Křik na děti
Milé maminky, projížděla jsem témata v kategorii "Rodinné problémy", ale žádnou podobnou diskusi jsem nenašla, proto zakládám tuto. Mám 2 děti (4,5 a 2,5). Jsou to super děti, teda občas zlobí a neví co by, ale asi jako všechny děti 🙂 Já sama pocházím z rodiny, kde byly 4 děti. Taťka byl furt v práci, mamka byla na nás sama, často po nás řvala a tloukla nás :-/ Nemám z dětství moc hezké vzpomínky. Říkala jsem si, že toto nikdy dělat nebudu a ejhle, už je to tu :-/ Snažím se sice dětem co nejvíce věnovat, hodně si povídáme (hlavně se starší dcerkou), večer si čteme, objímáme se a říkáme si, jak se máme rádi. (To u nás doma nikdy nebylo) Ale jakmile se něco stane (stačí, že třeba vylijí pití, když vztekle brečí, když něco rozsypou na čistou podlahu,... - teda blbosti), tak na ně škaredě vyjedu. Křičím a občas i dostanou na zadek. Moc mě to mrzí, za pár minut jsem uklidněná, a můžu se zase s nimi bavit normálně. Ale ta agresivita v prvním momentu je neovladatelná ☹ Neumím si to včas uvědomit, je to jako zatmění mysli... Chodila jsem i k psycholožce, ale nepomohla mi vůbec, chtěla jen, abych mluvila. Já to všechno vím, jen nemúmím ovládnout tu prvotní agresivitu. Uvědomím si to až po "akci". Máte to někdo taky tak? Dá se s tím něco dělat? Jak s tím bojovat?
Stručné shrnutí
- Náhlé výbuchy hněvu u rodičů jsou častým problémem a diskutované intervence zahrnují techniky sebeovládání (počítat do 10, dýchat zhluboka), praktické strategie (odejít do koupelny, opláchnout obličej, vykřičet se do polštáře) a zapojení partnera do večerní rutiny.
- V diskuzi jsou doporučovány konkrétní zdroje pro práci na výchově a impulsní kontrole: kniha "Respektovat a být respektován", kniha "Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly", přístupy a videa z hnutí "Nevýchova" a knihy jako "Vychováváme děti a rosteme s nimi" (Naomi Aldort) či "Nejšťastnější batole v okolí".
- Někteří rodiče hlásí zlepšení po psychoterapii nebo změně terapeuta, jiní užívají krátkodobé tělesné tresty (plácnutí na zadek) jako nouzové řešení; odborné a rodičovské zdroje v diskuzi spíše podporují neřešit situace v afektu a hledat alternativy.
Nejčastější otázky
Q: Jaké knihy a zdroje v diskusi rodičům doporučovali pro zvládání křiku a impulzivní agrese?
A: Doporučované tituly a zdroje byly "Respektovat a být respektován", "Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly", "Vychováváme děti a rosteme s nimi" (Naomi Aldort), "Nejšťastnější batole v okolí", "Zkoušeli jsme všechno!", "Slzy raného dětství - Pláč, vzdor a zlost u dětí do 8 let" a web/videa hnutí "Nevýchova".
Q: Jaké rychlé techniky zvládání afektu rodiče ve vlákně uváděli?
A: Uváděné techniky byly počítat do 10, dýchat zhluboka, odejít na chvíli od dětí a zavřít se do koupelny, opláchnout si obličej nebo vykřičet se do polštáře a až poté situaci řešit.
Q: Kdy je vhodné změnit psychologa nebo vyhledat jinou odbornou pomoc?
A: V diskusi rodiče uvedli, že pokud "psycholožka jen chce, abych mluvila" a stav se nezlepšuje, má smysl zkusit jiného terapeuta; několik uživatelek psalo, že pravidelná terapie jim pomohla snížit frekvenci křiku.
Q: Pomůže partnerova podpora při snižování nočních/večerních výbuchů?
A: Ano; konkrétně jeden příspěvek uvádí, že požádání manžela, aby převzal část večerních povinností (koupání a ukládání), výrazně ulevilo a snížilo křik ve večerních hodinách.
Q: Je fyzické trestání (např. plácnutí na zadek) v diskuzi prezentováno jako řešení?
A: V diskusi někteří rodiče přiznali občasné plácnutí ("na zadek tak dvakrát za měsíc" nebo jednorázové plácnutí), zatímco jiní důrazně doporučovali vyhýbat se bití a upřednostňovat omluvu, vysvětlení a metody respektující výchovu; názory tak byly přímo protichůdné.
Q: Jak postupovat, když je dítě krátkodobě agresivní nebo má dlouhé záchvaty vzteku?
A: Uváděné přístupy zahrnovaly trpělivé vysvětlování, požádání dítěte, aby pomohlo uklidit (společné uklízení), využití odborných knih zaměřených na záchvaty vzteku a v extrémních případech vyhledání dětského psychologa; několik rodičů také vyprávělo, že záchvaty u některých dětí ustoupily kolem 5. roku věku.
Závěry z diskuze
Shoda
- Mnoho rodičů popisuje náhlé výbuchy hněvu, po kterých následuje lítost a omluva vůči dítěti.
- Praktické techniky zvládání afektu (počítat do 10, zhluboka dýchat, na chvíli odejít) jsou v diskuzi doporučovány opakovaně.
- Knihy a principy jako "Respektovat a být respektován" a "Nevýchova" jsou v diskuzi častěji navrhovanými zdroji pro práci na změně vzorců chování.
Sporné názory
- Některé příspěvky tvrdí, že občasné zakřičení nebo mírné fyzické tresty nejsou fatální a že dítě nepocítí dlouhodobou újmu, pokud je v rodině hodně lásky a omluv; opačný názor v diskuzi uvádí, že křik a fyzické tresty vytvářejí u dítěte nejistotu a jsou škodlivé (citace Zdeňka Matějčka).
Otevřené otázky
- Která konkrétní metoda (např. Nevýchova versus Respektující přístup) je nejúčinnější pro rodiče s impulsními výbuchy?
- Jaké dlouhodobé důsledky mají občasné výbuchy hněvu u rodičů na emoční vývoj dětí?
- Jak nejlépe nastavit partnerství a domácí rutiny, aby se předešlo večernímu přetížení rodiče bez dostupné pomoci?
Zmíněné značky a firmy
Nevýchova, Savem
Zmíněné produkty a metody
Respektovat a být respektován, Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, Nevýchova (web/videa/metoda), Vychováváme děti a rosteme s nimi (Naomi Aldort), Nejšťastnější batole v okolí, Zkoušeli jsme všechno!, Slzy raného dětství - Pláč, vzdor a zlost u dětí do 8 let, Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše a děti z nebe, počítat do 10, dýchat zhluboka, odejít do koupelny, opláchnout obličej, vykřičet se do polštáře, požádat partnera o pomoc ve večerních povinnostech, plácnutí na zadek, kineziologie, společné uklízení jako výchovná strategie
Místa a osoby
Zdeňek Matějček, Naomi Aldort
Dobrý den, chtěl bych se zeptat jestli je v pořádku že na mě rodiče křičí kvůli úplným blbostem. Udělala jsem věc na kterou nejsem úplně pyšná a od té doby je to každý den nějaký křik .Nedávno jen kvůli tomu jak se tvářím, že prý jsem jsem furt “nasraná” ale přitom jsem jen v ten den měla ve škole dlouhou a byla jsme unavená a nenechali jsi to vysvětlit a nebyl to zrovna malý křik. Chtěla bych s tím něco udělat protože jsem z toho někdy i dost špatná, smutná a mrzí mě to. Chci s tím něco udělat ale ne zas až tak moc aby na to doplatil můj mladší brácha. Byla bych vám vděčná za radu, předem děkuji.
@ajuska_z Rodiče nejčastěji křičí, protože jsou bezradní, v koncích, neví jak dál, a zároveň jsou ve stresu, unavení a naštvaní. Rozhodně na tebe nekřičí proto, že by tě neměli rádi nebo že by sis to zasloužila. Nezasloužíš si to, každý má právo, aby se k němu lidé chovali s úctou, respektem a pochopením. Ale jsme jen lidé a ne vždycky to jde. A v období puberty a dospívání je to asi ještě těžší. Zkus vyřešit tu věc, na kterou nejsi pyšná, tedy napravit ji, a tím dát rodičům najevo, že ses poučila a že si zasloužíš jejich důvěru. Zkus se zamyslet nad tím, jak můžeš přispět k tomu, aby nebyli tak unavení, vystresovaní a bezradní. Zkus najít cestu, jak přilít do vašeho vztahu lásku a krásné chvilky, jak společně strávit čas, kdy nebudete muset nic řešit, ale jen si užívat vzájemné blízkosti. Až takhle dobiješ baterky sobě i jim, můžeš i říct, že ti křik ubližuje a potřebuješ, aby na tebe nekřičeli.
@kika_21 jj, to taky dělám, ale dcera se taky ráda zapojuje, nenutím ji. Včera jsme spolu odklízely sníh, bylo to fajn, že to nemusím všechno dělat sama, takže taky přišlo poděkování, aby věděla, že si toho vážím, že mi pomáhá....já ji pak pomohla s úkoly (jinak si je dělá sama, je šikovná), já pak jen kontroluji. 🙂 na nic se nemá spěchat, pak je to odfláknuté a děláš to znovu.... 🙂