Jsem těhotná a rozpadá se mi manželství
Ahoj ženy, jsem v osmém měsíci a mám pocit, že na všechno budu sama. S manželem jsme měli řekla bych pohodový vztah, ale nějaké povahové rozdíly tam prostě byly vždy - ne nepřekonatelné, myslím... Jsme spolu 12 let, z toho 3 roky manželé (potkala jsem ho už v 18). Po dostudování VŠ jsem chtěla, abysme byly manželé (a myslela si, že přítel to chce taky). Dlouho se k ničemu neměl, až jsem to nevydržela a svatbu navrhla já. Vypadalo to, že se těší, ale pak přišly první problémy - začal se chovat fakt zvláštně, nic se mnou nechtěl řešit, návštěva úřadu, restaurace atp. ho strašně otravovala. Měla jsem to asi brát jako varování, ale jako vdavekchtivá žena jsem to překousla a plánovala dál. Nakonec teda svatba proběhla a ve svatební den přišel úplně jiný člověk - usměvavý a v pohodě. Svatba říkal že se mu strašně líbila a že kdyby to věděl, tak si to klidně zopakuje.
Po svatbě bylo vše OK, ale byly nějaké třenice ohledně statku mých rodičů, kam jsme jezdili o víkendech, že si tam nemůže dělat věci jak chce a tak. Mě to teda přijde logické a vždycky to u nás v rodině chodilo tak, že se musíme shodnout, že něco bude tak a tak ale přiznávám že i s našima je to někdy těžký, protože lpí na starých pořádcích. Naopak v rodině manžela mu všechno odkývou jak ovce, tchyně ho má jako Boha, protože druhý syn se neobtěžuje ani se jim ozvat a otec už nic neřeší, jen si užívá klidu v důchodu a je mu všechno jedno.
A teď se dostáváme k "jádru pudla" 😠 Já zase po rodině toužící jsem chtěla mít dítě. Dlouho jsme se dokonce snažili a nic, vypadalo to, že dítě fakt chce a nebylo to jen z mojí iniciace, dokonce šel dobrovolně i na spermio, aby se vědělo, že je to z jeho strany OK. Pak minulé léto jsem otěhotněla, vypadal strašně nadšeně, pořád jsme probírali co a jak. Bohužel to ale skončilo ZT, což pro mě bylo strašný. Měla jsem pocit, že mě vůbec nepodržel, možná to ani nějak nechápal, ale co mě nejvíc dostalo bylo, když jsem tam seděla v nemocnici před tím zákrokem a byla tam úplně sama a všichni ostatní tam někoho měli, kdo je tam podpořil. Mě teda vyzvedl a odvez aspoň večer. Pak na mě byl celkem hodnej pár dní a pak se vše vrátilo do starých kolejí.
Další dítě ale vyšlo na první pokus (tedy po dvou letech snažení), byla jsem neuvěřitelně šťastná, ale všimla jsem si z jeho strany že už je to nějaký jiný. Ano i já byla jiná a už nebrala bezproblémový průběh jako samozřejmost, ale on se zase začal chovat vyloženě divně.
Najednou měl rádoby vtipný řeči před přáteli, že uteče do lesa, že jsem ho ke všemu donutila, že on vlastně svatbu ani dítě nechtěl a poslouchala jsem to víckrát, že už si teda vůbec nejsem jistá, že je to vtip. Všem chlapům říká "hlavně se nežeň". Na vyšetření se mnou šel v podstatě z donucení, strašně se tam nudil, protože musel 15! minut čekat v čekárně, na břicho si nikdy nesáhne a ještě má řeči, že to je nechutný, že ve mě něco žije. Prej je to divný, že v tom bytě někdo bude, vždyť nám tam nic nechybí a teď nás bude někdo omezovat. Novorozenci mu prý přijdou hnusný a najednou si rozmyslel, že pohlaví nechce vědět a nemůžu z něj ani vydolovat aby se vyjádřil ke jménu. O nakupování výbavičky to ani nemluvím - absolutně ho to netankuje (což mi teda nějak neva), ale doufala jsem, že mě aspoň někam odveze něco vybrat (nemám auto). No a tohle mě teda bolí asi nejvíc.
Další věci jsou, že dřív mi celkem pomáhal v domácnosti, teď byl pořád "upracovanej" ale ikdyž neměl důvod být, tak nic. Taky jsem v zimě řešila, že se kolem něj furt motá kolegyně v práci, až jsem na něj dokonce uhodila, ale neměla jsem žádnej důkaz a prej nic. Nedávno ale říkal že si našla mladšího přítele. Tak tam snad nic není. Další co se stalo bylo za dobu mého těhu - šli jsme kamarádce na svatbu a on mě tam nechal sedět u stolu a odešel do jiné části restaurace, kde oslňoval servírky a celkově mi přijde, že má teď potřebu se hrozně líbit 😒 Přičítala jsem to krizi středního věku (je mu skoro 40). Další problém nastal nyní, u mých rodičů, kde ztropil scénu a urazil se, že tam už jezdit nebude, když mu máma na další zvířata řekla "ne" - my jsme tam jen o víkendu a starali by se o ně oni. To byla pro mě dost rána. Rodiče mám ráda, pomoc potřebují a teď mám na krku zvířata, která si chtěl pořídit manžel a musím se pokusit je rozprodat, traktor, který vůbec nevím jak dostat na technickou a louky, kterým musím sehnat sekáče. Prostě si pro to všechno vybral nejlepší vhodnou dobu...
Všechno bych ale překousla, kdyby to byl milující manžel, který by se se mnou těšil na miminko, měla bych sílu bojovat. Ale teď mi přijde, že mě ve všem nechává samotnou a upřímně vyděšenou. Přijde mi, že si dělá zadní vrátka k ústupu, aby mohl kdykoli odejít ode mě i od mimi a děsím se, že budu sama.
Abych ale napsala něco na jeho obranu - taktéž si minulý rok jeho rodiče vymysleli rekonstrukci domu, kde byl hodně času a jeho táta má nějaké vážné zdravotní problémy. Přijde mi ale, že si ho pořád jen a jen omlouvám. Např. on to co říká tak nemyslel, vždyť dítě chtěl. On se urazil, protože s našima je to těžký. Ale pořád mi chybí omluva, proč se netěší na naše miminko, na to nějak nemůžu přijít.
JO, ale co mě dostává je, že údajně k porodu jít chce. Aby viděl potomka jako první. Přijde mi, že to ale bere jako nějakou estrádu, kdy ze mě něco vyleze. No prostě nějak nevěřím, že by tam respektoval moje přání a vůbec nevím, jestli si ho tedy k porodu brát.
Omlouvám se za román, ale shrnout všechno do pár vět mi prostě nešlo.
Co mám dělat? Mám se pokusit mu vše odpustit a snažit se ve vztahu za každou cenu setrvat kvůli dceři? Je nějaká naděje, že se to po jejím narození zase srovná, jako po svatbě? Nejsem si totiž jistá, jestli mu dokážu zapomenout, jak mi těhotenství otrávil. 🙄
@anelamates Naprostý souhlas...
@anelamates Přesně tak, souhlasím.
@xdrak102 Ahoj, právě jsem dočetla diskuzi, kterou jsi založila a chci ti napsat, že jsem v podobné situaci, vím, jak ti je. I když mě manžel opustil, nebo spíš jsem ho požádala ať odejde, když měl malý rok. Zjistila jsem, že si našel 19 letou slečnu (o deset nebo jedenáct let mladsí než my). Po 14 dnech se chtěl vrátit a já ho hned vzala. Bylo to v době, kdy jsme koupili a rekonstruovali dům, takže jsem si říkala, že má syna, barák, všechno co kdy chtěl a byl to jen nějaký úlet. Teď v květnu jsem zjistila, že to s ní táhne zase (nebo pořád?), takže jsem mu řekla, ať odejde. Jsme s malým sami přes dva měsíce. Jezdí za ním často, i když někdy dá evidentně přednost jí. Zůstal mi na "krku" barák, on odešel k milence. Žádost o rozvod nepodal, já ji podat nemůžu, protože soudně bych z něj asi v životě tolik peněz nedostala - platí veškeré náklady na bydlení jako hypo, elektriku atd.. Takže jediné pozitivum, že se stará o malého, často nás bere na výlety jako rodinku, to je pak hrůza, přijde mi to všechno neskutečně líto, ale nejsem schopná říct ne. Ještě rok si užiju na mateřské a pak hurá do práce a žádat o rozvod... Není to lehké, ale má povinost tebe i miminko živit, tak se nenechej zlomit a chtěj minimálně to, na co máš nárok! Držím pěsti. Jsme silné ženské, to zvládneme!
@xdrak102 No ale proč to všechno píšu, i když máš před sebou náročné období, věř mi, že den ode dne ti bude líp a budeš přicházet na to, že máš míň práce a míň starostí. Jediné, na co si nemůžu "zvyknout" je, že mi chybí kontakt, to že tě někdo obejme, lehne si s tebou k televizi, probouzí se ráno vedle tebe, vezme tě do kina nebo mezi lidi. Všude chodím sama, ale kamarádky a kamarádi dělají hodně a i tuto situaci umí udělat snesitelnější. Já jsem si aspoň víc začala vážit těch skvělých lidí kolem mě. Takže na všem zlém hledejme něco pozitivního 🙂
@mihis Díky moc, že jsi mi napsala - vždycky člověku pomůže, když slyší, že to jde zvládnout... Dneska tu zrovna byl a podle mě si vůbec neuvědomuje, co udělal... myslí si, že když se bude chovat slušně a "starat se", tak že nebude za takovýho hajzla a všechno bude OK. Jenže ono to bude OK jen pro něj. Pravý důvod, proč mě opouští mi stále nechce říct - sázela bych na nějakou ženskou, protože utrousil něco jako že to časem vyplyne - tak bych řekla že je prostě časem někdo uvidí a má ji někde u rodičů kde teď bydlí. Každopádně já se chci zkusit rozvést po šestinedělí, pokud to bude finančně v poho díky tomu domu co máme "napůl" - ještě jsem nebyla u právníka. Pak bych to s ním chtěla oficiálně uzavřít, domluvit se na návštěvách a zkusit spolupracovat v rámci slušnosti, ale život už mít svůj, takzvaně s minulostí vyřešenou. A upřímně doufám, že se časem najde i někdo na ten kontakt, nemyslím hned, ale v horizontu pár let.
Lidi okolo mě jsou taky skvělí, doufám, že mě podrží a bude to v rámci možností OK.
Ale že je mi hrozně, to teda fakt je...nejhorší je to v noci, nemůžu spát, pořád se mi to honí hlavou... 😔
@mihis no a co se tebe týká, přeju hodně štěstí, klidně se někdy ozvi jak se máte a jak se to u vás vyvíjí. Nejvíc mě asi mrzí, že tohle měla být nejhezčí část našeho života a místo toho je to aspoň u mě asi ta skoro nejhorší a nejnáročnější. Ale na miminko se moc těším a doufám, že mi tu díru, co mi v srdci udělal trochu zaplní...
@xdrak102 Držím moc palce aby jsi vše zvládla. Podle toho co jsem četla jsi velmi silna žena, mas můj obdiv
@xdrak102 ja budem mozno jedna z mala ktora sa zastane tvojho manzela. Podla toho co pises tak sa manzelovi do svadby 2x nechcelo a stejne si ta zobral. 2x sa mu do dietata nechcelo a stejne si tehotna. A s tymi zvieratami som pochopila ze dokonca tvoja mama mu zakazuje nieco? Mozno na neho moc tlacis vo vsetkom aby bolo po tvojom. Akonahle nie je ako si ty dupnes tak hladas co za tym moze byt. Teraz si tehotna a vsetko vnimas este intenzivnejsie a viac vysilujes. Mozno by to chcelo klud a nohy na stol, vybrat si na internete co sa ti paci. A niekde ta urcite manzel zavezie ked ho poziadas ak chces nieco vidiet v obchode. Na dieta sa urcite tesi lebo chce byt pri porode. Pises to dost skaredo o tej porodnej estrade. Porod je celkom narez a uvidis ze budes rada ked ti bude tazko a nebudes sa tou bolestou predierat sama. A inak nechapem co mu chces odpustat 😖
@kittykat22 ty jsi asi nečetla zbytek manžel ji opustil
@xdrak102 diskuzi sleduji od zacatku.. musim rici, ze tvuj manzel je slaboch, nic vic..
kazdopadne mas muj obdiv, opravdu. jsi silna, i teligentni a asi i vis co chces. ne kazda to umi takto zvladnout...
Premyslela jsi, kdyby prisel za tebou a zacal prosit, ze udelal hloupost a at to vezmes zpet? co bys delala? to se totiz muze taky stat....
jinak si myslim, ze tvuj manzel toho, ze nevidel svou dceru vyrustat bude v budoucnu horce litovat, ale to az se posune cas a pokroci vek...teprve pozna, co promarnil a co je v zivote nejdulezitejsi...
@kittykat22 ahoj, no to já jsem si myslela taky, ale že možná zbytečně vyšiluju a tak jsem se snažila na něj tlačit míň a právě úplně všechno pro mimi vybrala a nakoupila sama a když jsem mu pak chtěla něco ukázat, tak byl vždycky otrávenej. Ano, s tou svatbou jsem měla pak při přípravách ten pocit, ale sama jsem se o ruku nepožádala 😖 a nakonec byl svatbou nadšený, jak to bylo super. Do dítěte se mu ale chtělo, snažili jsme se 2 roky, sám o tom mluvil, že by chtěl, sám absolvoval spermiogram a nemusela jsem ho nijak nutit, jen jsem řekla že doktor říkal že by to bylo vhodný a pak když jsem byla poprvé těhotná (bohužel to skončilo potratem), tak byl úplně nadšený, těch prvních pár týdnů. Teď podruhé to ale bylo najednou takové jiné, nejdřív vypadal že je rád, pak ale postupně jakoby jeho zájem úplně ochladl, na všechno říkal, že to je daleko apod. Tak se přece mohl rozhoupat dávno, že rodinu vlastně nechce a mohli jsme se rozejít a ne teď, když je v tom dítě... Není to vůbec jakokdybych otěhotněla na první pokus....
@monikaghurthova díky, teď si tak ale vůbec nepřijdu ☹
@hz tuhle otázku si taky pokládám, protože racionálně vzato by bylo říct na to ne, teď se navíc začínám dostávat do fáze nenávisti, kdy mu přeju, by mu někdo ublížil tak jako on mě, aby taky poznal, co to je s brekem usínat a zase se s ním probouzet... Ale ono se zase nedá zapomenout na jinak fakt pohodových 12 let, kdy jsme měli doma většinou až na fakt prkotiny totální pohodičku a bylo na něm spíš mnoho dobrého (ale samozřejmě i pár věcí co mi vadilo) a na naše vzpomínky, společné zážitky a to jak strašně jsem ho milovala a hlavně, že by naše dcerka měla kompletní rodinu. Jenže právě jak bych pak mohla s ním žít a tohle mu nevyčítat, při každé hádce a nebát se, že to udělá zase. Nebo vždycky jsem chtěla děti aspoň 2 a jak bych mohla do toho jít a nebát se, že mě nakonec nenechá s jedním dítětem, ale s dvěma... Takže opravdu nevím... 😔
@anelamates V souvislosti s tím jste mi připomněla jednu starou rodinnou historku, která se přihodila v rodině mé babičky. Chlapec se před vojnou dvořil děvčeti ze stejné vsi, počítalo se, že po vojně bude logicky následovat veselka, leč vojna byla dlouhá, samota tíživá a chlapec se tam zamiloval do jiné...Když se vrátil domů s fotkou dotyčné krasavice a s tím, že s Blážou se ženit nebude, neb je již citově angažován jinde, jeho tatík fotku zuřivě roztrhal a nabídl mu dvě alternativy - buď se na celou záležitost zapomene, on zůstane s Blážou, kterou si čestně vezme a všechno bude ok, nebo má nárok sbalit si JEDEN kufr s osobními věcmi a už ho nechce pod svojí střechou vidět...Taková tehdy byla morálka. Asi se to bude zdát většině dnešních lidí hodně drsné, ale...Samozřejmě, že chlapec nakonec sklapnul patky, láska z vojny vyvanula a on pak s Blážou prožil půl století trvající spokojené manželství, vychoval syna, užíval si vnoučata...Jestli by byl šťastnější s tou druhou? Jestli svého rozhodnutí později litoval? Těžko říct...Nechci aby to vyznělo jako obhajoba maloměšťácké morálky řídící se krédem "Co by tomu, proboha, řekli lidi", ale v dnešní společnosti začíná fungovat opačný extrém - já mám právo, já si chci užívat, já chci být šťastný...a takový ten morální základ, jako "slovo dělá muže" a "závazky a povinnosti se prostě v určitých situacích musí postavit nad nějaké osobní pocity a pochybnosti" tady občas těžce schází...
@carmilla No a u nás to bylo přesně tohle, až na to, že můj manžel stál na svém. Takže
Bláža zůstala doma - ovšem tam to nebylo tak, že by se jí dvořil on, tam to bylo tak, že se jeho rodiče dvořili jejím rodičům. Prostě dobrá partie, no.
Ale jak říkám, nakonec se i tohle uhladilo. Ale s tímhle bych tedy nikdy nesouhlasila a nikdy bych si toto vůči dospělému člověku nedovolila. Ovšem pokud jde o rozchody a rozvody, strašně se mi líbil příběh, který nám líčil jeden kyperský Řek.
Jeho bratranec, otec dvou dětí, se rozhodl, že se rozvede, protože ho srdce vede jinam. Jo, spadly mu šupiny z očí. No a chtěl se nastěhovat domů, takže došel a milému tatínkovi sdělil, že od ženy odchází, neb potkal tu pravou. Následovaly dvě baně jako vrata, výkřik - tu pravou i s dětmi sis už vybral, tak marš domů. A bylo po rozvodu. Inu, Řeci ještě velmi respektují rodiče a velmi si cení rodiny.
@xdrak102 Taky je mi hrozně, ale fakt se to s časem zlepšuje. Když tady holky psaly, že přijde s prosíkema a jestli ho vezmeš zpátky, tak tě plně chápu, že nevíš, já bych taky nevěděla.. Srdce by si asi poskočilo radostí, jenže rozum by řval, ať dáme nohy na ramena.. Naštěstí můj manžel je plně zamilován, takže žádné návraty nehrozí, aspoň to nemusím řešit 🙂 A když tak přemýšlím, já už ho nemiluju a nechybí mi, chybí mi totož ten člověk, kterého jsem si brala, ale to už aspoň rok není vůbec on. Nejvíc mě trápí, že můj syn si nikdy nebude pamatovat jaké to je vyrůstat v kompletní rodině. Já totiž nemám žaludek přivést mu domů nějakého strejdu, ale to se snad taky v horizontu pár let spraví. Dost mě mrzí, že manžel ho občas bere i k ní, jezdí spolu jako rodinka na výlety a nemá ani koule na to, aby mi to řekl, vždycky se to dozvím jinde, jenže jde o to, jaký tomu klukovi dává vzor do života :-/ No nic, zvykly si jiné děti i jiné ženy, zvykneme si i my a třeba časem potkáme nějakého pana Božského 🙂
A s tím pláčem, jen plakej, dostaň to ze sebe. Já mám dny, kdy mi brečet už prostě nejde, ale to jsem pak v nějaké takové depce dýl než když se večer prostě vyřvu a je klid.
@anelamates U nás to asi nebylo o partii, ale o tom, aby hlavně nebyla po vsi hanba. :D Stejně by mě ale zajímalo, co říkají na tuto situaci rodiče manžela? Vždyť on je svým způsobem připravuje o vnoučátko, na které se podle všeho těší...Jako ano, rodiče spolu mohou slušně vycházet, starat se, navštěvovat se, ale už to prostě není ta pravá rodinná sounáležitost...nehledě na to, že jednou, dříve či později, si zakladatelka najde jiného partnera a pro dítko se tak stanou "kmenovou rodinou" úplně jiní lidé, než oni a jejich syn, to si nenalhávejme...Vy jste takový prototyp milující babičky - odpustila byste svému synovi něco takového? Za předpokladu, že si se snachou rozumíte a na vnouče se těšíte? Čistě hypoteticky...
@anelamates Krásný příběh.
Tohle je moje mimořádně oblíbená noční můra - přijít o vnoučata. A raději o tom nepřemýšlím. Nevím, co bych dělala, ale asi bych se snažila co nejlépe vycházet se snachou - vysvětlit, že bohužel synův úlet nebyl mým přáním ani volbou. A že doufám, že to pochopí a ty děti nám úplně nevezme. A vůbec, nemaluj čerta na zeď! O tom nechci přemýšlet. Oni jsou má zlata.
@texetka Že jo, taky jsme se nasmáli. No a bratránek žije se ženou dál, mají čtyři děti a jsou spokojení. Někdy facka v pravou chvíli dělá zázraky. Já prostě Řeky miluju.
@anelamates Právě . Jenže tam jd ei o tradice, o respekt, úctu ... Neumím si to představit tady u nás v ČR.
To já taky ne, ale moc se mi ten příběh líbil. A bohužel je fakt, že úcta a respekt ve vztazích hodně mizí, lidé jdou do manželství s takovou láskou a ta se mění v takovou zlobu, v takový boj o to, kdo bude mít vrch, jako by to bylo podstatné. V naší tradici taky byla úcta v rodině, ale bohužel to, co je ted, tedy řekněme to nahrubo - to sobectví, tu tradici totálně převálcovalo. Protože co to je jiného - odejít od těhotné manželky k milence nežli sobectví, které by zasluhovalo pořádných pár facek.
@anelamates No jo, v takovém případě opravdu chybí ten táta, co mu těch pár facek vlepí...zasloužil by si je, to je bez debat...Bohužel znám ze svého okolí hned dva případy, kdy manželé podváděli svoji ženu v době, kdy byla těhotná...Pro mě je tohle naprosto nepochopitelný a úplně by mě to zdrtilo...zrovna v době, která má být pro oba ta nejkrásnější, a to příchod prvního potomka bezesporu je...teda evidentně jen pro nás holky, dnešní borci mají z jakýchkoli závazků spíš bobky...
@carmilla @anelamates no mamka to nevydržela a v týdnu byla navštívit jeho rodiče, aby jim řekla, že se u našich mohou kdykoli stavit, protože spolu měli dobrý vztahy (prostě se občas stavili na kafe a tak) a prý oba brečeli...
@anelamates
@xdrak102 Tak u nás je to tak, že naši bydlí na druhým konci republiky a tchýně ve stejné dědině jako my, takže se s nimi vídáme často. Teď ji třeba pomáhám s přípravama na 80 narozeniny její maminky, dřeme na tom už třetí den. Manželovu milenku nepozvali, ani jí zatím nesmí vodit domů, respektive on to asi ani nezkoušel, ví, že by to neprošlo. Takže já mám teď tchánovce místo rodičů a manžel to těžce snáší.. Ale oni o vnouče taky přijít nechtějí a my jsme s tchýní měly výborný vztah vždy, chodíme hrávat volejbal, na pivo s holkama - máme společné kamarádky, takže v tomhle to bude mít asi manžel těžké. I když taky s nimi postupem času určitě styky omezím a zůstaneme už jen třeba u toho piva, ale zatím jsem ráda, že je tu mám a že oni jsou rádi, že s nimi trávíme tolik času.
@mihis To je dobře, že to máš takhle, protože at se stane cokoliv, pořád to bude babička vašich dětí. Takže ti přeju, at to vydrží. A máš kamarádku.
@xdrak102 Ono není divu, protože at si říká každý co chce, manželství dětí se úzce dotýká celé rodiny, není to jenom papír. A ta hrůza z toho, že nejen vaše dítě se zachovalo jako pěkný parchant, ale navíc vám může snacha odvézt děti, které jsou vaše krev, no jak říkám - moje noční můra. Pevně doufám, že nás toto nepotká.
Právě proto nesouhlasím s tím, když někdo tvrdí, že svatba je jen a jen záležitost mladých. Ne, svatba spojuje celou rodinu, tedy obě ty rodiny. A jestliže jeden svévolně ten vztah ukončí, ubližuje nejen té ženě, ale i svým.
tak ja mam takovou znamou, co zila v domacnosti s partnerem asi tak 3-4 roky, prali si pak dite, nejakou dobu se nedarilo, ale nakonec meli chlapecka, v jeho cca 7 mesicich se partner rozhodl, ze neni jeste pripraveny na dite a vztah s ditetem (brzy co?), proste z cista jasna, no a ona do toho zjistila, ze ceka druhe dite, takze tedkom ma dve deti s jednim nezralym muzem -ten se odstehoval (jestli za tim byla nejaka zenska, nevime, pry zije sam), ale ona se styka s jeho rodici, kteri ji maximalne podporili a byli na jeji strane, hlidaji deti, i kdyz ona ma i zazemi z jeji strany.......i on se o deti stara, ale proste nejsou rodina.........mazec, co???
@somalicats Asi tak jsem to myslela - ten tlak by lidi donutil nejdříve přemýšlet, než začnou vyplňovat papíry. Protože hodně věcí se dá s chladnou hlavou jednoduše vyřešit. Jenže proč to řešit, že ano, když trendem je - máš právo. A nikdo se nezeptá na to, zda třeba děti taky nemají nějaké to právo . Například.