Mám konfrontovat nevlastní dceru kvůli vrácení darovaných hraček?
Dobrý den, potřebovala bych poradit nebo vidět názor někoho neutrálního na jednu situaci v rodině. Omlouvám se, bude to dlouhé.
Nevlastní dcera (slečna v pubertě), má u své matky mladší sestru, u nás má dvě mladší sestry. Nevlastní dcera měla u nás hračky (které pocházely z dárků), aby si měla s čím hrát. Jednou, když jsem šla třídit hračky, tak jsem zjistila, že všechno lego, si potají odnesla. Překvapilo mě a zamrzelo, že si o to neřekla. Nebránila bych jí. Dala bych jí k tomu původní krabici i s návodem (jsem na tohle ujetá a tyhle věci prostě skladuji). No, kroutila jsem si pro sebe hlavou a řekla jí, že když bude něco chtít si vzít, že stačí mi to říct a ty věci najdeme, aby to měla příště kompletní.
Nevlastní dcera u nás měla taky pěknou sbírku barbínek a doplňků. Jednou je vytáhla a hráli si s mladší sestrou. Přišla s tím, že by si chtěla nějaké odnést, protože mladší sestra (u matky) si s nimi ráda hraje… Budu upřímná, uvnitř mě to naštvalo, protože většinu věcí jsem vybírala. Na výběru jsem si dávala vždycky záležet a teď mi prostě vadilo, že to odnese, pro mě, cizímu děcku. Chladila jsem si hlavu vědomím, že je to její a má prostě na to právo.
A už se pomalu blížím k jádru pudla. Mojí dcerce se samozřejme taky ty barbínky líbily a tak jí jednu pěknou hnědovlásku, které mojí dcerka říkala Bella (podle Krásky a zvířete), nechala. K té panence jí nechala dvoje šaty -žluté a růžové. Oboje šaty jsem šila a byla jsem ráda, že jí je nechala. Na šatech bylo hodně znát, že byly hrané.
Šatičky jsem zrenovovala a prostě jsem měla radost, že zůstaly dcerkám.
Po nějaké době jsem s dcerka vytáhla krabici s panenkama a prostě mi pořád něco nesedělo. Trvalo to, než mi to došlo. A bohužel mi to docházelo postupně. První jsem zjistila, že chybí žl. a rů. šaty. Naštvalo mě to. Řekla jsem to tedy manželovi. Souhlasil se mnou, že sebraní darované věci není v pořádku. Neměla jsem jsem důkaz, že to sebrala (ale při vzpomínce na lego…). Manžel se jí na to zeptal oklikou, nepřímo…druhý den přinesla nějaké šaty - ty naše žluté a pak nějaký mix. O růžových tvrdila, že vůbec neví. Pro mě to, že přinesla ty žluté šaty, byl usvědčující důkaz. Opravovala jsem je současně s růžovýma. Jelikož jsme odjížděli na Silvestra všichni společně pryč., nechtěla jsem dělat zbytečné dusno. Po návratu jsem znovu všechno prohledávala a došlo mi, že chybí i ta hnědovlasá panenka.
A závěr, štve mě, že si nevlastní dcera odnesla věci, které darovala a už vlastně nebyly její. Konfrontovat ji nebo to nechat být (a být uvnitř naštvaná)?
Děkuji každé/mu, kdo dočetl až sem.
@martinka_33 Dáváš dětem věci s tím, že je pak po nich musí zdědit jejich sourozenec? Tak buď jim to dej v tom pravém slova smyslu (tj. je to jejich), nebo to kup k užívání oběma dětem s tím, že první jedno, potom druhé. V normálním pojetí, pokud někomu něco věnuješ, je to prostě jeho osobní vlastnictví. A co je tvoje osobní vlastnictví, to je prostě tvoje a můžeš si to odnést, kam chceš. Se všemi následky, ale je to prostě tvoje. Pokud věnuješ jednomu dítěti sportovní vybavení s tím, že to povinně musí držet pro dalšího, tak je to tvoje neprozřetelnost a nepochopení toho, co to znamená něco někomu dát.
@martinka_33 Ne, nemám. Ale pokud někomu něco dám, je jeho věc, jak s tím naloží. Třeba ať si to prodá na aukru. Může mi to jedině tak být líto.
Bože to je tragédie,já bych do tedy ani nevšimla,ze z množství Barbie, lolek a všech možných panenek co doma mame něco zmizelo. Spis bych byla rada,ze toho ubylo.
Autorko, dám Ti jednu dobrou radu: pokud některé ze starších dětí dává nějakou hračku těm mladším, vždycky! prober s tím starším důsledky toho "darování". Tj že už ta hračka bude patřit tomu druhému se všemi důsledky - nevezme si ji zpět a musí počítat i s variantou, že to mladší dítě tu hračku třeba i zničí. Mám dětí 5 a věř tomu, že se mi tohle osvědčilo, protože to starší dítě si v takovém případě to "darování" buď rozmyslelo, a nebo zahlásilo, že mu to opravdu nevadí a že už tu hračku nechce.
@martinka_33 mám slepovanou rodinu - všechny děti jsou teda moje vlastní, ale mají různé otce. A fakt neřeším, že si děti přenášejí hračky od ex sem nebo odsud k němu - jen jsou vždycky varovány, že já hračky dokupovat nebudu, takže pokud si u tatínka něco nechají, tak nemůžou počítat s tím, že to dokoupím já. Stejně tak je ex varován, že nemám kapacitu na to uhlídat hračky, které on pořídí holkám, pokud jim dovolí vzít je sem - protože tu jsou další, mladší děti, které je můžou zničit. A funguje to ke vší spokojenosti, starší holky se naučily, že si musí myslet na to, co si chtějí mezi domácnostmi odnést, a že pokud to chtějí mít u nás i u ex, tak nám to musí říct a my se dle toho s ex zařídíme (nemám problém jim koupit třeba totožnou stavebnici, pokud je fakt baví, aby to nemusely tahat od ex k nám a pak zase zpátky). A že pokud si něco berou od tatínka k nám, tak si na to musí dávat pozor. Ex pak už kolikrát přivezl hračky, se kterými si u něj už holky nehrají, pro mé mladší děti, které mám se svým současným mužem, a o kterých holky sdělily, že už je můžeme dát mladším. Vše je o komunikaci, pokud ta funguje, pak je klid.