Mám mít dítě nebo ne?
Zdravím všechny. Řeším momentálně otázku rodičovství. Jsme s mužem tři roky spolu. Mě je mírně přes 30, on je o 6 let mladší. Ve vztahu nám to klape, jsme spokojení. Povahově jsme docela rozdílní a někdy se neshodneme a je to náročnější, ale nakonec se vždy domluvíme. Jediné, co mě na něm mrzí je, že má sklony k tomu být občas morous.Já i on jsme poměrně aktivní, máme každý spoustu vlastních i společných koníčků, hodně cestujeme. V nedávné době se mým kamarádkám začaly rodit děti. Já jsem nikdy po dětech netoužila, donedávna jsem si dokonce myslela, že žádné nechci. Ale mám pocit, že mi začínají tikat biologické hodiny. Partner chtěl dítě už od začátku našeho vztahu a čím dál víc po něm touží, nikdy mě však do toho nenutil. Já se teď cítím hrozně rozpolcená. Na jednu stranu bych dítě chtěla, na druhou stranu, když si to představím tak dostávám panické záchvaty. Příliš tomu ani nepomáhá ani to, že moje kamarádka, která po dítěti opravdu toužila trpí poporodními depresemi. A já mám svůj bezdětný život ráda. Nechci být zavřená s dítětem doma. Předběžně jsme se dohodli, že by partner byl na mateřské, ale to stejně nejde, když bude malé. Dalším důvodem je to, že muž má vážný exém a alergii. Podle doktorky jesice šance přenosu na dítě malá, ale je tam. Vzhledem k tomu, jak s obojím neustále bojujem, nedokážu si představit, že by tím trpělo moje dítě. Nechi mateřsrví příliš odkládat, vím, že čas je neúprosný a muže to trápí, že jsme bezdětní. Vím, že z něj bude skvělý otec, děti, i miminka má velmi rád, ale bojím se, že se budeme hodně hádat kvůli výchově. Na některé věci máme oslišný názor a oba jsme dost tvrdohlaví. Už několikrát jsem se rozhodla, že dítě chci, ale druhý den vždy dostanu strach a rozmyslím si to ☹ Říkám si, jestli není něco špatně když nechi mít se svým mužem dítě a jestli mám poslouchat svoji intuici nebo se spolehnout na to, že zafungují hormony ☹
@inaris Ahojky. Je těžké radit. Já jsem těhotná po ivf a moc se na miminko s mužem těšíme. Mám ale kamarádku, která si děti pořídila protože ji doktor řekl, že na tom není zdravotně po ženské stránce moc dobře a měla by je mít co nejdřív. A taky manžel po nich toužil. Ona byla vždy ten typ užívat si, cestovat, spoustu zájmu. Po druhém porodu se jí rozjela laktační psychóza. Malá má 3 roky a ona stále není v pořádku. Opět leží na psychiatrii. S pomocí lékařů došla k tomu, že by chtěla žít jinak. Má pocit nenaplneni svých snů. Rodinný život ji nikdy neprirostl k srdci. Chtěla by žít jako bezpečná, ale to s dětmi prostě nejde. Nezvládá ho. Asi bych na tvém místě nespechala a hlavně se do toho nenutila.
mam kamaradku, ktera je propartnersky zalozena-vzali se muzem a pak 5 let byli spolu bez deti (chtela to tak-myslim, ze ona, protoze jeji muz je starsi o 7 let a ten ty deti myslim chtel i driv)-cestovali, uzivali si jeden druheho.....pak si ona racionalne uvedomila, ze by mela mit uz deti a tak sli do toho, podarilo se po roce a maji kluka (bylo ji 32)-od te doby je nespokojena, neni na male deti do tri let, je nabrucena, vadi ji, ze nemuze cestovat, jen tak si jit za kulturou atd., pak se snazili o druhe (myslim jen z toho, aby jejich syn nebyl jedinacek), trvalo to 4 roky a narodil se jim ted druhy syn (mezitim nastoupila do prace, prvni syn uz byl vetsi, ona si mohla sem tam odjet a neco si uzit, zazit, spolu cestovat ve vetsi mire 🙂)) druhy syn tohleto zase naboural a ona je zase nestatsna a nespokojena.......ale rikala, ze kdyby to vse vedela, ze by sla do deti mnohem driv, ze ted se citi unavena a vystavena, ze by proste necekala tech 5 let manzelstvi.....jo a jeji muz by chtel treti 🙂))) tak ji spolecne prekecavame 🙂)))
@inaris já miminko nechtěla aspoň do 30-35..představa mě desila a ještě víc mě desily scény malých dětí na verejnosti a ty naprosto zničené matky vedle 😁 chtěla jsem cestovat užít si penizku z výplaty nasetrit si a pak možná později mít jedno dítě. No světě div se z týdne na týden jsem změnila názor..beru to že je potřeba k tomu dospět a uvědomit si že to bude vaše dítě a jaké si to uděláte takové to budete mít...bude to zaprah ale neznamená to že končí život.. Nemáme auto všude jezdíme busem nebo vlakem podle toho vybírám kocarek výbavu apod..a být zavřená doma?Proč je na tobě jak si to naplanujes a jak to budete zvladat. Je to podobne jako když jsme si porizovali stěně...nikdy jsem ho nechtela protoze jsem viděla všechny ty negativa ale když se člověk přizpůsobí situaci tak je to neocenitelny parťák 😊
@nuggett Nechci Vám brát iluze, ale ono s tím malým prckem to ne vždy jde stylem "jaké si to zařídíš, takové to máš". Já si to také tak plánovala, ..... 🙂 🙂 🙂 Jako jo, věřím, že s dítkem pohodářem to jde. Mám srovnání i s tím štěnětem a rozhodně bych to nepřirovnávala 🙂 🙂
Je to tedy mimo diskuzi, ale trochu mne to pobavilo, protože jsem si vzpomněla na sebe. Jinak, já do třiceti o dítěti nechtěla také ani slyšet a jak jsem psala již dříve, pak to přišlo ze dne na den (až mě to samotnou překvapilo).
Je to jenom tv oje rozhodnutí a je těžké. Ale takto - pokud ty sama se necítíš na dítě a nechceš je, pak n ení dobře se nutit. M ožná si říkáš, že se to zlomí, ale já bych do toho s touhle vyhlídkou nešla. Ono j e to třeba se to zlomí a třeba ne. A co pak, dítě tu je a vrátit to nevrátíš. Takže - n enech se tlačit okolím, nenech se nutit konvencemi, udělej to co cítíš.
@jujatko já nemám iluze že půjde vše tak jak si naplanuji a jak budu chtít 😁 pouze srovnavam matky okolo sebe které si stěžují že nemají čas se ani okoupat přitom manžela nebo přítele k miminku ani nepustí.. Protože by to udělal špatně. Chtěla jsem tím říct že pokud jsou na to dva a jsou schopni se domluvit tak to tu "práci" hodně usnadní to bylo myšleno tím jaké sí to člověk udělá takové to má.
Co se týče mých zkušeností, tak pokud jsem žila v neperspektivních vztazích, tak jsem po dítěti absolutně netoužila - pořád tam byly nějaké obavy a na všem jsem si hledala nějaké výmluvy, proč dítě NE. Až jsem poznala teď mého současného partnera a konečně jsme zahnízdili ve společném domku, "začalo to na mě jít" 😀 A to jsem si myslela, že už to prostě nepřijde, že na děti nejsem. Takže jsme začali docela pozdě, a on už děti z předch. vztahu má, a tak už děti ani tak jako nemusel. Ale já jsem začala být strašně iniciativní - najednou jsem si neuměla představit, že budeme v tom našem krásným domečku sami! A to jsme do té doby pořád cestovali, kultura, příroda, túry, přátelé, ale najednou mi to bylo málo - cítila jsem jednu jedinou potřebu - přivést k nám ještě nějaké to prtě a sdílet to s ním 🙂 No a dnes máme jedno dvouleté (zatím) a myslím, že i s ním jezdíme tam, kam jsme jezdili i dřív, popř. si zařídíme vyjímeč. hlídání. No a pokud to nejde, tak namyslíme takovou akci, aby to šlo i s malým. Jak tady píše jedna - je to jako se psem, taky se mu přizpůsobíš a jak je to pak fajn! 🙂 Tak si z toho vezmi co chceš 🙂
@tulena Tak to máš štěstí a asi jsi bohužel nezažila ekzém v pravém slova smyslu když vypukne naplno ☹ oni jsou totiž i případy, kdy není vyléčitelný, jsou jen lepší a horší dny. A dost mě tu nakrkává, když se tu někdo diví že tu někdo řeší "drobnost" typu ekzém. Může být rád, protože ho zřejmě nikdy nezažil - pravidelné antibiotika, kortikoidy, dny kdy se nemůžeš jít podívat ani na sluníčko, noci kdy se budíš, protože to svědí a pálí.
Můžu na 100% říct, že manžel dlouhodobě vyzkoušel vše - alternativní medicínu i tu klasickou. Byl vždy jeden z prvních, který tak po 20 let díky dobrým kontaktům zkoušel nové poznatky medicíny jako testovací vzorek. Jediné co pomáhá je se smířit se svou diagnózou, nepodceňovat jí a zařídit se podle toho (výběr oblečení, diety, drahá speciální kosmetika, vhodná volba pracovního prostředí, zařízení bytu, dovolených, sportu atd.). Takže jo, vyprávějte tu někomu takovému, že když se chce, tak to jde léčit. Holky, nevíte co říkáte ☹ tak rád by vyměnil tohle za normální život... Buďte rádi, že nevíte o čem všem tohle je... 😔
@journals vyzni to asi blbe, ale proste zije! Lip nebo hur. Ano, spec.kosmetika, pradlo...vsechno pro alergika, astmatika, exematika leze do penez. Mam vsechny tyto problemy u obou deti, ale prece je kvuli tomu neutopim, protoze je to problem. Pak me tedy napada, a to ne proto, ze mam sama adoptovane deti, jestli by nebyla vhodnejsi tato cesta. I kdyz ruku na srdce....my taky do dotazniku vyplnovali, ze potravinovou alergii ani omylem, protoze jsem netusila, co si s tim pocnu a pak se to na nas sesypalo jako barak. A proste jsem si s tim musela poradit. A muzu za sebe rict, ze neni nic silenejsiho, nez mimino sama krev, jak je od exemu rozskrabane, neustale komplet po..., protoze ma po nevyhovujicim mleku nekoncici prujmy, ale pomoct mu nemuzete, protoze na spec.vyzivu byste si musela vzit znacnou pujcku a zdravotni pojistovna dela vsechno proto, aby ho nemusela hradit, prikrmy, to byla taky silenost, kdyz se po vsem, co dostal do pusy, zase a znovu osypaval. Jeste porad mate pocit, ze o problematice nic nevim? 🙂
@journals a jeste neco...at se to libi nebo ne, doktori jsou ,co se konkretne exemu tyce, to nejhorsi, prakticky je jim to sumak, jen maji cloveka jako pokusneho kralika, ale nikdo nejde do hloubky problemu! Nas mladsi dosel do stadia, kdy kortiko neucinkuji a to jsem ho skoro nemazala...a dle dr....tak mazte kortiko jeste vic!
Nevím,jak ostatní,ale já jsem to měla vždycky tak,že jsem po dítěti v nějakém okamžiku hrozně zatoužila. Záviděla jsem těhotným a nakukovala do kočárků,všude jsem najednou viděla těhotné maminky a malá miminka... tak jsme to probrali s manželem a postupně se nám narodily 4 děti,ale vždycky jsme to chtěli oba. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím,jestli nějaké z našich dětí po nás podědí něco špatného,zlozvyk,nemoc...cokoliv,jen jsem si miminko hrozně moc přála a veškeré argumenty rozumu byly v tu chvíli vedlejší. Tak za mě,pokud miminko nechceš celým svým srdcem a chceš to udělat jen aby měl partner radost nebo kvůli tlaku okolí nebo čemukoliv jinému,nebude to dobré. Dítě musíš chtít víc než cokoliv jiného a v ten moment tě žádné rozumové uvažování nebude brzdit a bude ti připadat,že přece spolu s miminkem všechno zvládnete,i případný ekzém,který ale přece vůbec nemusí mít. Je to prostě takový nepopsatelný vnitřní pocit,touha,je to těžko vysvětlitelné,ale to ty asi momentálně neprožíváš...
Přesně jak píše přede mnou věrka4d - jak to ženská nechce víc než cokoliv jiného, že by za to položila i život (vždyť co je tu neskutečných článků, co dělají ženský pro početí, všechny ty IVF a revize dělohy, to je šílený!!), tak do toho radši nejít.
P.S.: já jsem byla od mala atopik ekzematik, balená do sádla a fašovaná po celém těle jako mumie. Můj partner náhodou také, a to i v dospělém věku - na můj popud, kdy jsem měla skvělé výsledky po 6ti leté detoxikaci těla Jonášovou metodou, jsem do toho nahnala i jeho, a NIC nemá. Kdybych to nezažila, taky bych nevěřila. Vždyť alternativních medicín je tolik!! Musí se jít do hloubky problému, a ne řešit jen jeho vnější příznaky a balit tak kapsy farmac. průmyslu!! Všichni víme, že atb, kortiko a podobný srákoty nepomáhají, právě naopak - neřeší příčinu.
Když narážíš na tu medicínu - moje máma měla nějaký typ mokvajícího exému, který se zhoršoval do takové míry, že ji museli strhnout kůži z rukou, už se to nedalo prostě zahojit. Pak v nemocnici ji jeden primář doporučil, ať si zajde ke psychologovi, zda nemá nějaké problémy apod. začala chodit za jedním nemocničním....a světe div se, už nic takového na těle dost let nemá. Pomohlo to. Bylo to vnitřním napětím...
@astyna Vždy jde o souběh více faktorů - jak vnitřního prostředí v těle, tak psychiky, která dělá nejvíc. Zkrátka jít do hloubky problému, neřešit jen jeho vnější příznaky. Skutečně se zamyslet nad tím, jak žiju, jak se v životě cítím, jaká je životospráva apod. apod. Na spoustu věcí se ptá vždycky doktor Hnízdil - někde je to napsané ten souhrn otázek, z kterého se dá vypozorovat jádro problému. Jonášovka je ještě na bázi detoxu těla, které je zaneseno během života spoustou škodl. látek - rtuť, látky ze vzduchu co stále lítají ve vzduchu ještě po Černobylu ... to bylo laicky řečený, ale snad čtenář pochopí, o co mi šlo 😀
podle mě opravdu mít dítě nechceš... hledáš důvody proč ho NEMÍT ne proč ho mít.... jsou ženy které se prostě narodily s tím že nebudou matky a tak to je prostě to přijmi
@inaris Nic si z toho nedělej, já jsem si taky neuměla představit, jaké to bude, až se to narodí. Nikdy před tím jsem mimčo ani nedržela v ruce, žádné zkušenosti, nic. Po narození děťátka ti to ale samo naskočí. Je to příroda. Najednou sama víš, co máš dělat, poznáš, co mimčo potřebuje a chce. Je to instinkt, mají ho i zvířata. Neboj, všechno to zvládneš. Nemocí a dědičostí se neboj, každý něco máme, to by pak lidstvo vymřelo. Máš ještě čas, znám i starší maminky. Nech tomu ještě čas. Být máma je to nejhečí, co se mi v životě přihodilo, a nelituji toho. Někdy je to náročné a je to velká zodpovědnost, ale stojí to za to. Držím palce a přeji hodně štěstí!
Taky jsem nikdy nebyla typ, co by se rozplyval nad miminkama, naopak me trosku desily😃 A pak najednou cvak a zacala jsem po diteti hrozne touzit, bylo mi jedno, ze uz nebudu moct cestovat, parit a budovat karieru.
Osobne si myslim, ze neni dobre porizovat si deti z rozumu -- ta zmena je sakra velika. Bylo to narocne se s tim smirit, i kdyz jsem po detech fakt touzila, moc si neumim predstavit, jak bych se s tim vyrovnavala, kdybych si nebyla jista, i takhle jsou dny, kdy je to uplne na palici😃
@nuggett Tak zvládnout dítě nebo nestihat - víš, ono je to hlavn ě v té matce. Protože když budeš klidnám neb udeš s promin utím z každého prdu dělat tragedii, budeš se řídit rozumem a nedáš na každý nesmysl, který kde vyčteš, tak zvl ádneš i dvě naprosto v klidu a celkem v pohodě. Pomůže manžel, tedy zapojí se, stačí, když po příchodu z práce chvilku vydechne a vezme si děti na hraní, pak na k oupání, ty můžeš v klidu nachystat večeři a on jim pak přečte pohádku a je to. Nebudu psát o sobě, já jsem děti vychovývala hluboko v komun ismu - ale o dceři či snaše napsat klidně můžu. Dcera pracovala už týden po příchodu z porodnice, pracuje z domu, a to i při dvou dětech . Mají rodinný dům, z ahradu jako blázen, na ní zeleninu, pak dva koně, dva psy, kočky, slepice, kachn y a ovce. Její man žel jezdí až večer z práce. A v pohodě to dávala, žádný stres celke. Pravda, neměla naleštěno, ale děti spokojené. Snacha - dvě děti, stejný systém, jenom to zvířectvo nemají. Naprosto v pohodě stačí šít pro sebe, vyrábět dekorace a je k lidná a spokojená. Asi tak.
@anelamates nezbývá mi než souhlasit 😊 jaká budu matka já nemá ponětí ale doufám v něco podobného
@heduska82 no a přesto k těmto namyšleným a lhostejným lékařům chodíš a používáš jejich rady a jejich léky, který jsou na houby a na prd. Alternativní cesty existují apokud člověk najde slušného terapeuta, tak jsou i výsledky. Není to úplně levné, ale dá se to a je účinné. Není jen západní medicína, která řeší až důsledky a ne příčinu. Musí se jít do hloubky a musí se chtít a to západní medicína vždycky nenabízí, ale je hodně normativní a namyšlená...
proč jí tady všichni "nutíte" do toho mít děcko...že se to po porodu změní, že si zvykne.... proboha... pořádně si přečtěte co píše... jeden den chce druhý ne.. copak takhle přemýšlí matka... co až se to narodí a zjistí že ho nechce.... prostě některé ženy nejsou nastaveny mít dítě a nejsou to automaticky špatné ženy. Prostě jí vyhovuje její život jen má pocit že by dítě mít měla protože ho mají všechny kamarádky a cítí jakou si povinnost být jedna z nich
akorat by si autorka mela nejak popremyslet o tom, ze jeji muz zrejme dite chce a ze se muze stat, ze si ho posleze poridi s nekym jinym (horsi varianta je, kdyz autorka uz nebude v reproduktivnim veku, muz odejde a ona zustane sama)-proste byt pripraven i na tuto variantu, bohuzel........protoze touha po diteti muze byt silna i z pohledu muze.....
Ahoj, i ja mela pred tricitkou podobne pocity, bala jsem se, ze prijdu o kus svobody. Pak se mi to postupem casu zacalo menit a vzhledem k tomu, ze manzel deti chtel, jsme do toho sli. Ted mame trimesicni holcicku a mussim rici, ze se mi zadne strachy nevyplnily. Manzel mi hodne pomaha a ja vubec nemam pocit, ze bych prisla o svuj stary zivot. Naopak, muj stary zivot dostal smysl 😉 Je ale fakt, ze jsme oba s muzem osvc a delame doma, takze nejsem na vse sama. Uz jsem zase zacala i brat zakazky, takze mam kontakt s lidmi, jezdime na vylety a tak. Dokonce zvladam i posezeni v hospudce (u nealka teda) s kamarady. Je to jen o tom, jak si to postavis. Pokud dite prijmes jako radost, dela ti radost a zivot s nim tak nejak pluje dal. Dulezite pravidlo je: nic nehrotit, nestavet es do role ustvane matky - zensky, co obetovala svuj zivot. A Jestli tvuj muz deti chce, tak je pripraveny ti pomoci a ty to zvladnes daleko snaze, nez kdyby dite nechtel a stala se vam nehoda. Rozhodnuti je na tobe, ale ja bych se toho nebala. S kvalitnim zazemim je materstvi pohoda a stresu neni tak moc.
@inaris Zalezi to ciste na tobe, a pokud na tebe partner netlaci, tim lip pro tebe... Mas cas si to srovnat v hlave sama...
Resila bych to ale asi hodne s muzem, ze sice jakymsi zpusobem chces, ale mas strach.. Třeba te prekvapi a podrzi te.
Je normalni ze mas strach, navíc když kamarádka trpěla na pop deprese... Ja si taky materstvi neuzivam, nemam všechno slunickove, ale dite u nas tak nejak vyplynulo samo, oba jsme chteli, zadarilo se téměř hned, tehotenstvi celkem pohoda, ale to materstvi.. No do reklamy by nas asi nedali 🙂
Je jenom rozumne ze nemas klapky na ocich a snazis se si uvědomit co ti dite vezme (volny cas, cestovani), ale musíš tam i pridat to co ti da.. A to je tezce definovatelne... Taky musíš brat v potaz ze hormony jsou svinstvo, ale pusobbi i v dobrem smyslu, nejen ve spatnem... Nas prcek ma rok a něco, ale uz se tesim az bude mit třeba tri a bude si cestovani užívat s nama... Zatím mi prijde ze ho sebou taháme a on z toho nic moc nemá.. 🙂
A ještě k tomu ze te omezi v cestovani... Maly mel 10 mesicu když poprvé letel letadlem... Odlitali jsme do Brazilie, kde uz pul roku docasne zijeme.... Když mel prcek 5mesicu, jel poprvé delší cestu autem a to do Nemecka, k francouzskym hranicim, kde jsme taky zili, a skoro každý mesic jsme jezdili zpatky k Ostrave 🙂 Takze nas prcek moc neomezoval v nasich planech 🙂 jen se musely trosku upravit a přizpůsobit 🙂
