Kdy přítel "zapomene" na bývalou?
Dobrý den,
chtěla bych znát vaše názory na mou situaci (především těch, které něco podobného zažili). Jde o to, že mám partnera, který je rozvedený a s exmanželkou mají malé dítě. Jsme spolu něco přes rok, asi půl rok spolu žijeme ve společné domácnosti. Oni jsou od sebe 2 roky a opustila ho ona. Důvodem ale nebyl někdo třetí, prostě si přestali rozumět. Můj přítel rozchod nesl dost těžce a snažil se to s ní ještě půl roku po jejich rozchodu nějak lepit (hlavně kvůli dítěti), ale ona už nechtěla. Pak se zamiloval do mě a tvrdil mi, že už by jí zpátky nechtěl, i kdybychom my dva spolu nebyli. Už od začátku vztahu se snažím jasně vymezit hranice, co je pro mě ve vztahu k jeho ex přípustné a co ne, protože kdybych mu to jasně neřekla, tak by se v její domácnosti nejspíš trochu angažoval (sem tam něco opravil apod.) Každopádně pokud mi něco vadí, tak se snaží to nedělat. I přesto mi však občas přijde, že jí nemá úplně z hlavy. O něčem se např. bavíme a on si hned v souvislosti s tím vzpomene na ex, apod. Těch věcí je více. Chci se tedy zeptat, za jak dlouhou dobu váš přítel na ex "zapomněl", resp. ji dostal úplně z hlavy?
Děkuji. 🙂
Nedávno to s ní řešil právě v souvislosti s tím svěřováním. Co jsem pochopila, tak jí nejspíš vyžvanil, že žárlím a že by bylo dobrý, abychom se teda seznámili. Ona navrhla, že příště může přijít i se mnou, až bude vyzvedávat dítě. Já o seznámení s ní docela stála, ale teď, když ví, že na ní žárlím, tak je mi trapně.
@degial tak já to napíšu z pohledu té "bejvalky" 😀
začátek podobné jako u nás, rozchod, 2 děti, on si po roce našel novou partnerku, já také parnera (dřív než on), my už jsme manželé, čekáme spolu dítě a bývalého partnerka také čekají...měsíc po mě 😀 vycházíme spolu dobře, přesně jak jsi psala, bavíme se jen ohledně dětí, předáváme si je zkrz školku, ale když si je náhodou vezeme, tak i přesně spolu normálně pokecáme, klukům často skypuje a je u toho i ona...
no a mě třeba přijde fak blbý, že mě doteď s tou jeho přítelkyní neseznámil 😅 on mého muže už zná, představila jsem mu ho, osobně mu řekla jako prvnímu, že se budem brát a od doby, co jsme se zasnoubili, tak ho beru i na besídky ve školce a čekala jsem třeba, že i on veme tu svoji a představí ji...i na první školní den letos jsem čekala, že by jí přivedl, když už taky čekají mimčo, ale nic..vždy přišel sám...a nejvíc nejtrapnější byla scéna, kdy jsme se potkali na pouti všichni čtyři, my měli kluky...viděli tátu, tak jsme k nim šli, normálně pozdravili a na tetu malej hned hladil bříško a že maminka bude mít taky, holčina na mě vykuleně koukala, bývalý pro jistotu dělal, že nás ani nevidí, ani nás nepozdravil, ani se na nás nepodíval, jen děti a pryč...jsem fakt nechápala, měla jsem tendence se sama představit, ale v tom frmolu jsem sotva stačila houknout ahoj...myslím, že té holčině z toho taky bylo trapně...no můžu si jen myslet, co jí o mě navykládal nebo proč se tomu tak straní, že ji nechce představit, nejsem žádná fůrie, co by mu dělala jen naschvály,
ale teď chápu, že to může být i její přání, že mě nechce poznat....na bejvalky prostě někdy žárlíme každá 😅 a mám to i já...páč můj manžel je ten kamarád se všemi i bejvalkami, jeho první láska byla ta "nejlepší" (prý přede mnou 😀 ) a i když je to už asi 10 let, co spolu nejsou a ona je vdaná, tak tuhle z něho vyklouzlo, že kdybychom měli holku, tak by se jmenovala jako ona, pak mu vyklouzlo, že si taky telefonují a svěřují se...dokonce přijela na naši svatbu s manželem a sestrami a on je pozval ke stolu, až po svatbě přiznal, že to byla ona...no měl štěstí, říct mě to dřív, tak ho asi vynesu v zubech 😀 😀 😀
zkrátka tím chci říct, že některý chlapi (i ženský) to maj prostě uvolněný, pokud rozchod proběhl normálně, že si nemají co moc vyčítat a nenávidět se, tak je přirozené, že spolu vychází dobře a rádi spolu pokecají 🙂 svěřování je holt vyšší level a taky mě to vadí, ale prostě už jsem se s tím srovnala, zkrátka si dobře rozumnějí, což je logický, jinak by spolu asi nechodili a už v tom nehledám, že by po ní ještě toužil...
takže pokud tě s ní chce seznámit, jen dobře, já bych z toho cítila, že mě nebere jako náplast, ale jako regulerní partnerku, kamarádky z vás být nemusía o společných výletech může být řeč až v daleké budoucnosti...mě osobně by stačilo seznámení s tou jeho přítelkyní, kamarádit s ní neplánuju, ale stane se, že se potkáme a nebudeme nemuseli bychom na sebe vejrat jak trotlíci 😀 u nás o společných výletech nemůže být řeč, to bych si sama nepřála 😀
@degial já bych do toho seznámení určitě šla, ono se to pak posune dál a víc usadí. Ty si uvedomíš, že nemáš důvod žárlit. Já měla taky na začátku divný pocit, když jsem se seznámila s manželovou exkou, ale pak to bylo v pohodě a člověk měl lepší pocit, že má vlastně přehled o celé situaci. To že je ti teď jako by trapně, nad to bych se povznesla, nikdy nic není úplně na 100 %.
Já tak nějak nechápu, proč byste spolu nemohli normálně vycházet... Nebyla jsi důvodem rozchodu, tudíž ona k Tobě zášť chovat nemusí, a Ty si můžeš nějakýma přehnanýma emocema vůči ní jen ublížit. Pokud je on normální, tak je to jednou máma jeho dítěte a pokud to nebude extra mrcha (jakože to tak nevypadá), bude chtít s ní vycházet. A pokud spolu zůstanete, už kvůli jejich děcku ta "jedna velká rodina" budete muset být.
A jestli se budou chtít k sobě vrátit, můžeš vypadat sebelíp a stavět se na drdol, nepomůže to. Vím, že je to těžký, taky mi občas hlavou běhají myšlenky, jak si ten můj užívá se svou ex, jakmile jsem na služebce třeba, ale čemu tím prospěju? Objektivní důvod nevěřit mu nemám, tudíž se snažím být s menším či větším úspěchem nad věcí. Takže bych se s ní seznámila.
Já třeba s ex děti nemam a svěřujeme se pořád. Jsme rozešlý skoro deset let @degial
@fallingstars Já nemám problém s ní vycházet normálně, ale kamarádky z nás prostě nebudou. Obě jsme spíš uzavřenější typy. Já mám trochu pocit, že mého partnera chtěla mít do "zálohy". Ona se totiž rozvádět nechtěla, jen s ním nechtěla bydlet. On chtěl ale všechno, nebo nic, takže rozvod vlastně inicioval on. A papírově se vše začalo řešit, až když si našel mě. Když jí o mně poprvé řekl, tak se rozbrečela a nechtěla o mně nic slyšet.Prostě mi přijde, že si asi myslela, že se k sobě časem třeba vrátí....nebo nevím. Navíc jí samozřejmě vadilo, že se budu stýkat s jejich dítětem, což ale jinak být nemohlo, když jsme spolu začali bydlet. Ale jinak problémy nikdy nedělala. No prostě je mezi námi dvěma takové napětí, ještě umocněné tím, že mě nechtěla poznat, což já si vykládám tak, že ona s tím jejich rozchodem ještě není smířená. Teď teda povolila, ale myslím si, že je to hlavně kvůli tomu, že na mě přítel kecl, že žárlím, tak se jí mně asi sželelo 😅 No k seznámení dojde určitě, třeba mě to uklidní.
Já nemám tedy zkušenost s mužovou ex, ale sama mám za sebou dva rozchody po delší době vztahu...já sama jsem žila s mým ex 8 let. Pak jsem potkala svého současného manžela a hned otěhotněla. I když jsem byla do svého manžela zamilovaná a vše bylo naprosto v pořádku, ještě nějaký čas mi trvalo, než jsem úplně v hlavě přehodila a zvykla si na nového a přestala myslet na bývalého. Myslet myslím v duchu běžné denní rutiny, společných zážitků, domova, přátel...prostě to není o lásce, ale spíš o zvyku a nějaký čas trvá, než se člověk přepne a ty zážitky, zvyky, rituály, domov, přátele si vytvoří s novým partnerem a tudíž vytěsní z hlavy toho starého. Mám opakovanou zkušenost, že z rozchodu se člověk úplně vyléčí za půlku doby, kterou byl s tím člověkem. Nyní jsou to od rozchodu čtyři roky, tudíž půlka a já jsem poprvé od té doby byla při osobním setkání zcela lhostejná a smířená...prostě v pohodě. Jinak teď si vybavuji, že právě můj expřítel takhle pomáhal své bývalé - pořád mu volala a něco potřebovala - se psem k lékaři, přivrtat poličku...také mě to štvalo, ale nechala jsem to být - říkala jsem si, že je vlastně od něj hezké, že jí takhle pomáhá a nekašle na ní...zhruba po roce to úplně ustalo i když vím, že ona byla ještě dlouho sama. U vás to ale může trvat déle kvůli tomu, že spolu mají společné dítě. To dítě může být pořád jakýmsi pojítkem a tyto drobné vzájemné výpomoci nemusí ustat nikdy...Každopádně myslím, že na tom nezáleží, důležité je, aby on sám našel v sobě jistotu, že je to za ním a že jeho život je teď s vámi. Pak se s ní může vidět klidně každý den a bude to jedno...naopak kvůli dětem je dobré, že udržují dobré přátelské vztahy a podle mě byste neměla bránit jejich vzájemné komunikaci🙂.
Já jsem asi divná, ale já bych s ním nebyla
ano ať komunikují spolu, když mají dítě a řeší věci kolem dětí, ale proč se svěřovat a nějak extra vybavovat ?
mě by to teda hodně vadilo a nechtěla bych to tak a můj muž asi taky ne
myslím si, že ten vztah s ní nemá v sobě uzavřený a věřím tomu, že kdyby ona řekla ať se vrátí, tak se k ní vrátí
@kocour1 Já jsem se tedy po osmi letech vztahu s bývalým oklepala tak asi po 3 měsících. Samozřejmě, že si občas na něj vzpomenu, ale už ta vzpomínka ve mně nevyvolává žádné emoce. Takhle rychlé to bylo ale tím, že jsem ho už nějakou dobu předtím nemilovala, a navíc jsme hned po rozchodu ukončili téměř veškerý kontakt. Za ten rok jsme se viděli jen jednou a bylo to dost divné, on z toho ještě nebyl venku, takže se s ním zatím stýkat osobně nechci. Přítel se ale s ex musí vídat pravidelně, takže je jasný, že ty city k ní se odbourávají hůře (i když on samozřejmě tvrdí, že ji už vůbec nemiluje). A místo toho, aby se snažil se od ní co nejvíc citově odpoutat, tak se jí ještě svěřuje 😖
@weri1 A ty máš také přítele s dítětem z předchozího vztahu? Já doufám, že už by se k ní nevrátil, přeci jenom ten jejich vztah měl dost vážné trhliny, které by se těžko spravovaly. Ale co já vím...třeba k sobě díky tomu jejich kamarádíčkování najdou cestu zpátky. Mně nezbývá než doufat, protože rozcházet se nechci.
Ahoj,já mám ex,máme spolu tři děti a věř,že bych se k němu nevrátila ani kdyby zůstal jako jediný chlap na světě.A to si navzájem vypomáháme.Nedávno byl u nás doma štukovat a věřím,že pokud by bylo potřeba i něco jiného,tak přijde.My mu zase pomáháme jinak.Neberu ho už vůbec jako svého ex,ale jako kdybych předávala nejmladší dítě chůvě.A pokud doma mluvíme s partnerem o něčem,tak většinou byl ex součástí všeho,takže se nelze vyhnout jeho osobě.Mluvím o něm s nynějším partnerem normálně,nejsem malé dítě,partner měl taky vážné známosti a občas také něco hodí do placu 🙂 .
Tím Ti chci říct,že to vůbec nemusí vypadat tak,jak to vnímáš a popisuješ.Ona žárlivost má různé podoby a Ty bereš bývalou manželku jako sokyni.To je ale špatně.Jí z života nevymažeš,ani z jeho hlavy a tak nezbývá,než se s tím vyrovnat nebo partnera opustit.Je zbytečné podle mě se ve vztahu užírat a ztrácet čas.Je to škoda.
@degial Tak ono zůstat v manželství má své nepopíratelné materiální výhody. A třeba brečela proto, že jí došlo, že logicky budeš na papírové uzavření některých věcí tlačit a celkově ho prostě budeš samozřejmě ovlivňovat. Mně to spíš přijde, že ho chtěla mít jako finanční jistotu, protože kdyby ho chtěla, přece by stačilo kývnout, psala jsi, že přítel se to několik měsíců stačil lepit. Já bych to vážně neviděla tak černě 😉
Taky to není špatný nápad. Seznámit není kamarádit. Ale asi mě by taky zajímalo,jaká je žena, která občas spolupečuje o moje dítě. Aspoň podat ruku, prostě o sobě vědět trošku.