímat, ale také bych ho chtěla vést k samostatnosti a to se u nás vlastně tak nějak vylučuje. Má pokojíček, ve kterém ale nespinká, protože já nechci spát bez něj a on si na to zvykl. Chodí do školky, já do práce a mně to mazlení s ním chybí, tak si to vybírám přes noc, kdy jsme spolu, víme o sobě a když chceme, tak se k sobě přitulíme.
Holky, co mám dělat? Já jsem se na něj tak strašně zafixovala, i vlastně tím, že partner nefunguje ani jako partner a ani moc jako táta, že si přijdu až nenormální.
Podpořte mně nebo mi napište, že jsem blbá a ať se snažím o to nebo tamto. Já už jsem s normálním rozumem v koncích a poslouchám jen svoje srdce.
Díky!
Stručné shrnutí
- Společné spaní s dítětem ve věku 3,5 roku je v diskusi popsáno jako častý jev, ale odborně i laicky je zmiňováno riziko vytvoření nezdravé fixace a závislosti dítěte na rodiči.
- Jako řešení konfliktů partnerského a rodičovského fungování se v diskuzi doporučovalo komunikovat, vyhledat mediátora nebo zvážit ukončení nefunkčního vztahu, pokud partner odmítá spolupracovat.
- Praktické kroky navrhované v diskuzi zahrnovaly postupné přesouvání dítěte do vlastního pokoje, navázání hranic při usínání a aktivní zapojení otce do kvalitního společného času se synem.
Q: Jak postupně přestat se společným spaním s dítětem ve věku 3,5 roku?
A: V diskuzi doporučovali uvolnit místo v ložnici a postupně přesunout dítě do jeho pokoje, nastavovat večerní rutinu a hranice při usínání; konkrétně jedna účastnice uvedla záměr „uvolním místo v ložnici“ jako první krok.
Q: Jaké jsou možné důsledky, když se rodič příliš upne na dítě místo na partnerský vztah?
A: V diskusi bylo varováno před „nezdravou fixací“ a rizikem, že dítě vyroste jako závislý „mamánek/ mamánka“, což může ztížit navazování partnerských vztahů v budoucnu.
Q: Kdy vyhledat mediátora nebo profesionální pomoc pro partnerské problémy ovlivňující rodičovství?
A: V diskuzi bylo doporučeno vyhledat mediátora, pokud komunikace mezi partnery opakovaně selhává; jeden komentář upozornil, že „profesionální mediátor mluví s oběma partnery“ a řeší situaci komplexně.
Q: Je společné spaní s malým dítětem vynikající nebo škodlivé?
A: Názory se v diskuzi lišily: některé matky považovaly společné spaní za „krásné“ a praktikovaly ho dlouhodobě (např. „spím s malou od narození v posteli 15 měs.“), jiné hlásily, že všeho moc škodí a společné spaní může podporovat závislost.
Q: Jak zapojit otce, který se zdá být neangažovaný v péči o dítě?
A: V diskuzi se navrhovalo otevřeně komunikovat, motivovat otce k pravidelnému společnému času se synem a případně využít mediaci; některé komentáře naznačovaly, že po rozchodu může otec trávit s dítětem kvalitnější a efektivnější čas.
Q: Může ukončení nefunkčního vztahu být pro dítě lepší než setrvávání v nefunkční rodině?
A: V diskuzi byly obě možnosti: část příspěvků tvrdila, že rozchod může vést k lepšímu uspořádání a kvalitnějšímu kontaktu otce s dítětem, jiné příspěvky varovaly před „ztrátou otce“ a psychickým dopadem na dítě, takže výsledek závisí na konkrétních okolnostech.
Závěry z diskuze
Shoda
- Je potřeba řešit partnerské problémy, protože ovlivňují výchovu dítěte a jeho vzorce vztahového chování.
- Děti by měly být vedeny k samostatnosti a nastavení hranic při spánku je běžné doporučení.
- Přílišná fixace rodiče na dítě může vést k nezdravé závislosti dítěte.
Sporné názory
- Někteří považují společné spaní a noční mazlení s dítětem za přirozené a žádoucí, jiní ho považují za zdroj nezdravé fixace.
- Někteří radí setrvat v rozbitém vztahu kvůli přítomnosti otce v rodině, zatímco jiní doporučují ukončení nefunkčního vztahu ve prospěch všech zúčastněných.
Otevřené otázky
- Jaké konkrétní kroky zajistí přechod dítěte ze společného spaní do vlastního pokoje bez traumatizace?
- Jak zajistit, aby po případném rozchodu zůstal otec zapojený a dítě „o tátu nepřišlo“?
- Jaký je optimální věk a postup pro nácvik samostatného spaní u různých dětí?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
mediátor, mediace, společné spaní, mazlení, přesun dítěte do vlastního pokoje, nastavení hranic při usínání, rozchod/rozvod
Místa a osoby
žádné
@fallingstars
Máš pravdu. Uvolním místo v ložnici a uvidí se. Jak už jsem psala, nechci z něj mít nevychovaného mamánka a musím s tím začít u sebe. Hlavně u sebe!
@toscannii Já se hlavně omlouvám, moje příspěvky asi vyzněly trochu útočně... Mě jen nadzdvihne vždycky ze židle ta nová vlna názorů, že se celá rodina má válet roky a roky spolu v posteli a že je to normální a přirozené, a přesně tomu trošku odpovídaly první příspěvky ostatních. Opravdu si myslím, že děti mají cítit, že tu pro ně rodič je i s něžnostmi, oporou a láskou, ale současně by měly být vedeny k samostatnosti, otevřenosti okolí a soběstačnosti, k tomu, že jsou samostatnou jednotkou. Držím Vám palce, třeba ještě s manželem najdete společnou cestu, třeba taky ne, ale hlavně přeji, aby se vše začalo vyvíjet ke spokojenosti všech zúčastněných 🙂
@vineta
Ach jo - no to já právě neumím - myslet taky sama na sebe. Malý je pro mně vším, ale nechci, aby vyrostl v "nezdravém" prostředí, které mu teď já připravuji.
S partnerem jsme si vlastně nic neudělali, jen nám to prostě spolu nefunguje a mně bude lépe bez něj, ale malý na něm visí a já ho nechci vytrhnout z domova a od otce "jen" proto, že já jsem nespokojená.