• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Mám myšlenky na sebevraždu, manžel mě psychicky týrá

11. listopadu 2012 
Jelikoz me tu spousta holek zna, zalozila jsem si jiny nick, to jen na vysvetleni, aby si nektere z vas nemysleli, ze si delam "dobry den".
Na uvod bych rada uvedla, ze jsem normalni matka x deti, ktere neskutecne miluji. Sama sebe mam rada, bavi me zit a radovat se s kazdodennich pokroku deti. S manzelem jsme 7 let, uz po dvou letech vztahu se vyvrbil jako velky nezodpovedny sobec, ktereho prestalo bavit byt s rodinou a zodpovednost pro nej bylo nezname slovo. Po pulrocnim odlouceni prisel s prosbou o vse napraveni, opet chtel byt s nami. Odpustila jsem mu.
Po dalsich dvou letech, jsme ho opet prestali bavit. Tizila ho zodpovednost, nebavilo ho bydleni u mych rodicu, chtel si uzivat a ne poslouchat urvane mimino, ktere mel obcas na starost pohlidat abych si mohla odbehnout k lekari. Jak se ukazalo, hlidal zpusobem:posadit dite do zidlicky, lehnout si do postele a cucet na TV, kdyz se dite rozerve, hodi po nem polstar, zarve na nej a je klid.Poprve jsem souhlasila s rozchodem, uz vuci tomu jak se choval k diteti, avsak stale ho milovala. Po nejake dobe se opet vratil, nasel nam bydleni, prestehovali jsme se a bum po roce nastehovani si nasel milenku.Tahl to s ni pul roku, o cemz jsem samozrejme nevedela. Nikdy si neumel sednout ke kavicce a spolu si promluvit co ho tapi,co se mu na me nelibi, atd... Samozrejme nevera praskla, sliboval ze to ukoncil, ukazalo se ze ne, opet sliboval, opet neukoncil.A po Vanocich, ktere travil poprve uplne sam dosel s prosbou o posledni sanci, kterou jsem mu po dlouhem vahani dala.S prvnim dnem opet slepeneho vztahu mu volala na mobil pod neznamym cislem, hovor zvedl prede mnou a samozrejme bylato opet milenka. Nemela jsem uz chut se mu podivat do oci, ale hazel s vecmi, mlatil do sebe a vselijak presvedcoval,ze je opravdu konec a ona jen volala aby se ujistila, ze je doma s rodinou. Sanci jsem mu dala, ale ted je to presne rok a parmesicu co o nevere vim, mozna mu i verim, ze vztah s milenkou o Vanocich ukoncil, ale ja se za cely ten rok necitila byt ani jednou stastna. Kazdy den se mi to vryvalo do hlavy, ac jsem se snazila na to nemyslet, dochazelo mi spousta veci,proc si bral telefon na zachod, proc chodil o par hodin driv do prace, atd atd atd... jak se rika, cas hrany otupi,ale neumim mu to odpustit, neumim se tim netrapit, neumim byt s nim stastna. Tentokrat jsem poprve ukoncila vztah v nasem manzelstvi ja, objevil se prede mnou jiny muz a ja zjistila, ze muj manzel neni jediny chlap na svete... ale ted nastalo to prave peklo. Neustale za mnou chodi manzel s prosbami, nosi mi kvetiny, place mi na rameni,na odpoved, ze uz nemam silu nic slepovat, do sebe mlati, hazi s vecmi, trese se mnou, hazi se mnou o zem
(stalo se jedenkrat), ale vse se sakra odehrava pred detmi. Dnes opet prisel se stejnou prosbou a vse se
opakovalo... Vse jsem mu vysvetlila, vyrikali jsme si vse... Po tom vsem si ho uz nevazim, nemiluji ho.
To ovsem neprekousl, zacal mi tvrdit, ze nemuze byt bezemne, zabije se, atd... jenze ma silna osobnost
uprchla a z jeho vystupu doslova drepim v koute, trepu se a premyslim nad ukoncenim zivota.
Nemam s detmi kam odejit, pobiram jen materskou, azylovy dum nevim proc bych mela vyuzit, pac me
nechava bydlet v nasem byte ac je jeho. Nejake poradny nenavstivim uz jen z toho duvodu aby me
nezaradili mezi blbecky a psychopaty... ale ja uz nevim jak dal. Deti maji nejmilejsi prarodice, vim ze by o ne
bylo hezky s laskou postarano... Jenze ja si je preji videt jak vyrustaji. Ale taky vim, ze manzela se nezbavim,
pry si me najde vsude, nevzda se me, atd.. pri tomto faktu ztracim optimismus, nevidim nic hezkeho do budoucna,
jen same trapeni, copak mohu dopustit aby me takhle videli deti, denne uplakanou a aby byli svedky ohavnych vystupu manzela, ktery se jen doprosuje o tu nejposlednejsi sanci... nevim jak dal... zoufali lide, delaji zoufale veci, bohuzel.
11. lis 2012 v 00:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@anonimni Jsi silná, už tolik problémů s ním jsi překonala a tu největší mizérii, odmilování se od člověka, který si nezaslouží vůbec nic, už máš taky za sebou. Kope kolem sebe, protože si uvědomil, že po xxx pokusech z Tvé strany opět to slepit, prohrál a tentokrát definitivně. Chová se hůř jak zvíře za účelem Tě vyděsit, abys začala pochybovat o svém rozhodnutí žít bez něj. Nevěř mu jakákoliv silná slova o tom, že si Tě najde všude. Myslím, že je to typ člověka co jen zuřivě štěká a svou vinu se tak snaží zlehčit. Píšeš, že děti mají nejmilejší prarodiče a navíc mají i skvělou mámu a věř mi, že svým "odchodem" pro takovouhle "malichernost" (časem Ti to přijde jako nejhorší nápad, co jsi kdy měla,..možná už zítra) bys jim jejich život hodně zkazila. Nic Ti nebrání vidět je vyrůstat, zůstaň s nima a zůstaň i sama sebou, bude zase dobře a nezahazuj své další dny kvůli komukoliv. Určitě máš kolem sebe lidi, co Ti pomůžou překonat nejhorší dny, prostě bojuj, máš proč.
11. lis 2012 v 00:54  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@anonimni - a co odejít k rodičům?? jestli jsem to dobře pochopila, už jsi tam dříve s dětmi bydlela. jistě by ti rádi pomohli, pokud je to v jejich možnostech a svěříš se jim. zkus to nejen kvůli sobě, ale i kvůli dětem.
jinak mi to také připadá, že manžel jen vyhrožuje, chce tě ´´srazit na kolena´´, zlomit, ale ve skutečnosti by ty své výhružky nedodržel. a neboj, nezabije se kvůli tobě - kdyby to chtěl opravdu udělat, tak ti to neříká a udělá. tohle je psychický nátlak.......tohle beru z vlastních zkušeností, i když v tom tenkrát nebyly děti.
11. lis 2012 v 08:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@anonimni Naprosto souhlasim s holkama, co psaly předemnou...Nad nejakou sebevraždou ani neuvažuj, máš deti a ty te potrebuji, jsi jejich máma.Souhlasim i s tim, že tvuj manžel proste jen ztratil pevnou pudu pod nohama, uvedomil si až ted, že už nemá u tebe sanci a proto vyhrožuje...Nedej se!..Musis být silná, vyhni se kontaktu s nim pokud jen to jde.Pokud mužeš, odstehuj se k rodičum...A pokud máš na to silu, podej žádost o rozvod-tak si teprve uvedomi, že to myslis vážne a už nebudeš "jeho".Muže si za to sam, pokud ted lituje, je pozde.
11. lis 2012 v 08:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je to možná drsný, ale PROBER SE!!! Máš zodpovědnost za děti! Máš-li takový myšlenky, tak se seber a jdi aspoň k psychologovi! Jsi snad dospělá osoba a žádnej puberťák, co si o tobě kdo myslí, není tvoje věc a tvůj problém. Nevím, proč sis s takovým člověkem pořizovala děti, vědělas téměř od začátku, jakej je. Teď na tom budou bité ony. Když jsi jim vybrala takového "otce", tak aspoň ty funguj jako správná máma a nenech je ve štychu, byla bys pěknej sobec.
11. lis 2012 v 09:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@anonimni Ahoj, souhlasím s holkama přede mnou. Zkus teď myslet na svoje děti, oni tě potřebují nejvíc. Sice by jim bylo pěkně u prarodičů, ale mámu jim nikdo nenahradí. Pokud máš možnost, stěhuj se k rodičům, požádej o rozvod a udělej za předchozím životem tlustou čáru. S bývalým se nemusíš vídat a nebo se s ním vídej (např. když mu předáváš děti) jen za přítomnosti někoho dalšího a sama nic neříkej, ať to za tebe vyřídí "mluvčí". Určitě jsi hodně silná, vzhledem k tomu, co jsi v životě už absolvovala. Nenech se teď zničit nějakým chudákem, který už ztratil všechny páky, jak si udržet ženu, ke které se hnusně choval, a snížil se k citovému vydírání a zastrašování. Bojuj!
Dělá se mi úplně zle, když vidím, jací jsou někteří chlapi hajzlové :stuck_out_tongue_closed_eyes:
11. lis 2012 v 09:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@llluckaaa Lidé jsou takoví, jaký jim dovolíme, aby byli. Bohužel.
11. lis 2012 v 09:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kajalka Tak úplně s tebou nesouhlasím. Do nikoho nemůžeš pořádně vidět, některé věci vyjdou najevo až při zátěžových zkouškách, a navíc se lidé v průběhu života mění. To že byli super za mlada a bez dětí ještě neznamená, že takoví budou i po pár letech vztahu s dětmi.
11. lis 2012 v 09:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@kajalka Ale někdo prostě nemá takové sebevědomí a průbojnou povahu, aby dokázal být taky drsný a s takovým člověkem uměl bojovat, a potřebuje pomoc okolí. Navíc po letech manipulace můžeš ztrácet nadhled a některé věci už ti přijdou úplně normální.
11. lis 2012 v 09:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ve vztahu než jsem potkala mého muže jsem zažila něco podobnýho. Nevěděla jsem, že žiju s psychopatem... Neměl sice milenky, ale ponižoval mě, řval na mě, všechno muselo být po jeho, já nemohla nic říct... Byla jsem blbá a nechápu, jak jsem to mohla vydržet 3 roky. Zkoušela jsem i psychologa. Ale jak mi sám řekl, oba by museli chtít na 100%. Jak má jeden pochybnosti, cenu to nemá. Nejdřív nechtěl on, pak už jsem nechtěla já. To jsem ale už sebrala sílu a odešla bydlet ke kamarádce. Od té doby nastalo peklo. Vyvrcholilo to tím, že se podřezal. Já ho našla. Volala jsem záchranku, ta poslala dvě auta policajtů - páč těsně před tím na mě běžel po schodech s nožem. To nemluvím o sledování, pronásledování, vloupávání se do domu kamarádky atd... Oproti Tobě jsem měla jednu velkou výhodu - nebyli jsme svoji a neměli jsme děti. Bylo by dobře, pokud s Tebou takhle zachází, někam na čas odejít, odstěhovat se. Pryč od něj, z jeho dosahu, ať nemá šajn, kde seš. On se musí smířit, projít si sám období vzteku na Tebe atd. NEBUDE JINEJ! Já se tehdy dozvěděla že to, co mě, dělal i slečně přede mnou. Kéž bych mohla varovat ty následující. A nedejbože, že i s tímhle psychopatem jednou nějaká bude mít dítě. Je mi jí líto už teď! Moc moc držím pěsti. Snaž se být silná. Už pro ty děti, které Tě potřebují jako nic na světě. Nepotřebují hračky, ani svůj pokojíček. Potřebují mámu a její lásku a to Ty jim dáš. Přeju Ti hodně sil na překonání tohodle období a věř, že BUDE LÍP, i když to teď tak nevypadá :hearts:
11. lis 2012 v 09:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@llluckaaa Vždyť píše, že již po 2 letech vztahu to milý neustál. Po dalších 2 letech nechal řvát mimino ve stoličce a aby zmlklo, hodí po něm polštář. Cože?! Tohle si dovolit k dítěti, tak sebevědomí nesebevědomí, tak ho v zubech vynesu a nesmí mi na oči. Co kdyby to dítě srazil, to spadlo a roztřísklo si hlavičku? Já bych tohle neustála, jakejkoliv cit, respekt a úcta k druhýmu by byla v tu ránu ta tam. Prostě nepochopím, co některý ženský vede k tomu si s takovým člověkem pořizovat děti, když to není v pořádku už od začátku. A když už konečně to spěje ke konci, a tudíž k lepšímu začátku, přemýšlí o sebevraždě. Nechápu.
11. lis 2012 v 11:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak já budu hnusná, a předem říkám, že se tu s nikým nebudu dohadovat. píšu svůj názor. Podle mě teda zakladatelka není silná, ale totálně pitomá! Já nejsem zastáncem ukončovat vztah kvůli každému prdu, pokud by mi někdo šáhl na dítě, tak by prostě letěl! Odpustit jednou, ok, ale tolikrát? To není známka síly, ale slabosti! Kdyby byla silná, prostě by ho zpět už nevzala. To co popisuje je stalking. Jsou na to zákony a něco dělat se s tím prostě dá, ale moc bych za to nedala, že bude patřit k těm ženskejm, co se nechají otloukat a pak řeknou, že nechtějí, aby chlapa kvůli nim zavřeli! Takže za mě : Prober se! Existují poradny pro ženy jako jsi ty. Řeknou ti přesně zákony, kdy volat policii atd... lip bude, ale jedině, když se přestaneš chovat jak hlupačka a začneš se chovat jako matka, které jde hlavně o děti.

PS: tvůj muž má velké ego a nikdy se nezabije, tak se tím nenech vydírat!
11. lis 2012 ve 12:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
@kajalka - tohle je teď zbytečné řešit, teď je potřeba, aby @anonimni přijala šanci, kterou od života dostala a něco s tím udělala.
11. lis 2012 v 15:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
velmi cynicky - a kdyby se zabil, tak co? Podědíš byt, dostaneš vdovský důchod pro sebe a sirotčí pro děti, a bude vám dobře.

Jinak, vzhledem k tomu, že kamarád jednu takovou poradnu a azylový dům vede - ne, rozhodně to není pro blbečky a psychopaty. Je to pro lidi, kteří se dostali (a většinou bez většího vlastního zavinění) do bezvýchodné situace, z níž právě azylový dům nabízí možnost ven. Takže vyhledat pomoc by bylo dobré, ale kdo není připravený ji přijmout, tomu k ničemu nebude.

Souhlasím s holkama, že chlap, co by mi sáhnul na dítě, by nedopadnul dobře.

A uvědom si jednu věc - jste manželé, pokud si TY sáhneš na život, tak ať už se ti povede nebo ne, tak děti poputujou k manželovi. Žádné k milujícím prarodičům, ale k tomu psychopatovi. Tak se vzpamatuj a přestaň vymýšlet takové hlouposti, to bys jim přece nemohla udělat.
11. lis 2012 ve 20:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@anonimni Ahoj, tak já bych se v první řadě okamžitě od něj odstěhovala. Rodiče tě určitě nevyhodí. A za další bych se nestyděla vyhledat odbornou pomoc, jak píše maladama. Děti jsou přece to nejcennější, co máš, tak mysli hlavně na ně. Moc moc držím palce, aby to dobře dopadlo. Ale je to v tvých rukách, ty s tím musíš něco dělat. Hodně štěstí!
11. lis 2012 ve 21:39  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@anonimni muzu ti nejak pomoct?nezapomen ze mas deti ,co by si pocali?napis mi kdybys potrebovala...
11. lis 2012 ve 21:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jakožto potomek jednoho z rodičů který spáchal sbevraždu, rozhodně doporučuj,i už kvůli dětem sebevraždu nepáchat a ještě vydržet a bojovat. Každá situace se dá řešit. Tvůj manžel je slaboch, citový vyděrač, žádné plané výhružky nikdy neuskuteční. Už jsi zjistila, že jsou i jiní chlapi na světě, děti mají skvělé prarodiče jak píšeš, někdo nemá nic z toho co píšeš.. Určitě to zvládneš!!Vydrž!
11. lis 2012 ve 21:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@Anonimni - Odejdi od něj, co nejdříve, ubližuje ti, citově tě vydírá, bere ti poslední síly do normálního života. Neobracej agresi vůči němu proti sobě - na sebevraždu zapomeň, není to řešení a ublížila bys více lidem, hlavně dětem, ty by se s tím už nikdy nemusely srovnat. Nesouhlasím s @diviska, že jsi pitomá, nikdo nemá právo tě soudit, pokud nezažívá to co ty, nikdo do toho přesně nevidí. Pokud můžeš, jdi k rodičům nebo k přátelům, abys opět získala ztracené sebevědomí a odpoutala se od něj a rozmyslela si co dál. Navštívila bych i psychologa, abys zjistila, proč jsi to nechala zajít takhle daleko a v příštím vztahu neopakovala stejnou chybu. Každý problém má řešení, i když ti to třeba teď tak nepřipadá, přeju hodně síly a šťastnější život. Máš na to!
11. lis 2012 ve 21:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Měla jsem něco podobného .Bohužel .Ty nevahej vem děti a upaluj pryč. Ani nevíš jak to ty děti vímají. Já mám 5letou vdala sem se když jí byli 2 roky chvilku to šlo a pak začalo peklo. Jednou se mu utrhla na malou ruka bylo zle, slibil,ze to bylo naposledy. Když to udělal podruhé tak sem ho tak zmydlila až měl monokli a požádala o rozvod. té době už jsem sním byla bohužel těhotná. No bohužel -já si mimčo moc přála. Nakonec se ukazalo,že má epilepsii (myslím muj muž a k tmu přidružený psycicky problemy takže sám uznal ,že to prostě dál nejde , a rozvedli jsme se v klidu . Ted se vídáme jen občas a jen na chvili a naopak nam docela pomáhá finančně. Ale divadlo bylo taky než mu to došlo ,že semnou prostě nehne. Takže prosím tě neponižuj se, nejde jen o Tebe ,ale o tvé nejcenější poklady co máš.
11. lis 2012 ve 22:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek