Mají prarodiče "právo" na vnoučata?

@chris_n Nemůžu si pomoct, ale proč hned ve všem vidět výsměch dítěti, neochotu pomoci? Ti prarodiče často drželi mimino naposledy v rukou v době, kdy šlo o jejich vlastní děti, takže před dvaceti, třiceti lety, můžou si být nejistí manipulací... Koneckonců Tys taky byla stoprocentně ze začátku neobratná při manipulaci s dítětem, než sis vše osvojila, chlapi z toho taky mají zkraje obavy, než se to naučí - ale chlapa ta ženská nezpéruje, že jí nepomůže s přebalením a spol., zato prarodiče, kteří už vyšli ze cviku, klidně... Moje nejstarší byla první vnouče na všech stranách a jediný, kdo s ní bez problémů manipuloval, přebaloval a spol byla moje máti - pediatr, která má děti v rukou každý den. Ostatní se báli, můj tehdejší muž ji nepřebalil nikdy, to už častěji přebaloval dědeček.
A ten výsměch - já kolikrát taky řeknu svojí prostřední, že je ostuda - ona už chodí na záchod, plínku má jen na spaní, ale někdy si ji po spaní nesundá a kulišácky nahlásí, že čůrá do ní - a máme srandu obě z toho, že jí řeknu, že je ostuda, když už umí chodit na záchod. Myslíš, že ti prarodiče se tomu dítěti cíleně posmívají? Ve většině případů asi těžko, že... To jen přecitlivělé matinky mají pocit, že cokoli se řekne na adresu jejich robátka, je výsměch, urážka apod.

@houpacikonik Děkuji za tento užitečný příspěvek. Jsem ráda, že konečně vím, jak je vztah prarodičů a vnoučat upraven v zákoně.

@somalicats jako ja nevim, ale říkat dítěti, že je ostuda a čuně, že čurá do plínky, že neumí jíst nebo že je hloupe že nemluví... to mi prijde drsné. Nemluvím o miminu, ale třeba ročním dítěti

@chris_n Mojí prostřední je skoro dva a půl a když jí láskyplně řeknu, že je moje čuňátko, protože si pokydala tričko u oběda, tak na tom nic drsného neshledávám. Stejně tak když jí řekne třeba moje máti, že je čuňátko, protože rozmatlá banán po stole (měla z toho hroznou prču), tak to neberu jako výsměch, proboha. To bys za chvíli těm dětem nemohla říct pomalu nic.

@somalicats ano, vzdy záleží na tonu řeči. Ale jestli díteti nekdo řekne, jsi čuně, jaktože čůraš do plínky, máš čůrat tam a tam... direktivně. Nebo řekne jsi hloupý nebo co, že nemluvíš. Tak mi to v pořádku nepřijde, ani od rodiče ani od prarodiče

@chris_n To jo, jenže nevíš, jak to bylo v případě zakladatelky. Navíc pokud od rodičů čeká automaticky převzetí péče o děti, když přijdou na návštěvu, a je naštvaná, že to neudělali, tak celkem i pochybuju o takové informaci, že by se svým konstatováním, že dvouleťák čůrá do plínek, tomu dítěti vysmívali.

Tohle všechno je o komunikaci. Pokud si ona s rodiči nesedne a nevysvětlí to, co ji trápí, tak se z místa nehnou.
Dneska je strašně moderní utnout vztahy hned, když se dotyčnému něco nelíbí. Jenže znova se pak takový utnutý vztah navazuje zpátky hodně těžko.

No právě...Já zakladatelce rozumím, chápu, že různé "chytré" poznámky a nevyžádané rady mohou být dost otravné, ale přijde mi jako silný kafe kvůli tomu přerušovat vztahy s rodiči. Upřímně - celé to všechno, o čem zakladatelka píše, mi přijde jako zástupný problém, asi je v tom vztahu daleko více trhlin než jen toto, když uvažuje, že se s rodiči nebude stýkat...

U nás je to hodně podobné, uplně s Vámi cítím. Mí rodiče bydlí 35km daleko, a tatka pomůže, ale je dost nemocný, a mamka taky, ale i tak je to stylem děti přivez sem, a do večera buď zpět. Starší je tam rád, malý je moc malý (1 rok) Jinak tam jezdíme my, stylem kdy mi příjdeš umýt okna, udělat to či ono, na vánoce peče mamka stylem udělá těsto a já to pak x hodín šudlám ( s dětmi doma pod nohama) ano jsem blbá, mám to odmítnout...A manželovi rodiče bydlí přes ulici a co se malý narodil, tak tu byli asi 2x...když měl malý asi 5m tak jsem potkala tchána, a ptal se mě, jak že se to jmenuje...O děti nejeví žáden zájem, na roček mu donesl 200 a dal mi to ve dveřích, ať mu něco koupím. Dříve jsme je zvala, chystala oslavy a když x krát nepřišli ( byli zchlastaní) jsem přestala...Malý se jich bojí ( dle nich je "zvláštní") a starší k nim nechce už ( smrdí cigárama a chlastem) a neustále ho tchýně ponižuje, nic co udělá jí není vhod.. ( podotýkám, že je nadané dítě a na svůj věk dost napřed, ale stejně jí to je málo...) Tak jsem to vyřešila tak, že je prostě nezvu, nic po nich nechci. A hlídání a případnou pomoc si řeším sama. Pokud by střízliví přišli, tak je pustím. Ale mimo byt jim děti nedám ( oni ani nechtějí). A u mých rodičů už začínáme praktikovat techniku uděláme co nezvládnete ( ano jsou nemocní, ale ne nemohoucí, jsou hlavně líní...) a zbytek si doděláte sami, však pomalu, času máte dost. Máme dvě malé děti, manžel náročnou práci a nechceme jim dělat voly... A taky se chci věnovat dětem a ne po večer brečet přetažením a šudlat vanilkové rohlíčky z kila mouky a nebo vyklízet celý víkend sklep, místo toho jít s dětmi na hory...

@somalicats Ne, s dětmi ven nechodí a když si s nimi hrají, tak děti musím hlídat víc než obvykle - už to 2x skončilo krvavým zraněním, protože je rozdovádí, ale už nepohlídají. Nepohlídali mi tu starší (tenkrát 18 měsíců), když jsem byla v porodnici, musela jsem si najmout chůvu. Ano, vařím i pro nás, ale práce navíc to prostě je, mám k tomu ještě brigádu z domova, protože moc nevycházíme s penězi a jsem prostě unavená z každé skleničky na mytí navíc. K nim na návštěvu občas zajdu, mám kompletně připravené jídlo a svačiny pro mě i pro děti, protože nedostaneme ani vodu a naposledy mi dědeček svačinu pro malou snědl a já neměla nic a jeli jsme domů...

@somalicats Myslím, že jde o tón řeči...

@carmilla Díky moc za názor. Problém je, že jsem jim vše řekla a to několikrát. Určitě nepolykám slzy bez toho, abych jim nic nevysvětlila. Vlastně se to všechno táhne už do vejšky, kdy mi ve třeťáku řekli, že je stojím moc peněz (měla jsem brigádu a dost si toho poplatila sama) a magistra jsem si už platila sama a odstěhovala se do podnájmu. Když jsem měla promoci nebo svatbu, jediná reakce byla, že si na to budou muset sehnat slušné oblečení, žádná radost, zájem, pomoc, nic...

@melounitko nastav proste pravidla, kdy prijdou (at nechodi na jidlo) dej jim vodu, kafe a to navsteve staci. Dej jim starsi s nalozi hraček na pisek pred barakem a vysli je na hriště... proste udelaj si to tak aby to vyhovovalo tobe. Nebo ty navstevy omez dokud se z toho nejak psychicky neseberes. Z toho jak pises jsi přetažena, zklamana, vystresovana a hlavne smutna 😔 drzim ti palce

@houpacikonik Moc děkuji za názor a rady, máte pravdu. Já mám problém s tím, že s nimi komunikuji, říkám jim, co mi vadí jak ve vztahu ke mně tak k dětem. A za týden je to stejné. Jsem z toho unavená a fakt se držím, abych něco nepřenesla na děti. Pořád jim říkám, jak je babička s dědečkem príma a tak, ale jde mi to čím dál hůř a vnitřně se to ve mě pere. A zjistila jsem, že když se delší dobu nevidíme, je mi líp.

Celou diskuzi jsem nečetla. Jen mě pobavil názor, jak můžou být moderní matky hotové ze dvou dětí 🙂)) Já klidně přiznám, že jsem hotová z jednoho. Přes všechny automatické vymoženosti (myčka, pračka, ...) bych stejně nejvíc ocenila čas, který by mi někdo věnoval. Nám prarodiče ani nikdo jiný dítě nehlídá a muž je celý den v práci, vrací se, když dítě uspávám. Proto to mají dnešní matky složité, dřív se našel vždycky někdo v okolí, kdo pohlídal (kamarádka, sousedka, prarodiče) a žena měla chvilku pro sebe. Teď jede každý jen na své triko a nestíhá, nemá čas, ani v důchodu. Prarodiče si chodí vypít kafíčko a na vnoučky koukat jak do ZOO, jak jim pěkně rostou a matka dostane jako bonus plno nevyžádaných chytrých rad, co by měla nebo neměla dělat. To ať si strčí za klobouk, když jinak nemají zájem se starat.

Moc vám všem děkuji za názory. Máte pravdu, problém je ve mně. Mám být ráda, že mě vychovali a šťastná, že se aspoň jednou, ,dvakrát do měsíce přijdou na děti podívat. Že mám povinnost jim pomáhat - to nezpochybňuji a taky to dělám (na rozdíl od mé sestry, která to nedělá a rodičům to nevadí a chovají se k ní vlastně stejně).
Nemyslím to vůbec ironicky, opravdu jste mi mnohé z vás otevřely oči.
Ale nic to nemění na tom, že nechápu, že jim nevadí dívat se na vlastní dceru, která je vyřízená. Za pár měsíců nebo let už to bude dobré, tak snad se změní můj i jejich přístup.

@kytkatka To jste mi připomněla, že když už prarodiče přijdou, tak prvních 30 minut si je fotí a točí na mobil jak Japonci 😀

Já už rodiče nemám jen manžel a probíhá to dost podobně. Tchán se nezajímá skoro vůbec, když už přijedem tak se s dětma skoro ani nevidí, že by se postaral vůbec nehrozí, babička to má dost podobně, respektive postará se jen když tam s nima jede manžel sám, jakmile jsem tam s nima já tak se s nima 5 minut pomazlí a tím to končí. K nám přijedou 1x za rok a to vlastně jen proto,že Vítek s Emou slaví narozky spolu v prosinci a oslavu pro ně děláme tady nechce se mi jezdit tam jinak by vlastně nepřijeli vůbec, musíme jen my za nima, manžel mezi dveřma dostane seznam úkolů co je třeba udělat takže ho prakticky nevidíme a já tam trávím čas sama s dětma...dokud jsem kojila tak jsem to absolvovala, teď už jsem se sekla a posílám většinou manžela samotného s dětma a já si mezitím udělám svůj víkend - buď uklízím nebo jen tak relaxuju, prostě mám víkend sama pro sebe a jsme všichni spokojení - babička s dědou vidí vnoučata a já mám klid. Nepřijde mi úplně normální jim bránit ve styku, nejsou zas takový,že by je děti vůbec nezajímaly, jen prostě nejsou takový ty starací typy, na druhou stranu je to jejich rozhodnutí a děti jsou moje a manžela takže nějakou péči o ně nevyžaduju

@kytkatka Tak takhle já to teda nedělám. Mám dvě vnučky - 11 letou a 5 týdenní. Tu první jsem hlídala 3 x v týdnu, zkrátila si pracovní dobu na 4,5 hodiny, protože dcera studovala. Chodila jsem s ní na plavání, na cvičení rodičů s dětmi, těch divadel a filmů, každý rok jí vozila k moři. Hrnula peníze a energii. Když jí bylo 6 let, její maminka, moje dcera zemřela. Od té doby mám holčičku ve střídavé péči s jejím otcem. Druhá vnučka je miminečko, hlídám, vozím, přebaluji, koupu. Dělám to šíleně ráda. Ale...mám na to čas, prostředky, energii a to třeba každý nemá. Babičkou jsem se stala v 41 letech a to zdravý člověk má ještě energie dost.

@melounitko Vydržte, bude lépe. My máme jednu babičku 400 Km daleko a kluky viděla 1x, když jsme tam dojeli. Druhá babička a prababička je cca 40 min jízdy autem. Jezdíme za nimi, a až ted je schopná s mladším (3r) jít na hřiště a hlídat. Hodně mi v odpočinku pomohla školka. Syn tam jde na 4 h, a i to stačí a jsem zase klidnější. Jinak děkuji za každou chvilku, kdy si mladšího odvede kamarádka a já zase beru její děti k nám. Prostě si s kamarádkami vypomáháme. A každá jsme ulítlá jinak. Jedna na výchovu, druhá na vaření a já mám nestandartní dítě.

@melounitko no doplňující informace už jsou i na mě silná káva. Asi bych v tomhle případě kontakt opravdu omezila, nenechala bych si zbytečně likvidovat nervy. Přeji hodně sil na zdárné řešení 🙂

@melounitko Aha, tak teď už tomu rozumím. To mě moc mrzí. Vždycky, když si přečtu něco podobného, musím v duchu poděkovat za to, jaké mám rodiče. Já když studovala, tak musím říct, že mi rodiče dali všechno - samozřejmě, že jsem si také přivydělávala po brigádách asi jako většina dnešních studentů, ale nebyla jsem na těchto výdělcích závislá, rodiče mi přispívali a podporovali mě, jak jen mohli....Nemám nic proti tomu, aby si student na VŠ přivydělával, přijde mi to naopak normální, ale nezájem o vlastní promoci, nebo narážky, že je moje studium vlastně jen přítěží, by mě mrzely...Je mi jasné, že když jste od svých rodičů zažila zklamání už xkrát, tak se to potom jenom a jenom hromadí...Nebyla bych tak radikální, abych s nimi přerušovala kontakt, ale prostě bych je tolik neřešila, nesnažila se jim zavděčovat opulentním pohoštěním při návštěvách, zařídila bych si život podle svého, neodmítala bych je, ani se jim nevnucovala...Držím palce, ať se všechno brzy urovná a vyřeší podle vašich představ.

@melounitko No, pokud je to takhle, tak bych je rozhodně nezvala na celý den - odpoledne na kafe a kus koláče, žádné vyváření. A pokud je doma manžel, tak taky zapojit jeho (ostatně to platí i pro jiné dny, ne jen pro den, kdy přijedou prarodiče). Máš děti věkově blízko sebe, což je někdy na palici, ale nedělalas je sama, dělali jste je spolu, tak se nestyď říct si o pomoc chlapovi. Ostatně pokud nemáte nikoho, kdo by vám v případě nutnosti pomohl, tak vám nezbyde než se spoléhat jeden na druhého. Když vaříš, tak se dětem může věnovat chlap, může pomáhat s koupáním, uspáváním, může s nima ven on (a Ty si doma v klidu poklidíš nebo třeba navaříš na další den nebo prostě si jen zavegetíš). Ostatně pokud nevycházíte s penězi a Ty chodíš taky vydělávat, tak není zbytí, musí pomáhat i chlap.

S mymi rodici jsem se nadobro rozesla a udelala jsem to nejlepsi co jsem kdy udelala. Vubec toho nelituji. Oni byli ti nejvetsi lhari a podvodnici, pretvarka na dennim poradku a naschvaly, ktere nam delali, to se nedalo prehlednout. Mala ma babicku a dedu - manzelovy rodice a ti by se dokazali rozkrajet. Male kupuji drobnosti.