• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Má syna o kterém nevěděl. Co s tím?

19. dubna 2010 
aleachim - já vím, že to není tak jednoduchý a koneckonců se ani neví, jestli je opravdu jeho otec. To jsem psala už dávno, že jsou to tady všechno jenom spekulace :wink: Já jen píšu, jak se k tomu vydědění tady v diskuzi došlo.
12. dub 2010 v 17:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
jabber, já vím, jak se k tomu došlo, ale příjde mi, že se zase řeší něco jiného než na jaký byl dotaz a pak za to je navíc odsuzován ten, který o tom ani neví.

Ale chápu, že jinak je téma hned vyčerpáno, protože to na , co se ptá smam, musí hlavně řešit ona a její manžel a pak případně matrika. Potom se až může inspirovat zdejšími rady, a to by se stejně měla hlavně pobavit s právníkem.
12. dub 2010 v 17:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
aleachim - no přesně, padlo tady slovo vydědění a v podstatě se rozjela paralelní diskuze na tohle téma :grinning: tak jak to na MK už bývá zvykem :sweat_smile: :grinning: trošku jsme odbočily, no... :wink:

smam - máte něco nového, už jste se bavili s nějakým právníkem?
12. dub 2010 v 17:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
jabber :grinning: :grinning: :grinning: , jo, jo koníkovský zvyk.
12. dub 2010 v 17:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Tak bavili jsme se o tom docela dlouho. Manžel s tou ženskou pracoval hned po vyučení v restauraci. Jemu bylo 18, jí 19. No a jednoho dne se spolu vyspali. Bylo to jen jednou. V tomhle věku by rád hlavně že si vrznul a víc v tom nebylo. Krátce na to dostal povolávací rozkaz a šel na vojnu, takže už ji neviděl a o dítěti vážně nevěděl. Nemám důvod mu nevěřit, stalo se to 11 let před začátkem našeho vztahu, já měla děti vždy ráda, takže by mi nevadilo, kdyby nějaké měl...
Napadlo mě, jestli za to třeba nemůže ta vojna, že si počkala na konec té lhůty a pak nenahlásila, že ho z vojny nepustí a prostě nějakou úřednici neumluvia s nějakým faešným dopisem jakoby od něj.. Nebo tam mohla mít známou, nebo si v práci vzaa manželovu občanku a došla tam s někým jiným.. Každopádně zajdeme na matriku a pokud je tam něco podepsaného, necháme podpis ověřit... Taky se mohl opít a něco podškrábnout nebo mu mohla něco podstrčit jakoby pracovního... To už se po 20 letech těžko vzpomíná.
Řekla jsem manželovi, že pochopím, pokud se bude chtít s klukem setkat, ale nechce a popravdě mě by se po tolika letech taky nechtělo... Kluk vyrůstal v sociálně špatném prostředí s matkou, která na něj nestačila, vyrostl z něj dlouhovlasý povaleč se základním vzděláním, kterého má policie v merku zatím pro menší delikty. Pravděpodobně fetuje. Opravdu byste tady všechny stály o to, aby se stal členem vaší rodiny? Manžel ani neměl šanci nějak výchovně zasáhnout, ani syna podpořit morálně nebo finančně a přesto by mě mít nárok na to, co naše děti? Asi někomu přijdu jako hyena, ale kdyby se jednalo o malého kluka, který se ještě dá někam směrovat, ráda ho přijmu a zkusím mu zajistit dobrou budoucnost jako vlastním. Ale tady se bavíme o dospělém klukovi, který roste pro kriminál a obávám se, že pokud by vůbec svého otce hleda, tak jen proto, aby z něj vytáh nějaké peníze. Ostatně nemohlo z něj vyrůst nic jiného, když se někde toulá, nemá bydliště a jeho máma je taky bůhví kde. Třeba šlape někde v zahraničí...
Majetek... Zatím zase o tolik nejde. Byt jsem koupila před svatbou já, tedy bude se dědit po mě, po manželovi můžou děti tak akorát zdědit 5 let staré auto... Ale chceme stavět baráček, který jednou našim dětem zůstane. Proč by pak měli vypácet bráchu, kterého ani neznají? K tomu má manžel uzavřené životní pojistky, kde si děti podělí určité peníze, kdyby se mu něco stalo. Já i při mateřské pracuju, oba si utrháváme od huby, abysme dětem naspořili a zajistili jim dobrou budoucnost. Kluk bohužel moc růžovou budoucnost asi nemá a pochybuju, že by to setkání s mým manželem, mohlo změnit. Proč by měl tedy něco získat?
Ve st jdeme na tu matriku a pak za právníkem, tak snad něco zjistíme. Ale nepřála bych tuhle situaci nikomu. Jako že manžela je dost, ale v tomhle mu věřím, že je nevinně. Jen pořád nechápu, co tím sledovala, když peníze po něm nechtěla...
12. dub 2010 ve 20:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
smam ja s tebou teda plne souhlasim...
ona tim treba ani nic nesledovala, bud je tak hrda a chtela to zvladnout sama nebo je "mimo"
12. dub 2010 ve 21:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
smam myslim ze holky tady maji akorat silacke kecy..
Ja bych se s takovym clenem rodiny setkat nechtela.. zvlast kdyz sem o nem 19 let nevedela...
Takoveho cloveka uz tezko zmenis..
Budu vam drzet palce!!!!! :wink:
12. dub 2010 ve 21:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
smam - no není to teda jednoduchý :sweat_smile: :rolling_eyes: Držím palce, aby to byla jen nějaká mlha a dítě nakonec manžela vůbec nebylo :wink:
12. dub 2010 ve 21:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,
teda nevím, když jsem jela do porodnice, tak jsem pozapomínala oddací list a rodnej list malého jsem taky dostala, za slib že dodám papíry, ale pokud to tak udělala a papíry už nedodala, tak už to asi nikdo nezjistí, nebo opravdu mohla mít známé atp. tím se ale nedá vyloučit že je tvůj manžel jeho otec, pořád to bude pade na pade... Mohla v tu dobu jít s kde kým a losem určila oběť otcovství, nebo je otec a ona byla třeba mladá a bála se reakce rodiny, tak přiznala kdo je otec, aniž by měla nějaké tužby po prachách... Je to situace na nic. Teď musíte jen doufat, že se to objasní a pak případně řešit co dál. Kluka by mi bylo líto, ale ono co člověk nadělá, když už je dospělej, ono pravdou je že proutek je třeba ohýbat dokud je mladý... A ať si kdo chce co chce říká, je to vaše rozhodnutí. A pokud fetuje, která z vás které tu říkáte že má život v háji, by si k malejm dětem vzala nějakou smažku?? Já za sebe bych to neudělala, to bych mu raději našla dobrej detox... :stuck_out_tongue_closed_eyes:
12. dub 2010 ve 22:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
ale veď nikt tu nevraví že má byt členom rodiny , ani nie si dokonca povinná k nemu prechovávať nejaké city, ale nárok na podiel z majetku má či sa ti to páči alebo nie. To je fakt, a darmo budeš pre ním zatvárať oči a chcieť aby nič nezdedil. Aký je rozdiel medzi tvojimi synmi a ním , ( ak je manželovýcm synom ) ? Vo výchove. On tú šancu nedostal a vyrastal v takom prostredí v akom vyrastal .
Veď nikto ta nenúti aby si si ho nasťahovala do domu, je okrem toho dospelý a mal by sa starať sám o seba.
12. dub 2010 ve 22:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
mataharyy - domů by si ho nevzala asi žádná z nás, to je jasný :wink: ale o tom taky nebyla vůbec řeč. Nemluvilo se o žádné převýchově ani začleňování toho týpka do rodiny, ani o navštěvování se a hraní si na tatínka a synáčka :sweat_smile: Mluvilo se o tom, jestli ho vydědit - když jsme tu ještě řešily odpoledne to vydědění, což se stejně ukázalo, že není tak jednoduchý :wink:

To je jak odpoledne s tím vyděděním - nikdo nic takovýho neřekl a už se to řeší :grinning:
12. dub 2010 ve 22:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
matahary, ved nikto nevravi, ze si ho maju tahat domov k detom a snazit sa ho prevychovavat a menit. ale ak je to naozaj jeho syn, tak snad je normalne ocakavat, ze mu aspon daju sancu ukazat sa v pravom svetle, mozno to nie je ani fetak ani taky strasny flakac, dnes chlastaju skoro vsetky decka nad 15 a nikto sa o nich nevyjadruje ako o asocialoch, lebo je to uz zial povazovane za normalne.
Chalan je uz vopred odsudzovany, pritom ho nehlada policia preto ze on nieco vyviedol, ale ma svedcit ci co.
ja by som sa s grazlikom nevybavovala, stretli by sme sa, povedali si na rovinu to co sa tu pise, ze rodinu tvoria rodicia, dve deti a nikto dalsi sa nenasackuje len koli dedeniu, nech s nicim nepocita, ale povedala by som mu to az potom ci si urobim obraz po osobnom stretnuti.
nezavidim celu tu situaciu, ja by som nechala manzela, keby uz sa dopatral kde mlady je, aby sa s nim stretol, nech mlady neocumuje jeho zenu, ak to bude fakt taky uchyl, nech sa za nou netaha mestom potom.
mozu si raz sadnut na pivo a chlapsky si povedat co a ako, su to podla mna dost vazne veci, od toho sa uz neda ujst.
ale urcite by som ho nesla s otvorenou narucou vitat do rodiny, to by sakra musel par rokov dokazovat svetu aky je altruista, ale to je uz vec vlastneho usudku z cloveka a skusenosti...
urcite tu nikto nevravi, ze mu treba nachystat postel v deckej s malymi detmi a prepisat nanho zivotnu poistku, ale dopredu ho zabalit do kartonu s nalepkou neziaduci asocial a potencialny zlodej dedicstva mi pride drsne
12. dub 2010 ve 22:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
No..., ja sa nevyznam, ale ak by sa nejak potvrdilo, ze manzel smam je ozaj otcom, netesila by som sa len tak, ze chlapec je uz dospely. Mam totiz dojem, ze rodicia su povinny starat sa o dieta do 25r. Ci sa mylim? Alebo to plati len vtedy, ak ziju v jednej domacnosti?
12. dub 2010 ve 22:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
ivka - já teda nevím, ale myslím, že rodiče se starají jen než dokud dítě nedostuduje, nebo ne? :sweat_smile:

A hlavně - ten kluk nic nechce, to policie navštívila jeho 'možná' otce, kluk ho nehledá a jeho matka taky ne.
12. dub 2010 ve 22:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Rozdíl mezi našimi syny a tím klukem, možná manželovým synem? Ano ve výchově, nedostal šanci na dobrou výchovu a spořádaný život, ale za to může jen jeho matka, která se ani nenamáhala manžela, který je skvělý táta (i když netvrdím, že by v 18 letech byl) a má skvělé rodiče, kteří by jistě s výchovou též pomohli, do výchovy začlenit. Také je mi to líto, ale na rovinu přiznávám, že kdyby se jednalo o kluka, který studuje (a musel by tedy na něj platit výživné po dobu studia - tedy do 25 let) a je slušný, přijala bych ho a utrhla bych si od huby i pro něj. Stejně tak manžel. Je to hnusný, ale vyjádření policie mě i manželovi stačilo k vytvoření si obrázku a netoužíme ho poznat. Ano, zavřem ho do krabice s nálepkou "nežádoucí" a budeme se na něj pokoušet zapomenout, i když při sepisování smlouvy o čemkoliv budeme muset psát vše na naše konkrétní děti, takž na něj budeme myslet stále. Pokud se bude snažit vyhledat on nás - a není to složité, protože pořád bydlíme ve stejném městě na stejném sídlišti, samozřejmě ho nevyhodíme, ale po tolika letech se dá říct, že jsme cizí lidé. Přestože se vlastně jedná o nevlastního bratra mých dětí...
I když mě to hlodá, mám pár kamarádů, kteří čas od času navštěvují pochybnější bary u nás a tak se na něj nenápadně poptám. Už jsem ho hledala i na facebooku, ale nenašla. Spíš než o přímé setkání stojím o určité povědomí o něm, kde se pohybuje, co dělá.. Třeba časem vyroste a bude z něj prima chlap, ale do té doby o něj zkrátka nestojíme..
A ať je nebo není biologickým synem mého manžela, vyjde to nastejno. Syn je hlavně citová vazba, společně prožitý život, vzpomínky a ne jen stejná genetická informace. A to už bohužel muž s tím klukem nedohoní...
Když si to obrátím, tak kdyby mi někdo dnes řekl, že moji rodiče nejsou moji a můžu se setkat s těmi pravými, taky bych o to nestála, protože lidé, kteří mě vychovávali a byli se mnou ve šťastných i špatných časech, jsou prostě moji rodiče, přestože mi moc příležitostí ke šťastnému dětství nedali.
Kluk je dospělý a má dvě možnosti, buď se propadne na dno sociální sítě a bude pokračovat v tradici jeho mámy nebo bude brát špatný život jako ideální odrazový můstek pro ten šťastnější. Na špatných základech se dá velmi dobře stavět, protože člověka zocelí (vlastní zkušennost). Zatím je v té první možnosti, kdyby byl v té druhé, ráda pomůžu, ale zatím pochybuju, že o to stojí.
12. dub 2010 ve 23:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ale to už jsem se dostala tam, kam jsem nechtěla. Nebudu se tu ospravedlňovat, někdo má těžký a někdo lehčí život. Každý se na svět díváme jinak, co člověk, to názor. Možná kdybyste se ve stejné situaci ocitly, rozhodovaly byste se úplně jinak. To je jako s homosexuály. Všichni jsou k nim tolerantní jen do chvíle, než jim jejich syn oznámí, že je gay...
Potvrdily jste mi, co jsem si myslela, že je skoro nemožné, aby byl hlášený jako otec bez jeho vědomí a to, že je situace skoro neřešitelná, co se týče našich zákonů. Teď se s tím zkusíme nějak poprat a jakmile budeme moudřejší, napíšu zase sem, aby i ostatní ženy v podobné situaci věděly co a jak.
12. dub 2010 ve 23:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ivka: do 26. let, ale jen pokud po tu dobu řádně studuje (a na slovensku tuším už platí že pokud "dítě" bude studovat třeba do padesáti, rodič je stále povinen ho živit...) :wink:
Nemyslela jsem to tak že ho mají rovnou z ulice nastěhovat do dětského pokoje, uznávám že jsem to napsala přehnaně, ale byla to reakce na to jak se tu někteří vyjadřovali :wink: Nedělám z něj asociála ani ho nezbavuji jeho práv, je dost možný že ani sám netuší že má někde otce (tím nechci říct že si myslí že ho přínesl čáp... :grinning: ). Jen mě trochu zvedli některé příspěvku, spoustu lidí se tu o tom baví jako by mu bylo pět, nebo tak, ale chlapec je dospělej. Já taky neměla zrovna jednoduchej život, mám dokončenou jen základku a vedu v rámci možností normální život, nechtěla jem aby to působilo dojmem že ho chci odsoudit. Jen zastávat se (případného) feťáka a urážet (potenciálního) otce, za to že se z toho chce vymotat, ať tak či onak, není tak nereálné že fakt netušil že má syna, narozdíl od klukovo matky, ta to ví a taky na něj dlabe... Třeba je to nakonec docela fajn kluk, ale třeba taky ne a omlouvat to tím že měl těžkej život/dětství a kdo ne?? Asi to zas bude vyloženo jináč než to myslím, ale mě už to moc nemyslí :grinning: Chápu smam i jejího manžela, je mi líto případného syna, ale holt život je boj...
12. dub 2010 ve 23:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
smam - nemusíš se ospravedlnovat, myslim že většina to pochopila a i kdyby to byl jeho syn, což není jisté jste za ty roky cizí lidé a silně pochybuju, že by si někdo tady z holek někoho takovýho stěhoval do baráku (a to i kdyby to byl slušnej kluk) ale je fakt, že právně na dědictví nárok má - ale jde to udělat aby neměl - ale to mi ti těžko púoradíme - od toho jsou právníci :grinning:
13. dub 2010 v 08:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Smam, páči sa mi ako sa snažíš uveriť, že manžel o ňom nevedel... Zvlášť snaha nahovárať si, že ak je na matrike jeho originálny podpis, tak to zrejme podpísal opitý a ani o tom nevedel alebo že mu ukradla občianku a šla na matriku s iným mužom, je, prepáč, vtipná. Povedala by som, že manžel si už robí alibi pred Tebou... A Ty mu v momentálnom zúfalstve radšej uveríš čokoľvek...

Čo ak o tom svojom dieťati v skutočnosti vedel? Zmení sa nejak Tvoj postoj k celej "kauze"? Prijmeš ideu, že manžel zrejme nie je takým úžasným otcom a človekom, ako ho vnímaš?

Poznám mnohých vyliečených narkomanov a mimochodom poznáte ich aj Vy, len neviete, že to sú abstinujúci narkomani. Sú to mladí, úspešní ľudia. Mnohých obdivujete v televízii... Chcem tým povedať to, že ak je niekto v 19.rokoch na drogách, neznamená to, že je stratená existencia...

Čo takto nesťahovať si ho do detskej izby, ale motivovať ho k liečbe a podporovať ho v nej? Či to asi očakávam od biootca, ktorý je tak skvelým otcom svojim dvom deťom, priveľa...

Hýri to tu predsudkami: mladý je iste feťák, má zlý život za sebou a iste zlý aj pred sebou, prenasledoval by Ťa po meste, jeho matka niekde robí šlapku, pre chlast si nevybavila výživné... Fúha, rýchlo viete súdiť... Ale keby ste si pozreli troška výskumy o rozdieloch v psychike detí vychovávaných matkou versus vychovávaných v kompletnej rodine, versus vychovávaných na striedačku matkou a otcom, zistili by ste, že medzi poslednými dvoma skupinami detí nie je po psychickej stránke rozdiel, kým deti z prvej skupiny /bez kontaktu s otcom/ sú na tom psychicky výrazne horšie... Takže chýbajúci otec môže byť veľmi vážnym zásahom do psychiky dieťaťa... A nemusí to byť vždy chyba matky, že otec chýba... Nad týmto by som sa veľmi zamyslela, ak by som zistila, že podpis v matrike je predsalen manželov... Lebo v takom prípade vina nepadá ani na matku, ani na dieťa, ale na otca, ktorý sa rozhodol zabudnúť, že niekde behá jeho dieťa namiesto toho, aby figuroval v jeho živote. Nemusel si mamu svojho dieťaťa zobrať... nemusel jej platiť, ak nechcela... ale zaujímať sa a výchovne pôsobiť mohol... a "minimálne" z diaľky mal sledovať, či je syn v poriadku a ak by zistil, že mama jeho výchovu nezvláda, mal ho žiadať do svojej starostlivosti...

Ani vo sne by ma nenapadlo od otca môjho dieťaťa žiadať, aby svoje staršie dieťa vydedil, držal bokom, nepomohol mu... Naopak: brala by som to ako veľmi varovný signál ako pri ňom môžu dopadnúť moje deti, keby sa niektoré dieťa rozhodol založiť do krabice "nezaujímavé" a spomenul by si naň len vtedy, keď by podpisoval zmluvy v jeho neprospech...

Mám pocit, že ten 19-ročný mladý muž už neprítomnosťou otca trpel dosť... ale asi som v tomto pocite osamotená... Som zrejme naivná, keď v dnešnej dobe od ľudí očakávam v prvom rade súcit a pomoc vlastným deťom. Ale som rada, že som spoznala zopár rodičov narkomanov, ktorí sa liečili a vyliečili... boli to úžasní ľudia a ich boj a odhodlanie mi ešte aj dnes vháňa slzy do očí... a presvedčila som sa aj vďaka nim, že súcit ešte nevymrel. Dnes sú na svojich potomkov právom hrdí...

Dúfam, že budeš chcieť kontakt na dobrú liečebňu závislostí... Ozvi sa mi do IP.
13. dub 2010 v 11:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
kveta, i já znám spoustu narkomanů, těch so se léčí, vyléčili i těch kteří na to kašlou a ač se léčí, nikdy se z toho nedostanou. Proto jsem psala že pokud fetuje, tak lepší než cokoliv je najít mu detox. Je to stejně jedno, můžeme se tu všichni hádat do krve a nevyřešíme nic. Pokud věděl že je otcem a na dítě se vykašlal, tak je to na ránu a zavrženíhodné, pokud to nevěděl, tak je to věc druhá a otázkou je či ten kluk o něj vůbec stojí, mít někoho v rodném listě v kolonce rodič, ještě neznamená že to rodič je :confounded: Stejně tady těžko něco vyřešíme, smam s manželem udělají to co budou v tu chvíli považovat za nejlepší a jestli to bude, nebo nebude to pravé, kdo ví i tak nemáme právo je za to soudit/odsoudit. Kdybych něco takového zjistila (že má manžel nemanželské dítě) tak bych ho asi chtěla poznat, protože dítě si rodiče nevybere a má na ně právo a nechtěla bych mu upírat nějaké práva (pokud by o nás stálo). Navíc jak už bylo řečeno, nechápu proč by měl zatloukat něco co se stalo tak dávno před tím než se seznámil se smam? Tedy pokud se na něj zcela vědomě vybodnul, tak to chápu, že se tím na potkání nechvástá, ale jinak??
13. dub 2010 v 11:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
kveta.. ona to ale nechce sama, ale i manzel... navic 19ti leteho dospeleho cloveka nemuzes do niceho nutit, musi se predevsim snazit sam, mohl davno za tatou prijit, zkontaktovat ho, sanzit se resit....
to musi byt na obou stranach...

ja osobne bych takoveho cloveka do blizkosti sveho syna tak nepustila jen tak, nakonec ti zbydou oci pro plac a vykradeny byt :confounded:

vubec nevime co tam bylo za okolnosti, jak je jeho matka, takze bych to nechala, myslim ze se zachovali tak jak to slo...
13. dub 2010 v 11:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Čiste teoreticky to môže zatĺkať preto, lebo syna utajil aj pred vlastnou rodinou /rodičmi/ a celým okolím a môže sa báť ich odsúdenia za to, že sa nepostaral o tehotnú partnerku a syna...

Poznám príbeh, kde sa žena až po dvoch rokoch vzťahu dozvedela, že priateľ má dieťa... Proste niektorí muži to zamlčujú...

Ja netvrdím, že manžel smam o synovi vedel... Tvrdím len, že jeho vysvetlenia /opitosť na matrike/ sú pomerne chabé a že ak o synovi vedel, tak to nie je ten človek, za ktorého sa smam vydávala...

Povahy ľudí viac preverujú krízy ako príjemný, bezproblémový život... a manžel Smam mi teda v tejto kríze vôbec nesedí, nech už je pravda o tom, či o synovi vedel, akákoľvek... Na koho sa bez problémov vykašle v ďalšej kríze?
13. dub 2010 v 11:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
ale ja myslim ze o opilosti na matrice nikdo netvrdil ze to tak bylo, to byla hypoteza, to neber vazne, pred 20 lety na uradech byla uplne jina situace nez je ted, a podepsat nekoho ciziho taky nebyl takovy problem , podpisy se neoverovali na kazde blbince jako dneska...

vsechno to jsou jen kdyby chyby... ona musi znat sveho MM nejlip, vi jak se chova, maji spolu 2 deti takze urcite neresi prvni problem...

ze tam nesedi tobe asi nic neznamena, neznas ho..

dulezite je aby reseni vyhovovalo jim, co reknou ostatni, to je nemusi zajima, nikdo jim na nic neprida, se rika...

ja osobne bych chranila vlastni dite uplne stejne a myslim ze kazda mama, pokud by ten kluk byl v pohode, studoval, pracoval veld aspon trosku normalni zivot prosim... ale takoveho typka.. to ne.. urcite ho fetovat nikdo nenuti, to je rozhodnuti kazdeho dobrovolne...
13. dub 2010 v 11:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jasne, Beruska, ešte môžu dúfať, aby mladý umrel na predávkovanie a bude po probléme... Však je to ich súkromná vec, ako to poriešia...

O čo sa tu vôbec snažím?
13. dub 2010 ve 12:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak jsem to tu pročetla a zakladatelce její situaci fakt nezávidím. Není jednoduché mít na to pevný názor.. Jen mě zaujalo, jak se tady o tom klukovi píše jako o zatracené existenci, že fetuje atd. Ale to přece může být i jinak.. Mají informace jen od policajtů a ty můžou být klidně zkreslené nebo přibarvené..
13. dub 2010 ve 12:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
podle napsat roman, s realitou to moc spolecneho nema :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:

s tim predavkovanim moc nekric, me se takhle zabil kamarad kdyz mi bylo 16, to je driv nez si myslis, ale je to kazdeho volba, jak zije..
13. dub 2010 ve 12:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Beruska, drogová závislosť je smrteľná choroba, dosť často podmienená dedičnosťou... To nie je osobná voľba... Inak Smam by aj z tohto pohľadu malo zaujímať, či mladý muž je geneticky spriaznený s jej deťmi...
13. dub 2010 ve 12:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
ale prosim te :rolling_eyes:
13. dub 2010 ve 12:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak to jestli je závislost dědičná choroba si tedy fakt nemyslím. To jestli začnu fetovat, nebo nezačnu je moje rozhodnutí a není to dané genama (nepočítám děti narozené feťačkám, které k přežití potřebují "dávku" tam je to trochu něco jiného...). Pokud fetuje tak je to jeho chyba. To že na to má vliv prostředí ("kamarádi", frajeřina atp.) to ano ale dědičnost NE. Ale smrtelné to být může, to zas jo. :pensive:
13. dub 2010 ve 12:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já nerozumím tomu proč se tady pořád řeší to začleňování ho do rodiny, co s ním a jak ho držet dál od rodiny, už mu tady zařizujete pomalu odvykací léčbu - ale pokud jsem si všimla, tak ten kluk od otce vůbec nic nechce, on ho ani nehledá a možná ani neví, že nějaký otec je. Napadlo mě, že mu matka možná řekla, že je otec mrtvý, když se jako malý kluk začal ptát, kde má tátu.
Možná manžel smam otcem toho kluka vůbec není, třeba ho propašovala nějak do RL, aby sebe a syna chránila před jeho skutečným otcem, který jí třeba vyhrožoval, že jí dítě sebere nebo co já vím. Možností je spousta a jsou to všechno jenom dohady.
13. dub 2010 ve 12:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek