"Kamarádky" našich mužů - jak je snášíte?

Mam kamarada od 2 třídy a jsou obdobi kdy se stykame vic a jindy zas méně. Pred par lety jsem mu našla přítelkyni a jsou spolu šťastní. Ustoupila jsem do pozadí, protože citim, ze nase pratelstvi ji neni úplně po chuti. Ale kamaradim se ted spis s ni 🙂 S mym mužem si kamarád rozumí a muj chlap vi, že jsme opravdu jen přátelé. Ano na pokus o vztah v cca 17letech taky došlo, ale nefungovalo to. Naštěstí přátelství bylo natolik silne, ze přežilo i toto fiasko.

Jeho kamaradky mi neva. Spojuje je zajem o sport. Kazdorocne jezdi spolecne s nima a par dalsima lidma na dovcu,kam ja teda nejezdim,co bych delala u severniho more v kvetnu 😀
S jednou z nich jsem ho seznamila ja,je to moje dobra kamaradka a urco mi neva,ze spolu maji spolecneho neco,co ja neocenuju, on se na sportovni dovci vyblbne, parkrat behem roku spolu jedou na vodu v ramci CR a jsme spokojeni vsichni 🙂

Nesnáším je vůbec dobře 😀 Ale taky podle toho, která to je, ostatně čti tady 🙂 -> https://www.modrykonik.cz/group/2345/obcas-mi-p...

Jsem toho nazoru, ze ve vztahu spetka pocitu osobni svobody byt ma. Muj muz nepije, nechodi do hospody, vsichni jeho kamaradi z detstvi ci kolegove z prace zijou hospodskymi zivoty, jeho to tim smerem netahne. Jsem za to rada. Nenachazim ho doma v trenkach u fotbalu s lahvacem. Kdyz maji sraz ze zakladky, nebo pracovni akci, musim ho doslova vykopat z domu, aby sel a stejnak prijde celkem brzo. Po letech objevil spoluzacku ze zakladky, jsou casto v kontaktu. Hlavne sms, facebook. Kazdy se potrebuje nekomu sverit. I ja to tak mam. Ostatne kdyz jsem mazela poznala, mel kolem sebe spise zeny-kamaradky. Nerikam, ze obcas nezazarlim, ale zdrave s mirou. Dotycnou kamaradku znam i ja. I ja s ni byla sama v kine, nebo na vino. Je to fajn holka, ma muze a dceru. Ve vztahu dvou lidi ma byt duvera a jista volnost. Ja vim, ze me muj muz miluje, a to mi staci. Jakmile neco zacne jedna strana zakazovat, je to cesta ke zkaze. Mozna ne hned, ale casem 100 %.

Muj muz mel vzdycky kolem sebe kamaradky. Obcas me stve, ze s nima travi hodne casu, ale spis, nez ze bych zarlila, tak me stve, ze ten cas nevenuje rodine, ale jim. Kdyz se tahle casto styka s kamarady, tak me to stve stejnou merou, jao kdyz se kamos jmenuje Denisa 🙂

Když si nepíšou hodin denně kompromitující zprávičky a nejlépe o tom vím a kamarádku znám nevadí mi to.Jeden čas mu psala stíhačka ze školy jak se ho nevzdá apod. tak jsem rázně zakročila. Taky mám dobrýho kamaráda,ale můj chlap ví o všem co si píšem,je to fér,není důvod k žárlení 🙂

můj manžel je v tomhle ideál, žádný kamarádky nemá, baví se jenom s chlapama z fotbalu a starejma kámošema. Má pár kolegyň, které znám a pár známých z mládí, které většinou znám taky, protože jsme vyrůstali na stejném maloměstě. Když se okolo něj někdo začne ochomejtat, je to hned poznat.🙂 Stalo se to jednou, když jsme spolu chodili první měsíc, cestou na čundr s kámošema si vyměnil facebook s nějakou holkou z vlaku a ještě se mi s tím pochlubil. Postupem času z něj vylezlo, že to udělal proto, že jsem mu zrovna oznámila, že bych ráda odjela do Anglie dělat aupair a odlítám za dva měsíce.🙂 Nicméně ta holka mu pak nechávala na FB vzkazy na zdi, jakože ahoj, jela jsem tím stejným vlakem a vzpomněla si na tebe... Bylo mu trapný, že to všichni vidí, a pak si ji smazal. Já neříkala nic... byla pitomá.😀

Můj přítel takové kamarádky nemá, že by si s nima vypisoval nebo za nam jezdil. Kdyby s tím začal, měla bych se velmi na pozoru.
Já pár kamarádů mám, se kterýma se jednou za čas sejdeme na pokec. Přítel ze začátku trochu žárlil. Ale já jsem mu to řekla, jak to je. Setkávala jsem se s nimi, než jsem se my dva potkali, a budu v tom pokračovat. A ta frekvence je teď tak 2 krát za rok, takže žádné drama.
Ale co mě zaráží, že ty jejich kámošky jste třeba ani neviděli. To by mi přišlo divné. Že jako nechce, abysme se setkali nebo jak?? A nebo kdyby si vzal půl dne volna a jel za nějakou babou, tak to by byl armagedon :D a to si myslím, že nejsem nějaká šílená žárlivka. To pak jsou fakt "kamarádky"

Můj manžel má kamarádky a nevidím v tom problém...Já mám zase kamarády a taky to neřeší... Myslím si, že riziko je mnohem větší u cizích holek než u těch blízkých...Krom toho nějaká volnost musí být.

to je velmi ožehavé téma 🙂 podle mne nemůže existovat intenzivní přátelství mezi heterosexuálním muže a ženou. Pokud spolu dva tráví volný čas třeba třikrát týdně, mají společné zájmy, smysl pro humor atd. tak ta náklonnost přejde do hlubšího citu. Já to tak měla s manželem, než jsme se dali dohromady. Máme kamarády opačného pohlaví, ale jsou to jen známí, ne že bychom s nimi trávili spoustu času nebo s nimi dlouhosáhle konverzovali přes skype nebo sms. To zavání. Třeba na škole můj tehdy přítel bydlel s třema klukama a jedou holkou. Byla to i moje spolužačka. Trávili spolu docela dost času, ale to jsem si byla jistá, že tam o nic nejde oboustranně. A i kdyby spolu teď zašli na kafe, tak mi to nevadí. Ale to je asi jediná výjimka 🙂 Vždy je dobré převést to na opačnou stranu - říct partnerovi: a tobě by se líbilo, kdyby mi kolega psal, že se moc těší až se uvidíme na vánočním večírku v práci? U nás to vždycky funguje, manžel je žárlivec 🙂

Manžel má hodně kamarádek, třeba si dají i pusu, když se potkají. No a? Je to přátelství. Mají se rádi, hodně toho spolu zažili na táborech, když tam jezdívali jako vedoucí, mají si co říct. Já mám taky kamarády. Buď si partneři věří nebo ne. Ale omezovat mu kamarády, to je jaksi pod mou úroveň... je to manžel, je to můj partner, ne můj syn, kterýmu řeknu, ať se s těmi či těmi lidmi nestýká nebo že mi to vadí. Jemu taky nebylo příjemný, když mi kamarád půjčoval po havárce auto a chodila jsem si pro to auto k němu k baráku. Ano, byl žárlivější, ale to hlavní - věřil mi! A jsem za to moc ráda, protože i když mám kamarády, mám hodně hezké kamarády a ti můžou mít každou, na kterou si ukážou, já mám jen svého manžela, on je pro mě ten jediný a na ostatní se maximálně podívám, usměju a to je vše.

@anniesfibis souhlasím