Krize rodiny ve společnosti
Musím to sem napsat, ačkoliv třeba někdo se mnou nebude souhlasit. Chodím na MK dlouho, ale musím konstatovat, že je vidět na MK zcela jasně to, co je vidět v celé společnosti - velká krize rodiny. Plno dětí je dnes v takové situaci, že nepoznají "normální fungující rodinu". Mnohé smutné příběhy zde na MK mě dovedly k této úvaze. Poslechněte si výpovědi feťáků a dalších závisláků v různých dokumentech. Většinou jejich výpovědi začínají tím, že vypráví, jak se dostali na zcestí. Málokterý z nich řekne, že žil v harmonickém rodinném prostředí. Chybu osobně já nevidím ve fetujících náctiletých, ale v jejich rodičích. Někdy se říká, že parta udělá v období dospívání svoje a nelze to ovlivnit rodinou. Jenže já tomu nějak nemůžu uvěřit, protože pakliže je člověk veden správně z rodiny, má zdravé sebevědomí a cítí se pevně a má rodinné zázemí, tak ho fetující kamarád neosloví. Prosím udělejme všechny tady co nejhezčí prostředí doma pro své děti, čímž nemyslím zahrnout je mobily, tablety atd., ale láskou a pocitem bezpečí. Někdy mě při hlubším zamyšlení je smutno, protože si raději nechci představovat, jak mnohé děti budou moci vychovávat jednou své děti ve fungující rodině, když ani netuší, jak by měla vypadat.
@tarra27 Od tebe si radsi nic znovu cist nebudu.
Pro nechapavou: tve prispevky kopiruji proto, aby jsi ty i ostatni vedely, na co zrovna reaguji.
Na co jsem ti neodpovedela? Kdyby si tady nikdo nebral tve prispevky osobne, tak by tady nebyla takova
diskuze.
Ze jsi me nejen v tvem poslednim prispevku urazila, radsi necham bez komentare, nebo bych musela byt taky tak drze osobni jako jsi ty. A na to jsem moc slusna.
Milá zakladatelko, máš pravdu. Taky je u nás rodinná krize. Přečetla jsem si Tvůj příspěvek už ráno. Můj manžel mě opustil, když dětem bylo dva a tři čtvrtě a tři měsíce. Propadl depresi, kterou neléčil. Nezajímal se o nic, o děti o mně. Pomohla jsem mu se začít aspoň léčit, ale trvalo to rok, co už s námi nebydlel. Byla jsem na všechno sama, na neklidný miminko, který má navíc zdravotní problém atd. Snažila jsem se zachovat rodinu jak jsem mohla, ale nevyšlo to. K čemu mi je Tvůj příspěvek? K ničemu. Abych se akorát navíc cítila ještě provinile?
Já myslím, že hlavní je cit a chování rodičů k dětem i v případě, že se rozvedou. Pokud jsou rozvedeni, ale dítě má milující rodiče, nebo alespoň jednoho z nich, tak pokud nemá v povaze nějaký problém s kterým se už narodil, tak nemusí být tak moc negativně ovlivněno. Na druhou stranu, může se narodit člověk s problémovou a komplikovanou povahou a skončí tragicky i když rodinu měl krásnou a dětství krásné. Rodina má určitě velmi významný vliv, ale ne jediný. Maximum, co se dá udělat je láska k dítěti, snaha vychovat ho především vlastním příkladem k slušnosti, citlivosti a zároveň k zdravým hranicím. Je to velmi obtížná, ale důležitá věc, ať už v manželství, nebo pro svobodnou maminku. Pro tu je to těžší, ale také to lze. Samozřejmě život v kompletní rodině je ideální a je to velký arzenál pro budoucí život, proto není dobré rozbíjet manželství kvůli malichernostem. Manželství sebou přináší těžkosti a je potřeba se ze všech sil snažit je ustát. Vzpomenout si na děti, když se nám líbí kolega v práci, nebo, když nás manžel naštve a třeba i hodně. Ale není nutné ani pro dítě prospěšné zacházet za hranice svých sil a citů. Dítě nepotřebuje rodinu, kde jeden ustupoval a druhý se roztahoval, jen proto, aby nebylo z rozvedené rodiny. Pokud se rodina rozpadne ještě není nic ztraceno. Dítě většinou pozná poctivost a slušnost a převezme si je třeba i od jednoho rodiče, pokud je co brát. Je nutné, aby nebylo vystavováno dllouhodobým a úporným stresům a tlakům. S tím souhlasím. Ty je třeba omezovat na minimum, aby nepřekračovaly hranice. Aby se dítě mohlo cítit bezpečně a rodičem milované. Mám kolem sebe lidi, co i z těžších poměrů vyrostli v slušného člověka a pak i takové, kteří měli všechno, až moc a naučili se v životě jen brát a konzumovat. Jak cit někoho druhého, tak finance a pohodlí. A to i na úkor druhých i svých rodičů. Rodiče pro ně vytvořily hezký domov, snažily se, co to šlo a dítě je přesto zklamalo. Někdy je možné dítě kvalitně vychovat a někdy to ani možné není. Někdo se zvláštní už bohužel narodí. Vždycky je ale potřeba vyvinout snahu udělat to nejlepší v souladu se svým svědomím a to znamená nějaké svědomí a slušnost v sobě mít. Pokud ano, je to daleko důležitější předpoklad pro budoucnost dítěte než zda žije či nežije v manželství.
Citový svět dítěte bych vybrušovala citem, logiku logikou a to buď v manželství, jeli to ideálně možné a nebo mimo něj, jako méně vhodné, ale přesto možné řešení.
@dracula Otázkou je, co je pro tebe fungující rodinou... Rodina není jen máma táta děti... rodinou jsou nám i sourozenci dospělých, prarodiče, bratranci a sestřenice...
A tam bych tu současnou krizi vztahů opravdu viděla. Dost mne překvapuje, kolik holek se tu vymezuje vůči svým tchýním - buď se jim příliš pletou do výchovy, "chtějí jim brát děti" (když se jen očividně obyčejně nabízí, že jim vezmou děti s kočárkem na procházku, aby jim ulevily od zápřahu a potěšily se vnoučaty) nebo "nemají zájem", protože si dovolí "kupovat blbosti", ale přitom vnoučatům nekupují hračky / jejich rodičům nepřispívají na jejich životní náklady apod. Švagrové jsou "hnusné mrchy", protože si dovolí kamarádit s ex svých bratrů. Švagři jsou hrozní, protože dovolí "té své", aby dětem dávaly normální oplatky a ne současné trendy Alnatura / BIO špaldové sušenky.
Netuším, jestli jsou zmiňované a na MK opravdu reálně vyčtené výroky podbarvené těhotenskými a mateřskými hormony. Ale občas mám pocit, že i kdyby se zmiňovaní snažili sebevíc, tak některé třeba zrovna zmiňované tchýně ani nemají šanci se zdejším přispěvatelkám zavděčit. A je smutné, že jejich děti / vnoučata přicházejí o možnost poznávat širší okruh svých příbuzných - protože jejich matky by své děti neměly úplně pod kontrolou a mohly by se naučit něco, s čím "ony zásadně nesouhlasí"...
Nelze se pak těm dětem divit - chtějí poznat nepoznané. Doteď jim to jejich rodiče neumožňovali - vždyť je odřezávají i od svých vlastních rodin. Jejich historie, jejich kořenů.
Pak se prostě děcka urvou z řetězů. Je to jejich přirozená reakce...
@kombinace Já nikde nepoužila pojem rozvedená rodina, ale pojem nefungující rodina. Potrefená husa se vždycky ozve. Takže asi sama cítíte, že svým dětem nedáváte to, co byste měla. Jinak si vaši reakci nedokáži představit. Já za to nemohu, že mnoho lidí tu mou úvodní úvahu bere jako píchání do rozvedených rodin. Tak to není. Je mi líto, že jste založila rodinu s tím nepravým mužem a jistě jste si v životě užila špatné věci. I po rozchodu s takovýmto mužem přece můžete dát dětem lásku, pocit bezpečí. Ale asi u vás něco není v pořádku, že se sama cítíte mými slovy dotčena. Tím vlastně jste další smutný příběh na MK, který potvrzuje můj pocit z dnešní společnosti. Já bych asi na Vašem místě zapomněla na vše špatné a snažila se začít znovu. Hodně štěstí.
Není to jen o tom jaká je rodina. Moji rodiče jsou a vždycky byli naprosto skvělí ve všem, měli jsme své hranice. Co jsme potřebovali to jsme dostali pokud to bylo něco navíc museli jsme si to zasloužit, vedli nás k samostatnosti a k tomu, aby jsme uměli žít jako slušní lidí a uměli se o sebe a své drahé postarat... Kdyby to bylo jen o rodičích tak by jsme museli být všichni tři skvělí nebo prostě normální slušní lidi a nemohl by z toho nejstaršího z nás dospět takový pa....nt jaký z něj je. Fetuje, krade, dělá jen ostudu nic jiného ale rodiče za to prostě nemůžou ne vždyn někdy i kdyby se přetrhli tak je jim to k ničemu...
@palkovaadela I toto se stává. Bohužel.
@kacca11 přesně - naprosto souhlasim....dekuju.
Lepší se inteligentně domluvit než setrvávat za každou cenu......nedělat si naschvály atd....a já sama za sebe musím mít dojem, ze jsem udělala pro rodinu maximum.to je cele.