Manžel mě po porodu přestal mít rád
Dobrý den, máme s manželem rok po svatbě a půlroční miminko. Všechno by mělo být skvělé, ale není... Dcera se narodila nedonošená a já to hodně špatně snášela. Dost jsem brečela,bála se o ní, byla úzkostlivá na čistotu atd... V tu dobu jsem od sebe podvědomě začala muže odhánět, já spíš potřeboval podporu, obejmutí, obyčejné "to bude dobrý", ale dočkala jsem se pouze výčitek, návrhů, ať jdu k psychologovi...prostě chlap. Hodně jsme se hádali, nadávali, padly takové věci, keré jsme neměli ani jeden vyslovit. Já vyčítala, že jsem na všechno sama, on, že jsem se změnila. Chodil domu až večer, nechápal, že jsem po celém dni vyřízná. Chce čas po sebe, večery u počítače, nejlépe třeba víkend s kolegy..
Odešla jsem na týden, uvědomila jem si, že ten vztah udržt chci, on byl ale spokojený, nikdo mu doma neříkal, co má dělat, mohl chodit kam chtěl, vracet se kdy chtěl. Vrátila jsem se, protože to by nám spíš ublížilo. Když se ptám, jestli nás tu chce, slyším jen "nevím", zda mě má rád - to samé... nic neví. Prý si zvykl, že jsme jak spolubydící a už nemá potřebu o měnit. Bohužel jsm našla i, že si s někým píše.
Když jsem se ptala na nějakou ženskou, prý nemůž zaručit, že někoho potká a odejde.Když jí bude mít víc rád než mě...
Manželskou poradnu jsem navrhla, šel by tam, ale nevím, jestli to k něčemu bude. Rada, ať víc komunikujeme je asi k ničemu, my teď spolu vycházíme dobře, dobře se nám i spolu bydlí, ale prostě jako spolubydlícím. Mám zůstat a čekat? Kvůli miminku, kvůli společným vzpomínkám... Podotýkám, že já taky nevím, zda to ještě je láska, ale ráda ho mám, i když má opravdu hodně špatných vlastností a celkově jsme oba úplně jiní - to jsem i měla ale uvědomit už dřív :(
@nevimjakejmenovymyslet to mě mrzí 😔 tak to si našel milenku dost rychle... ono bohužel často to je ještě v těhotenství, chlapi někdy myslí víte čím...
moc držím palce ať se manžel probere!! a do té poradny určitě jděte, je to psycholog a poradí, uklidní, budete mít někoho zkušeného s kým to budete moci rozebrat... mně to pomohlo moc
@nevimjakejmenovymyslet jejky, a opravdu nekoho ma? Ja bych to porad resila jako sem to resila u nas. V dobe krize si muz psal s nejakou zenskou a ja myslela, ze ma milenku a ona byla pres pul planety, technicky to teda asi milenka nebyla, jen si nemel s kym popovidat, Ja sem mela vseho plny brejle a proste sem ho pulne odstrihla oproti tomu jak jsme to meli pred detma. Od te doby co sem se dala dohromady to vsehno povolilo, ne ze dne na den, ale proste sme se vratili do starych koleji, kdy manzelovi rozumim a on me na rukou nosi, a ze jsme byli ve stavu ktery je tu popisovan, ktery vypadal ze mu je vsechno jedno a je to jenom o jeho egu. Chybel mi tam ten vhled, zhodnotila sem, ze odejit a rozvest se ze dne na den neni vhodne, takze sme byli par mesicu spolubydlici, ale tim, ze sem do nej prestala ryt a porad ho hodnotit, tak ty ledy mezi nama postupne zacaly tat a opravdu mamte ted kvalitnejsi vztah nez kdyz pred tim, proto bych opravdu postupovala opratrne, vse zvazila, pokud se rozhodnes dat vztahu jeste sanci, naplanuj si predem hranice a do kdy a zkus to, at nelitujes a pokud se hranice nebo doba po kterou to je unosne prekroci, tak hold odejdes/rozvedes se. Me to vyslo, ne kazdemu to vyjit muze, mam zlateho manzela, trpeliveho, do kouta sem ho zahnala sama a v dane dobe sem to videla tak, ze on prece musi vsechno pochopit a ze ja si prece prosla strasne tezkym obdobim, kdyz hrozili, ze dite bude v nemocnici krmene sondou atd, nenene, prosli sme si tim oba, jen chlapa sem v te dobe vnimala jako oporu a vydelavace penez, nic nedelal dokonale a asi sem to tak brala, ze i nic kolem ditete neproziva , i kdyz opak byl pravodu...
@akankeo bohužel opravdu má, trvá to přes dva měsíce a spí s ní a myslí si, že je zamilovaný...
to neprožívání kolem dítěte, to je přesný, on je prý táta a má to jinak než máma, já jsem prý od přírody k tomu naprogramovaná.
Asi bych nemohla dát další šanci, a myslím si, že i on ani nechce, že se mu ulevilo, že je to venku. A jetli si to někdy rozmyslí, to by muselo být sakra změn... ale manžel to má takhle: buď semnou být chceš nebo ne, já nic měnit nebudu a snažit se taky nebudu 🤐
@nevimjakejmenovymyslet novy koste vzdycky dobre mete jak se rika. Zadny problemy, vse je zalite sluncem, ruzove bryle...ale pokud byl Vas vztah predtim takovy jak pises tak si myslim ze se mu to rozlezi a zjisti o co vse prisel...bohuzel to zjisti az pozde ale zjisti a bude si myslim jednou litovat.
@nevimjakejmenovymyslet tak fakt jedině k manž. poradci... ono my to měli taky totálně zabité z pohledu faktů, ale podařilo se po velké katarzi... jde všechno, ale je o tom, že musí chtít oba
u nás nechtěl nikdo, pak jeden, ale dobrá manž. poradkyně a Bachovky a fakt se podařilo...
nezahazuj flintu do žita, nevěra potká skoro každého, někoho na začátku vztahu, jiného později a jiného třeba až po padesátce....
tu poradkyni jsem nezrušila a chci tam jít aspoň sama... nebo navrhnout, jestli chce jít taky?
@nevimjakejmenovymyslet ono ti chlapi k těm miminkům nemají většinou takový vztah... já je do určité míry i chápu, je to náročné, zvlášť když je miminko se zdr. potížemi....
to odcizení u vás nastalo tlakem okolností... chlapi bohužel dlouho bez sexu nevydrží 🙄
začni jednat, protože pokud to má takhle, tak zachránit dítěti rodinu můžeš v tuto chvíli jen Ty tím, že se nezasekneš a něco pro to uděláš, i když třeba se zaťatými zuby...
@nevimjakejmenovymyslet zkus mu to navrhnout... pokud nebude chtít jít, tak bych mu jen řekla, že půjdu sama... a šla bych... 😉
jediné co můžeš udělat Ty, je maximum pro vyřešení téhle situace... je těžké zapomenout na ego a pracovat na vyřešení, ale to jediné vede k zachování rodiny...
@nevimjakejmenovymyslet k poradkyni zajdi nejdriv sama, ale k nekomu s dobrymi referencemi, pomuze ti to utridit si myslenky. Nam vztah pomoh podkopat psycholog, ale naopak manzelska poradkyne/psycholozka ke ktere sem parkrat sla mi opravdu pomohla sedat psychicky do takovep ohody, ze sem nic nesoudila, naucila sem se zivot prijimat takovy jako je a presne jak pise lu777, nijak sem to nerzsekavala. Ono takto se zit vecne neda, o to nic, ale ta krize co popisujes trva chvili a porad to jeste muze byt vlna co se prezene aneb chlapa do zadku muzes kopnout vzdycky, ale je dobre nejdriv udelat vsehno proto, abys toho jendou nelitovala. Muzes si dat treba rok a pokud se nic nezmeni, tak nazdar, tak sem si to dala ja, vedla sem si v te dobe denik, abych se udrzela v te myslenkove vlne, co jsem potreobvala, protoze k tem vycitkam a k tomu jak je vsechno nesplavedlive a ten druhy za vsechno muze ma clovek tendenci sklouzavat porad. Taky sem si v te dobe musela usporadat v hlave, proc sem si vlastne manzela zvolila jako otce svych deti a ceho si na nem vazim v te poodbe, jake ho znam (ne jenom v tech dnech krize, ale jeste pred tim), to mi moc a moc pomohlo, protze sem se k nemu diky tomu zase byla schopna chovat s respektem a trochu se oprostit od momentalnich problemu a koukat na ten nas vztah v celku, tedy ne jen v krizovem obdobi, ale co jsme vsechno dokazali a azili za celou dobu, kolikrat jsme se podrzeli, v cem se doplnujeme a v cem zase ne atd, to udelalo strasne moc.
Pokračování našeho příběhu... večer přijel pro věci a aby viděl malou. Chtěl tu přespat, že nemá kam jít, u té své to nejde, protože zatím ještě žije se svým bývalým. O poradně jsem mu řekla, ale mám jít sama.
Snažit se o nás taky nechce, je mu s ní dobře.
Zítra chce přijet za malou taky. Myslím, že to asi nedám bez výčitek a následného pláče, potom až odejde. Sice je to i jeho dítě, ale požádám ho, ať aspoň několik dní nechodí...
řekl, že to odmítání z mé strany bylo mnohem delší, tak to jednoho dne prostě vzdal. Omluvil se mi. Je mi hrozně a vím, že to moje chyba byla taky, ale proč to neřešil jinak? Ach jo :(
@nevimjakejmenovymyslet rozhodl to za vas oba tak by ted mel pochopit ze ty potrebujes par dni byt v klidu coz kdyz se uvidite asi nepujde. Snaz se byt v "klidu", ty deti to vyciti ze se neco deje. Ja se v takovem obdobi soustredila na malyho, byla to (a je) ma radost.
Zdravím Vás, najela jsem omylem na tuto diskuzi ale -
strašně mě překvapilo, že s manželem máme za sebou to samé, dcera císařem, špatně formovaná hlavička, následné rehabilitace a pod. neustálý strach o dceru, úzkost atd. vlastně stejně napsaný scénář. Manželé 2 roky (ale jsme spolu 10 let) Kolikrát jsem chtěla odejít protože už jsem to nezvládala, jeho náladovost, chtěl si odpočinout, jenže neskutečně unavená jsem byla já! A po něm nikdo neřve a nic nechce když tady nejsem....
Jenže u nás snad s jiným koncem, vše vyřešil ČAS a KOMUNIKACE MEZI NÁMI. Když se schyluje k hádce, oba si to uvědomíme - a mlčíme dokud nás to nepřejde. Doufám že teď už se to jen zlepší, moc ho miluji a doufám že on si jinou partnerku nenašel.
Jen jsem Vám chtěla říct že nejste sama, a držím Vám pěsti ať se časem ukáže ta správná cesta a pokud dokážete odpustit, a nebo vychovávat po boku jiného partnera. Hodně štěstí 🙂
@pecora máš naprostou pravdu... na druhou stranu člověk to musí vidět i z té dlouhodobé perspektivy - je to otec dítěte... většina dětí svoje rodiče má ráda a pokud s nimi nemá kontakt, tak je vyhledává...
takže i kdyby byla jediná motivace v tuto chvíli dítě, tak bych zkusila ten vztah "opravit" a ne ho hned "zahodit".... (jako se to dnes dělá velmi rychle se vším)
protože jsou na to 2 a když jeden udělá kopanec, tak tam je ten druhý, aby ho korigoval....
jde o to jestli se jeden z nich dokáže nad to trochu povznést a uvědomit si ten dlouhodobější horizont...
ono nikdo nezaručí že třeba za deset let neudělá takový kopanec zase ta druhá strana.... život je dlouhý a jak se říká, naplánovat si člověk může cokoli, ale pánbůh se u toho směje 🙂
@nevimjakejmenovymyslet bohužel většinou to dopadá takhle ☹ že místo, aby to lidé řešili spolu, tak jeden z nich ujede s někým jiným a nebo se naštve, sbalí a je rychlý rozvod...
to, že se cítíš mizerně a že to bolí, je jasné.... držím moc palce!!
Ahoj,
já bych se na to podívala z mé zkušenosti takto, ale samozřejmě můžeme být každý jinde, tudíž jen pro inspiraci..
Řešit či neřešit- vztah, manžela, milenku? Každý začínáme u sebe, potom se teprve něco může hnout. Sama nevíš, jak jsi na tom s láskou k němu- na to bych hledala odpověď, pokud je to opravdu jen jako kamarád, spolubydlící, rozhodně bych se snažila dopracovat k opuštění falešných jistot. Jsou opravdu falešné- dnes jsou a zítra být nemusí. Do hlavy nikomu nevidíme! Jestli se chová takto, tak to na mě působí, že to bere stejně- jako falešnou jistotu- je zvyklý, že ho bereš takového jaký je a s novou dámou si ještě stopro není vědom jak to dopadne. Takže taková zadní vrátka to vaše spolubydlení. Toto je těžké si uvědomit a přijmout, ale ve finále může přijít skutečná úleva. Je jasné, že po porodu se změní pohled ženy na svět, změna vědomí a proto i ty ho můžeš vnímat jinak- už nejsme tolik schovívavé většinou (?). U něho taková změna neproběhne, proto vnímá i to, že ty ho najednou vidíš jinak.... ostřeji.
Zabývala bych se čistě jen a jen sebou. Sebou a sebou. Ne mužem. Dej si čtrnáct dní a zapisuj, jak se s ním cítíš, jestli mu věříš, jak ti pomáhá s malou, jak se jí věnuje (zkusila bych značit i čas). On by dostal oddech taky a pak bych novu zkusila tu manž.poradnu- pokud se dopracuješ k takovému rozhodnutí, že ti za to stojí. Pokud nebudeš chtít ty nebo on, řeš sebe, běž sama a najdi si pomoc. Pokud je laxní a ještě řekne, že nemůže něco zaručit, tak prosím, ať nezaručuje, ale pomož sobě. Zbytečně bych se neuzavírala do nic neříkajícího kruhu. Na vztahu se musí pracovat, budovat, sdílet atd. atd.
Třeba ti to jako rada pomůže, někdy je člověk schopen realitu přijmout hned, někdy později.. Budeš mít čím dál větší sebevědomí v péči o dítko a taky se už budeš moci zaměřit na jiné věci, hlavně sebe a další bytí.
Přeju hodně sil, určitě to zmákneš tak, jak máš! 🙂
@nevimjakejmenovymyslet to je hajzl hnusnej ale neboj na něj dojde netrapte se buď ráda že víš jakej je to krypl a že to není chlap pro život. Správnej chlap jentak rodinu kvůli půlroční krizi neopustí. Držím ti palce a posílám mnoho sil:-*
@formelina Vůbec se nezlobím, máte pravdu, lituju, že jsem to nezačala řešit dřív, ale stejně bych se asi ve stejné situaci chovala totožně... Paradoxní je, že mám dokonce za sebou přednášky na VŠ - Manželské poradenství 🙂 To byl pro mě vždycky ten nejhorší scénář, že moje dítě bude žít v neúplné rodině. A teď to mám.
Neumím si ředstavit, že bych po tomhle ho vzala zpátky.