Krach manželství - máte podobné zkušenosti? Co mám dělat?
Ahojte holky,ani nevím kde začít aby to mělo hlavu a patu,ale potřebovala bych se tak trochu vypovídat.Žiji s chlapem 9let z toho jsme manželé rok.Máme dvě děti (6 a 4).
Od prvního dítěte se vlastně nijak moc nezapojoval do chodu domácnosti ani do péče o děti(přebalování,koupání,na procházce nebyl nikdy s holkamam sám,nikdy,nevysál,neuvařil,neuklidl,prostě na vše jsem byla sama,on chodil do práce a na pivo.Pití alkoholu mě v oblibě.Ano byly i krásné chvilky...výlety apod.holky ho zbožňují,doma s nima řádí,mazlí se s nima.Ale mě nikdy nepomohl.Před 2 lety jsem si řekla,že takhle žít nebudu.Odešla jsem od něj a 14 dní byla s holkama u našich.Po 14 dnech co mě přemlouval jsem se k němu vrátila.Chvíli fungoval né nijak razantně,ale byla jsem ráda,alespoň za ten malý pokrok.Takže jsem žila v nadějíi že se trochu změnil.Začal pracovat v zahraničí,takže se vidíme jen o víkendech.Pak přišla žádost o ruku.Já dostala nový smysl do života,vždy jsem se chtěla vdávat,byla jsem na chvíli opravdu šťastná.Pak nastal zlom už při svatbě mě zklamal u obřadu se složil,protože den před tím se šíleně opil.Po obřadu mu nebylo o nic lépe,při hostině pořád fňukal jak mu není dobře,tak se po obědě omluvil,že si jde domu na chvilku lehnout.Přišel asi po 3 hodinách.V tu chvíli jsem nějak nepociťovala zklamání.Prostě jsem se snažila si to užít.Vlastně po celou tu dobu jsme si sebe nějak moc nevšímali,měl tam kamarády.Po svatbě to začalo být ještě horší.Dostavily se u něj deprese,takže bere prášky,děláme byt.Snažila jsem se ho vždy podporovat.Ale... vše je pořád stejné a některé věci ještě horší.Poslední rok tak moc pil,že místo toho aby po 4dnech přijel nejdřív domů,tak šel na ,,dvě´´ a přišel opilý.Stokrát jsem ho žádala aby to nedělal,že mi to ubližuje.Dospělo to do takové fáze,že se za něj stydím,když je opilý.Když jdeme ven vždy to skončí v hospodě,kde se nakulí a takhle jdeme domu s dětma.Doma nepomáhá... s výchovou taky ne,jeho nejčastější věta je ( nezlob nebo se mamka naštvě a naseká ti na prdel) ale sám nic neudělá!!!Sex tak jednou za 4-5 měsíců to trvá už asi 4 roky.Je strašně sobecký...vždy když něco chci,tak se musím doprošovat,řidičák mám po 5letech škemrání jeho názor je takový,že bych pak měla moc volnosti,jezdila bych často za rodičema,nejsou na to peníze apod...Prostě bych na něm nebyla už závislá.Když potřebuju něco koupit ať už jsou to boty třeba pro holky nebo colikv jiného,tak se mě ptá jestli je to teď tak důležité,že nejsou peníze apod.Ale on během 4 let stačil vystřídat 4 motorky.Nikdy nebyla žádná dovolená jeho názor proč je zbytečné teď jezdit k moři je že by si to stejně holky nepamatovaly,že jsou ještě malé.Ani nebyl žádné stanování,dovča třeba v kempu.NIC.Když se chci jít jednou za čas pobavit s kamarádkou,začne takový ten psychická nátlak,že si myslel,že budu s ním doma a že se podíváme na film atd...Nemůžu se sama rozhodnout,že třeba teď pojedu o víkednu za rodiči.Vždy je problém...jestli už to není přehnaný,takhle často tam jezdit (1-2x za měsíc) apod...Taky je dost žárlivý.Jednou a promiňte mi za ty výrazy,ale jinak to popsat nejde.Ležela jsem ve vaně a on zrovna přišel domu z práce přišel ke mě a kecali jsme a na jednou mi z pipiny uniklo trochu výtoku on najednou začal vychylovat co to je a začal to lovit,myslel si,že je to sperma,že jsem měla chlapa.Nevěřila jsem vlastním očím ani uším.Cítila jsem se tak ponížená.Tohle se nedá prostě nikdy zapomenout,jsou to tak 4 roky nazpátek,ale pořád to vě mě zůstalo.
Poslední asi 3 měsíce si promítám svůj život s ním.
-alkohol (sliboval,že přestane)
-neochota pomáhat mi
-sex ( už se mi tak zhnusil,že nechci aby na mě sahal)
-sobecký,žárlivý
-netěším se na něj až přijede domu
-nemiluju ho
-když je pryč cítím se být v pohodě
-když má přijet sevře se mi žaludek a jsem nepříjemná,jsem nepříjemná i na děti
-nechci s ním už chodit do společnosti...No je toho hodně
Minulý týden jsem se rozhodla,že končím.Nebudu s ním už žít.Napsala jsem všechny tyto body na papír a dala mu to přečíst,vše bez ohledu na to jestli ho to raní on taky nebral ohledy na to že mi tím vším ubližuje.Když dočetl,tak jen nevěřícně koukal.Mluvili jsme o tom spolu asi hodinu,brečel,že si nedokáže představit život beze mne a že nebude mít důvod dál žít na to jsem mu odpověděla,že jestli nezapomněl na to že má děti a že může začít žít konečně pořádně pro ně.Že já už o něj nestojím.Nestojím o to aby se už nějak změnil.Nemiluju ho takového jaký je,vadí mi na něm už i to jak si čistí zuby,jak chrápe,jak dýchá.Vše ve mě totálně zabil.Hodinu škemral,že teď dostal pořádně na hubu a že se od základu úplně změní a definitivně.Řekla jsem mu,že co když se on bude snažit,ale moje city se už nikdy nezmění.Na to mi on odpověděl,že pokud se moje city nezmění,tak alespoň bude vědět že do toho dal vše a nechá mě jít.Ač sem nechtěla,tak jsem mu dala 3 šanci.CHYBA!!! Po minulém vékendu co jsem byla u mamky na mě doma čekala od něj kytka(nic to se mnou neudělalo spíš naopak jsem chytla ještě větší nervy.Dřív byla kytka stěží jednou za rok.Ano teď se snaží až moc.Včera mi napsal,jestli bych s ním a s dětma nejela jako kamarádka do Chorvatska,že se vysereme na byt ten počká a nepojedem honem rychle k moři...To jsem chytla ještě větší nervy.Najednou to vše jde,najednou nejsou holky malý na to aby si to nepamatovaly,najednou jsou peníze a já se z toho všeho co teď dělá mám posrat???!!!! Když tohle vše dělá jen víc mě utvrzuje v tom,že s ním nemůžu být ani minutu.Teď má v pátek přijet a mě je špatně.Naštěstí jedu na víkend za kamarádkou.Navrhla jsem mu,že si může udělat s holčičkama výlet.Že se může začít trochu o ně konečně starat.Holky já už mám vůči němu takovou averzi...Už netoužím po tom,aby se snažil už o to nestojím!Stála jsem o to před rokem,teď už ne.
Máte některá podobnou zkušenost?
@monna13 docetla jsem tvuj pribeh a je zo jasme.Takovy chlap se nezmeni a jen pokud vi ze mu tece do bot dela ze se snazi a ze je vse ok.Ale jak se.jakoby vse uklidni vrati se fo starych koleji.A uprimne ja sama mam 3 deti a tohle delat muj muz jen zlomek z toho jdu okamzite pryc.Kdysi byl trend zustavat kvuli detem ale ty deti zo stejne vidi citi a je to jen jeste horsi pro ne.Sbalila bych deti a sla.Tohle je jen protahovani problemu
Alkohol a žárlivost - smrtelná kombinace a naprostá kontraindikace fungujícího vztahu. Za těchto podmínek si myslím, že by Tě přijali i v některém z azylových domů.
@monna13 trošku jsem se v tvém příběhu našla,s manželem jsme spolu byli 14 let z toho 9 let manželé,jak píšeš nikdy se extra nezapojoval,ale dcera ho milovala,alkoholu taky rád holdoval spíš pivo zato každý den minimalně 8,jednoho.dne však přišel zlom a vyhodila jsem ho tak.jsem to udélala ještě 2x a pokaždé když brečel že bez nás.nemůže být a ze nas miluje jsem ho vzala.zpět,jednoho dne však.pohár přetekl a já si řekla že jsem.mlada a.nemám zapotřebí se takhle trápit že žijeme.jen jednou,jsme rozvedení dceru mam ve své péči,vykladal jak.dceru miluje a letos.jí ještě neviděl,já si našla.nového přitele.který.je abstinent ,dcera si ho zamilovala na prvni pohled,už se.k nám přistěhoval a v listopadu čekáke miminko, já i dcera jsme konečně štatné a říkám si že. Jsem se trápila zbytečně dlouho,jo a taky se.lecil a vykaslal.se.na to
@slunickoseznam.cz Tak to máme opravdu podobné.Našla jste odvahu a udělala rázný krok a jste konečně šťastná.Blahopřeji k miminku 🙂 🙂
Před půl rokem mi taky krachlo manželství. V rychlosti, půl roku po svatbě (4 roky spolu) se manžel zakoukal do nové kolegyně z práce. Odešel ode mě a syna (rok a půl) a já byla navíc v 7. měsíci těhotenství. Řekl a udělal hodně věcí a jeho odchod to završil. Teď chce zpět, ale já už nechci. Nevěřím mu. Potom co sem četla tvoje řádky, tak můj názor je JDI DÁL, ale už bez něj.
@syvi pokud máš v sobě jasno tak se nevracej stejně by to krachlo,jsi silná jak jsi to zvládla a s jedním dítětem a ještě těhotná
@monna13 Přesně tak.. Držet se dál. Na štěstí mě drží dětičky. Člověk se musí dát rychle do kupy a jít dál. Oni to všechno cítí, na starším to bylo hodně vidět, byl nesvůj a v noci hodně plakal 😥, už je ale dobře. Děkuji a taky vám přeji hodně síly, ať se vám už konečně daří 😊. Jsme ženy a od přírody lvice, bojovnice, nemáme to lehké, ale máme velkou sílu. Kam se na nás hrabou chlapi!
@zuzik24 No bohužel zatím jsem toho moc nevyřešila,podnájem zatím žádný.Stále bydlíme společně :( Musí se prodat starý byt,aby se splatily hypotéky.Mám strach,že kdybych teď odešla,že mu mrskne v hlavě a na všechno se vybodne a začne ještě víc chlastat a já budu muset sama splácet milionový dluh :( :( Musí opatrně a holt počkat až se ten byt prodá :( Ubíjí mě to... Příjde mi ,že mě nikdo z blízkých nechápe.Vůbec nemám sílu...perou se ve mě veškeré pocity a nevím kde načerpat sílu.Myslíte,že je normální,že chvílema přemýšlím jestli to vůbec zvládnu odejít...V srdci mám jasno...toho chlapa nesnáším a nechci s ním být...pak nastoupí rozum a jsem hotová...Každýmu když řeknu,že odcházím od manžela,tak na mě koukájí, jak z jara a říkají ,,vždyť máte dvě děti,něco jste spolu přeci prožili´´ atd ... Nikdo do toho nevídí a už mě unavuje každýmu vykládat co se děje...Ale když jim to neřeknu,tak si budou myslet,že to beru na lehkou váhu,že se to přeci dá zvládnout apod.!!!!!
@monna13 já tedy nemám děti, ale mám to v sobe také tak.A ono se všem lehce rádi, když v tom nežijí víš
Zůstat o rodičů bohůžel nemůžu,taťka je teď po operaci a potřebuje miniálně měsíc klid.
Momentálně žijeme vedle sebe v jednom bytě.Nemůžu se na něj ani podívat,když na mě mluví jsem hotová,pořád jen brečím jsem bez energie.Zítra odjíždí do čtvrtka pryč,alespoň nějaká světlá chvilka :( Jsme ve 2+1 není kam se ani schovat a v klidu si pobrečet...dostat to ze sebe.Teď má 14 dní dovolené,nevím jak to s ním dám!Jestli tohle ,,přežiju´´ tak už ,,přežiju´´ všechno.
@monna13 Jsi svobodný člověk a jsi zodpovědná jenom sama za sebe (a své malé děti). Nikdy nemá smysl zůstávat v něčem na sílu vůle. A už vůbec ne jenom kvůli financím a praktickým věcem.
Četla jsem celý příběh... Upřímně tady není co řešit. Sama víš, že už nechceš, averze, nenávist a zklamání na celé čáře...moje mamka si prošla tím samým ale 25 let se držela a jednu chvíli měla antidepresiva...a s tím rozdílem že táta byl navíc cholerik, Kodet z Pelíšků jak přes kopírák... Jsem šťastná se sourozenci, že se mamka rozvedla. Všichni jsme jako děti i v dospívání zažívali pocity sevření hrdla, špatně, strach a je to hnusný ale často i nenávist, když se táta měl vracet z práce, cest atd... Ve finále se provalily jeho nevěry, mamka se probrala z ulity a rozvod byl fofr... Je to ale příběh na dlouhé vyprávění hodný sepsání knihy (děti stojíme za mamkou, právníka jsme zaplatili my, celý život zaměstnaná u táty-manzela v podstatě na černo, průser na zdravotní a sociálním, už cajk, neměla s námi kam jít-její bratr s mozkem o kolečko méně prosustroval rodinný dům v Telči s providentem, )....ale vše dobře dopadlo, ona Karma to zkrátka vidí, jak se kdo chová a jak komu zařídit život...
@monna13 Nečetla jsem diskuzi, ale tohle zní nevratně, šla bych od něj, volný čas může věnovat dcerám a časem budete třeba oba spokojený buď sami nebo s novým partnerem. Myslím že averze se nezbavíš.... možná bych ještě prubla to moře, jestli se něco nezmění z tvé strany ale ty musíš cítit jestli by to aspoň trochu šlo nebo ne...Držím palce, život jde dál , rozvod ani být sama s dětma není tragédie
@kackacka37 Nene moře v žádném případě...Toužila jsem po tom už co se narodila první dcera a to byly vždy výmluvy proč nejedeme.Teď už o to nestojím.Drží mě nad vodou představa,že až budu s holčičkama sama,tak to bude paráda.Já budu moct konečně fungovat bez nějakého psychického nátlaku a strašně se na to těším...
@monna13 bude určitě, byla jsem dost dlouho sama a fakt se to dá, hlavně se neupinej na nového chlapa, buď spokojená a stastna sama.s holkama a pak se najde i dobrej chlap
Chtěla bych se ještě zeptat.Chci se přestěhovat do svého rodného města kde mám celou rodinu a teď nevím co bude lepší pro děti...jestli je vozit každý den 20km do školky a školy.Nebo je nechat přihlásit do školky,školy v novém městě.Dcera má teď v září nastupovat poprvé do školy a mladší dcera je takový malý flegmatik,myslím si že by novou školku a prostředí s přehledem zvládla.Já momentálně dojíždím do práce a v novém městě bych práci mohla najít.Takže buď to vezmu úplně s čistým štítem...vše od nuly anebo se přestěhovat,ale dojíždět do staré práce a vozit děti do stejné školky a školky.
@monna13 Urcite v miste bydliste. Myslete na zimu, to se blbe dojizdi. V lete pohoda, ale ta zima, deti vozim do mesta do skoly 20 km a kdyz to vse shrnu i s praci, krouzky atd. tak je to dost narocne hlavne i kvuli drivejsimu vstavani. Pokud mate moznost tak urcite v miste bydliste.
Děkuji za názor 🙂 taky jde o to,že třeba jedna omarodí a nebudu mít náhodou hlídání,takže budu muset vzít nemocnou s sebou autem což mi příjde dost hloupé.
Ahoj přesně toto mám za sebou i já ze strany manžela se postupně stával alkoholik,s tchýni proti mně pořád štvaní,pět dětí,byla jsem na všechno sama,domácnost práce a ve finále jsem byla postavena do fyzických útoku i děti někdy schytaly.dvacetsest let jsem ani neměla pračku,protože tchýně neschválila,protože nejsou peníze,protože platíme manželovy exekuce,o kterých jsem já neměla ani páru.takze přání v ruce byla realitou pro sedm lidí.kdyz jsem řekla dost,odešel a ještě mi zapomněl říci,že má exekuci na být,který užíváme spolu s dětmi a klidné ji nechal přepsat na mou osobu.Takze jsem se po čase dozvěděla,že už nemáme kde bydlet.Stesti mne potkalo,těsně před vyklizením jsem našla přítele,který mne vyplatil a zachránil naše bydlení.stale ještě platím jeho exekuci,ale hlavně,že spolu už nejsme.alimenty za celý tři roky vůbec neplatí.i když už i jemu přišly exekuce tři za výživné a on stále navštěvuje hospody a vůbec dluhy neřeší.jsem z toho opravdu moc smutná a zoufalá.jsem teď dlouhodobě nemocná,tudíž bez práce,a bez alimentů,a ještě teď zase exekuce z jeho strany musím platit.nam účet zablokován tudíž bez fin.prostredku nevím co mám dělat ,takže že skusenost.ti mohu poradit udělala jsi dobře pokud jsi odešla budeš se mít lépe bez ponižování stejně jak říkáš,jsi na děti a domácnost bez pomoci sama,nic se nezmění s tim rozdílem,že nikdo nebude na Tebe zlý a ponižovat Tě hodně štěstí
@monna13 Jen mala rada.k tomu, jak ses předvedcena, ze by Te fyzicky nenapadl. To tomu prosím NEVĚŘ!! O jednom jsem si myslela, ze by nikdy ani mouse neublížil..... A te agrese potom....tohi stavbu z fyzickeho napadeni,a ze k tonu byly důvody.... A znam to i odjinud, od lidi, do kterých bys to neřekla,kteří ti prioadaji fakt hodni, laskavi a sociální....
@fifina1234 No tak to teda jenom zírám :( je mi tě moc líto...Já se snažím si pořád dokoloa říkat,že všechno špatné je k něčemu dobré a určitě to tak je!
Mockrát děkuji za názory a za podporu 😔 zatím se to nijak nehnulo,nemám kam jít.Dodělává se nový byt kam pak půjdu s dětmi.Bohužel to budu muset ještě chvilinku vydržet.